Pod maskou... - 1. část

„Proč jsi se vrátil?“ Starý, vrásčitý muž měřil podezřívavým pohledem mladého chlapce... ne, už muže.
„Nevím… už jsem nechtěl být zrádce!“ odpověděl po chvilce mlčení. Jeho černé oči mapovaly místnost jako by každou chvíli čekal, že z temných rohů někdo zaútočí.
„No… jelikož jsi přišel sám a my dáváme šanci všem, budiž… Sasuke Uchiha právě zemřel na misi! Tvé nové jméno je Nori!“ kývl muž, podal Sasukemu masku a zavřel složku s jeho fotografií.
„Akane!“ dodal do ticha. Vedle Sasukeho se roztočil vítr a z něj vystoupila postava.
„Ano pane?“ zeptala se záhadná, podle výšky hlasu zřejmě dívka.
„Akane… odveď tady Noriho pro věci a pak mu ukaž naše sídlo, ano?“ odpověděl muž. Dívka mlčky přikývla a otočila obličej s maskou k Sasukemu.
„Tak jdeme!“ řekla a vyšla z místnosti na liduprázdnou chodbu. Sasuke šel tiše za ní.

****

„Tady si vezmi oblečení a to své dej do tohohle pytle! Stejně jako všechny zbraně a osobní věci!“ podala Sasukemu černý vak a ukázala na kabinku v rohu. Sasuke zmizel za závěsem. Akane mezitím odešla do skladu a vrátila se s nabroušenou katanou v ruce.
Za chvíli už oba kráčeli ve stejném černo-bílých oblečení, katany na zádech a tváře schované pod zvířecí maskou. Němě prošli prosklenými dveřmi na prostranství před budovou. Všude bylo rušno, každý někam běžel a kdejaký ANBU na svém místečku trénoval.
„To je jídelna… Máš číslo 820, takže když si to vydělíš dvěma, najdeš svou židli! Budeš ve druhé skupině, což znamená, že všude chodíš deset minut po uvedeném čase. Budíček je v 6:00, takže ty vstáváš v 6:10... Snídaně – 6:30, oběd – 12:00, večeře – 18:00 a večerka ve 23:00! Doby tréninků a odpočinků si určuje kapitán! V každém pokoji spí čtyři až šest lidí, pokoje jsou rozděleny podle pohlaví. Taktéž sprchy a záchody. Na každé chodbě visí řád a provoz, takže si ho přečti. Dodržuj pravidla a nikdo se o tebe nebude zajímat!“ poučovala Akane, než došli k jedné z odlehlých budov s velkým nápisem MUŽI.
Vyšla po schodech nahoru a zahnula chodbou doleva. Sasuke se jen němě rozhlížel kolem. Kolem nich běhali chlapci i muži, někteří s maskami, jiní bez nich.
„Masku si můžeš sundat v téhle budově, v pokoji, v jídelně a ve sprše! Pokud si ji sundáš na veřejnosti, připrav se na vyhazov!“ mluvila dál, zatímco se vyhýbala papírovým koulím létajícím vzduchem.
„Nechceš toho najednou nějak moc?“ promluvil poprvé za tu dobu Sasuke. Jeho znuděný hlas se skoro ztratil v řevu kolem. Akane se ani neobtěžovala otočit.
„Jsi dospělý! A k tomu černý ochránce! Tady se tě nikdo neptá, jestli to chápeš! Tady se to od tebe očekává! Začni se starat sám o sebe, protože… tady nikoho nezajímají tvoje problémy!“ řekla bez zájmu a chytila kunai, který na ni letěl. Bez mrknutí oka ho otočila a mrskla zpět na jeho majitele. Kunai se zasekl jen několik centimetrů od jeho hlavy. Chlapec na sucho polkl a radši zmizel za dveřmi jednoho z pokojů.
„To je tvůj pokoj! Na zdi vedle dveří visí zmiňovaný řád. Tady máš klíče a ve 12:10 buď v jídelně na oběd, tam se dozvíš další podrobnosti!“
Akane vešla do pokoje s šesti postelemi a pěti obyvateli. Podala Sasukemu klíče a ukázala na volnou postel v rohu.
„Hey, Akane… nechceš nám už konečně ukázat tu svoji skrývanou tvářičku? Jen koukám na tvý tělo a dal bych si říct!“ ušklíbl se blonďák rozvalující se na posteli.
„Pitomče!“ zakroutila Akane hlavou a zmizela s vlnou chladného vánku.
„Dobrý, kámo!“ ušklíbl se chlapec sedící na okně.
„Ahoj… já jsem Tsuki!“ řekl modrooký, černovlasý chlapec a natáhl k Sasukemu ruku. Sasuke tiše zíral.
„Já Sa… ehm... Nori!“ řekl po chvíli a přijal jeho dlaň. Pak se sebral a svalil na svou postel. Několika pohyby prstů rozvázal šňůrku a nechal masku sklouznout po chladné tváři. Zhluboka vydechl a zavřel své uhlové oči…
--------------