manga_preview
Boruto TBV 07

Typ

Tanma si utřel pot z čela. Uplynuly už dva týdny od jejich návratu ze severu. Pomohl Kamiře s bydlením a tak celkově, než se nějak zařídí. Zbývající volno využil k tréninku. Měl svoje schopnosti a každý den je piloval, ale vždycky našel něco nového do zásoby. Podíval se kolem sebe, kde rozestavěl hodně polystyrénových válců. Cvičil se v jedné šermířské technice a nechtěl, ať se čepel zbytečně ničí. Technika spočívala ve využití Hiraishinu.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Od Sarady to není domů daleko. Žijeme ve stejné klidné oblasti. Pospíchám deštěm, abych byl co nejdřív v suchu.

„Kawaki!“ To je Eidin hlas. Otočil jsem se ke zdroji.
Stojí opodál pod nějakou stříškou. Zase vypadá jako modelka vystřižená z časopisu. Jako by se jí ani jediná kapka nedotkla. Zase mě pozorovala? Já doufal, že jí to už přešlo. Přiběhl jsem za ní, stříška je tak akorát pro dva lidi. V jedné ruce stále držím svou promočenou těžkou mikinu.
Nezaujatě pozoruji Eidu. Vypadá naštvaně?
Zdá se mi to, nebo vidím stopy po breku?

5
Průměr: 5 (1 hlas)

e52122c9ab95fca6c7ca155655ea0d49.jpg

„Ďalej ani krok!

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

sarada.jpg

Chocho se na mě upřeně dívá.
Nebudu na to sama.
„Dobře.“ Hlesla jsem a trošku se usmála.
„Joo!“ s úsměvem do široka řekla Chocho.

Sedíme na malé mýtince na okraji vesnice. Cestou sem jsem jí vyprávěla o naší misi. O tom, jak Kawaki vypil první štamprli. Jak se mě zastával. Jak se opil ještě víc a… Jak ten večer skončil.
Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí říct i o takovýchto detailech, ale věřím ji. A je fajn se o tom s někým podělit. Předtím mě ani nenapadlo, jak mi to může pomoct. Vyzpovídat se…

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Mrazivý vítr narážel do okna malé strážnice. Narážel tak prudce, že se dalo pochybovat o výdrži toho okna. Seržant Han unaveně pohlédl na zprávu od svého nadřízeného. Pro něj se nic neměnilo, jenom hlídat vstup do města a informovat o každém nově příchozím. Rukama v rukavicích si promnul už vrásčitý obličej, než se zadíval na svou helmu. Už několik let dělal pořád to samé. Asi je na čase odejít.
"Seržante, pojďte se na něco podívat!" ozvalo se ode dveří strážnice. Han vzal svoji helmu a vyšel vstříc mrazivému větru.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Nastalo dlouhé překvapené ticho.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Vzal jsem za kliku a velmi zvolna otevřel dveře. Poslední paprsky večerního slunce dokázaly ozářit jen malý kousek temného prostoru přede mnou. Ovál mě chladný závan těžkého vzduchu. Vstoupil jsem. S velkou pečlivostí, snad jako bych se bál, že někdo vejde za mnou, jsem zavřel dveře. Můj stín, předtím tak ostře řezaný v úzkém pruhu slunečního svitu, se nyní v nejasných temných tvarech plazil po stěnách kamenné chodby osvětlované sérií jen slabě svítících světel. Zhluboka jsem se nadechl.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Dorazila jsem domů. Nahodila jsem bezemočního autopilota a udělala si černý čaj. Pustila jsem si nějakou klidnější muziku, sedla si na terasu a sledovala pověšené prádlo mezi stromy s pár domy čouhajícími za naším plotem.
Jsem v šoku. Zaražená.
Opřela jsem se o dřevěnou stěnu našeho domu.
Chvíle klidu a mého autopilota vystřídaly pocity. Vlhnou mi oči. Tělo je ale stále nehybné.
Bylo nutné tak zdrhnout? Nemohla jsem se z toho ještě zkusit vykecat? Takhle jsem akorát všechno potvrdila.
A co to vůbec cítím?

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Byla noc. Teplou letní tmu omamně vonící jasmínem jen tu a tam prosvěcovala lampa pouličního osvětlení. V dálce bylo slyšet tiché hřmění, vzduch byl těžký s předzvěstí blížícího se deště. Kužel světla dopadající na chodník na vteřinu ozářil vlnící se lem černého pláště. Byl to jen mžik. Stalo se to vůbec?

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

*Bum*
Hmh? Něco mi spadlo v pokoji.
Jak dlouho jsem spala? Kolik je?
Pomalu jsem otevřela oči a nasadila si brýle.
„Aaah!! Kdo jsi?!“ Lekla jsem se.
Jen co jsem si nasadila brýle, všimla jsem si vysoké holky, jak sedí u mého psacího stolu. Nevypadá moc normálně. Má zvláštní oči, krásné dlouhé modré vlasy s růžovými melíry. Co tu proboha dělá? Je vůbec z Listové?
Vidím na zemi knihu, to bylo to, co spadlo?
„Konečně jsi vzhůru, už mě nebavilo čekat.“ Pověděla, přišlo mi, jako by se povyšovala.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Maito Gai začal dnešní den pěkně zostra. Už zvládl tisíc kliků, desetkrát oběhnout Konohu po rukou, stokrát vyskákat do nejvyššího patra hokageho rezidence snožmo, schválit sto dvacet jedna žádostí o návštěvu Konohagakure a po spořádání snídaně složené z dvaceti tří misek instantního miso rámenu na tři hodiny upadnout do stavu, který by se neznalému kolemjdoucímu mohl jevit jako hluboké kóma.

Kakashi… Ty sis vybral den pro snídaňový souboj… Zrovna dnes… Ale já… Vyhrál jsem…

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

No…

No tedy.

Více slov snad na to ani neměl. Tohle bylo nanejvýš trapné. Ani nevěděl, co víc. Jestli to, že ho teď láskyplně drtily dvě neuvěřitelně silné ruce, to, že se mu srdce třepotalo štěstím, nebo to, že padl do vlastní pasti.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Čas plynul, ale my si ho nevšímali.

„…Tohle bylo poprvé, kdy jsem poprvé hodila kunai přesně doprostřed terče…“

Sem tam zahoukala sova a někdy na chvíli mrak zastínil měsíc.

„Tenkrát jsem odběhl od Jigena a ztratil jsem se. Ale našel jsem krásný vodopád, ale… Už vůbec nevím, kde to bylo…“

Dokonce jednou projel i noční vlak. Vítr nás z něj úplně ovál.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

*Vrrrz*
Ale ne! Matka!
Rychle jsem pověsila poslední Kawakiho oblečení na radiátor, který ale nefunguje, je léto… A urychleně jsem šla do obýváku.
Pozdě.
Mamka rozsvítila.
„Kawaki?“ Sakura klidně, ale překvapeně kouká na Kawakiho, po chvíli se podívá i na mě.
Kawakiho světlo probudilo a snažil se pochopit situaci.
„Eehh, mami, Kawaki se šíleně zašpinil na misi, tak mu peru prádlo, hehe.“ Pověděla jsem rozpačitě.
„A však Hinata by mu to vyprala, ne?“ řekla zmateně mamka.

5
Průměr: 5 (1 hlas)
d8rbfmn-4a94cf12-9872-420d-8b28-b94f26f312c3.jpg

A stalo sa to, čo nikto nechcel. Celý svet shinobi bol zrazu pod vplyvom Mugen Tsukuyomi. Všetkých zachytil Božský strom a preniesol ich do sveta, v ktorom je sen realitou. Odolať tomuto silnému jutsu sa podarilo iba bývalému tímu 7. Trpezlivo vyčkávali, kým bude možné opustiť bezpečný priestor, ktorý im poskytlo Sasukeho Susanoo, no v tom Madara zaútočil a ich štít nevydržal. Len tak tak stihol Sasuke vtiahnuť Naruta späť do bezpečia, ale Sakura a Kakashi boli lapený do sveta snov.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Zničehonic se příliš bál. Nemohl udělat další krok. Nemohl, nechtěl, nesměl. Z kuchyně na chodbu proudilo teplé oranžové světlo. Zhluboka se nadechl. Proč se tak třásl?

„O čem si s mámou pořád povídáte? Vždycky přestanete, když přijdu.“

Hlasy. Jeden mužský a jeden dětský. „Opravdu,“ řekl ten muž. Sasukemu se zastavilo srdce. To nemohla být pravda. A proč by nemohla? „Snažím se od ní pochytit nějaké rady, je to dobrá kuchařka.“

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Převalila jsem se na druhý bok potom, co mi paprsek svítil do obličeje.
Cítím se strašně. Chtěla bych ještě spát.

.

Na té chodbě furt někdo chodí a z ulice slyším štěkat psa. Ugh, tady se nedá spát! Pomalu si otírám oči a otevírám je. Vůbec se mi nic nechce.

Po chvíli jsem vstala. Uvědomila jsem si, že jsem si ani nepřevlékla pyžamo. A jsem celá od krve! Ach bože. Odešla jsem do koupelny a dala jsem si sprchu. Krev jsem měla na nohách, rukách a trochu i na krku.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Tonton sebevědomě kráčela Konohou.
Vzhledem k tomu, že byla nejvíc chic a cool prasátko, jaké kdy poctilo svojí přítomností zaprášené ulice téhle vesnice (a nebylo to tím, že se jí na krku jako jediné houpaly mořské perly), nahodila ještě samolibější výraz a nenápadně pokukovala, jestli někdo registruje dokonalý klap-klap-klapot jejích kopýtek, za které včera na manikúře a pedikúře vyplázla patnáct tisíc.
Ten ignorant Teuchi ani neotočil hlavu.
Nevadí! Však si na ten jeho teroristický byznys brzo posvítí, chrochtala spokojeně.
Teuchi je v pořadí. Dneska má Dcera nebes a Vůdkyně svobodných prasat na programu jiného neznaboha.

5
Průměr: 5 (10 hlasů)

„Odprejskni, d**ko!.

„A DOST!“ zařvala jsem. Mám plný zuby, jak mě nikdo nebere vážně, protože jsem ženská!
„Myslíš si, že si něco víc než já?“ pomalu jsem chytla kunai a hrála si s ním v ruce, cítila jsem, jak mi zvlhly moje zamračené oči.
Chlápek se na mě ožrale díval a ksichtil se. Po chvíli jako by se lekl. Asi si všiml mých červených očí.
Začal panikařit, ale moc mu nešlo se dostat z toho rozlámanýho stolu.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

„Dejte si to! Opravdu, bude vám chutnat! Jestli to nepřijmete, tak budu mít rok neštěstí! To vám nedaruji! Musíte se se mnou napít!“

My rozpačitě stáli vedle Kawakiho.
„Musíte respektovat místní tradice!!!“ řekl až hrozivě hospodský.
Kawaki vydechl a vzal si štamprli. On to fakt udělá?? Jedna ho snad neodrovná, ne? S hospodským určitě mít problémy nechceme. Kawaki, to zvládneš...

5
Průměr: 5 (2 hlasů)