Jak jsme vyháněli Naruťáky - 19. kapitola - Na misi s Gaiem

Naše bojovnice na pochodu

„Skvěle! Síla mládí nás žene vpřed!“ jásal ninja v zeleném.
„Nemohl by mu někdo říct, ať si dáme pauzu? Jdeme bez přestávky už tři hodiny,“ postěžovala si sorafay.
„Kakashi sensei, tak řekněte taky něco!“ zlobil se Naruto.
„Mají pravdu, Gaii! I já už mám dost! Řítíš se rychlostí vyplašeného koně.“ Odvážil se zaprotestovat maskovaný Jounin.
Jeho rival zpozorněl. „Ty, veliký Hatake Kakashi, mi tvrdíš, že už nejsi na dlouhé procházky jako kdysi?“
Tři cizinky se potutelně zahihňaly.
„Nevím, co si myslíte, ale určitě to nemá nic společného s tím, co tenhle ninja právě řekl!“ okřikl je šedovlasý. Odpovědí mu byl ještě hlasitější výbuch smíchu než ten předešlý.
„Nuže, vsaďme se!“ zaryčel Gai. „Dáme si kámen, nůžky, papír!“
„Že tě to ještě baví,“ vzdychl Kakashi a postavil se do „bojové“ pozice. Geninové a dívky utvořili kolem nich ze zvědavosti půlkruh.
Hatake sledoval rozdychtěného Maita. Ach, předvídatelný Gaii. Pokaždé si vybereš kámen.
Naproti tomu ninja v zeleném štěstím jen zářil. Je to už půl roku, co jsem ho vyzval naposledy. Tuhle fintu si nebude pamatovat!
„Kámen!“
„Papír!“
Gai potlačil vzlyknutí a nařídil přestávku, ale jak důrazně dodal, pouze dvacetiminutovou.

Lee běžel utěšit svého učitele, Neji zakroutil odevzdaně hlavou a pustil se do hovoru s Lenurou. Nevypadala tak nebezpečně, jak líčila Pátá Hokage, ale každý padouch vypadá zpočátku nevinně.
„Odkud vy vlastně jste?“ vyzvídal.
„Ále… z jedné takové malé zemičky,“ mávla rukou Lenura. „A co dělá tvůj Byakugan? Myslím jako… k čemu ho používáš?“
Neji se trochu zarazil, ale pak z něj nervozita opadla. „Hm… no, v plné síle to používám k zjištění lokace nepřátel.“
„A ztlumený?“ uchechtla se dívka, aniž by si všimla, že Nejimu se kolem očí začínají objevovat žilky.
„Uf… ach… ou,“ vypravil ze sebe a dívce došlo, že jí právě civí do výstřihu.
Vyskočila, rozběhla se k ostatním a přitom volala na všechny strany: „Pomóc! Hyuuga je úchyl!“

O několik vteřin později, když se Maitu Gaiovi podařilo chytit prchajícího chlapce, schytal Neji zasloužené pokárání.
„Jako nedospělé ptáče! Chodit ještě neumí a už by chtělo létat! Styď se, Neji!“ vysílal Gai na té nejvyšší frekvenci, jaké byl momentálně schopen.
„Jo, jen mu dejte, co proto!“ radovala se Lenura.
„Padesát kliků! Oba!“ zněl ortel ninji v zeleném.
„A za co to mám já?“ nechápala hnědovláska.
„Kdybys byla slušné děvče, nikdy by sis na sebe nevzala takové nemravné oblečení!“
Lenura udiveně pohlédla na tričko s lehce odhaleným výstřihem. „Ale ty hadry jsou…“ Kakashi jako by tušil, co se dívka chystá říct, proto jí rychle zacpal pusu a slova: „Tsunadin nápad.“ zanikla v jeho dlani. „Na zem,“ sykl a Lenura začala velice neochotně plnit trest.

Po hodině, kterou jím hnědovlasá i brunet strávili, už byli oba tak unavení, že už se na sebe ani nedokázali mračit.
„A nyní přidejte do kroku!“ Maito Gai se rozběhl vpřed tempem postřelené laně, jeho obdivovatel Lee ho ochotně následoval.

Trvalo dlouho, než byla schválena další přestávka. Naruto vztekle třískal dvěma kamínky o sebe a na sorafay se přitom ani nepodíval. Tu to trápilo, ale nehodlala to přiznat.
„Jsi lhářka,“ zabručel po chvíli.
„Já?“ Nic nechápala.
„Jak jsi kdysi říkala, že se mnou zažíváš něco poprvé… Hrála sis se mnou!“ zlobil se Naruto.
„Přece jsem ti nemohla říct, že jsem z úplně jiného světa. Bys mi nevěřil,“ vysvětlovala mu trpělivě.
„A to ke mně fakt nic necítíš?“ nevzdával se.
„No…“ Sorafay mu naznačila, aby se k ní naklonil blíž a chtěla mu něco zašeptat do ucha. Vzdálenost mezi nimi se prudce ztenčila.
„Naruto, neviděl jsi…“ Z křoví vyšla ladným krokem Sakura.
Blonďáček udělal první věc, která ho napadla. Povalil černovlásku na zem, přimáčkl ji do vlhké trávy a začal šeptat: „Jsou tu všude nepřátelé. Ale neboj se… ochráním tě. Protože jsem Uzumaki Naruto!“ vykřikl do ticha.
„Shina…,“ dořekla růžovlasá.
„Nemám tušení, kde se zase fláká ten broučí magor,“ zamručel Naruto a pokoušel se stát na nohou, když ho cosi přinutilo dát se na zběsilý útěk. A to něco bzučelo a máchalo drobnými křidélky. Sorafay to už nevydržela a rozesmála se.

Ketsueki v domě Kazekageho

Dívka s přezdívkou Ketsueki_Gaara prožila ve Skryté písečné mnoho krásných chvil a nezapomenutelných okamžiků. Jenže stejně tak dobře věděla, že to nikdy nemůže být napořád. Ale prosba, kterou před ní téhož večera vyřkl Gaara, ji zaskočila. „Ve vesnici začínají nepokoje. Rada chce, abych si začal hledat svou budoucí ženu. Stačila by jen fingovaná návštěva budoucí lady Kazekage. Udělala bys mi laskavost a předstírala, že jsi má snoubenka?“
Ketsueki měla co dělat, aby se přinutila stát pevně na nohou. Nakonec prohlásila, že si to všechno musí pořádně promyslet.