Fantasy
V noci jsem nemohl spát, pořád dokola jsem si procházel plán, co jsme večer, po tom co jsem zjistil, že Hashirama utekl nahánět bandity a nechal tu pouze svůj dřevěný klon, vymysleli. Snažil jsem se v něm najít slabá místa a připravit se na to, co budeme dělat, když v některém z nich selže.
Samotný plán byl jednoduchý, až Hashirama dostihne bandity, osvobodí Toutovu rodinu a pokusí se chytit alespoň jednoho z banditů živého, aby ho mohli v Konoze vyslechnout. Já zatím půjdu dál po cestě do Země Železa společně s Hashiramovým klonem, prostřednictvím kterého spolu budeme ve spojení. Až bude po všem, dá mi bratr vědět a já se za ním přemístím hned potom, co označím místo, kam dojdeme, svou značkou. Až budu s bratrem, pošleme s našimi klony zajatce naproti Asumovi a ostatním, my se zatím přemístíme na označené místo. Bude to pro mě sice dost náročné, ale pořád je to lepší, než aby bratr používal ty pečetě, co vzal z mé laboratoře.
Pakkunovy smysly zastírala zvláštní mlha, občasně přerušovaná výstražným světlem. V uších mu zvonily všechny čtyři lodní alarmy - ten pro nebezpečí srážky, ten pro přetížené motory, ten pro podporu života, a dokonce i ten, o jehož přítomnosti Pakkun do této chvíle nevěděl, ale muselo to být něco důležitého, protože měl mučivě vysokou frekvenci. Jeho čenich zasáhl štiplavý pach chemikálií, když míjel strojovnu, ale nebyl čas řešit únik čehokoliv, protože se tu mezitím mohly klidně rozpadat důležitější věci.
Zářivý sluneční kotouč, jenž rozpaloval písek v poušti, se pomalu ztrácel za obrovskou písečnou dunou, která chránila tajemství Písečné vesnice, v jejímž čele stál odvážný a životem otlučený Kazekage Gaara. V jeho pronikavých zelených očích se zračila sebejistota, avšak i velká ztráta, která zanechala v jeho srdci stopu, která už nejde nikdy smazat.
New York, USA; 2017
„Kámo, brácho... X, k***a! Prober se, notak!“ křičel mladý chlapec, klečící na zemi cloumaje tělem svého kamaráda. Mohla to být necelá minuta, jemu to však přišlo jako celá věčnost. Každá sekunda se táhla a prohlubovala v chlapci pocit, že možná navždy ztratil svého kamaráda.
New York, USA; 2017
„J- jak jsi to udělal? Co to dop***le je za kouzla?!“ vyhrkl ze sebe jeden z dvojice chlapců, koukajíc na bezvládná těla pěti mužů v černých oblecích, která teprve před pár sekundami jeho kamarád pouhým výkřikem doslova srazil do bezvědomí.
Druhý chlapec se jen marně snažil vnímat, co mu jeho kamarád říkal. Jako by k němu doléhalo každé desáté slovo, jeho nohy se začaly motat a už jen cítil, jak ztrácí rovnováhu, stihl zamumlat jen: „Liška,“ než v několika následujících sekundách upadl do bezvědomí.
O hodinu dříve…
Místností se rozléhal hlasitý křik v japonštině.
„To se vážně musíte hádat i na moje narozeniny?! Dneska je mi 18 a vy nedokážete alespoň ten jeden den předstírat, že jsme normální fungující rodina? Přijel jsem jen kvůli vám dřív z intru ale vidím, že se tu furt nic nezměnilo,“ řekl se smutkem v hlase chlapec, co právě dorazil do domu a odešel po schodech nahoru do svého bývalého pokoje.
„Už ho nemůžeme dál chránit, musíme mu to říct, dnes je mu 18 let, Maximilián už není dítě. S každým dnem pečeť slábne a jeho síla roste a je stále těžší a těžší ho stínit od sledování. Musí to vědět, než bude příliš pozdě, než si pro něj přijdou,“ křičel muž ve středních letech.
Kapitola 2
„Konan sa nepochybne nechala ovládnuť čiernou mágiou. Jeden z našich najlepších ninjov sa stal jej obeťou z nepochopiteľného dôvodu. Život mladého človeka sa skočil tragicky. My musíme zakročiť aby sa takáto vec už nikdy nezopakovala. Po dôkladnej prehliadke jej domu sa zistilo, že Konan koná sama bez akejkoľvek pomoci. U nej doma sa našli rôzne knihy, obsahujúce informácie o čiernej mágii, o zabíjaní, dokonca sa tam nájdu informácie aj ako skryť telo.
1
Hinata pootvorila ospalé oči. Bolelo ju celé telo, ktoré sa zmietalo v kŕčoch od vysilenia. V hlave jej trieštila ostrá bolesť, akoby ju niekto udrel tupím predmetom. Nedokázala sa poriadne sústrediť a miestami videla rozmazane, no napriek tomu vedela, že je to s ňou zlé. Nedokázala sa uvoľniť. I naďalej bola spútaná.
1
Ohnivá ruka sa vyrútila z útrob chrámu a schmatla Hinatu. Tá od šoku len vytreštila oči a skríkla, keď ju tá pekelná vec vťahovala do temnoty.
„Hinata!“ skríkol na ňu Shikamaru tak hlasno, až sa mu zlomil hlas.
Pozrel sa na ženu v červenom, ktorá stála zopár desiatok metrov od nich s úškrnom na perách.
Tieň sa od neho odpútal a zaútočil po žene dvanástimi ihlicami.
Tá žena urobila dva kroky vzad.
1
Zahrmelo.
Vietor zodvihol a rozvíril čiastočky prachu na prašnej ceste a stáčal ich do prašných jazykov, ktoré vytvárali jemný šum, ako narážali o drevo a kamene priľahlého okolia. Konáre stromov sa prehýbali a vŕzgali pod náporom neviditeľnej sily, ktorá narážala do ich mohutných tiel.
Po chvíli z oblohy začali padať drobné dažďové kvapky.
Buď..., alebo...
Ino ticho sedela na prevrátenom kmeni stromu, jej pohľad blúdil po takmer pustej čistinke. Na chvíľu sa zapozerala na Leeho, ako bleskovou rýchlosťou klikuje.
„Tristoosem, tristodeväť, tristodesať...“
Pregúlila svojimi zelenými očami a vtom si všimla Linu, ako sa hrá so svojím vĺčaťom.
Och, aký je zlatý, keď je taký drobunký, Ino sa nežne usmiala, je úplne ako malé šteňa.
Prechádzka na sopku
Jediným zdrojom svetla v lese bol pomaly dohasínajúci mesiac. Mal v tvare kosáčika a na oblohe svietil sám. Hviezdy si na túto noc asi vzali dovolenku.
V povetrí bolo úplné ticho a takmer nič sa nehýbalo, až na lístie, ktorým občas zaševelil vietor. Takto to trvalo dovtedy, dokedy na sa na zemi neobjavili dva tiene. Hneď na to bolo počuť jemné žuchnutie a štyri páry labiek sa ocitli na zemi. Dva patrili majestátnemu vlkovi a tie druhé rysovi bez škvŕn.
A přece jsi vrah.
Je jedno, jak moc to budeš zapírat, tu pravdu nepopřeš. Zabils spoustu lidí. I když to byli zločinci a provedli spoustu špinavostí a zabili spoustu nevinných, pořád to byli jen obyčejní lidé a měli právo na život jako my všichni.
Štyria vyšetrovatelia vleteli do Sakurinho bytu rýchlosťou blesku a sťažka vydychovali. Chouji bol až červený a chytal sa za krk počas toho, ako sa prehýbal dopredu. Sasuke neváhal ani sekundu a už kráčal do obývačky, kde hádal, že sa tí dvaja budú nachádzať.
Naruto tam bol. Ležal v bezvedomí na gauči a pri ňom kľačala Sakura s rukou obklopenou zelenou chakrou položenou na jeho čele. Sakura sa naňho bezmocne pozrela a zvyšok si domyslel sám. Tuu Takane sem došiel skôr ako očakávali, zdolal Naruta a potom si podal Hinatu.
Maki byla Písečná kunoichi. Ano, mohli bychom určitě probrat její osobnost víc do hloubky, ale vzhledem k tomu, že status Písečné kunoichi zahrnuje častý trénink uprostřed pouště, mezi písečnými dunami, rozpálenými často až na padesát stupňů celsia, kde s sebou nemáte nic kromě potu vymačkaného z čelenky a kunaie na odhánění škorpiónů, mluví její vojenská hodnost tak trochu za vše.
Po dlhšom čase som späť. Ospravedlňujem sa vám za zdržanie, užite si nasledovný diel 
1
Temný šepot sa nesie prázdnotou naprieč pustou šedou planinou. Víta medzi seba nového brata, ktorý vstúpil do temnoty tak ako kedysi oni.
Zajímaví lidé, Naruto, Sasuke a Kakashi.
Stojím tady, v hrudi mám obrovskou díru.
Co se stalo? Aha, umírám.
Chránil jsem osobu mne nejdrahší.
A teď umírám, a ty? Ty žij, Zabuza-san.
Prosim, zústaň stát na strane vítezú.
Sliším vše okolo mne, vidím vše. Avšak mluvit nemúžu.
Chci mu toho tolik říct, ale nedokážu to.
Bojuje v jméne msti? Nebo? Ani teď nevím pochopit, na co myslí.
Možná je tohle konec mé cesty s ním, padá k zemi, umírá též.
Leží hned vedle mne, chci mu to říct, ale nemúžu, nedokážu.
