Humor

"Ale copak?" Podívá se na ni, když si všimne, jak se jí najednou tváře zalily červenou barvou, která jí padne k vlasům.

"Ale." Sjede ji pohledem. "Šípková Růženka?" Zeptá se, vejde dovnitř, načež za sebou zavře dveře. Úplně neměl náladu na nějaké vtipy, ale je pravda, že když ji takhle vidí, tak jakoby se mu na chvilku ta nálada spravila. "Nechtěl jsem tě probudit, klidně si jdi ještě lehnout, stejně tam prší takže se obávám, že z té dnešní procházky po městě nejspíš nic nebude." Řekne potom, i když z jeho hlasu jde jen stěží odhadnout, že by jej to snad mohlo nějak mrzet. Popravdě je docela i rád, že můžou zůstat uvnitř.

Cítí na sobě její pohled, ale i tak je k ní otočený zády. Místo odpovědi si nyní napustí do skleničky trochu obyčejné vody, kterou potom vypije a odloží ji stranou. Chvilku takhle ještě zůstane opřený o kuchyňskou linku s pohledem upřeným někam do neznáma, než přejde ke koši, do kterého následně vyhodí použitý obvaz, který již k ničemu potřebovat nebude a až potom se otočí čelem k Sakuře, které se podívá rovnou do obličeje. Nečekal by, že mu zrovna tohle nabídne, ne po tom, co tak rychle odešla, ale nakonec jen pokrčí rameny.

"Jestli chceš mojí přítomnost, tak půjdu klidně."

Druhý den ráno, když se Sasuke ještě probudí před východem slunce, tak zůstane ještě několik minut v posteli. Jaksi se dnes necítí ve své kůži ovšem z neznámého důvodu. Navíc ani bolest ran mu zrovna dvakrát nepomáhá. Vlastně po chvíli není schopný už ani ležet na boku, ale jen na břiše. Právě proto se po chvíli zvedne a pomalým krokem se zvedne a odejde do koupelny. Během několika minut se připraví na cestu, aby mohl vyrazit rovnou pro Sakuru.

"Nevím, jelikož už tak jsem vyrůstala bez mámy... A říct to, mohl se člověk hned cítit jinak... Ale co se stalo tobě, jsi najednou smutný.“ Zvedne se a přejde k němu. Opatrně si k němu sedne a obejme kolem krku. "Co se ti stalo, řekni. Neviděla jsem ještě u tebe takový smutný pohled, jen ten ledový a chladný."

Sakura ještě brečí, ale když neslyší Sasukeho hlas, tak se zvedne a opět otevře oči... "Sasu? Sasu?" Zavolá znovu.

"Stalo se něco? Můžu ti nějak pomoct? Jsi najednou nějaký nervózní, uklidni se..." A pak mu to jen obváže.. Vezme jeho triko. "Opatrně do něj dej ruce pomůžu ti to obléct.." A drží než si to dá na sebe. "Hlavně dej na sebe pozor."

"Máš pravdu, bojím se o tebe, ani nevím proč, ale bojím. Vadí ti to, že bych ti to ošetřila, aby si neměl infekci?" A opatrně se postaví před něj aby viděla ty jeho oči, které jí fascinovali.

Naruto ji jen sjede pohledem, který je z části trochu nevěřícný. Nakonec nad tím ale jenom pokrčí rameny. "Tak když říkáš, že to tak je, vymlouvat ti to nebudu, ale měla by ses vidět..." poznamená a následně začne sklízet věcí od krve a střepy, aby to mohl vyhodit do koše a nestalo se tak, že by náhodou na jeden z nich šlápnul. "Ale díky, že ses tady stavila, i když to je poněkud nestandardní čas," zamumlá. "Ani mě moc nepřekvapuje, že nepočkal a rovnou odešel... ono to k němu dost sedí," pokrčí rameny.

Není tajemstvím, že lidé se již od nepaměti dělí na ty dobré a zlé. Dokonce i dnes všichni žijí bok po boku aniž by o sobě navzájem věděli, tedy alespoň někteří z nich. Mnozí z těch zlých žijí v temnotě, ukrytí před zraky ostatních. Je vůbec možné je všechny takto dělit, když všechno záleží jen na pouhém úhlu pohledu? Kdo je ovšem ten dobrý a kdo ten zlý? Když se do všeho ještě přimíchá láska, která zkomplikuje pro někoho již běžnou rutinu? Dokáže si mladý pár vybojovat vlastní svobodu a možnost začít společný život?

„Dobré ráno vespolek,“ pozdravím, jako každý den, své kolegy v šatně. „Doufám, že dnes budeme trénovat nové formace, už dlouho jsme nebyli bez mise, tak by se to hodilo,“ dodám a zároveň vím, že i když ostatní členové mého ANBU týmu sdílí můj názor, žádný z nich mi neodpoví.

Přemýšleli jste někdy co dělal Pein ( Nagato) ve svém volném čase?
Skládal různé příběhy, básně, písně a složil i hymnu pro Akatsuki:

My jsme členi Akatsuki.
Řveme tu furt na sebe,
v podobě výbuchu, Hidan letí do vzduchu.
Tobi leží na stole, rozstřílí ho pistole,
jedna špatně nabitá, střelila ho do oka.

Jsme banda zoufalců, pomyslel si Shikamaru, zanořuje bradu do teplé vody. Jsme banda naprostých a totálních zoufalců. Všichni čtyři.
„No tak pravidla sou vám doufám jasný,“ zahalekal Kiba, opírající se zády o kámen čnící z lázně. „Kdo nechce diskutovat, ať odejde. Já si myslim, že tohle je nejlepčí čas na probírání chlapských záležitostí.“
Bože, já jsem se chtěl jenom v klidu vykoupat, pomyslel si Shikamaru a zabublal do vody.

KAPITOLA XIV – Dračia nora a Johanka z Arku

.
Na smolu pre Sasukeho prešla Kurenai štandardné učivo dosť rýchlo a už prešla na Temari nariadenú tému týždňa, antropocenózu. Pohľadom začal tlačiť ciferník na hodinách spôsobom, že by mu to závidela i Britney Spears, no aj tak bude hodina trvať ešte viac než 20 minút. A potom ďalších 14 vyučovacích hodín, než začnú konečne prázdniny a s chalanmi vyrazia niekam, kde sa nenormálne vybláznia.

Kapitola XIII - TMA

Dům na západě lesa

Během dalšího půlroku se Akira neučila nic nového. Procvičovala si techniky a načasování s Shirem, zvyšovala si fyzickou kondici a výdrž. Nejbolestnější byl pro ni otužovací trénink od Kizokiho. Ale vyplatil se jí.
Také se hodně navštěvovaly s Rukushikou. Jejich přátelství bylo pořád silnější a silnější.
Jednou přistihla Kira Kizokiho při plánování dalšího tréninku s vodní podstatou.
„Plánuješ další trénink pro Akiru, Kizoku-sama?“ zeptala se.
„Ano,“ řekl, aniž by se otočil.

[center]Rána pěstí do žaludku,
pak tři další - víte kam.