Tichá hrozba - 17.díl

Ospale zamžourám očima a všemocně se snažím probudit. Ranní paprsky mě lehtají na tváři a vítají nový den. Podívýám se po své pravici a uvidím, že i Sasuke je jako násměsíčný.
,,Asi jsme si měli přispat."Zašeptala jsem a vyhlížila jsem úřad Hokage. Velká červená budova se znakem Listové se tyčili před námi. Byla vidět přes všechny ty keříky a stromy a v tom ranním světle vypadala jako chrám.
,, To jo. Nemůžu uvěřit tomu, že už tam jdu podruhý." Zašeptal Sasuke, když jsme se pomalu, ale jistě blížili k oné budově.
,,Zaspali jsme, ale i tak jdem brzo?" Podivila jsem se nad tím faktem. Sasuke se nad tím zase pousmál a zabrblal něco ve smyslu, že jsem chtěla ještě spát. Přiblížíme s k malému hloučku, který moc nevnímám a společně si stoupnem nějaký ten kousek od celého dění.
,,Tady na tom lístku stojí, že máme jít do třetího patra."Sdělil Sasuke, který četl s papíru, který nám mezi dveřmi dala Tsunade včera večer. Přikývnu a vydáme se do budovy. Sasuke mumlá něco, jako za starých časů. To ho moc neposlouchám.Výjdeme ty osudové tři patra a postavíme se dveře nakonci chodby.
,,Snad nás vezmou, když jsme dva."Zamumlám a nervozně si namotám pramínek vlasů na prst.
,,Seš hluchá? Tsunade to zvolila."Odsekne Sasuke. Naše pohledy se střetnou. V každém oku se zablískne touha tomu druhému jednu ubalit.
,,Máš pravdu."Řeknu nakonec s vědomím, že bych se měla snažit být milá. Sasuke jen zdvehne obočí nad tou změnou. Nedávno bych se do něj pustila zuby nehty a teď s tním souhlasím.
Vyjdu vpřed a otevřu dveře, před kterýma už dobrých deset minut stojíme. Pohlédnu dovnitř. Zarazím se vpůlce kroku. Místnost je plná k prasknutí.
Někteří ninjové už ani nemají kde sedět. Hluk, který tam ještě před chvíli byl, utichl. Pohledy všechy přítomných se stočili naším směrem. U děvčat se ozvalo šeptání a achání ouchání nad tím dokonalým Sasukem.
,,Jejda." Zašeptal Sasuke, když zahlédl skupinku děvčat, co ho doslova hltá pohledem. Jedna z nich dokonce přešla až k nám. Přeměřím si jí od hlavy až k patě. Černé havraní vlasy a ledově modré oči. Stejné jako mám já. Není v nich kousek citu. Dívka se ale zničeho nic svůdně usmála a pohodila vlasama.
,,Koho to sem vítr přivál?"Zeptala se a zamrkala těma dlouhýma očima. Sasuke nasucho polknul. Rozhlídl se doprava, doleva, nahoru a dokonce i hledal unikovou cestu dole.
,,Koho to sem čerti nesou? Ruce pryč."Odsekla jsem. Pak jsem udělala něco, za co bych si nafackovala. Zničeho nic jsem padla Sasukemu kolekm kruku. Jízlivě jsem na tu holku vyplázla jazyk.
Teď nevím, kdo byl překvapenější. Buď já, která k tomu činu tak statečně odhodlala. Nebo ta holka, co si myslela, žejí každý kluk bude zobat z ruky. Nebo Sasuke, na kterého už těch překvapení za jeden den bylo trochu moc. Dívka nabrala nachově červenou barvu. Otočila se na podpatku o 180 stupňu a zmizela v hloučku kamarádek.
,,Tak tohle mám u tebe schovaný." Zašeptám Sasukemu do ucha a pustím se ho. Sasuke zmateně přikývne. Hluk, který před chvíli utichl, se opět hlásil o slovo. Lidé si začli znova povídat. Já a Sasuke jsme s doměním, že už bude klid, šli do jednoho rohu.
,,To j emi překvapení."Ozvalo se za námi. Na čele mi naskočila žilka. Kousla jsem se do rtu.
,,Kdo chce zase požádat Sasukeho o autogram." Zaprskala jsem vztekle a prudce jsem se otočila. Jak rychle jsem se naštvala, tak rychle jsem i strnula v půlce pohybu.
Zmateně jsem pohlédla do fialových očí, které mě probodávali pohledem. Dlouhé vlasy, tmavé jako ebenová noc jí lemovaly obličej. Na tváři se jí vykouzlil mírný usměv.
,,Aki?" Zašeptám napůl zděšeně, napůl rozpačitě. Rozhlídnu se kolem sebe. Hledám morální podporu u Sasukeho. Ten ovšem je stejně strnulý jako já. Ne však z Aki. Ale ze svého přítele, Naruta.
,,Carmen, no to je dost, že ses taky ozvala."Vykřikne nadšeně Aki a padne mi kolem krku.
,,Echm...lidi. Já jsem tady taky." Ozval se Sousuke po Akině boku. Nikdo mu však nevěnoval pozornost.
,,Co blbneš Aki? Přece víš, jak to mezi námi je."Odtrhla jsem ji od sebe. Modlila jsem se za to, aby tu nebyl další špeh od Akatsuki nebo tak. Aki přikývla, ale dál měla ten úsměv na tváři.
,,S tebou chci bojovat." Řekla. Oběma tím bylo jasné, že mluví o druhém a třetím kole.
,,Nápodobně. Ale máš mizivou šanci."Vrátím jí to a mírně se také usměji.
,,Tak se pustíme do prvního kola." Ozvalo se ze předu. Všichni jsme se tam podívali. Stál tam jízvatý chlapík v dlohém plášti.
,,To je Morino Ibiki." Zašeptal mi do ucha Sasuke. Přikývla jsem na souhlas.
Všichni jsme usedli ke stolů. Nějakým způobem jich tam bylo rázem více. Ostatní nás roztřidili. Skončila jsem vedle Sousukeho. Z druhé strany už jsem nikoho neměla, protože jsem seděla na kraji.
Sasuke seděl poblíž Hinaty a Naruto byl někde vzadu. Jen Aki jsem dlouho neviděla. Nakonec jsem jí zahlédla někde asi uprostřed.
,, A my v první řadě." Zasténal můj sousedk. Musela jsem mu dát zapravdu, ale raději jsem jen přikývla. Před námi byl papír se slovími úlohami.
,,Takže test." Zašeptám. Morino ibiki vysvětlovat pravidla, která se objevila i na tabuli za ním. Byla jsem duchem mimo, takže jsem jedním uchem vnímala a pouštěla informace dovnitř. Druhým uchem rychle ven, takže uprostřed se to moc neotálelo. Pohlédla jsem nenápadně kolem sebe. Všichni už psaly. Přečetla jsem první otázku.Pak druhou. Třetí.
*Ale né. Je to moc těžké.* Pomyslím si. Přečtu si pravidla.
*Jasně. sasuke mi to vysvětlovat. on už musí něco vědět.* napadne mě znova. Chvili přemýšlím nad způsobem, který mě přinutí podvádět. Namotám si pramínek vlasů na prst.
*Mám to.* Pomyslím si šťastně. Moje vlasy mi budou stači. Než by se jeden nadál, soustředila jsem se na svojí vrozenou schopnost. Několik pramínků vlasů se rozptýlilo na jiskry a okvětní listky. Otevřeným okem se do místnosti vloupal větřík, takže lístky odvál směrem k Sasukemu, který měl aktivovaný Sharingan.
Všiml si mého dílá, které mu poletovalo nad papírkem. Pousmál se a psal dál. Když jsem svoje jutsu přiměla,a by odlétlo zpátky, sjednotilo se zpět na mé vlasy.
Oči se mi rozšířili udívem. Nové informace mě plnili, že jsem ani nestačila psát na papír.
Zajímamě, jak si vedou ostatní.