Humor

Stál jsem tam. Před osobou, před kterou bych si v životě nedokázal představit, že budu stát a o něco ji prosit. Před osobou, kterou jsem nenáviděl velkou etapu svého života. Asi si myslel to stej... Vlastně bych se ani nedivil, kdyby mě přivítal tím, že čekal, až jednoho dne dorazím.
„Naruto-kun, to jsou k nám ale hosti. Nebo bych měl spíše říct Nanadaime?“ pousmál se, jako by mě již očekával.

[color=blue][b] Otvoril som oči a do hlavy mi udrela taká nechutná bolesť, že by som vydávil celý obsah žalúdka aj spolu so žalúdkom. Hnus. Ale musel som si dať včera do nosu. Bol to katastrofálny večer a Itachicho návrh vypnúť s niekým normálnym, bodlo vhod. Sakura sa pri Mitsumi uvoľnila a myslím, že má nad čím premýšľať. S Narutom to je už moc divoké a včerajší večer mnohé skomplikoval. Sám som sa dostal do situácie horšej, než som si dokázal vôbec predstaviť.

„Rozbiješ to ty, nebo já?“ prohlásil bratr, když jsme stáli před červenou bariérou, která nám bránila v cestě dál. Tráva, stromy, i naše klony, které jsme použily jako pokusné králíky, všechno, co se dotklo bariéry, shořelo na popel. Tu zevnitř držela čtyři podivná černá monstra, která měla místo tváří barevné masky. Celý les uvnitř bariéry byl vypálený, uprostřed bariéry sedělo v kruhu šest banditu, a koncentrovali čakru, zbylí dva šli pomalým krokem k nám.

Baki se právě vracel z pošty. Připadal si, jako by se zdravou kůží vyvázl ze chřtánu pekelného. Kdyby to bylo jen na něm, nikdy by tam dobrovolně nešel. Bohužel mu to ale bylo nařízeno shora, a Baki jako správný shinobi rozkazům neodporoval. Asi před hodinou si ho dala zavolat kazekageho žena a poslala ho vyzvednout jakýsi list diplomatického charakteru. Baki si nebyl jistý, jestli ji má poslechnout, jelikož měl důvodné podezření, že se jedná přesně o tentýž list, o němž kazekage před odjezdem rezolutně prohlásil, že si s ním Karura nemá dělat starosti. Vlastně ji spíš ani poslechnout nechtěl.

Kapitola XIV. – Jouninská zkouška (část druhá)

Wiera se probudila hned, jakmile začaly sluneční paprsky prostupovat oknem, přímo jí na obličej. Odhrnula deku, vyšla z pokoje a sešla po dřevěných schodech dolů do kuchyně. Arashi se zatím dál vyvalovala v posteli.
Dívka si nachystala snídani – kakaové lupínky s teplým mlékem. Dala se do jídla a během toho přemýšlela, jak asi bude vypadat druhá část zkoušky.

*crrr*
„Zatracenej budík!“ zamumlal unaveně a naštvaně Naruto a vší silou bouchl do budíku, který se od úderu rozbil. „Tak, a je klid,“ vzdychl a snažil se znovu usnout.
Po dvaceti minutách to vzdal.
„Tak nic, no. Jdu si alespoň vyčistit zuby,“ řekl a naštvaně vstal. Po vyčištění zubů si šel dát ledovou sprchu, aby se probral a po sprše se šel nasnídat.
Na dnešním dnu mu něco nesedělo, něco se mu zdálo divné, ale asi po minutě přemýšlení o tom, co je špatně, to vzdal, radši se oblékl a šel ven.

V noci jsem nemohl spát, pořád dokola jsem si procházel plán, co jsme večer, po tom co jsem zjistil, že Hashirama utekl nahánět bandity a nechal tu pouze svůj dřevěný klon, vymysleli. Snažil jsem se v něm najít slabá místa a připravit se na to, co budeme dělat, když v některém z nich selže.
Samotný plán byl jednoduchý, až Hashirama dostihne bandity, osvobodí Toutovu rodinu a pokusí se chytit alespoň jednoho z banditů živého, aby ho mohli v Konoze vyslechnout. Já zatím půjdu dál po cestě do Země Železa společně s Hashiramovým klonem, prostřednictvím kterého spolu budeme ve spojení. Až bude po všem, dá mi bratr vědět a já se za ním přemístím hned potom, co označím místo, kam dojdeme, svou značkou. Až budu s bratrem, pošleme s našimi klony zajatce naproti Asumovi a ostatním, my se zatím přemístíme na označené místo. Bude to pro mě sice dost náročné, ale pořád je to lepší, než aby bratr používal ty pečetě, co vzal z mé laboratoře.

Půlnoční měsíc v úplňku svítil na lesní cestu. V jeho svitu se třpytil bílý sníh, který padal celý den. V bílé pokrývce byly vidět stopy srnek, zajíců, lišek a dalších lesních zvířat. Normálně by zde byly také stopy koní, povozů a lidí, ale ty zde dnes chyběly. Pod jedním ze smrků u cesty hledala liška něco k jídlu, i když v tomto téměř po celý rok zmrzlém údolí se podobný úkol zdá nemožný. Najednou nastražila uši, naježila srst a utekla schovat se zpět do temnoty lesa, ucítila totiž pach toho nejděsivějšího nepřítele všech zvířat.

Nastal poslední večer před Narutovým odchodem. Touazuki poprvé v životě proklínala jeho rychlé uzdravování. Mohl být ještě pár dní v nemocnici a prodloužit tím společný čas. Seděli, jako tolikrát, na hlavách Hokagů a pozorovali vesnici.
„Ještě bych mohl poprosit Jiraiyu, abys mohla jít s námi. Byla by to legrace a stala by se z tebe super kunoichi.“

Dámy a pánové! Je tu okamžik, na který jste všichni čekali! Budtež vítáni na prvním ročníku této fenomenální události. Ve jménu dobrých vztahů po skončení Třetí velké války ninjů, si dovolujeme vyhlásit soutěž o nejlepší ženu světa ninjů!
A zde vchází naše favoritky! Jakožto manželky Kagů velkých vesnic, jsou nejen krásné, ale i nebezpečné. Přivítejte sličnou Karuru z Písečné! A tam napravo vchází ohnivá Kushina z Listové! Obě po boku svých osobních strážců…

Kapitola XIII. – Jouninská zkouška (část první)

Na jaře dalšího roku se Wiera a Arashi vydaly do Konohy na Jouninskou zkoušku.
„Mám docela štěstí, že se koná zrovna v Konoze. I přesto, že Suna a Iwa jsou mnohem blíž. Jenže mají nějaké vnitřní spory či co…“
Na cestě byly už pátý den a zanedlouho spatřily mohutnou vstupní bránu. Radostně přidaly do kroku, protože byly již téměř v cíli.
„Opět tady,“ pomyslela si Wiera s úsměvem.

|Nešťastně, skoro zdrceně, se podívala na tři postavy před sebou. Všechny si je přeměřila od hlavy k patě, pak rezignovaně pokrčila rameny.

Kapitola XII. – Jak se žije princeznám

„Panenko skákavá,“ pomyslela si Wiera, zatímco se co nejnenápadněji ovívala bambusovým vějířem. V těch šatech bylo vedro na padnutí. „Jak já tady nechci být. Prosím, prosím, ať už to skončí…“
„Velmi mne těší, že jste nás poctil svou návštěvou.“
„Je mi ctí, Vaše Veličenstvo.“

[hide=Skrytý obsah] Áno, trvalo to...Moc moc sa ospravedlňujeme! Má to dva dôvody:
1. Diel je špeciálny oproti minulým! Takže dúfame, že sa vám dosti-zmena bude pozdávať. Ale nebojte sa, len na tento diel.
2. Sabaku bola tento týždeň vedúcou na tábore a tak som unavená, nebola schopná to seba nič vydolovať. Bola som rada, že som pridala diel zo svojej poviedky. Keby som ho nemala vopred napísaný, nedala by som to.

Takže...prepáčte !

Kapitola XI. – Cesta prázdné ruky

Blížil se konec roku po Wieřiných třináctých narozeninách. V nejvyšších polohách hor byly nejméně tři metry sněhu, tuhé mrazy a nemyslitelné podmínky k přežití. V těchto dobách se všichni levharti uchýlili do nižších poloh, kde bylo více potravy a teplejší klima.
Ammanti, Shian a Yuki seděli na jednom z kamenů a pozorovali trojici dětí, kterak si hrají a dovádějí ve sněhu s levhartími mláďaty. Stavěli sněhuláky, koulovali se a tvořili andílky.

Kapitola X. – Levhartí techniky

Druhý den ráno se Wiera a Arashi vrátily do hor. Yuki je již netrpělivě vyhlížela na obranné plošině.
„Vítejte zpět,“ řekla.
„Díky,“ odvětila Wiera poněkud zaskočeně, „děje se něco?“
„Hm, částečně. Vzpomněla jsem si, že jsem tě nenaučila jednu ze základních technik se zvířaty.“
Arashi dívku nenápadně švihla chlupatým ocasem po lýtku a šibalsky se usmála. „Já ti to říkala.“

*Yami*

Otvorím oči a pošúcham si ich rukami. Chvíľu trvá, kým sa mi zostrí videnie, a tak iba bezradne hľadím do stropu. Ráno po ráne... hľadím na tento strop, odkedy sa pamätám. Monotónne sa posadím na posteli a nohy prehodím cez okraj. Budík vedľa postele ukazuje 5:59. Číslo sa v zápätí zmení a budík začne drnčať. Vypnem budík. Načo som si ho nastavovala, keď som aj tak vstala tesne pred tým, ako zazvonil? Pf.

„Myslíš, že to bude fungovať? Teda, že zabudne na toho túlavého ignoranta, čo jej spôsobuje iba trápenie, a bude milovať mňa?“
„Lee, snáď nezačneš váhať teraz, keď sa celý plán blíži do finále,“ oborila sa naňho Ino.
„Ale získať niečo takto, bez tvrdej práce, no neviem.“
„Ja som tvrdo pracovala a čo sa teba týka, nestane sa snáď občas, že sa výsledok tvojho snaženia dostaví skôr, než by si očakával? A tesne pred tým by si to vzdal?“