Kriminálník 7. Díl

Druhý den ráno, když se Sasuke ještě probudí před východem slunce, tak zůstane ještě několik minut v posteli. Jaksi se dnes necítí ve své kůži ovšem z neznámého důvodu. Navíc ani bolest ran mu zrovna dvakrát nepomáhá. Vlastně po chvíli není schopný už ani ležet na boku, ale jen na břiše. Právě proto se po chvíli zvedne a pomalým krokem se zvedne a odejde do koupelny. Během několika minut se připraví na cestu, aby mohl vyrazit rovnou pro Sakuru. Dole si s sebou stihne ještě vzít sendvič, který si před nedávnem koupil již hotový a spolu se svými taškami přejde k autu, do kterého jej naloží.
K jeho překvapení nyní vidí, že dokonce už přestalo pršet. Nebe je sice stále ještě zatáhli a černé, ale přesto všechno alespoň neprší což je pozitivní. Ještě jednou tedy zkontroluje, že má všechno, co by snad mohl potřebovat a poté nasedne do auta a vydá se na cestu k domu Sakury. Cesta mu netrvá nijak zvlášť dlouho, dokonce by se dalo říci, že mu to trvá ještě mnohem kratší dobu než předtím, když jel od ní. Během několika minut tedy zastaví auto před jejím domem a sám po chvilce pomalu vystoupí z auta a rozejde se rovnou k hlavním dveřím, kde se jedou rukou opře o jejich rám a druhou rukou na ně zaklepe, aby na sebe upozornil i Sakuru.

Sakura to nechá zatím být jelikož už ji zbývá sbalit jen nějaké věci na ošetření, ale to bude teď potřebovat. Sejde rychle schody a podívá se přes kukátko jak uvidí Sasukeho tak mu otevře.
"Pojď dál a rovnou si dej dolů v obýváku tričko, ať to můžeme ošetřit a zjistit, jak se to hojí a pak ať to můžu dobalit.." Řekne a přejde do obýváku kde na něj počká…
"Hmmm." Kývne hlavou na znamení, že jí rozuměl. "Nespal jsem na zádech, nedalo se to." Řekne poté jen pro její informaci. Po jednom dni sice nečekal zázraky, ale alespoň trochu doufal, že to bude již poněkud lepší a nebude to tolik bolet. Tedy alespoň ne tolik jako teď. Jasně totiž cítí každý její pohyb, dokonce i dezinfekci, která v těch ranách nepříjemně štípe. Přesto to na sobě nedává nijak znát a jen mlčky čeká než Sakura své ošetření dokončí. Fakt, že mu na předchozí otázky neodpověděla ani nijak nekomentuje, protože i to je pro něj svým způsobem dostačující odpověď.
Počká tedy než mu to Sakura i převáže a poté se zvedne a opět si přes hlavu natáhne triko a až potom se otočí čelem k ní.
"Potom mi řekni, kde máš věci, pomůžu ti je vzít do auta." Řekne potom, ale ještě než ji pustí z obýváku, tak k ní natáhne ruku a jemně ji chyte za bradu a následně jí hlavu malinko natočí, když si všimne, že jí tvář malinko zdobí modřina ještě od včerejška.
"Bolí to?" Zeptá se a následně se a ni podívá. Jemně ji po tom místě přejede bříšky prstů, ale tak, aby jí neublížil a poté svou ruku spustí podél těla, aby mu mohla ukázat, kde má ty tašky.

"Trochu ještě bolí. Jinak ještě tam dám do kufru jen lékárničku a nějaké věci, kdyby se ti něco stalo a přinesu to." A mile se usměje a jemně obejme kolem krku. "Neboj budu v pořádku."
"Hmmm." Přikývne a chvilku jí mlčky pozoruje. Ani nějak nemá potřebu se od ní odtahovat. Nepřekvapuje jej to, ani trochu. "Myslím, že ti na to včera pomohl i ten led." Poznamená potom, ví, že ta modřina mohla být klidně i větší nebýt toho, že si to trochu zchladila. "Nevypadá to zase tak hrozně." Dodá potom, aby ji trochu uklidnil, třeba včera si toho na tom plese nevšiml už vůbec, i když to bylo hlavně kvůli tomu make-upu. "Tak pojď ať si to můžeš dobalit a můžeme vyrazit, je to docela dlouhá cesta." Poznamená potom. "První zastávka sice není tak úplně Tokio, ale i tak to není hned za rohem." Řekne potom.
Bydlení v Konoze má tu výhodu, že je tu klid a většinou se tu nic moc neděje. Zároveň je to poněkud mimo nějakého toho hlavního dění, a tak cesta do nějakého velkoměsta je trochu delší. "Ale myslím, že se ti tam bude líbit, bude to rozhodně trochu změna od Konohy." Dodá potom zamyšleně. Ještě před týdnem by snad ani nečekal, že se někdy na takovouhle cestu vydá s nějakým doprovodem, ale říká si, že by to mohla být z části i trochu příjemná změna.
"Dobře, ale nemusíš to brát, utáhnu to i sama, mam jen jeden kufr, když je to jen na týden." A vyjde tam a dobalí tam to co říkala a pak to zapne. Postaví to na kolečka a jde zpátky ke schodům, kde to chytne a ve vzduchu to nese dolů kde to pak postaví na zem a čeká. "Tak půjdeme?" A pohladí ho po tváři.
"Nebuď tvrdohlavá." Upozorní jí a vezme jí ten kufr, aby se s tím netahala, i když to nemá moc těžké. "Jeden kufr, ale i tak." Řekne vážně a odnese jej do předsíně, kde jej nechá stát u dveří a opět si oblékne bundu, kterou si ovšem nezapíná, aby mu potom v autě nebylo vedro. "Nevadí mi ti to vzít." Řekne potom trochu mírněji. Přeci jen tohle je pro něj ještě maličkost, obzvlášť když je to jen jeden kufr.
"Půjdu to dát do kufru, zatím si ještě zkontroluj, že sis tady nic nezapomněla a můžeš jít potom rovnou do auta." Řekne ještě. Jindy by ji nechal jít první, ale vzhledem k tomu že nemá klíče, a tak by ani nemohl zamknout. Raději tedy vyjde před její dům rovnou směrem k autu, u kterého si otevře kufr a vedle své tašky dá i tu Sakuřinu. Kufr potom zase zavře a už jen čeká než bude Sakura připravená na odjezd. Je to sice jenom na týden, ale i tak si říká, že za tu dobu se může stát spousta věcí. "stihla si snídani, a nebo ti mám někde zastavit po cestě?" navrhne jí potom, když vidí, že už pomalu jde směrem k autu za ním. On sám přitom čeká, aby počkal až než nastoupí do auta a oni tak mohli odjet.
"Ne, nejedla jsem, nebylo mi od žaludku dobře. Najím se třeba, až budeme na místě." A sedne si na místo spolu jezdce.
Pomalu přikývne, otevře si dveře na straně řidiče, sundá si bundu a tu si odloží zase dozadu na sedačky, aby mu tam nezavazela a potom si sedne na místo řidiče.
"Dobře, ale kdyby si chtěla, tak mi dej vědět, klidně bych ti někde zastavil." Řekne potom než nastartuje a následně vyjede od jejího domu pryč z Konohy. "Do hotelu bychom měli dorazit no někdy před obědem, ten už máme zařízený tam." Řekne potom. "Kdo ví, kdy přesně přijedeme a jestli tam nebudeme náhodou až na oběd, takže je to docela dlouhá doba." Řekne potom, aby na to byla Sakura připravená a když tak mu řekla. Koutkem oka se na ni poté podívá. Nevšiml si, že by snad byla nějak bledá, a tak to bere tak, že je jí už o něco lépe než ráno. "Ale teoreticky je jedno, kdy bychom na ten oběd mohli zajít, jestli si budeš chtít vybalit až po tom obědě, a nebo před ním." Řekne potom a vrátí pohled zpátky před sebe na silnici. Během chvilky vyjedou z Konohy, a tak zrychlí. Čeká je po většině hlavně cesta po dálnici, takže by to mohlo odsýpat poměrně rychle za což je rád. "Jak dlouhé volno ti v práci dali?" zajímá se potom.
"Dlouho, to nech být. Můžu být ráda, že to nějak nehrotili. A co ty? Ty sis měl vzít hlavně volno s tím co se ti stalo.“
"Není potřeba." Řekne potom. "Není to tak hrozné, už jsem si na to trochu zvykl. Nepopírám sice, že je to docela nepohodlné, ale tak dá se s tím žít." Řekne potom a pokrčí nad tím rameny. "Navíc mám poměrně flexibilní pracovní dobu, takže nemusím třeba osm hodin denně sedět v kanceláři." Poznamená potom. Právě díky tomu svou práci miluje a je s ní spokojený. Více méně díky ní může mít všechno, co by mohl potřebovat a zároveň je to pořád něco nového takže se nenudí. "Všechno má sice svoje nevýhody, ale no nestěžuju si." Dodá potom. "Navíc kdybych měl jen zůstat doma a léčit se, tak no není to úplně můj styl. Nejsem zvyklý na nic nedělání." Řekne potom. "Tohle mi vyhovuje." Řekne potom.
Přeci jen by nejspíš umřel nudou, kdyby měl sám zůstat doma, ležet a čekat než se mu rány zahojí což by mohlo trvat klidně i několik týdnů. "Navíc řekl bych, že teď je to i výhoda vzhledem k tomu, že tě takhle můžu trochu vytáhnout z Konohy, aby si i ty přišla na jiné myšlenky." Nadhodí potom a opět se na ni koutkem oka podívá. "Nakonec změna prostředí prospěje nám oběma."
"Když myslíš, ale i tak by si to neměl přehánět a máš práci jakoukoliv." Dodá a pak se už jen kouká s okna.

Opět se poté podívá na silnici. Ani neví, proč se o něj vlastně Sakura tak zajímá. To, že by si k němu za tak krátkou dobu někdo vytvořil takový vztah, se mu stalo zatím jen jednou a to právě v případě Naruta. V jeho případě si byl jistý, že to to pako myslí vážně na rozdíl od jiných. U Sakury tomu ovšem tak úplně nerozumí. Nahlas ovšem nic neříká. Pustí topení, aby Sakuře nebyla v autě zima a zbytek cesty už jen absolvuje mlčky a soustředí se na řízení. A ač se to nezdá, tak čas pomalu, ale jistě plyne a než se nadají, tak už uběhlo několik hodin od doby, co vyjeli z Konohy.
Před nimi se brzy objeví velké mrakodrapy a menší budovy, které jasně ukazují, že se blíží k nějakému většímu městu. A právě tohle je jejich dnešní cíl. Před cedulí s názvem města tedy zpomalí na povolenou rychlost ve městě a projíždí ulicemi směrem k hotelu. Nyní to skutečně nejde tak rychle jako když mohli jet po dálnicích, ale přesto se po několika minutách konečně dostanou k velkému hotelu, který už od pohledu vypadá velmi zajímavě a zároveň i poměrně luxusně. "Jsme tady." Oznámí Sakuře, když autem zastaví na parkovišti pro zákazníky a vypne motor. Nechá ji, aby se pomalu probrala zatímco on vystoupí z auta, hodí na sebe bundu a vytáhne z auta kufry, které vezme.
Sakura se ještě kouká a pak taky vystoupí. S úžasem se kouká, jak je to tu velké. "Není to zlý a jak je to s pokojem? Máme každý svůj nebo jak to je?"
"Mám taky rezervovaný apartmán což znamená, že bysme měli každý svůj vlastní pokoj." Osvětlí jí poté. "Ale pokud by si snad chtěla úplně vlastní pokoj, tak není problém to zařídit." Řekne potom, aby snad nenabyla dojmu, že nemá na výběr. "Původně, když jsem to zařizoval, tak jsem nečekal, že bych snad měl společnost a vzhledem k tomu, že ten apartmán je dost velký, jsem si nemyslel, že by snad byla potřeba zařizovat ještě další pokoj, ale říkám. Stejně teď musíme jít na recepci takže stačí říct." Řekne potom, počká než vystoupí z auta, které poté zamkne. A až potom popadne oba kufry a spolu s nimi a Sakurou vyrazí k velkým proskleným dveřím, které jim otevře vrátný a spolu se Sakurou tedy vejdou dovnitř.
Ihned se před nimi objeví velká recepce za jejímž pultem stojí mladá dívka, která zrovna něco dělá na počítači. "Promyslela jsi si to?" Zeptá se jí následně, když si tašky na chvilku odloží k recepci, aby měl volné ruce. Až poté se loktem zlehka opře o pult. Jen chvilku na to se k němu otočí ona mladá dívka, která se zprvu malinko zarazí, ale poté se jí na tváři objeví zářivý úsměv. "Dobrý den, co si přejete?" Zeptá se jej poté. Sasuke jí jen kývne na pozdrav. "Mám tady rezervaci." Řekne potom a rovnou si vytáhne občanku než jej o ni požádá sama a posune ji směrem k ní, aby si tam mohla opsat vše potřebné.
"Dobrý, apartmán klidně může být. Aspoň tě budu mít na očích." Dodá s úsměvem a čeká.

"Hmmm, domníváš se, že potřebuju dohled?" Řekne směrem k ní z části trochu pobaveně. Dá se to totiž vyložit hned dvěma způsoby a právě v tuto chvíli vzhledem k okolnostem si není tak úplně jistý, kterou z nich Sakura úplně tak myslela. Z jeho myšlenek jej ovšem přeruší hlas recepční, když mu vrací jeho průkaz. "Tady máte klíče." Řekne a při jejich podání samozřejmě neopomene se dotknout jeho ruky o něco déle než by bylo vhodné. "A kdyby jste ještě cokoliv potřeboval cokoliv, tak stačí říct." Řekne poté, než se Sasuke stihne stáhnout. Pohledem ještě i střelí k Sakuře, kterou sjede pohrdavým pohledem. Sasuke to raději nechá bez komentáře a otočí se čelem k Sakuře, které nejdřív ze všeho předá klíče, aby mohla potom odemknout, když on bude nést oba jejich kufry.
"Můžeme jít." Kývne hlavou, opět vezme kufry a vybídne Sakuru, aby se taktéž rozešla směrem k výtahům, pokud možno co nejdál od té recepce. "Chceš se nejdříve vybalit?" Zeptá se jí následně, když společně vstoupí do výtahu, který je vyveze až do nejvyššího patra, kde se nachází i několik málo apartmánů. Ten jejich najde až na úplném konci chodby.
"Myslím, že to stačí jen dát na ten pokoj. Určitě máš hlad. Nevíš, proč se na mě ta recepční tak divně dívala?" Zeptá se ho, jelikož nechápe co tak hrozného udělala. "Udělala jsem snad něco?"
"No já nejsem ten, co odjel bez snídaně." Poznamená potom, přeci jen to byla Sakura, kdo se mu ráno přiznal, že nesnídala. "Ale máš pravdu, vybalování počká a můžeme jít tedy nejdřív ze všeho do restaurace." Kývne hlavou na souhlas, není v tomhle proti. Zastaví se tedy až před pokojem a počká než Sakura odemkne. "Myslím, že na tohle je jedna úplně prostá a jednoduchá odpověď. Závist." Pokrčí nad tím rameny skoro jakoby to bylo nad slunce jasné a on nechápal, proč se jej na tohle ptá. Hned na to mu, ale dojde, že tohle nejspíš pro Sakuru bude premiéra, a tak se rozhodne jí to trochu víc osvětlit: "Nejspíš by nejraději sebe viděla na tvém místě, žárlí, myslím, že těch pohledů a řečí sis všimla a slyšela i ty sama." Dodá potom. "Pravděpodobně si chybně myslí, že si moje přítelkyně." Řekne potom a jakmile Sakura odemkne, tak pomalu vyjde dovnitř a tašky nechá na chodbě, kde si zároveň vysvlékne bundu a nechá ji pověšenou na věšáku na chodbě, protože v hotelu je dost teplo na to, aby ji měl s sebou. "Už chápeš?" Otočí se na ni poté.
"Aha no, jestli ti to nějak pomůže, nebude mi to vadit to třeba předstírat, když by si potřeboval pomoct." Odpoví a sama si sundá kabát a je jen v jeanách a tričku s dlouhým rukávem a menším svrškem, co slouží jako svetřík.

"Není třeba, myslím, že pro tebe bude mnohem lepší a bezpečnější, když se ode mě budeš držet dál." Řekne poté. "Obrazně řečeno alespoň z části." Dodá potom, aby si snad Sakura skutečně nezačala držet pěti metrový odstup. To by skutečně nevypadalo zrovna nejlépe. "Tak pojď, půjdeme." Řekne potom, počká než vyjde a následně zabouchne dveře od pokoje a klíče si schová do kapsy, aby je někde náhodou nevytratil. "Prostě to ignoruj, nemysli na to a nevšímej si jich, časem ti to potom už ani nepřijde." Řekne potom. On sám se už naučil podobné věci přecházet a když se mu někdo rovnou nehodí kolem krku, tak to pomalu už snad ani nevnímá, a nebo se to spíš snaží nevnímat a zbytečně se kvůli tomu nerozčilovat, když už na to přijde. Stejně mu to nikdy nijak zvlášť nepomohlo.
"Tohle má být dovolená alespoň pro tebe, není nutné, aby sis lámala hlavu s věcmi, které se tě skoro ani netýkají." Dodá potom, když dorazí k výtahu a opět zmáčkne příslušné tlačítko pro přízemí, kde se zároveň nachází i restaurace, ve které mají již předem domluvený oběd.
Povzdechne si. "Aby si pak nelitoval když se na tebe budou lepit." A jde vedle něj do restaurace.
"Neboj se." Řekne potom směrem k ní. Uvědomuje si, že tohle není něco, co by mohl sám nějak ovlivnit, ale říká si, že tohle by stejně možná nenastalo alespoň ne v takovéto míře. "Nějak to už dopadne a řekl bych nebo spíš doufám, že tady a teď to takhle nedopadne." Poznamená, když se rozejde jednou chodbou. Projdou kolem dveří, které vedou do aquaparku i do jiných částí, které jsou součástí hotelového komplexu a jde po šipkách přímo až k restauraci, kde už je několik dalších hostů. Nechá Sakuru, aby vešla jako první a sám ji následně následuje dovnitř, kde na sobě ihned ucítí několik pohledů, které ovšem ignoruje. Pohledem poté přejede celou místnost a i stoly. Už od pohledu je jasné, že je to zde uděláno formou švédských stolů, aby si každý mohl vzít cokoliv chce a hlavně kolik toho chce. Ke všemu zde dokonce nechybí ani vaničky plné zmrzliny s hned několika různými příchutěmi.
"Nevypadá to tu špatně." Poznamená potom. Pravda, že ne vždycky si vybírá hotely jejichž součástí je i aquapark a jiná další zajímavá místa, ale tentokrát rozhodně nelituje, že se takhle rozhodl, protože na druhou stranu se takhle nemusí alespoň dlouho rozmýšlet, co bude dělat a kdy. O zábavu má totiž díky tomuhle rozhodně postaráno.
"Když si to myslíš." A sedne si a něco si vezme ani neřeší co to je a da to na talíř.
"Nemyslím si to, ale vím." Odpoví s pokrčením ramen a i on si na talíř nabere něco k obědu, co není sladké a do zvláštní misky si naloží i rajčata. S tím vším poté poodejde ke stolu pro dva, který je hezky stranou od všech, aby je nikdo nerušil a ani neposlouchal. Ještě si potom zajde pro něco k pití a pro příbor a s tím se usadí na židli. "Přemýšlela si už nad tím, co budeš chtít zbytek dne dělat?" Zajímá se následně a zvědavě se na ni podívá. On sám ještě nemá ani tu nejmenší představu o tom, co by tak dneska odpoledne mohl dělat. Práci ještě nemá a tím pádem ani žádné schůzky, kde by snad musel být. Teď už jen zvažuje jestli si někam vyjde, bude na pokoji odpočívat, a nebo se půjde podívat do jedné ze součástí hotelu, které za jeden den stejně neprojde, ale na druhou stranu by jej to alespoň zabavilo. "Tady v hotelu je i spousta jiný míst kam by ses mohla podívat, když budeš chtít, řekl bych, že jsou tady i lázně, masáže a podobné věci." Řekne potom zamyšleně. "Vlastně myslím, že na pokoji budou i nějaké letáky ohledně tohohle." Dodá potom a pomalu se napije ze skleničky. Ne že by snad byl proti, kdyby Sakura chtěla jít někam ven, ale konec konců nikdo neví jaké bude odpoledne počasí a jestli třeba nezačne opět pršet tak jako včera.

"Ne, nevím co budu dneska dělat. No aby ses pak nedivil sám."
"Tak pochybuju, že by se mohlo stát něco, co se zatím ještě nestalo." Řekne potom zamyšleně. "Víš, když dlouhou dobu v něčem žiješ, tak si na to postupně začneš zvykat. Někdy až natolik, že to kolem sebe přestaneš i vnímat a jaksi se smíříš s tím, že existují věci, se kterými už nic jiného prostě nenaděláš, tedy alespoň ne normální cestou. Ne že bych se nesnažil, ale copak to má smysl? Rozčilovat se nad něčím, co stejně neovlivním?" Podívá se na ni a zavrtí hlavou. Za svůj vzhled přeci jen nemůže a ani za to, že na dívky působí přímo jako magnet. "Ten pohled na recepci pořád nebylo to nejhorší." Dodá potom.
Na moment se mu vybaví jistá událost ze střední školy, při které mu přeběhne mráz po zádech, když si na to vzpomene. "No, pokud se budeš chtít projít po městě, tak tě můžu vzít autem, aby si nezmokla kdyby začalo pršet." Navrhne jí potom. "A nebo můžeš zůstat i tady, řekl bych, že nudit se tu rozhodně nebudeš, jak už jsem ostatně říkal před chvilkou." Dodá jako další variantu a pomalu se pustí do jídla, které si předtím nabral. Musí uznat, že kuchyně je tu výborná a to už po prvním soustu.
"Uvidíme.." Odpoví a jak dojí, tak kouká kolem.

"To je fakt." Přikývne a i on sám už po chvíli oběd dojí. Docela se těší, až budou na pokoji, protože přeci jen ta cesta byla dost dlouhá a už jen kvůli těm zádům cítí, že se potřebuje natáhnout a odpočinout si. Alespoň na čtvrt hodinky. "Půjdeme?" Zeptá se následně a podívá se na ni. Potom se zvedne a pomalým krokem se rozejde k východu z restaurace, za kterým musí vyjít několik schodů nahoru. Až tam počká na Sakuru, než jej i ona dožene. "Jdeš se mnou zpátky na pokoj?" Zeptá se jí poté a pomalu vykročí zpátky směrem k výtahu. Po cestě přitom potkávají další nejrůznější hosty a dokonce i několik dívek v plavkách, které si to očividně míří do aquaparku.
Jakmile jim ovšem do zorného pole vejde Sasuke, tak se jakoby na povel všechny zarazí a koukají jakoby před sebou snad právě viděli jednorožce. Sasuke nad jejich reakcí jen protočí očima a raději se podívá k Sakuře a spolu s ní to zatočí k výtahu, kde konečně zmáčkne příslušné tlačítko pro patro s apartmány. Nakonec je vskutku docela rád, že za nimi nešli alespoň do toho výtahu, protože na společnost teď zrovna náladu skutečně nemá ani v nejmenším. Když výtah konečně zastaví a dveře se před nimi otevřou, tak se rozejde po chodbě, na které je položený koberec, aby to tlumilo kroky přicházejících hostů. Zastaví se až na jejím konci, kde odemkne dveře do jejich pokoje a klíče nechá z druhé strany.
"Tak si odpočineme a pak uvidíme kam zajdeme ne? Než budeš muset do práce.“
"To už je na tobě." Řekne potom, ani se nepozastavuje nad tím, že chce jít někam i spolu s ním. Bral to i skoro jako samozřejmost i když dost dobře neví proč tomu tak je. "Do práce budu muset jít až zítra." Řekne potom. "Takže času je ještě dost tak jen říkám. Nevím, jaké bude počasí a jestli se vůbec bude dát jít někam ven do města, protože se vozit v autě to si není tak úplně něco moc záživného. Tak si můžeš zkusit rozmyslet kam by ses případně chtěla jít podívat, kdyby se dalo jít třeba někam ven je to na tobě." Řekne potom, počká než dovnitř vejde i Sakura a následně zavře dveře. Klíč nechá zastrčený v zámku, aby jej potom nemusely hledat a sám si potom vezme svůj kufr, který vezme do jednoho z pokojů které jsou součástí apartmánů.
Nakonec se usídlí asi v tom nejvzdálenějším, kde si svou tašku složí na zem k posteli, na kterou se následně posadí. Chvilku přemýšlí nad tím jestli snad má cenu začít si vybalovat, ale nakonec se rozhodne, že nejlepší bude, když si teď zkusí po té cestě trochu odpočinout, aby se mu ještě nějak nepotrhaly ty stehy. Nakonec si tedy lehne na břicho na postel hlavou směrem k oknům a zamyšleně přitom kouká do stěny před sebou skoro jakoby přemýšlel nad něčím důležitým, a nebo snad vážným. Nakonec jen přivře oči a zůstane takhle ležet.
Vezme si taky svůj a přejde ke druhému pokoji, kde si ke skříní dá kufr do které dá své věci. Když to má tak si taky lehne a začne přemýšlet
Sasuke chvilku mlčky leží na posteli, skoro i zaspí, když jej ovšem po několika minutách probere smska. Sáhne si tedy do kapsy a vytáhne si mobil. Pomalu otevře oči, aby si přečetl smsku a přimhouří oči kvůli tomu náhlému světlu, které mu svítí přímo do tváře. Nad tím textem se malinko zarazí. Obočí se mu na moment svraští v ne moc přívětivé výrazu. Skoro jakoby právě dostal špatné zprávy. Pomalu se na té posteli posadí a podívá se ven z okna na nebe, které je nyní šedé, ale místy jsou vidět velké černé mraky, které rozhodně nevěstí krásné teplé a slunečné počasí.
"Sakuro?" Zavolá nakonec a pomalu se zvedne načež ze svého pokoje vyjde rovnou na chodbu. Netrvá mu dlouho než najde její pokoj. Už z dálky vidí, že leží na posteli a nejspíš nad něčím usilovně přemýšlí. Pozná to hlavně z výrazu v její tváři, který je jaksi napjatý. Skoro jakoby se něco stalo. Na jazyku se mu ihned objeví otázka, aby se jí na to zeptal, ale zatím se jen mlčky zastaví na prahu a natáhne ruku ke dveřím, na které několikrát zaklepe, aby o sobě dal vědět a ona se tak nelekla. "Můžu?" Dodá poté a zlehka se opře o futra.

"Určitě na to nemusíš klepat a ptát se. Stalo se něco?" Zeptá se opatrně.
"Raději se ptám." Řekne potom s pokrčením ramen. Tyhle maličkosti skoro už nevnímá, je to způsob jakým byl vychovaný, a tak nad tím ani nepřemýšlí, ale spíše to bere jen a pouze jako samozřejmost. "No jak se to vezme." Řekne poté tajemně a vkročí do místnost načež se usadí na křesle, aby na Sakuru viděl. O opěradlo se ovšem raději neopírá. "Psal mi jeden známý, že je teď ve městě nejspíš i s ostatními. Chtějí se sejít v jednom místním baru." Osvětlí jí situaci a na chvilku se odmlčí. "Takže večer půjdu ven a vlastně jsem se tě přišel zeptat, jestli by ses nechtěla přidat." Dodá potom. "Nebudu tě nutit, jen no je to asi mnohem lepší než sedět jen tak na pokoji, zábavnější." Dodá potom, aby jí osvětlil důvod proč s tím za ní vlastně přišel.
Neví proč, ale říká si, že nenabídnout jí to by od něj asi tak úplně milé nebylo a taky nebude tam sám. Počítá s tím, že tam bude o něco více lidí, a tak Sakura na víc tam rozhodně překážet nebude. Spíš by řekl, že tomu bude právě naopak. "Ale pochopím, když řekneš ne." Dodá potom, aby jí naznačil, že jej klidně může poslat do háje, když nebude chtít jít večer někam pryč a raději si program zařídí sama.