Jak pozvat dívku na rande 04 aneb Kůže a ekologie

Trochu rozpačitej díl... Ale mě nějak dochází inspirace

„Takžé…. Hmmm…už vím. Tady nedaleko otevřeli novej butik…maj tam skvělý modelky…chci říct, modely.“ (myšleno jako modely oblečení )
„Pohni, vyrážíme. Plán DJ může začít!

V obchodě
Poustevník nakoukl do kabinky. „Tak co?“ „Vypadám v tom jako magor“
Sasuke si právě zkoušel fialové tričko s hvězdičkami a černým nápisem ‚I’m cool‘.
Jo, to se fakt k tobě nehodí, uznal v duchu Jiraiya. Další na řadě bylo černé sako a bílé kalhoty. „Černobílá? Vypadám jak šachy….“
„A co tohle?“ Růžové minišatičky. Kdyby pohled vraždil, tak je ze Zvrhlého poustevníka Mrtvý poustevník. „Vždyť je to růžová! Jsem snad teplej? (otázka za všechny prachy) Kdyby aspoň v jiný barvě…“ Hm…co tím asi myslel…
Najednou se Sasukemu rozzářily oči. Užasle zamrkal, až se mu řasy přilepily k hornímu víčku (zase kvalitní řasenka). Netrpělivě je setřepal. To…to….bylo…
„Chci tohle!“
Chvilka napětí… na figuríně byl naprosto úúúžasneeej koženej obleček…o něčem takovým přece snil už dlouho... Zasnil se… v tomhle Sakuru určitě okouzlí…
„Prosím tě…“ ušklíbl se pohrdavě Ero-sennin. „Budeš vypadat jako sjetej motorkářskej funebrák.“
Sasuke na něj vrhnul obzvlášť zlej pohled, kterej si šetřil na Itachiho. Upřímně, kdyby ho trénoval aspoň z desetiny tak, jako trénoval nejrůznější cool pohledy, možná by teď nevypadal jako opice s křečí…
Ale netrénoval, takže rychle přehodil zpátky na Super-Mega-Cool číslo 2.
„Ale já to chcíííí….“zafňukal.
„Ale…“ To už byl Sasukáč v kabince.
Po několika minutách plných výkřiků typu ‚sakra, blbá kůže‘ nebo ‚jak se do toho kčertu leze…‘vyšel ven.
Celý obchod oněměl. Naskytl se jim pohled na Uchihu v supertěsných černých kožených kalhotách, a těsné vestičce (nápadně volný tam, kde jsou svaly), vlasy hozené přes čelo, a zasněný pohled upírající se do dáli (nebo spíš zírajícího do věšáku, protože v tom butiku se fakt moc o dáli mluvit nedalo.)
Sasuke se samolibě usmál. No prosím, jeho dřívější sláva se pomalu vrací. Ještě chvíli, a Sakura mu padne k nohám. Což mi připomíná, pomyslel si, že ještě musím koupit ten sprej do bot. (Asi to nebude jen tak, že k němu Kiba s Akamaru odmítají chodit na návštěvu.)
Najednou celý krámek vybuchl smíchy.
„Hej, co je zas?,“ zeptal se Sasuke.
Bohužel nikdo nebyl ve stavu mu odpovědět.
Dveře obchůdku se najednou otevřely. Stála v nich Sakura s Hinatou. Povídaly si. Sasuke zaslech svoje jméno.
„Myslíš, že se mi podaří Sasukeho přesvědčit?“ ptala se Sakura.
„Ale jo, určitě. Má přece rád zvířata.“ A zvlášť hady.
„No já nevím…“
„Ale jo, zkus to. Greenpeace je přece dobrá věc, ne? Jasně že se bude chtít přidat. A Naruta už máme přesvědčenýho, fakt to s ním umíš,“ uznala Hinata.
„Fajn, zeptám se ho. Neviděla ho v poslední době?“
„Ne… Vlastně jako by poslední dobou někam zmizel…Bude fajn mít dalšího člena naší skupinky ekologů, a víš přece, že čím víc, tím líp. Nemůžu se dočkat, až půjdem protestovat. Tenhle butik by měli zavřít…“ znechuceně se rozhlédla „… Tohle oblečení…ty kožichy a kůže, ne, máš pravdu Sasuke by to na sebe nikdy nevzal.“

No, jmenovaný se právě léčil ze zlomeného srdce (ekoložky? To je snad vtip, do pr…), a koukal ze sebe shodit tu věc…holky se k němu nebezpečně blížily, a jemu se díky potu (lilo z něj jak z konve) přilepilo oblečení na tělo…
„Hele, co je tady k smíchu?“ zajímala se Sakura. Butik měl druhý Vánoce.
„Ale, to zas ten kluk….“

pokračování - https://konoha.cz/?q=node/24281