Humor

Boruto seděl na zábradlí nad náspem nad železniční tratí a kýval nohama. Za chvíli měl jet vlak. Normálně by se Boruto těšil, až na něj naskočí; vítr mu bude čechrat vlasy a on se poveze, okolo vesnice, jednou, možná dvakrát...

Ale dnes se netěšil. Vlastně poslední dobou se netěšil vůbec. A za všechno mohlo to pitomé oko. Jeho úžasné oko. Hvězda naděje. Jenže co to bylo platné, když nevěděl, jak ho aktivovat, ani k čemu slouží?

Co se stalo? Kde to jsem?
Ještě před chvílí jsem se vyhříval na rozkvetlé louce a sledoval společně s Chojim a Asumou-senseiem, mraky na modré slunečné obloze, poslouchal ptáky, hmyz, občas se dokonce ozvala i lesní zvěř. Mistr nám vyprávěl o nástrahách rodičovství, které teď jako novopečený rodič prožíval na vlastní kůži.
Najednou jsem ležel promočený na kost v blátě. V dálce jsem slyšel nesrozumitelný řev a z temně šedé oblohy na mě padal déšť, ale i přes něj byl ve vzduchu cítit silný závan kouře a krve.

Vonku bolo daždivo. Obloha bola posiata šedými mrakmi a na zem dopadali kvapky dažďa jedna za druhou. Dokonalé počasie na zločin, pomyslel som si. No dnes som nato nemal čas. Prečo? Blížili sa Hidanove narodeniny a ja som stále nemal pre neho dar.
Jeden by si možno pomyslel, má ten človek vôbec narodeniny?. Veď narodeniny sú od slova „narodiť sa.“ Keď som si v mysli predstavoval, ako ešte malý šedovlasý chlapec leží v perinke, prepadol ma záchvat smiechu. Možno už vtedy mal ako hračku kosu, len v detskom vydaní.

Ten cvrček se mu nelíbil. „Seš si jistej, že umíš číst?“ prohodil Kankurou lakonicky a odhrnul z cesty další větev.
„Samozřejmě,“ nadmul se skrček, stiskl pomačkanou mapu a zrudl, „jak si vůbec můžete myslet...“
„Nejsem zdejší, ale moc mi nepřijde, že bychom se blížili k nějakému výzkumnému centru,“ přerušil ho Kankurou zamračeně a otřel si zablácenou nohu o kámen. „Vaše Mizukage sice pár stromků zmínila, ale rozhodně nás neupozornila, že poputujeme neprostupnou buší a budeme bojovat o každý metr. Tak nevypadala ani chuuninská v Listové. Kruci, co to je?“ znechuceně zvedl ruce omotané zelenými rostlinkami.
„Svízel přítula. Jenže ta mapa hovoří jasně,“ nahnul se nešťastný skrček nad vojenským plánkem.

Ten den se v Konožském sídle Hokage rozbila centrální kopírka (Shizune onemocněla), a protože si chtěla Tsunade ušetřit práci s přepisováním misí na vývěsku, raději svolala všechny ninji do Akademie a začala rozdělovat úkoly tak, že přečetla jejich náplň a vše ukončila otázkou:
„Kdo se hlásí?"

Písčitou cestičkou směrem k odpočinku si to štráduje nadupaný rapper v širokém okolí známý jako legendární a nezapomenutelný Killer Bee.
„Hele Bee, co na to řekne Raikage, až zjistí, že ses zdejchnul a dáváš si voraz? Víš, jak se chová, když ho neposloucháš.“
♪ „Hele tohle vůbec neřeš, Osmo, teď dáme si lázeň zkusmo. Dřív než se brácha něco doví, budeme už dávno vycachtaní. Ou jee!“ ♫

„Áno otče, beriem so sebou všetko potrebné. Rozumiem, dozvieš sa ako prvý, keď sa to začne!“
Hanabi vedela už z doby, kedy sa mal narodiť Boruto, že otcovi nemá zmysel ani náznakom oponovať, nech sú jeho očakávania akokoľvek nezmyselné. Akokoľvek sa za posledné roky zmenil, jeho pýcha mu ešte stále nedovolí uznať, že niet rýchlejšieho posla, než je Narutov klon.
„Ctihodný Hiashi-dono, svojím životom Vám ručím, že sa to dozviete ako prvý!“ slávnostne prehlásil Kō, ktorý po Hanabinej pravici div neurobil čelom dieru do tatami.

Príbeh je z čias kedy bol Kakashi ešte veľmi malý. Mal len pár dní pred nástupom na akadémiu. S Obitom Uchihom boli veľmi dobrí kamaráti. Trávili spolu veľa času. Aj keď Kakashi nebol typ na bláznovstvá a veľa kamarátov, s Obitom si ako priatelia sadli.

Už se blíží Vánoce
a s nimi spoustu práce.
Ale to nám nevadí,
všechno uděláme,
moc šikovné pomocníky
zde v Konoze máme.

Zavoláme na Yamata,
máme stromek natotata.
A Zetsu nemůže mít kecy,
že ničíme japonské lesy.

Všetko sa to začalo jedného krásneho slnečného dňa, sila vetra 3 s miernymi šancami prehánok... Ale čo to trepem.
Jednoducho, s Kibom sme sa vybrali špehovať dievčatá v onsene.

„Ty, počúvaj, a máš vôbec prachy?“ spýtal sa Kiba roztrasený nadšením. Ledva som ho prehovoril, aby so sebou nedotiahol aj Akamara. Na dvoch zdivočených pubertiakov by sa mi dohliadalo ťažko, najmä ak ja som tiež jeden z nich.

Po pokojnom lete začalo byť v dedine rušno. Vojna sa pomaly blížila. Všetci schopní ninjovia boli povolaní a rozdelení do skupín podľa znalosti boja. Delili sa na boj na diaľku a na blízko, na ľudí zo záchrannej jednotky, pohotovostnej, výzvednej atď. V dedine bol vyhlásený najvyšší stupeň pohotovosti. Potraviny, ktoré boli bežne dostupné, už neboli tak jednoducho k zohnaniu. Všetky potravinové konvoje boli prísne kontrolované.
Bývalá škola, do ktorej chodili Naruto a Chouji, zaviedla vojenskú prípravu. Všetci ju museli absolvovať dvakrát týždenne.

Chouji písal Ino ešte veľa listov. Na žiaden ale nedostal odpoveď. No Chouji bol vytrvalý. Naruto nebol pri všetkých, no presne si pamätá na jeden z listov, ktorý pre Ino písal. No, teda skôr nepísal. Postrihal články zo ženských časopisov svojej mamy a pridal tam aj nejaké básne, ktoré našiel v matkiných knihách.

Kyoudou si přitáhla mikinu blíž ke krku. Už čekala deset minut, a chlad se nelítostně vkrádal do všech skulin v jejím oblečení.
Její chyba byla, že to s vrstvami zrovna dvakrát neodhadla. Na tréninku přece není potřeba být nabalená, když se teplo vytvoří tělesnou námahou.
Jenže Keitaro nikde. Vždycky chodil včas, ale zrovna dneska, když se ochladilo o dobrých pět stupňů, zrovna dneska musel mít zpoždění.
Ach jo.

Keďže sa vojna blížila, vyššie akadémie začali byť otvorenejšie a prijímali čoraz viac študentov na základe menej prísnych kritérií. Povoľovali dokonca aj prestupy z iných škôl. Zhodou okolností boli aj Naruto s Choujim vo veku, kedy kritériá povoľovali prestup. Žiaci z A-čka a B-čka sa išli potrhať, aby sa dostali na lepšiu školu. V Narutovej a Choujiho triede sa takýmito vecami ani nezaoberali. Vedeli, že je to pre nich strata času.

Naruto si nepriznal, že má Choujiho rád. Najmä pre jeho šialenstvá a odvážnu povahu. Veď kto iný by sa odvážil do testu napísať také somariny a riskovať tým výsmech celej triedy? Kto iný by sa opovážil vydať čo i len hlásku na hodine s Ibikim? To si teda riadne zavaril...

Vlak sa pomaly blížil do svojej zastávky. Keďže som bol myšlienkami inde, takmer som si ho nevšimol. Nastúpil som až v poslednej chvíli, keď ma z hlbokých myšlienok vytrhol ruch okolo idúcich, ktorý striedavo vystupovali a nastupovali na vlak.
Posadil som sa a dumal ďalej. O práci, o rodine a podobne. Teraz som mal na takéto veci času a času. Odkedy som odišiel zo svojej funkcie Hokageho na dôchodok som mal akosi veľa voľného času. Prenechal svoje miesto Sarade Uchihovej, dcére môjho teraz už dobrého kamaráta (nebolo to tak vždy).

Už sa blíži trinásteho piatok,
všetkých poverčivých je to sviatok.
Aj v Konohe žijú taký,
poverčivci - vieme aký.

Naruto už od rána
vôňu ramenu nasáva.
Bol to však bohužiaľ len
jeho obľúbený chutný sen.
Na obed už rýchlo beží,
od Ichiraku na ramen sa teší.