Typ

„Myslíš si, že dneska přijde?“ optala se Aiame a sedla si vedle Sakury.

„Snad ano, moc mi chybí.“ Odpověděla Sakura.

„To mluvíš o mně?“ optal se Naruto. Sakura se otočila, a když ho uviděla tak ho pevně objala.

„Ano.“ Řekla Sakura a dala mu polibek. Naruto se usmál a pohladil ji po tváři.

„Moc jsi mi chyběla.“ Řekl Naruto a dal ji pusu. Sakura se na Naruta taky usmála, pak si objednaly jídlo a povídaly si.

Izi byl na cestě do sídla. Nemohl přestat myslet na to co udělal. Vrátit už se to nedá. Ale teď toho opravdu začal litovat. Bylo mu líto hlavně Yanahi. Až se to dozví, začne ho nenávidět.
„Už se nikdy nesmím nechat chytit.... pochybuju, že by byl Naruto po tomhle ještě ochotný nezabít mě.“ Řekl si sám pro sebe Izi s drobným úsměvem. Čím víc o tom přemýšlel tím míň mu bylo do úsměvu. Byl už skoro u Akatsuki sídla. Nakonec ale změnil směr a šel přímo k Itachiho pomníku.

Všechno nebo nic. Kdyby sis z toho musela něco vybrat, pro co by ses rozhodla?
Myslím, že na rozhodnutí nezáleží…všechno se stejně řídí srdcem
A kdybys musela?
…nevím.

Bylo chladno. Neuvěřitelně chladno. Padal sníh a foukal ostře ledový vítr, ale to mě ani v nejmenším nevyvádělo z klidu.
Seděla jsem zcela nehybně a hleděla na horizont, jako malíř, nebo skladatel, jako člověk, který hledá inspiraci.
Jenže já jsem nehledala inspiraci ale útěchu…nebo možná utrpení? Nejsem si jistá, co z toho bych víc uvítala.

Konečně jsem to pochopil. Všechno mi došlo. Chytil jsem pouta kolem jejího zápěstí a strhl je.
Spadla mi do náruče.
Její oči se zavíraly…
„Ne, Hinato… nesmíš usnout! Prosím!“ říkal jsem.
Věděl jsem, že jestli zavře oči…
Ne, nesmí být pozdě… Nesmí zemřít… ne! Ne! NE!
Snažil jsem se jí probudit.
„Nesmíš… prosím ne, Hinato…“

Naruto se svými novými společníky seděli u ohně. Právě se dozvěděli, proč jsou opět živí.

„Takže, ty jsi ve službách těch Andělů, a jelikož jsi mladý a čestný, tak ti dali na výběr 6 osob, které tě budou doprovázet?“ optal se Tobirama.

„Ano.“ Souhlasil Naruto.

„A co z toho budeme mít?“ optal se Hashirama. Naruto jen pokrčil rameny.

„Aha.“ Řekl Hashirama.

„Já jdu s Narutem.“ Řekl Itachi a Hiruzen se k němu přidal.

Naruto vyvalil oči a vykřikl.
„Co je to za hloupost. Jiraiya se nikdy nezmínil o tom, že by Třetí učil někoho jiného než jeho tým.“
„Možná proto, že dokud byl v ANBU tak se o tom nesmělo mluvit. Teď už je to jedno, Daisuke mi dal svolení k tomu, že to můžete vědět, když jste jeho budoucí tým.“ odpověděla trochu s nezájmem Hokage.
„A proč nám to nemohl říct sám?“ provokoval dál Naruto. V tom se mu ozvalo za zády lehké odkašlání. Otočil se a díval se přímo na dotyčného.

Ve vzduchu byl cítit kouř a spálené maso. Lidské maso. Odporem jsem se zašklebil. Nesčetněkrát jsem tohle už cítil, když můj týmový kolega hojně používal katon. Ale vypálení mojí vlastní vesnice mě nenechalo chladným. Z mého domova už zbyly jenom trosky, ze kterých k nebi stoupal kouř.

Kakashi se probudil před postelí a k jeho překvapení ho už nebolely všechny svaly v těle. Jak slíbil, tak i udělal.
Šel doslova vyburcat misi z beztak opět napůl opilé Hokage-sama.
Zaklepal na dveře a ozvalo se nesmyslné zahuhňání, což mělo být asi dále.
Vstoupil tedy, ale naši Hokage ne a ne vidět.
"Eh...Hokage-sama?" zeptal se nejistě. Z kupy papírů které byly rozházené všude vykukla hlava jedné ze tří sanninů.
"Ano Kakashi?" vyzvala ho.

Jméno: Hyuuga Hinata
Věk: 18
Hodnost: Chuunin
Techniky: Byakugan, Juuken, Shugohakke Rokujuuyon Shou…

„Chuděrka mála,“ povzdechl si ne zrovna upřímně tmavovlasý muž za stolem. Před sebou držel docela malou fotografii tmavovlasé dívky, pod níž byla její stručná charakteristika. Plachá, neprůbojná… prostě celá Nehyuugovská – a tím víc sympatická.

Vznešený a starobylý dům Hyuuga,
peníze a moc nám neschází.
Naše krev je čistě modrá a to je to znamení,
Neměl bys špinit rodinnou linii.

Jsem Hanabi, nejmladší ze tří,
Nechci ztrácet čas, jen trénovat.
Být ninja je mé povolání, je to pro mne hrou,
Získala jsem cenné místo v tomto rodokmenu.

Jsem Neji nejstarší a nejtalentovanější…
Nenávidím hlavní rodinu a nic jiného nechci,
Než pošpinit jejich jméno a dostat se k moci.
Uctívej mě klidně, žárlíš na mě?

Jsem Hinata a nejzvláštnější ze všech,

Neobyčejných téměř devět měsíců si Minato pořádně užil. Jednak mu padly na hlavu všechny starosti Hokageho, jednak byla Kushina těhotná a někdy dosti náladová, takže Minato nevěděl, kde mu hlava stojí.
„Za týden má Kushina termín, bude ze mě tatík,“ říkal si pro sebe šťastný Minato, téměř každou chvíli a odváděl se tím od papírování.
„Konečně jsem tě našel. Kyuubi no Youko!“ Zařval na spícího démona Uchiha Madara.
„Kdo si myslíš, že jsi?! Že mě rušíš z mého spánku,“ zahřímal Kyuubi.

„A najednou jsem zase viděla. Viděla jsem skrze samu sebe a uvědomovala si, že něco je špatně. Uzumaki přestával být moje hračka a já se k němu čím dále tím víc upínala. Pomalu, ale jistě nenávist střídala láska,“
„Jak moc, jsem se těšila na Naruta, každý den. A každý den byl Naruto, tak laskavý,“
„Od doby, co jsem si prošla vlastní temnotou, jsem nikdy nepoužila svůj Sharingan. Nebylo potřeba,“

K večeru se dostali do Sunagakure no sato.
„Skvělé, že jste již tady! Nemocnice je po páté odbočce doprava,“ řekli shinobi hlídající vchod do vesnice, jakmile poznali znak na jejich čelenkách. Ino jim bleskurychle poděkovala a běželi dál. Na nemocniční chodbě skoro srazili Kazekageho.
„Gaaro!“
„Naruto!“ objali se přátelsky.
„Konečně jste tady. Doufám, že to stihneme vyrobit včas!“
„Jo, měli bychom. Kolik ještě zbývá dní?“ ptal se Shikamaru.
„Jen čtyři.“

Sasori ich sledoval s takou nechuťou, až mu bolo zle. Vrelo to v ňom.
„Mali by sme už ísť,“ povedala Nana, keď sa odtiahla.
„Ešte chvíľu.“
„Už je naozaj pozde.“
„To nevadí.“
Itachi ju bozkával so všetkou láskou a nehou, ktorú v sebe mal.
„Ale ... budú nás hľadať.“
„Poďme dnu.“ navrhol.
„Nemali by sme byť vždy v posteli.“ zasmiala sa.
„Viem, ale ... ja po tebe túžim.“
„Veď aj ja po tebe, len si myslím, že nie je najvhodnejší čas.“
„Ako to myslíš?“

Válka spojených národů proti Akatsuki se blížila ke konci. Vše již záviselo jen na boji Naruta proti muži s oranžovou maskou. Obě strany již byly vyčerpány a byla jen otázka času, kdy jeden z nich zasadí poslední rozhodující ránu. Naruto ho zahnal do kouta a muž s maskou již neměl šanci se z toho nějak dostat. Jeho čakra již byla na minimu. Najednou se však muž s maskou uklidnil, postavil se a udýchaně udělal posledních pár hmatů. Naposledy použil sharingan.

TÁBOR

"Naní?!" ozvalo sa táborom našich dobrodruhov.
"Čo sa deje?" spýtal sa rozospatý Neji, ktorého zobudil Narutov krik.
"Čo sa deje? Sám sa pozri," ukázal Blonďák na svoj batoh, teda, na kúsky jeho batoha, pretože sa už tá vec batohom nazývať nedala.
Hyuuga zhodnotil situáciu pohľadom, prešiel si každý kúsok Narutových vecí porozhadzovaných po tábore a zamyslel sa. Začal si hrýzť nechet.
"Tak?" spýtal sa ho znovu Naruto, pretože dúfal, že to génius nejako odvôvodní.

„Jménem svým a jménem Konaniným bych vás chtěl přivítat na jubilejní dvanácté schůzi pro odvykání závislosti na drsném zabíjení okolo se potulujících ninjů. Schůze je naprosto anonymní. Vaše závislost je jednou z neodstraněných bot Kishimota Masashiho. Předlož důkazy, Zetsu.“
„Žádné nejsou, šéfe!“ bílá půlka. „Už…“dodala temným hlasem černá půlka.

Jak bylo jeho zvykem, kráčel tak, aby ho nikdo neslyšel. I přestože byl ve vlastní vesnici a v bezpečí. Zvyk je holt železná košile. Povzdychl si. Věděl, že by toho litovat neměl. Musel se rozhodnout, zda ona nebo vesnice. Aya to chápala, nic na to neřekla a v jejích safírových očí viděl pochopení. Věděla to dřív než on. Ušklíbl se. Strávil s ní jeden jediný den, za ten den se do ní stihl zamilovat. Do jejího úsměvu, do způsobu jakým na něj upírala své oči a do nádherné linie jejího krku.