Fantasy
„Nepozveš mě dál?“ Našpulí svůdně rty. Ta drzost! Málem na ni vyzkouším můj slovník sprostých slov, ale Sasuke mě zaráží. Podívám se na něj, má úplně kamennou tvář.
„Promiň, ale teď nemám uklizeno a s Chikako jsme něco řešili, takže…“ Pokrčí rameny Sasuke.
[spoiler]Právě teď je válka s Madarou a všechno je tak, jak je to teď v mange (ale asi tak o 10 dílů nazpět) a Obito je naživu, ale je na Madarově straně. A nikdo (kromě těch, co to věděli už předtím, než 4. dorazil na bojiště) neví, že 4. je Narutův táta. A taky Sakura, Sai, Sauske plus Taka (Karin, Suigetsu, Juugo) s Orochimarem a Kakashi a 1., 2., 3., a 4. Hokage jsou na menší misi (a budou se z ní vracet v průběhu příběhu). Všichni z Aliance ninju bydlí v „Hotelu“ a mezi Aliancí a Madarovou stranou je menší „Mír“.
"A tady, je váš první soupeř." Řekne skvrna a ukáže na vchod naproti, ze kterého vyjde středně vysoká postava, s páskou přes oči, krátkými střapatými vlasy, které ukazují lehce zašpičatělé uši. Na ústech radostně šílený škleb a žlutým tričkem, s šedými maskáči a šedou maskáčovou šálou.
"Cože, Zaku? A ten má být naším soupeřem?" Zařve skoro nepříčetně Tayuyu.
"Neboj, pouze na rozehřátí, abyste se rozhýbali." Odpoví pobaveně skrvna. "Chceš začít?"
"Klidně."
Kapitola 4.
Časy se mění
Časy se mění
Kapitola 3.
Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem
Sarutobi Konohamaru, Honba za přízrakem
Vnuk Třetího Hokage Sarutobi Hiruzena, student Prvního Kami, Uzumaki Naruta, dědic žabího svitku z hory Myoboku, Pán opic a Žabí poustevník. Tak je dnes známý Konohamaru Sarutobi. Vždy byl velice silný a vytrvalý. Měl toho nejlepšího a nejsilnějšího učitele, kterého si jen mohl přát.
Klidná nicota, jejího bytí, byla najednou vytržena a vtaženo zpátky do mateřské sféry. A proč, to nevěděla, chtěla konečně odpočívat, a ne znovu prožívat podobnou agónii, jako když umírala.
Každou vteřinou, do její mysli vbíhala nová vlna bolesti. Bolesti, která vznikala tím, jak pomalu rostou kosti, svaly a šlachy.
Byla poklidná noc v Zemi Mrazu. Hustě sněžilo, jak to bývá zvykem. Teh’ston ležel v temnotách a právě v těchto temnotách se většinou kují pikle. Bílý Šaman postával na střeše, no už nebyl tak bílý jako dřív. Svůj bílý plášť prohodil za černý.
„Vittoriàn-sama! Mám pro vás zlé zprávy.“ Šaman, i když teď už známe jeho jméno, byl osloven jedním z jeho podřízených.
„Poslouchám.“ Povolil Vittoriàn a podřízený se mohl rozmluvit.
„Ric’ai je mrtev. Padl rukou toho kluka z Uncie a Listových Ninjů. Co budeme dělat?“
Kapitola 2.
Zkouška dospělosti
V půlce cesty Naruto s Hinatou přibrali Kyuubiho.
„Kudy?“ zakřičel zadýchaně Naruto a sotva na něj pohlédl. Kyuubi zabočil doprava a Hinata s Narutem ho následovali. Bylo jim jasné, že to nemůžou stihnout, přesto však byli zklamaní, když ulička zela prázdnotou.
„Nestihli jsme to,“ vydechla Hinata, kterou ti dva zasvětili během cesty. Kyuubi neřekl nic. I tak to bylo deprimující, když to řekla Hinata, tak proč by to měl opakovat? Naruto si však odmítal připustit, že selhal.
Sedel som sám v tme a rozmýšľal. Ako som sa tu vlastne ocitol? Sám som to nevedel, ale bol som si istý, že tam nie som prvý raz. Pozrel som sa pred seba a zbadal niečo, čo tam predtým nebolo. Okolo mňa sa nachádzalo niekoľko tunelov. Každý z nich viedol iným smerom. Nevedel som kam vedú, ani aké dlhé sú, pretože v nich panovala tma.
Kapitola Tretia: Žltá Ruža Záchrany v Tieni Smutnej Slnečnice
Už bol skoro pri dverách, keď vtom na ne niekto zaklopal. Potichu sa prikradol k dverám a pozrel sa cez kukátko.
Zdá sa, že sme si niekedy bližší než sa zdá! Pomyslel si, odomkol a otvoril dvere tak, aby sa zdalo, že sa otvorili samé.
Osoba vstúpila pevným krokom dnu a ako náhle spravila ešte jeden dvere sa zabuchli a zamkli, napriek tomu ju to nevyviedlo z rovnováhy a stála pevne na svojom mieste.
***** Konoha, dům Fugaku Uchihy, pozdě večer *****
„Může… můžete mi někdo…,“ tlačil ze sebe Naruto obtížně slova. „Sakra dokáže mi někdo vysvětlit, co se tu stalo?“ ozval se nakonec notně udýchaným hlasem. Zmateně se kolem sebe rozhlížel a nechápal, stejně jako všichni ostatní.
Ve staré továrně se mi nespalo tak špatně a tak mě probudil až zvuk nějakého hlasu.
„Haló je tam někdo?“
Otevřel jsem oči abych zjistil kdo mě vzbudil z mého spánku. Nereagoval jsem a ležel na zašpiněné zemi dál, protože jsem měl za to, že když se na to vykašlu, ten kdo mě probudil odejde a já budu moct spát nadále. Netušil jsem však, že strážci zákona se takto lehce odbýt nedají- otázku položili ještě třikrát a potom řekli:
„Jestli nevyjdete dokud nenapočítám do tří, tak půjdu dovnitř.“
Nyoko se dovlekl do svého pokoje a vyčerpaně se zhroutil na postel. Pravou rukou si promnul unavené oči, zatímco levá se mu stále nekontrolovaně chvěla. Před třemi hodinami skončil Sasukeho prozatím poslední trénink s Yoru. Nyoko po něm strávil víc jak hodinu léčením a ošetřováním dívky. Další hodinu a půl mu zabralo uklidit, co po nich zbylo v tréninkové hale a následně i na ošetřovně. Jednu chvíli ho dokonce napadlo, že těm krvavě zbarveným zapáchajícím tamponům, stejně jako pachu desinfekce snad už nikdy neunikne.
„Sasuke? Už jsi přemýšlel nad tím, kde budeš bydlet?“ zeptala se Hinata. Opět skákali po stromech a snažili se dohnat čas, ale zase nijak extra nepospíchali. Byli už přeci skoro doma.
„Hm, ještě ani moc ne,“ přiznal Uchiha zamyšleně.
„A co staré domy klanu Uchiha?“
„Ony ještě stojí?“ podivil se nad tím. Naruto, Kyuubi a Hinata si vyměnili zamyšlené pohledy.
„No, já myslím, že jo.“ Řekl Naruto nakonec a oba dva s ním souhlasili.
„Hm, tak to bych možná mohl bydlet tam, ale ještě uvidím, co na to Hokage.“
Vyzeralo to, že to bude noc ako každá iná. Mesiac v splne zakrývali mraky a vonku pofukoval jemný vetrík. Lístie za oknom pokojne šuchotalo. V jednej z izieb domu skrytého hlboko v lese sa zasvietilo. O niekoľko sekúnd zažalo svetlo aj vo vedľajšej izbe a pohybovali sa v nich čierne tiene, ako kráčali po svojich príbytkoch.
Polkl. Au. Nechtěný knedlík strachu v hrdle jej tlačil. Jestli tohle má bejt dobrá zpráva, jak moc zlá je ta špatná? Nevěděl, co si má myslet, že ho bolelo už jen to čekání a polykání.
[hide=K povídce] Po dlouhé době také něco vydávám. Vím, slíbila jsem to už před dvěma lety. Od té doby se musím přiznat jsem pravidelně psala, ovšem nechtěla jsem ji vydávat, protože zaprvé jsem si uvědomila, že cokoliv vydám před tím, než to dopíšu, skončí Gordickým uzlem zápletek a nikdy to nedopíšu, a zadruhé, nějak mi došly nápady.
Po dvou letech jsem si ale řekla, že je možná zase čas jít s kůží na trh.
KOMENTÁŘE POTĚŠÍ, POVZBUDÍ A POMŮŽOU!
„Kureha?“ zopakoval Sasuke po chvíli přemýšlení. Něco jsem o tom slyšel, když sem byl malej, ale všechno to byly skoro jako pohádky pro děti, kterými dospělí své potomky nutí poslouchat… nevěnoval sem tomu tolik pozornosti, ale pokud to má spojitost s ní, musím znát všechny detaily.
