Typ

Od onoho střetu uplynulo dost času a dění ve vesnici se pozvolna vracelo k normálu. Hodně lidí žijících v okolí hradeb u vstupu do vesnice pořád nedokázalo zapomenout na poslední konflikt a při každém západu slunce je zamrazilo. Mnoho z nich se podvědomě otáčelo směrem k obzoru, kdykoli se krvavě rudý sluneční kotouč přehoupl přes okraj a vše pak lusknutím prstu potemnělo. Čekali, že tam stále uvidí dvě postavy, které mezi sebou zápasily.

Tamui seděl na tomtéž místě, jako když čekali na výsledky všech vyšetření a trpělivě čekal jak na návrat svého svěřence, tak až Cho vyjde ven převlečená. Nejspíš by se normálně obtěžoval převléct do něčeho, na co byli obyvatelé vesnice víc zvyklý, ale jelikož ho docela tlačil čas, spokojil se jen s Henge. Nakonec stačilo koupit nějaké oblečení a zase se vrátit. Potom se už na veřejnosti stejně nebude ukazovat.

Sakura a blonďák na sebe hulákali tak, že je slyšela i ohluchlá Hinata.
„Já vážně NEVÍM, o čem to mluvíš!!“ křičela se slzami růžovláska.
„Mluvím o tom, jak jste se se Sasukem oblizovali na lavičce před ramenem!!“
„Ale já o tom fakt nevím. Přísahám!“ brečela Sakura.
No a paradoxně musely přijít i opačné pohlaví…Sasuke, Itachi, Sai a Kiba.
Jenže když Namikaze a růžovláska spatřili mladšího Uchihu, vrhli na něj smrtelný pohled.
„Jé…eh…vy jste tu taky?“ snažil se to zakecat Sasuke.
„Jo.“ odsekl blonďák.

Tvár, ktorú som zbadala bola úplne nehybná. Bola celá bledá, skoro až biela.Jedinou výnimkou boli dva červené pruhy. Jeden sa tiahol od brady na ľavé líce a druhý sa točil z pravého. Pred očami sa mi tmelo, ale stihla som si ešte všimnúť tetovanie na čele. Boli to štyri zvislé vlny, dve a dve pod sebou. Ten znak som poznala, ale odkiaľ?

Tsunade se zprudka napřímila a zachytila pěst mířenou do její tváře. Kako se akorát protočil ve stejném směru, jako jeho zápěstí a nohou se jí snažil vrazit do boku. Rychle odskočila a ve tváři se jí usadil unavený výraz. Cítila, jak ji jeho genjutsu oslabilo, ale věděla, že když jej prolomila i on ztratil něco ze své síly, neboť přes iluzi zaútočila přímo na něj.

Po několika dlouhých dnech hladu se blížili k městu. Měšce s penězi měli plné, takže se nebáli, že by měli hladovět ještě o něco déle, ale i tak museli být oba stále v pozoru. Kapsářů a dalších podobných drobných zlodějíčků bývalo ve velkých městech plno. A okrádali hlavně cizince. Proto oba doufali, že když budou tak moc zahalení, tak se jich budou lidé raději bát a zlodějíčci zrovna tak.

Něco nemožného

Oba dva utíkali lesem tak rychle, jak jenom mohli. Ani jeden z nich nečekal, že se vše bude dít tak moc rychle. Nebylo to dobré znamení, protože takhle by jejich nepřítel získal daleko větší sílu než by měl mít. Naruto skákal rychle z jednoho stromu na druhý. Taiyo se ale nedokázal pohybovat po stromech jako opičák, jako Naruto. Ale nebyl čas závidět nebo mít nějakou ninja lekci.
„Takhle se pohybují shinobi, pokud vím,“ nahodil Taiyo.
„To je pravda, já jsem shinobi,“ odpověděl Naruto.

Utíkal jak šílený, aby tomu zvířeti vůbec stačil. Museli urazit už minimálně půlku cesty. A pro Gaaru to bylo nejméně příjemnější cestování za celý jeho život. Ani když ho Naruto kdysi unesla z jeho vesnice, tak se necítil tak moc nepříjemně jako nyní, kdy musel utíkat vedle čtyřnožce s kopyty, který se celou cestu místo něho vybavoval s Naruto. Jak mu Gaara záviděl.
„Naruto…“ Snažil se začít rozhovor se svou „přítelkyní“ Gaara.
„Víš, že jsem si v první chvíli myslela, že si kůň. Jsi tak vysoký,“ řekla Naruto.

Prešla som tmavou chodbou a zastala pred dverami s odlupujúcim sa číslom sedemdesiat sedem. Pichla som dnu kľúčik a ten zaprotestoval, keď som ním chcela otočiť. Pomykala som ním na druhú stranu a s tichým cvaknutím sa dvere otvorili. Štuchla som do nich špičkou topánky a s buchnutím narazili do steny.

„Jsem rád, že jste všichni přišli. Dneska jsem se s vámi chtěl sejít o něco dřív.“ začal mluvit Mitsuroki.
„To nám došlo, když meškáte jenom hodinu.“ odpověděl mu Sasuke kysele.
„Takže přejděme k věci. Mám pro vás menší test-“
„P-p-p-písemka?!“ zhrozil se Sasuke.
„Buď zticha! Nebude žádná písemka.“ okřikla ho Ayame.
„O jaký test zas jde?“ zeptal se Naruto.

„Áno, je,“ odpovedala mu pomaly Riko a nechápavo pozerala, ako k nim maskovaný muž prichádza a aj napriek oranžovej maske s otvorom na jedno oko im bolo jasné, že pozorne sleduje portál, ktorý sa nachádzal za nimi, „ale ako sa tu dostal?“
To bolo pre nich obidvoch záhadou, pretože v tom čase, keď Tobi prešiel cez portál bola Riko mimo kvôli Temnote a Naoki bol mŕtvy.

Minato se na ni zklamaně podíval. Na to se sladce zasmál a za doprovodu hlasitého výbuchu se jak Minato, tak i Kushina doslova vypařili. "Klonové jutsu? Zatraceně Minato! Mělo mi dojít, že to nepůjde tak hladce... Kdyby ji chtěl opravdu zavést zpět do Konohy, už by to dávno udělal! Ale musím uznat, že jsou opravdu vytrvalí..."

*****************************************

Mistr

Konečně v ANBU

„Jakožto začínající ANBU si projdete mnohými obtížemi,“ sdělil Kakashi svému týmu. „Pro začátek jsem pro vás nachystal cvičnou misi, která vám usnadní vstup do organizace.“
Sakura a Naruto přikývli. Samozřejmě byli rádi, že je přijali do ANBU, jenže kvůli tomu také vznikaly pochybnosti. Jak nebezpečné mise jsou? Umřou tam někde v lese? S vyšším postavením přišla taktéž větší zodpovědnost. Každá chyba mohla způsobit, že zemřou nejen oni, ale i jiní.

Predstavenie: Tento príbeh je zasadený do deja a prostredia Naruta od prvých dielov. Vznikal postupne v mojej fantázii a teraz som sa konečne odhodlala ho celý spísať. Je to môj prvý pokus tak dúfam, že sa vám to bude páčiť. Vekové hranice som kúsok posunula, takže nie sú úplne rovnaké, ako v mange.

Kde jsem…
Ten hlas…

„To si děláte srandu, ne? Jak nevíte? Jsem na správné adrese? Nemocnice, myslím? Tady máte za práci vědět, jak je na tom pacient. Tak mi to laskavě řekněte. Nebo…“

To se mi jen zdá…
Volá mě spánek…

„Přežij to, Uncio.“ Poradil mu Kakkò, než odebral zbytek konvoje dál po cestě.
„Tak si pro mě pojďte.“ Vyzval černovlásek ještěry. Ti se k němu nestihli ani dostat, Gekko’ü je už odváděl jiným směrem. Závod začíná!

Dopis na rozloučenou

1. Chřtán smrti
„Nebul, co řekla tak hroznýho, že seš teď nadranc?“ zpovídal chlapce blonďák, jenž jej vyzvedl před kanceláří, „vždyť sis jen loknul! Není to jen nemoc, třeba alergie?"
„Ne. Saké není pro mě. Můj limit je nula. N-neměl bych pít. A teď prej musím podstoupit Sakuřinu politiku,“ skuhral Lee a tělo se mu zatřáslo strachy.
„Co!?“ vyděsil se Naruto a zastavil na místě, čímž vrazil do dívky, která je již valnou chvíli následovala.