Láska na první pohled 1

Další jednorázovka s hlavním tématem o tom,jak se Kushina Uzumaki a Minato Namikaze vlastně seznámili.Bavte se / nebo-li po Anglicku – ENJOY!

Díl 1. - Neodolatelné rty

Večerní vánek se prohání vesnicí a mine i malou hospůdku na konci té vesnice. V hospodě právě přijali novou číšnici a dnes večer má svou první směnu. Utírá nádobí a najednou se do hospody vřítí partička starých, tlustých a pořádně zarostlých chlapů. Usadí se ke stolu, načež se pod nimi skoro prolomí všechny židle. Dívka na ně vyděšeně kouká a nese pití k jinému stolu.
„Hej, ty!“ zařve jeden z chlapů. Dívka se otočí.
„Jo, ty. Pojď sem!“ zařve na ni. Dívka se zděsí a pomalu se blíží ke stolu.
„Čau, kotě! Ty jsi tu nová?“ zeptá se přiopile jeden z chlapů.
„Jo, jsem a to kotě bych si vyprosila!“ odsekne dívka. Jeden z chlapů vstane od stolu a blíží se k dívce. Chytne jí pevně obě ruce, až jí spadne tác na zem.
„Přece by ses na mě nezlobila…“ šeptá jí do ucha. Dívka se strašně klepe a snaží se mu vykroutit.
„Ne! Nechte mě být!“ začne křičet.
„Neboj se…“ uklidňuje jí muž.
„Ne! Pomoc!“ zařve mnohem hlasitěji. Najednou začne muž padat k zemi a za ním se objeví pohledný, blonďatý mladík s modrýma očima. Pohlédne na ni a ona na něj. Přistoupí k ní blíž a podá jí ruku. Ona mu jí s radostí také podá a představí se.
„Kushina Uzumaki.“
„Minato Namikaze.“, odpoví jí mladík. Oba dva se na sebe usmějí a hledí si stále do očí.
„My se ještě vrátíme!“ ozve se za nimi, kde se právě celá parta zvedá a odchází. Jakmile odejdou, mladík se zpátky otočí na dívku ( stále drží její ruku ).
„Dě-děkuju za záchranu!“ děkuje mu dívka a začne se červenat ( přeci jenom si není jistá v přítomnosti hezkého chlapce ). Minato místo toho, aby jí také něco řekl se na ni jenom usmál a svůj obličej začal přibližovat k tomu jejímu. Kushina ztuhla, ale měla ještě sílu ho odstrčit.
„Co to děláš?!“ zeptala se ho udiveně.
„Promiň, ale asi jsem se zamiloval…“ řekl a s těmito slovy také zmizel ( to bylo rychlý xD ) Kushina tam stála a začala se zase červenat.
- Ten vypadá nádherně! – pomyslela si – A jaký má krásný hlas! –
„Tak dost!“ otřepala se „teď není čas myslet na kluky! Jsem přeci první den v práci!“ pokárala se a vrátila se do práce. V noci, když se hospoda zavřela šla domu neobvyklou cestou. Řekla si, že by to chtělo změnu. Cestou se kochala krásou té nově objevené ulice. Byla už tma a ona začala mít strach. Blížila se k jedné lampě, která osvětlovala jakousi osobu. Zpomalila… Čím víc se blížila,tím rychleji jí bylo srdce. Pomalu prošla okolo a když byla pryč, hluboce si oddechla. Bohužel se radovala předčasně… Někdo jí chytl za ruku. Málem jí vytryskly slzy, jak se lekla. Rychle se otočila a okamžitě jí spadl kámen ze srdce.
„Fuj, Minato, ty jsi mě polekal!“ zlobila se Kushina.
„Ty si pamatuješ moje jméno?“ zeptal se jí a usmál se. Kushina nevěděla, co říct a tak uraženě odvrátila pohled.
„Nechceš doprovodit domů?“ zeptal se jí Minato.
„N-ne, díky!“ odpověděla.
„V noci je pro tebe nebezpečné, aby ses takhle sama, pozdě v noci toulala venku!“ vysvětloval jí Minato, a aniž by jí dovolil jakýkoli odpor, chytil jí za ruku a spolu potom odešli. Kushina v rozpacích nevěděla, co dělat. Minato cítil, že se klepe a tak stiskl její ruku pevněji.
„Neboj se!“ pošeptal „když jsi se mnou, nemáš se čeho bát!“ uklidňoval jí. Kushina mu začala důvěřovat a přitiskla se k němu.
Když byli u jejího domu, přišel čas se rozloučit… Kushina opět nevěděla, co dělat a tak to nechala na Minatovi. No a o co se Minato zase nepokusil… Opět se k ní pomalu přibližoval a doufal, že to tentokrát vyjde.Mýlil se… Kushina ztratila všechnu důvěru a dala mu facku. Měla k němu sice určitý vztah, ale tohle bylo moc.
„Tohle už nikdy nezkoušej!“ křikla na něj a běžela domů. Minato zklamán,stál osamocený uprostřed ulice. Svěsil hlavu a odešel.
Druhého rána si Kushina vyšla na nákupy. No a koho nepotkala… Minato se tam procházel jako tělo bez duše. Bylo na něm vidět, že ho včerejší incident dost vzal. Cítila se provinile, ale řekla si, že to nesmí dát najevo! Minato si jí všimnul, ale žádný velký zájem o ni nejevil. Kushině už tohle bylo opravdu divné a tak šla k němu a pozdravila ho.
„Ahoj,Minato!“
„Čau…!“ odsekl a ani se na ni nepodíval.
„Jak se máš?“ pokračovala Kushina a pokoušela se o úsměv.
„Jak myslíš?!“ řekl otráveně a tentokrát se na ni podíval. Nebyl to ale přátelský pohled…
„Špatně?“ pokračovala Kushina a zkřivila obličej.
„Hmm, trefila ses! Chceš dostat odměnu?! Můžeš si do mě klidně zase praštit, jestli chceš, ale tentokrát bych prosil z druhý strany!“ křičel na ni Minato a postavil se čelem k ní. Hleděli si do očí. Minato ji pozoroval naštvaným pohledem a Kushina zase vystrašeným. Viděla, že to nemá cenu a tak utekla. Když doběhla domu , padla na postel a začala brečet. Nakonec vysílením usla a probudila se až odpoledne. Měl hlad, tak si udělala něco k jídlu a sedla si ke stolu. Přemýšlela, co by mohla udělat, aby byl Minato zase šťastný. Napadlo jí, že by za ním mohla přijít a omluvit se mu, jenže nevěděla, kde bydlí a také si uvědomila, že kdyby nastala ta trapná chvíle ticha, nevěděla by, co říct.Rozhodla se tedy, že mu napíše omluvný dopis. Psala ho z celého srdce a celou noc.
Ráno, když se probudila, vzala dopis a šla ven. Procházela se a doufala, že někde najde Minata, aby mu ten dopis mohla předat. Ptala se kamarádů i pocestných, ale nic. Zkusila tedy poslední možnost a to, zajít za Hokagem.

POZOR! Spoiler!

Omlouvám se, ale nevím, jaký Hokage mohl v tu dobu vládnout, ale asi Sarutobi... mno já nevím xD

Slušně zaklepala a potom vešla. Málem jí vypadly oči z důlku, když viděla, kdo tam ještě je.
„Zdravím, Kushino, děje s něco?“ zeptal se jí Hokage.
„N-ne, Lorde Hokage, teď už nic…“ vykoktala ze sebe Kushina a vzala čáru.
„Co ten tam dělal?“ divila se „Doufám, že nešel na misi!“ strachovala se.
„Počkám na něj venku!“ řekla a šla k hlavní bráně. Zanedlouho tam přišel i Minato. Kushina okamžitě naklusala k němu.
„Nezdržuj, mám misi!“ odbyl jí Minato.
„Já vím, jenom Ti něco nesu.“, řekla a podala mu dopis.
„Hmm…“ odfrkl a dopis si vzal.Chtěl odejít,ale Kushina ho zastavila.
„Počkej, prosím!“ řekla a dala mu na krk diamantový přívěsek.
„Buď opatrný!“ dodala a dala mu pusu na tvář. Rychle utekla aby skryla své slzy. Minato byl udiven, ale slíbil, že přívěsek ochrání. Naštěstí to byla mise na jednu noc (měl donést nějaké dokumenty do Mlžné vesnice). Vyrazil hned, aby byl brzy doma.
Když se začalo stmívat, rozdělal oheň a utábořil se.Vyndával si jídlo a narazil na dopis od Kushiny. Rozbalil ho a málem mu vzplál, jak byl dlouhý.
„Dopis?!Z toho může vzniknout knížka!“ řekl si a dal se do čtení.Bohužel u toho usnul…
Byla skoro půlnoc a v otevřeném okně v bytě Kushiny se stále svítilo.
„Co asi teď dělá?“ bála se.
„Doufám,že si přečte můj dopis!“
Nakonec usla vysílením a probudila se skoro až v poledne.
„Sakra,musím jít čekat na Minata!“ lekla se,udělala si jídlo a běžela k bráně.
Minato také dlouho spal a tak se jeho mise trochu zpozdila.Domů dorazil až večer.Kushina byla trpělivá a stále u brány čekala,i když už spala.Minato si jí všimnul a snažil se jí probudit.
„Kushino,vstávej!“ šeptal a mírně s ní třásl.
„Co se děje?“ naříkala rozespalá Kushina.Pak si všimla,jak před ní klečí Minato.
„Minato?“ lekla se.
„Psst!“ šeptl a přiložil jí prst na rty.Kushina znovu zavřela oči a Minato jí vzal do náručí.Odnesl jí až do svého bytu a položil na postel.Chytl jí pevně za ruku a přemýšlel o tom,co se mezi nimi stalo.Uvědomil si,že to možná trochu přehnal a začal se omlouvat.Nakonec jí popřál dobrou noc,políbil ji na čelo a odešel.Ráno vstával Minato brzy,aby mohl udělat snídani.Kushina se probrala také celkem brzy,ale v postýlce se válela ještě asi do desíti.Když vylezla z postele,vůbec si všimla,že není u sebe doma.Otevřela dveře do obýváku,kde ležel Minato.Díval se na televizi čekal,až přijde Kushina.Ta si mnula oči a při tom zakopla o koberec.Konečně oči otevřela a všimla si,že není doma.Sjela očima k Minatovi a lekla se.
„Co ty tady děláš?!“ zděsila se.
„Dobré ráno“ pozdravil jí Minato.
„Dobré rá---hej,odpověz na otázku!“
„Já tady bydlím!“ setřel jí a ona začala zuřit.
„To mi taky došlo,ale proč jsem tady já?“
Minato vstal z gauče a blížil se k ní.
„Včera večer si na mě čekala u brány a usla si.Odnesl jsem tě sem.Nevadí?“
„N-n-ne…“ začervenala se.
„Udělal jsem Ti snídani“ řekl a ukázal na stůl plný jídla.
„T-tohle všechno je pro mě?“ divila se.Minato souhlasně přikývl.Kushina si sedla ke stolu,dala se do jídla a Minato si sedl vedle ní.
„Tak co?Přečetl sis můj dopis?“
„Promiň,ale usnul jsem u něj.Dočtu si ho později!“ řekl s klidem. Kushina však klidná nebyla.
„Cože?!Ty jsi usnul?!“ rozčilovala se.
„Co ti na tom vadí?Uvědomuješ si,že přečíst osmnáct stránek popsanejch z obou stran není tak jednoduchý?!“ křičel.Kushina se naštvala,vstala a šla ke gauči.Sebrala všechny polštáře a deky a řekla:
„Tak doufám,že tentokrát taky usneš,když nebudeš mít na čem!“
„Neboj se…Ještě pořád mám tvůj dopis!“ řval a ukazoval na ni.Tohle už nevydržela a hodila po něm polštář.Běžela do pokoje,zabouchla za sebou a zamkla.Minato běžel za ní.U dveří zastavil a bouchal do nich.Najednou uslyšel pláč.Rozbolelo ho u srdce,když věděl,že jeho milovaná pláče.
„Kushino,prosím,pusť mě dovnitř!“ žadonil.
„Běž pryč!“ zakřičela rozvzlykaným hlasem.
„Nemůžu,já tady bydlím!“ pokoušel se o vtip.Najednou se ozval rachot ze zámku a dveře se otevřely.
„Máš pravdu,promiň!“ usmála se Kushina a pomalu vešla Minatovi do náručí.Oba dva se na sebe podívali.
„Ať už v tom dopise bylo cokoliv,mně stačí říct jen jediné:Miluji Tě!“ a políbil ji (tentokrát neucukla )