Once upon a time 32

Once upon a time 32

Mezitím čtyři Hokagové vystoupili z lesa a uviděli bitevní pole. Všechno bylo zničené, pobořené a zakrvácené.
„Tady někdo zabíjel prase či co,“ nemohl si pomoct Druhý.
Ostatní tři se na něho podívali pohledem, jsi magor. Druhý se jenom ušklíbl a pokrčil rameny.
Vydali se přes bojiště a hledali Hidana. Obešli to, co zbylo z domu a uviděli je oba. Hidan stál široce rozkročený a jednou rukou držel ve vzduchu za krk Kisameho. Bylo na něm vidět, že nemůže hýbat s rukama a že mu už moc života nezbývá. Hidan stiskl jeho krk a okolím se rozlehlo odporné křupnutí.
„Aspoň nám ušetřil práci,“ pokrčil rameny Druhý.
První se na něho nevěřícně podíval a zakroutil hlavou: „Nechápu, kam na to chodíš.“
Hidanova pozornost se obrátili na místo, odkud slyšel hlasy a uviděl, tam stát další čtyři osoby. Usmál se, pustil Kisamovu mrtvolu, ta se bezvládně zhroutil na zem, a všechnu svou pozornost soustředil na nové nepřátele.
„A další zábava,“ nadhodil nadšeně. „Kdopak jste?“
„A další magor, jako ty bráško,“ zasadil ránu tentokrát První dívající se na bratra.
„Moc vtipný,“ zašklebil se v odpověď Druhý.
„Mohli byste toho už nechat,“ uzemnil je Třetí. „Jste jak malé děti.“
„Tak jo, konec her,“ souhlasil První.
„Hidane, člene Akatsuki,“ začal Čtvrtý. „Už dlouho vzdoruješ smrti a to se bohu Smrti moc nelíbí. Proto jsme tady, abychom dohlédli na tvůj odchod na druhou stranu.“
„Pěkná řeč,“ tleskal mu Hidan. „Ještě něco?“
„Ještě jedna maličkost,“ promluvil Třetí. „Řekni nám, kde má sídlo Akatsuki.“
Hidan se zlomil v pase, jak se smál: „Tak to mě budete muset zabít, abych vám to řekl.“
„Rádo se stane,“ usmál se Druhý a zaútočil. Kolem Hidana se zformovala vodní stěna, kolem ní stěna ze dřeva a začali se smršťovat. Hidan zůstal naprosto v klidu, pevněji sevřel kosou a máchl. Obě stěny, jak vodní tak dřevěná praskly a rozletěli se do okolí. Hidan stál uprostřed té spouště a usmíval se na všechny strany.
„Hmm, to bude zajímavé,“ usoudil Třetí a vyvolal krále opic, Enmu.
„Sarutobi, dlouho jsme se neviděli,“ zašklebil se na něho Enma, rozhlédl se kolem a řekl: „Vidím, že jsem ve skutku slavné společnosti. A kdopak je tamto. “
„Náš nepřítel,“ utrousil Sandaime.
„Hmm, vypadá silně,“ odtušil. „Co po mě chceš?“
„Zkus hádat,“ řekl Třetí a dál pozoroval Hidana.
„Ach jo, příště mě zavolej, až budete mít nějakou oslavu,“ a změnil se na hůl.
„Vidím, že je pořád stejně ukecaný,“ usmál se na svého žáka První.
„Já to slyšel,“ ozval se dotčeně Enma.
A rozpoutal se boj na život a na smrt. Hidan se rozháněl svojí kosou na všechny strany a zasadil mnoho ran všem čtyřem Hokagům. Jejich rány krváceli, ale nevypadalo to, že je to nějak bolelo. I Hidan dostal několik ran a jeho reakce byla, celkem podobná té jejich. Žádná bolest.
„Teď mě tak napadlo, když jsme už mrtvý, jestli můžeme znovu umřít,“ vydechl Druhý a podíval se po ostatních.
Třetí se na něho podíval, zakroutil hlavou a řekl: „Nechápu, proč se v tobě černý humor probouzí vždycky při bitvě.“
„Ani mě nemluv,“ ušklíbl se První. „Jednou při válkách ninjů se uprostřed bitvy zastavil a řekl, že by si dal ramen. Uzemnil tím protivníka i mě. Oba jsme na něho zírali a nevěděli, co si myslet.“
„Ty si to ještě pamatuješ,“ usmál se Druhý.
„Na to nejde zapomenout,“ odvětil První a znovu zaútočil na Hidana jednou ze svých speciálních technik, ale ani ta nezabrala.
„A kde je vůbec Naruto,“ zamručel Třetí.
„Někde se courá,“ odvětil Druhý. „A odřít to budeme muset my.“
Čtvrtý stál s opřenými dlaněmi o kolena a zprudka oddechoval. Pozoroval svého nepřítele a přemýšlel, jak ho dostat. Podíval se na své ruce a zapřemýšlel, zda to má zkusit.
„Teď nebo nikdy,“ rozhodl se na konec. Narovnal se, natáhnul ruce před sebe, přitiskl je k sobě, zavřel oči a soustředil se. Chvíli se nic nedělo, a pak jakoby čas vybuchnul. Celé prostranství se otřásalo v základech. Pohledy všech se stočili na Yondaimeho a nevěřili svým očím. Celé jeho tělo zářilo modrou chakrou.
„Co to,“ nechápal První.
Yondaimeho chakra se začala stahovat do jeho rukou a tam se formovat do rasenganu. Ale nebyl to obyčejný rasengan, byl větší a bylo v něm více chakry. Všem došlo, že jestli s ním dostanou zásah, bude to, to poslední co udělají.
Minato otevřel oči, ve kterých se odrážela záře chakry, a rozběhl se na Hidana. Ostatní Hokagové se mu klidili z cesty. Hidan stál úplně klidně a čekal, až k němu doběhne.
„Tu máš,“ křikl Čtvrtý a zarazil mu rotojící chakru doprostřed hrudi. Ta se tam rozprostřela a vnikla mu do celého těla. V těle mu ničila chakrový oběhový systém a tím i tělo. Když Yondaime oddělal ruce, chvíli se nic nedělo, ale pak se Hidanovo tělo zhroutilo na zem v křečích. Z jeho hrdla se vydral bolestný výkřik, který se zabodl do uší všech, co stáli kolem. A pak se rozhostilo ticho a jeho tělo se zhroutilo mrtvé k zemi.
Yondaime se otočil a vydal se zpět k ostatním, když za sebou uslyšel tichý smích. Nevěřícně se otočil a díval se na Hidana. Ten se pomalu stavěl zpátky na nohy a jeho tělo se otřásalo pod nápory smíchu.
„Výborně, to bylo něco,“ smál se a díval se na Hokagy.
„Jak to,“ nechápal Čtvrtý. „Mělo tě to zabít, nikdo to zatím nepřežil.“
„Já jsem nesmrtelný,“ zasmál se a rozběhl se na Čtvrtého s kosou napřaženou. Ten se ještě nevzpamatoval ze šoku, který utrpěl, a tak nestačil uhnout v čas. Zbraň se mu zakousla do ramene a zanechala po sobě hlubokou ránu, ze které se vyvalilo obrovské množství krve.
„Minato,“ vykřikl zděšeně Třetí a rozběhl se k příteli.
„Minato,“ divil se Hidan a prohlížel si postavu, která před ním klesla na kolena. Ušklíbl se, natáhnul ruku a strhl mu z hlavy kápi.
„Tak jestli se ošklivě nemýlím, tak jsi Čtvrtý Hokage ze Skryté Listové,“ řekl klidně, ale na jeho tváři hrálo lehké překvapení. „Rád tě poznávám. Neměl bys být náhodou mrtvý?“
„Pusť ho,“ ozval se další z maskovaných.
Hidan zvedl hlavu a zadíval se na ostatní tři a řekl: „Jste tři. To znamená, že jste další tři Hokagové?“
„Pusť ho,“ zopakoval svá slova Druhý a sundal si plášť. Ostatní ho napodobili.
„Jaká to čest,“ usmál se Hidan a pozorně si prohlížel střípky minulosti, které se před ním tak náhled zjevili. „Zabiju čtyři Hokagy a nikdo o tom nebude vědět. “
„Nepředbíhej,“ krotil ho První.
„Hmm,“ zamručel Hidan. Podíval se na Čtvrtého, chytnul ho za vlasy a vytáhnul na nohy: „To je všechno na co zmůžete? Měl jsem o vás lepší mínění.“
Rozpřáhl se a hodil Minata směrem k ostatním. Kdyby ho Třetí nezachytil, mohl by dopadnout ještě hůř než teď.
„Minato,“ zašeptal Třetí, když v náručí stisknul jeho tělo, ale ten byl v bezvědomí.
„Nech ho,“ promluvil První s pohledem upřeným na zubícího se Hidana. „Vyčerpal ho ten útok, spotřeboval skoro všechnu chakru.“
Třetí opatrně položil jeho tělo na zem, vzal si opět do rukou hůl a přidal se k hromadnému útoku na Hidana.

Naruto stál v nedalekém houští a všechno bedlivě pozoroval. Musel hodně potlačovat svou chakru, aby ho nepřítel nevycítil. Objevil se tu chvíli po začátku boje. Viděl, jak Třetí vyvolává Enmu, viděl i to jak jeho otec zkusil použít ten zvláštní rasengan. Když viděl, jak ale padl, musel se hodně ovládnout, aby se neprozradil.
„Naruto,“ pronesl v jeho mysli Kyuubi.
„Hmm,“ zamručel v odpověď.
„Neměli bychom se připojit k boji,“ zeptal se nesměle démon.
„Nebyli bychom jim tak co platní,“ nesouhlasil Naruto. „Jsou ti nejlepší válečníci Konohy a nemůžou ho porazit. Musíme něco vymyslet, než se tam ukážeme.“
„Ale co,“ chtěl vědět Kyuubi.
„Nevím,“ kroutil hlavou dotyčný a znovu pozoroval bedlivým okem bitvu.
„Jestli používá chakru,“ uvažovala liška. „tak už přece nemůže žádnou mít.“
„Taky o tom teď přemýšlím,“ souhlasil Naruto. Nebylo přece možné, aby taková zranění vyléčil jen silou vůle. Musel mít něco, co ho léčilo a vracelo mu sílu.
„Něco tady nesedí,“ zamručel Devítiocasý.
„Ale co,“ mumlal Naruto.
Chvíli opět v tichu pozorovali zápas. První útočil v naprostém souladu s Druhým a jejich techniky zasahovali Hidana se smrtelnou přesností, ale ani jedena rána ho nezabila.
„Viděl jsi to,“ vykřikl najednou Kyuubi.
„Co,“ chtěl vědět Naruto.
„Dívej se na Hidana, až na něho zase zaútočí,“ radil mu.
Naruto soustředil veškerou svou pozornost na Hidana a vytlačil Hokagy ze zorného pole. Nevěděl, o čem Kyuuby mluví, ale věřil, že něco viděl. A pak to uviděl taky. Slabý záblesk.
„Co to bylo,“ uvažoval Naruto.
„To nevím, ale mohl by to být klíč,“ uvažoval démon.
„Máš pravdu, teď když to vidím, myslím, že vím jak ho porazit,“ ušklíbl se Uzumaki.
„Jak,“ zajímal se.
„Uvidíš,“ nechtěl mu to prozradit. „Ale budu potřebovat, veškerou tvou sílu. Musíme být rychlí a silní.“
„Dobrá,“ souhlasil Kyuubi a poučil Narutovi veškerou svou moc.

Hidan právě odrazil další jejich útok, náramně se bavil. Viděl, jejich tváře zborcené námahou, když ucítil ve vzduchu ohromnou sílu. Otočil se a ztuhl.
Na okraji lesa stála další postava. Sálala z ní obrovská síla. Chakra se z ní šířila na všechny strany a pálila ve vzduchu. Pak si sundala plášť a za ním se ozvalo: „Naruto?“
„Naruto,“ přemýšlel v duchu. „Naruto Uzumaki. Další mrtvý, co se to děje?“
Mezitím se chakra obalila kolem Naruta, jeho vlasy se prodloužili až na záda. Prodloužili se mu i nehty a špičáky. Jeho oči nabyli červené barvy. Klesl na všechny čtyři a kolem něho se kroutilo devět ocasů. Bojovali v souladu, na rozdíl od dřívějších časů.
„Teď budu tvým protivníkem já,“ zavrčel a vyřítil se kupředu. Hidan nestačil ani zareagovat a už byl u něho. Švihnul rukou a on odletěl, ale nedopadl na zem, odrazil ho další jeho útok.
„To máš za otce,“ praštil ho do tváře.
„Otce,“ mihlo se Hidanovi hlavou a nechápal. Díval se do Narutových očí a neviděl v nich žádné slitování, díval se do očí zvířeti, které je připravené zabít nepřítele. Zachvěl se, což se mu už dlouho nestalo. Naruto ho znovu praštil a on odletěl, při dopadu vyryl v zemi díru, jaká to byla síla.
S námahou se postavil a rozhlédl se po své zbrani, ale nikde kolem něho nebyla.
„Hledáš tohle,“ ozvalo se zavrčení.
Vzhlédl a uviděl několik metrů od něho stát Naruta a v jeho rukou jeho kosu. Zděšeně se na něho podíval a napadlo ho, jestli náhodou neodhalil jeho tajemství.
„Správně,“ ušklíbl se, jakoby mu četl myšlenky.
Hidan nestačil ani mrknout, a už byl Naruto u něho. Napřáhl jeho zbraň a silou setrvačností ji nechal padnout. A jak padla, rozpůlila Hidana na dva kusy. Obě půlky se sesunuly na zem. Na jeho tváři se zračil údiv a už nikdy z ní nezmizí.
Naruto pustil kosu z ruky a sesunul se na zem vedle těla Hidana. Jak se jeho podoba vracela zpátky k normálu, třásl se po celém těle a třeštil zrak na mrtvé tělo.
„Naruto,“ ozval se Kyuubi, který mezitím opustil jeho tělo. „Naruto, jsi v pořádku?“
„Já nevím,“ třásl se dotyčný.
„Naruto,“ objevil se nad ním Třetí.
„Jak se ti to povedlo,“ nechápal Druhý, který se pomalu k němu dokulhal, podepíraný Prvním.
„Já,“ vysoukával ze sebe. „Byl jsem schovaný a pozoroval jsem váš boj. Pak si Kyuubi všimnul zvláštního lesku, a já pochopil, že v té kose je asi jeho síla. A zbytek znáte. “
„Výborně,“ pochválil ho První.
„No, doufám, že už se znovu nesloží, jinak se složím já,“ ušklíbl se Druhý a prohlížel si mrtvé tělo Hidana.
„Mohlo bys aspoň teď s tím přestat,“ uval se na něho bratr.
„Hej,“ ozval se dotčeně. „Ještě mi řekni, že by sis to s ním rozdal ještě jednou.“
Hádali by se takhle asi až do rána, kdyby se nepřerušil Naruto se svou otázkou: „Kde je otec?“
„Támhle,“ ukázal na ležící tělo Yondaimeho Sarutobi a Naruto celý ztuhnul.
„Neboj, je v pořádku,“ dodával rychle Nidaime Hokage, když viděl jeho výraz.
„Vypotřeboval jenom moc chakry na ráz, bude v pořádku,“ souhlasil Shodai Hokage.
Naruto se zvedl, i když jeho tělo protestovalo, nestačilo se vyrovnat s obrovským náporem, kterému bylo vystaveno při spojení sil s démonem. Na strnulých nohou se vydal ke svému otci. Ušel pár kroků a skoro by padl k zemi, kdyby se mu po boku neobjevil Kyuubi a nepodepřel ho. Naruto se na něho usmál a dál šli bok boku.

další díl v neděli