Fantasy

Tenten toho začínala mít akorát dost. Pevně zatnula obě dvě ruce, až se jí nehty prstů zaryly do jemné kůžičky vnitřku dlaně. V duchu se zavřenýma očima napočítala do desíti, moc to nepomohlo, ale přeci jen si krapet utřídila myšlenky. S hlubokým výdechem otevřela oči a zabodla je přímo do služebné stojící kousek před ní. V prvním okamžiku ji zarazila nenávist, která se dívce odrážela v očích a jež bezesporu patřila Nejimu, stejně jako všem, kteří ho bránili, ale nedala se tím zastrašit.

Kakkò se připravil k útoku, Gekko’ü mezitím vzpomínal na své dětství. Vzpomínal, jak jako malý klouček utíkal za Saa’ri, když úspěšně zvládl první krůčky. Vzpomínal, jak ho chtěl Ham’id zabít, ale nakonec to myslel dobře.
„Jo, to Edo Tensei má přece jen něco do sebe. Každýho skolí na zem po psychický stránce.“ Uznal Kakkò a přibližoval se víc a víc ke klečícímu Gekko’üovi. Gekko’üovi vřeli nervy.[i] Musím zjistit slabinu Edo Tensei.

Boj: Beštia zúri a Madara prichádza

„Bábi Tsunade, máme veľký prúser,“ vletel blondiačik do kancľa ani namydlený blesk.
„ NARUTOOO, čo som ti hovorila o tom pomenovaní,“ zrevala tak, že Shizune stojaca pri nej, bola potom ešte hodinu totál hluchá.
„A čo sa deje vôbec? Ideš sem ako keby ti povedali, že ramen neexistuje,“ spýtala so samoľúbim úškrnom.
„Štyria z tej organizácie, čo ide po mne sú pred bránou a bijú našich hlava-nehlava!“ zúfalo zvolal.
Vedel, že len jedna osoba by ich dokázala zastaviť.

U Naruta (Toruna)

Jsem z toho pořádně zblblej, šrotovalo mu v hlavě, ale došel ke stejnému názoru jako předtím. Chlap, který se prý umí přemístit do minulosti. Ale toto není minulost. Tady Čtvrtý není Čtvrtý, je tu klan, který byl vyvražděn a navíc máma ani táta nejsou mrtví.
Výsledek: JÁ TO NECHÁPU.
Šel, kam ho nohy nesly. Po chvíli zvedl hlavu a zjistil, že zašel ke knihovně.
Za pokus to stojí, ale pochybuji, že něco najdu, pomyslel si.

„Jak se to mohlo stát, Hiashi-dono,“ zazní prostorem pobouřeně a rozčíleně hlas jednoho ze starších.

AMEGAKURE NO SATO - KONANINA VĚŽ:

Pein dočetl TU knihu a rázně jí zaklapl. Bylo to tady zas. Po všech těch letech, se zase našel někdo, kdo chce vrátit svět do spirály násilí. Pein se podíval na přebal knihy a zabodl svůj pohled na jméno autora: Uzumaki Naruto To jméno mluvilo samo za sebe, syn Čtvrtého Hokageho a Uzumaki Kushihy, která byla jinchuuriki devítiocasého, jíž zabil před dlouhými osmnácti lety na počátku formování nového světového řádu, Peinova řádu, JEHO řádu.

Svět lidí. Nic podivnějšího nikdo z naší rasy nikdy neviděl. Jsme jim tak podobní a přece tak jiní. Lidstvo je oproti nám slabé, jakkoli jsou vyspělí, jsou pro nás nevýznamní. Ani jeden z nás nedokáže popsat, jací lidé jsou. Jsou jiní. Ale kdo je jiný? Ten kdo je opravdu jiný a zvláštní, ať už tím, jak jedná nebo myslí, nebo ten, kdo je jiný, než ty?

Začneme ale tam kde je začátek, ale i konec, tam kde začal jeden svět a ten druhý skončil, započneme tedy příběh zde.

„Položme ho tam,“ ukazovala som na najbližšie dostatočne vyvýšené miesto, ktorým bol parapet pri okne.
„Tam nie,“ namietal Haku, „odnesme ho do jeho postele.“

Zdravím vás, čitatelia pri ďalšej časti tohto fanka. Tak ako aj pri predošlom diely, aj dnes vám venujem OSTčko, ktoré ako dúfam vystihne atmosféru tejto časti.
Takže už vás nebudem ďalej zdržiavať a prajem vám príjemné čítanie

Kľakol som si na kolená snažiac popadnúť dych. V pľúcach som cítil tlak a bolesť, ktorá sa každým nádychom stupňovala, až som mal pocit, že sa zadusím. Vzduch sa mi zasekával v hrdle čoraz častejšie. Cítil som sa slabý. Pridržiaval som sa rukami o zem, pričom sa mi nekontrolovateľne triasli.
Štipľavý zápach prenikal do pľúc a ďalej sa šíril do celého tela ako jed. Ledva som si cítil prsty na rukách, boli ako ľad.
* Takto nie...* pomyslel som si. *Takto to nemôže... skončiť.*

„Brácho, prosím!“ zakřičela jsem smlouvavě v sídle klanu Namikaze.
„No dobrá. Tak mě to nech dojíst Tori.“ řekl Minato.
„Johou!“ zaječela jsem vítězoslavně. Konečně jsem ho po třech dnech přemluvila.
„Budu na tebe čekat před domem v zahradě.“ Minato jen zabručel na odpověď a tak jsem to brala jako souhlas. Běžela jsem do zadní části zahrady a posadila se pod strom, který stál na kraji cesty. Tohle místo bylo jediné, kde se dalo cvičit, protože to bylo travnaté místo s několika stromy.

„Čo budeme robiť s Temnotou?“ spýtala sa unavene Riko, pretože vyťahovanie Temnoty ju vyčerpalo, a sedela s Naokim na zemi a navzájom sa objímali. Aj Naoki bol viac slabý ako predtým, chakra mu ubúdala rýchlejšie ako si myslel.
„Musíme sa jej zbaviť,“ vyhlásil rozhodne Daisuke.
„Vieme, že si chytrý, ale zatiaľ si nám nepovedal nijaký konkrétny nápad,“ poznamenal Seiichi, ktorý opäť stál pri Shinichim a udržiaval bariéru.

,,Snažíš sa márne... Tvoje reťaze, okovy, bariéry či pečatné techniky ma neudržia večne!"
Zahaľuje ma tieň. Už takmer nevidím žiadne svetlo. Reťaze škrtia. On tam stojí s tým jeho úchylným úškrnom. Kiež by som mohol pohnúť aspoň jednou rukou...
,,Ukradol si mi všetko! Pripravil si ma aj o ňu! Prisahám ti, že sa pomstím! Tvoje väzenie ma neudrží, Orochimaru!"

Toto bola jediná situácia, s ktorou Obito nerátal. Už viac nemalo zmysel používať prezývku Madara. Hoci o ňom doposiaľ tušilo len veľmi málo ľudí, o Obitovom prežití vedelo ešte menej. Ale to, že tu teraz stál pred Ayame, vodkyňou Fanatikov mu priam naháňalo strach. Cítil, ako mu po chrbte steká chladný pot. Telo sa mu od nervov chvelo.
Ayame sa len usmievala a vychutnávala tieto okamihy. Cítila Obitov strach.

Je to pravda? Opravdu tam stálo tolik lidí? Možná jsem udělal chybu, že jsem ji nevěřil a šel jsem tam, i když jsem věděl, že zemřu. Já jsem jen chtěl dokázat, že jsem aspoň trošku potřebný. Ale stejně mě nejvíc mrzí, že jsem neviděl Naruta, jak spasí svět. Byl bych vůbec teď užitečný? Asi ne...

„Záleží podle toho, co ti řekne. Jinak… jdi už.“ Stvrdil Gekko’ü a Kakkò tak učinil. Gekko’ü opět osiřel.
Od Kakkòova odchodu uběhly dva týdny a stále žádná zpráva, nebo náznak dalšího útoku. Takového volna hodlal Gekko’ü patřičně využít. Seděl ve svém pokoji a pročítal mapu.
„Sí, touhle stezkou by to mohlo jít.“ Zamumlal Gekko’ü zamyšleně a ani si nevšiml přítomnosti někoho dalšího.
„Nazdárek, krasavče. Copak děláš?“ Ozvala se za ním Adha a zezadu ho objala kolem krku. Gekko’ü mohl vyskočit z kůže.

„Mohol by som sa opýtať, prečo Triple Five?“ Položil Yuuri otázku, čím vytrhol všetkých zo zamyslenia.
„No to preto...“ začal Yuki.
„Buď ticho, nič nehovor!“ Okríkol ho Maxi.
„Ale prečo by to nemohli počuť?“ Nechápal Yuki.
„Pretože sám vládca o tom zakázal hovoriť!“ Maxi bol úplne neústupný.
„Ale ten už nie je medzi nami veľmi dlhú dobu. Nikomu sa nič nestane, neboj sa.“ Odpálkoval ho Yuki.

P alebo L? :D

Na obrázku je hore nohami napísané VIANOČNÉ ŽELANIA To nie je P Ja tak divne píšem elko....to len aby ste si nemysleli, že tam je napísané: Vianočné žepania XD :D

„Kde je Sora?!“ skríkol Tieň v momente, keď vybehli von. Bol na tom, že Sora jej skupina sú vonku z tej budovy, ale očividne nie. Hádam ich len Hidan neoklamal a nezostali vnútri, teraz, keď to chcú celé zbúrať.

„Tak už to musím brát vážně.“ Uznal Gekko’ü a dolů šly všechny svršky, ale nechal si na levém předloktí ten látkový náramek. Aspoň na chviličku, než ho pomalu sundával. Jeho znak začal modře svítit a po těle se mu rozprostíraly černé fleky.
„Máš, co jsi chtěl!“ Zavrčel Gekko’ü a upřel na svého soka jasně modré oči. Protože teď končíš!
Sakra! Zapomněl jsem, že i jemu se zvyšuje rychlost! Kakkò držel Gekko’üa za nohu a mlátil s ním o zem sem a tam. Stále zuřil.