Naruto - Nové dobrodružství začíná část 9.

Konečně jsem se dohrabala k tomu,abych sepsala další díl.Omlouvám se všem,kteří museli tak dlouho čekat .
P.S.:Skoro na konci příběhu je úryvek rozdělen na dvě barvy – Modrou a Fialovou –
Modrá:Řeč otce Nanami.
Fialová:Řeč matky Nanami.

Díl 9. - Vzpomínky na minulost

Měsíc se pomalu začal střídat se Sluncem.Sluneční paprsky začaly pronikat i do Akademie.Jediného,koho to pobudilo,bylo naše největší ranní ptáče z Konohy-Lee.Začal křičet něco ve stylu:
„Vstávat a cvičit!Máme před sebou perný den!“ křičel a poskakoval mezi spícími (pomalu se probouzejícími) kamarády.
„Lee,ještě je brzo!Oficiální budíček je až v sedm hodin!“ poučoval ho Gai.
„Ale Gai-sensei,chtěl jsem být poslušný žák,a dokázat vám,jak jsem čilý.“,vysvětloval Lee.
„Tím,že začneš v šest hodin ráno řvát,a dupat na každýho,kdo ti leží pod nohama?!“ rozčilovala se Ino.
„Ano!“ odpověděl Lee a pokračoval ve svém rituálu.
-Škoda že tu není Sakura- pomyslela si Ino.
-Zdá se,že jí budu muset zastoupit- řekla si a pomalu začala vstávat s velice nepříjemným výrazem.Blížila se k Leeovi a napřahovala se.V tu chvíli mu takovou vlepila,že prolítnul třemi stěnami.Zastavil se až u Jirayi na záchodě,který si právě pročítal Play Boye.Ino si oklepala ruce,sbalila si a šla domů.Ostatní už se také pomalu probouzeli a balili si své věci,až na Naruta…
Ležel rozvalený uprostřed místnosti.Levou ruku měl na Hinatě,pravou ruku si položil na TenTeninu hruď,která se každých 5 sekund zvedala,z levé nohy mu utíkal šílený smrad rovnou do Kibova citlivého nosu a pravou nohu měl položenou na Nejiho vlasech,které si nakonec musel ušmiknout a každý se mu smál.
Nakonec Naruta probudili.Shizune se po svém úklidu šla podívat na Jouniny,popřípadě je také vzbudit.Jounini už také poslušně sklízeli.Kakashi (podle Irukovi rady) si pročítal svoje oblíbené,milující,naprosto zbožňované Icha Icha Paradise.
„To už máš sbaleno?“ zeptal se ho Iruka.Kakashi přikývl (pomalu ani nevěděl na co) a napjatě listoval mezi stránkami.Iruka vykulil oči a podíval se vedle sebe,kde ležel batůžek uprostřed uklizeného místečka.Pokrčil rameny a dál rval svůj spacák do batohu.Když už byli všichni sbalení,sklizení a já nevím,co ještě…dali se do jídla.K snídani měli všechny možný zbytky ze včerejší oslavy.Nikdo se nějak moc nenajedl a tak se musela většina obyvatel dorazit doma.
Pomalu končilo léto a s sním se blížila Zkouška Chunninů.Všichni byli napjatí a hrozně se těšily.V celé vesnici se nemluvilo o ničem jiném.Zkouška Chunninů,zkouška Chunninů,zkouška Chunninů…
„Už se těším!“ křičel Naruto.
„Víš vůbec na co?“ divil se Sasuke.
„Nevím,ale tím je to zajímavější,a láká mě to!“ odvětil Naruto.
„No jo,to jsi celý ty…“ dodala Nanami,chytla Naruta za ruku a usmála se na něj.Naruto se jenom uculil a drbal se volnou rukou na hlavě.
„Co budeme dneska dělat?“ zeptala se všech Sakura.
„To vážně nevím…“ odpověděl Sasuke a smutně se podíval na zamračenou oblohu.
„Nechcete zajít ke mně?“ zeptala se jich Nanami.Všichni vykulili oči a uvědomili si,že u Nanami ještě nebyli.
„Můžeme si zahrát karty!“ dodala ještě a ostatní souhlasily.
A tak se vydali do bytu Nanami.
Když tam dorazili,pusa jim spadla až na zem,div,že se nepropadla.Byt Nanami byl úžasně moderně zařízený.
Kousek od dveří byla malá kuchyňka a vedle ní byly dveře do jejího pokoje.Naproti dveřím od jejího pokoje byl krásný,velký gauč se stolkem a televizí.Po levé straně od dveří do bytu byla koupelna a nejvíc je asi fascinoval výhled z velkého balkonu hned naproti dveřím od bytu.Celý tento byt byl vymalován světle modrou barvou.
„Pojďte dál…Můžu vám něco nabídnout?“ zeptala se slušně Nanami.Všichni tam stáli jako zkoprnělí a dívali se okolo.Nanami se začala smát.To všechny probudilo z transu.
„Co je?“ zeptal se udiveně Naruto.
„Měli jste se vidět…!“ odpověděla Nanami a pořád se smála.
Mezitím,co se Nanami smála,všimla si Sakura rodinné fotky,která visela nad gaučem.
„To jsou Tvoje rodiče?“ zeptala se opatrně.Nanami se v tu ránu přestala smát a nasadila smutný výraz.
„Ano…!“ odpověděla a slzy se hrnuli ven.
„Dáte si něco k pití?“ zeptala se,aby změnila téma a zastínila svůj brek.Všichni jí odpověděli klasickou odpovědí: To je jedno
A tak Nanami vzala velký tác a ze skříně vytáhla všechny možný druhy pití a dobrot,co tam měla.Odnesla to na stůl a šla pro karty.
Hráli a bavili se celý večer,že zapomněli na čas.
„Kolik je hodin?“ zděsil se Naruto.
„Bude deset hodin!“ odpověděla mu Nanami.
„Cože?“ vykřikl Naruto.
„Klídek…“ uklidnila ho Nanami,vstala a pomalinku otevřela dveře do svého pokoje.
Na karty se okamžitě zapomnělo.Teď je zaujal její krásně vyzdobený pokoj.Na zemi byli rozložené další tři matrace.
„Až bude někdo chtít jít spát,prosím,vyberte si postel a můžete hajat!“ nabídla s úsměvem na tváři a všichni souhlasily.Trvalo to ještě dlouho,ale nakonec (asi o půlnoci) všichni ulehli.
Nanami nemohla spát a tak se šla provětrat na balkón.Vítr jí prohrabával vlasy a měsíc se odrážel v jejích očích.Myslela na svou minulost…Začaly jí téct slzy…
„Přemýšlíš o své minulosti?“ ozval se za ní hlas Naruta.Nanami přikývla.Naruto přistoupil k ní a společně se dívali na hvězdy.
„Jak zemřeli Tvoje rodiče?“ zeptal se jí Naruto.
„Je to už dávno…Jednoho večera se rodiče hrozně hádali.Mě to vzbudilo a šla jsem se podívat.Trochu jsem otevřela dveře a poslouchala,co se děje.“

„Jak dlouho to před ní chceš tajit?“
„Dokud nebude připravená!“
„A to bude kdy?"
„Až tu bude,poznáme to!“
„Co když se toho už nedožiješ?“
„Času mám ještě dost!"
„Myslíš,že se s tím tak jednoduše srovná?“
„Bude muset!Nemá na vybranou!“
„Je to ještě dítě!“
„Je to naše dítě!Určitě to zvládne…!“

„Vůbec jsem nevěděla,o čem se baví.O pár měsíců později měla moje matka infarkt.Den co den jsme s otcem seděli u jejího lůžka.Jednoho dne,když matka spala,mi otec řekl,že je matka vážně nemocná,a že jí nezbývá moc času.
Rozbrečela jsem se mu do klína.Najednou matka otevřela oči,řekla mi,že mě má ráda a zemřela.Dlouho jsme se s tím s otcem vyrovnávali.Otec byl čím dál tím víc nešťastnější a každý večer přišel z hospody úplně opilý.Už to nevydržel a tak,přesně na mé desáté narozeniny spáchal sebevraždu.Ujali se mě rodinní přátelé,a po dvou letech jsem se přestěhovala sem,do Konohy!“
Nanami začala pořádně brečet.Narutovi jí bylo líto.Přistoupil k ní blíž a chytil jí za bradu.Otřel jí slzy a políbil.Nanami se rozbrečela znovu,ale štěstím…