Typ

Brečím a ty to nevidíš,
Brečím a ty to neslyšíš.
Přehlížíš mě schválně ,
Všechno dělám marně.

Teď už to chápu ,
Je to marné,
Já věřil sem ted-tápu,
Dny jsou ted kalné.

Já miloval jen tebe,
Srdce své ti chtěl dát.
Sakuro ty klameš-sebe,
Stále se mam oč bát

Tak proč smi tak ublížila,
A rovnou neřekla běž a žij.
Vůbec si mi nevěřila,
Mé srdce už je plné lží...

Danzou usporiadal stretnutie kagov v Konohe. Prišli všetci.
„Tak, prečo ste nás zavolali?" pýtal sa Raikage.
„Pokiaľ ide o tých vašich nukeninov, tak s tým vám nepomôžeme," povedala Mizukage.
„Ide aj o nich, ale hlavne ide o Akatsuki."
„A čo s nimi?"
„Ide o to, že naši nukenini sa pridali k Akatsuki."
„Čože?"
„Áno."
„Že by sa Naruto pridal..." pýtal sa sám seba Gaara.
„To nie je možné!"
„Ale je. Tsunade súhlasila."
„A Kyuubi?" pýtal sa Tsuchikage.
„Ten je pravdepodobne s nimi."
„Aha."

Ďalší deň ráno. Slnko práve vychádzalo. Celá príroda sa prebúdzalo zo spánku. V Konohe to začalo ožívať. Ulice sa začali zapĺňať ľudmi. Každý z nich mal dobrú náladu. Nikto netušil, čo ešte príde.
„Tsunade-sama! Tsunade-sama!" Shizune sa ponáhľala.
„Čo sa deje?"
„Prišla správa z Oblačnej. Vraj je naliehavá."
„No, pozrieme sa, čo od nás Raikage chce."
Tsunade čítala ten list. Postupne jej dobrá nálada sa menila na zlú. Obsahom listu bola prekvapená. Začala plakať.
„Prečo?" pýtala sa.
„Čo sa deje, Tsunade-sama."

Meshiki : Ráno přišlo a já už byla na cestě do nemocnice.
„Smím se zeptat co potřebujete?“ zeptala se mě sestřička, když viděla jak bloudím. I když jsem tu byla několikrát, přesto se všude nevyznam.
„Hledám tým osm,“
„Ah, jistě. Pojďtě za mnou,“... následovala jse ji, přes půlku nemocnice a nakonec se zastavila u dveří 305.
„I když už jsou v pořádku, přesto vás poprosím, aby jste zde nezůstala příliš dlouho,“ usmála se a mířila zpět na sesternu. Ze vnitř vycházely podivné zvuky.Vešla jsem dál.
„Ahoj vši..“ zarazila jsem se s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou do kořán. Čekalo mě totiž velice nečekané překvapení. Shino posílal na Kibu své brouky, ten měl v puse roztrhaný polštář, Akamaru skákal po Shinovi a Hinata se to snažila zastavit svým , Kibo-kun, Shino-kun, to není správné,. Všechny pohledy se zaměřily na mě.

„Sachi, už je ráno.“ něžná slova, která mu pošeptala Hin do ucha, zapůsobily na jeho tělo jako letní, osvěžující vánek od moře. Otevřel oči, aby viděl její krásné bílé oči.
„Miláčku, kolik je hodin?“ zeptal se rozespalým hlasem a pohladil ji po tváři.
„Půl šesté, nejvyšší čas na snídani, abys stihl trénink.“ a dlouze ho po těch slovech políbila. Sachio převrátil svojí vílu na postel, ale rty se neoddělily.
„Nějak se mi nechce, radši tu budu s tebou.“ konstatoval s polibky na krku.

„Co bude teď, Nara-sama?" otázal se Otonashi, jehož neštovicová stopa zbrunátněla samým nadšením. Byl hodně mladý, dost na místo jako Ganseki. Shikamaru tento fakt přičítal k válečným zásluhám, pro které si spousta neúspěšných shinobi chodila na místa, kde pak nebyli schopni přežít.

,,Ne." Dramaticky se odmlčel a usrkl kávy.
,,Proč?" Vyjekla dívka naštvaně. V záchvatu adrenalinu se okamžitě postavila na nohy a opřela se rukama o stůl. Zírala mu do očí a snažila se z nich vyčíst cokoliv, co by nasvědčovalo obyčejnému vtipkování.
,,Sakuro," Povzdechl si černovlasáč a uhnul pohledem. Položil hrnek na stůl a zamíchal v něm lžičkou. Teprve po té odmlce pokračoval: ,,Nemyslím, že je to dobrej nápad."
,,Ale proč?" Sakura se rozmáchla rukama a pak je okamžitě vrátila na stůl. Z očí ji vyšlehlo pár blesků.

Já stále slyším tvůj smích
a v očích mám slzy
chci být už štastná
chci být tvá hvězda
nechci být jen smůla
co lepí se ti na paty
ale já vím, že nikdo není svatý...

Chci být tvé štěstí
chci být tvá naděje
Uspěju?
Hádám viď?..
Ale ty Sasuke mlčíš
moc mě tím trápíš .

Asi toho žádám mnoho
jen chci říct jedno slovo
Mám tě ráda
tak mi znovu neukazuj záda...

„Hinato! Hinato! Vstávej, už je ráno“, ozvalo se ze zdola.
„Už jdu mami.“ Hin se rychle oblékla a kráčela dolů do kuchyně.
„Maminko, dneska budu zase trénovat s Nejim. Jestli budeš něco potřebovat, tak budeme na cvičišti“, oznámila.
„Ehm ehm…“
Hinata se udiveně podívala dopředu.
Stál tam otec, mamka, sestřička a Neji.
„Hodně štěstí k narozeninám Hinato“, společně řekli.
Tak to je poprvé, co mi popřáli hnedka ráno, pomyslela si.
„Děkuju mockrát všem“, poděkovala Hin.

Muž, na kterého Itteki mířil svou bílou hůlkou, se klepal strachy na zemi. I když chtěl mluvit, tak mu to nešlo, protože koktal.
„J-J-Já t-ti t-t-to ře-ře-řeknu, je-jen m-mě n-nech ží-ží-žít.“ pronesl koktavě muž a Itteki ho chytil za oblečení pod krkem a zvedl ho nad hlavu.
„Mluv. Nemám náladu na koktání, tak se o to nepokoušej.“ řekl chladně Itteki, až z toho mrazilo.

Nový vek Konohy: Dodatky a fan art

https://konoha.cz/?q=node/74411

„Takže,“ ozval sa Madara, keď si všetci členovia posadali za okrúhlym stolom v tmavej miestnosti osvetlenej jediným stropným svetlom uprostred stola. Po jeho ľavici sedel kancelár, za ním Kankuro a Kejos. Po ľavici sedel Kisame, ktorý každú chvíľu sledoval Kankura, ale ruku z rukoväte Samehady nezložil. Keď upriamili členovia pohľad na vodcu, Madara pokračoval.

Na druhý deň ráno Nana vstala celá dolámaná. Vonku bolo hnusne. Obloha bola zatiahnutá, ale nesnežilo. Keď vyšla z izby, nič, ani nikoho nepočula. Pretrela si oči a zívla. Pomaly zišla po schodoch, ktoré sa jej tento krát zdali strmšie, ako inokedy. Keď sa z drevených schodov bosou nohou dotkla ľadovej dlážky, striaslo ju. Išla potichu a s každým chladným krokom dúfala, že sa jej niekto náhodne pripletie do cesty. V kuchyni však tiež nikto nebol. To tu nebolo zvykom, pretože vždy, keď vstala, niekto tu oxidoval.

Jsem zvědavá, jak si povede, zamyslela se Tsunade a dala se do čtení.

"Jak je to ještě daleko?"
"Mě už bolej nohy!"
"Nemůžeme si na chvíli sednout?"

První nota …
První tah …
První namočení suchého štětce do zvolené barvy …
První kapka z mého srdce, která dopadne do oceánu a stane se její součástí …
Takový to byl pocit, když jsem vstoupila do oblasti, které daly název Konoha. Nejen, že na každém kroku na vás dýchá rozmanitá příroda a radost místních obyvatel, ale také vás uchvátí monumentální vytesané obličeje legendárních pěti Hokage. Takový pocit neprožijete, dokud tu opravdu nestojíte.

Tohoto dne ráno se konalo zahájení chuuninské zkoušky. Bylo zde spousta nováčků z různých vesnic. Mezi těmi všemi lidmi se tyčil Uchiha Sasuke s Mizuki a Haruno Sakurou. Byla to jejich první zkouška od doby, co se před třemi lety stali genniny, ale nyní se neměli čeho bát, protože všichni tři byli studenty legendárních Sanninů.
„Je to skvělé Sasuke, že jsi to z nemocnice stihl tak brzo,“ usmála se Mizuki.
„To ano, ale hlavně nesmíme zapomínat, kdo jej tam dostal!“ Rozčílila se uražená Sakura.

Ninja vyhlásil pravidlá:
"Žiadne Genjutsu
Židne drogy
Žiadne výbušniny
Žiadne bojovanie na smrť
3...2...1...ŠTART!!!"
Rozbehli sme sa proti sebe a Ran zakričala: "Mal si sa vzdať!!!"
Potom sme sa zrazili. Ran zaútočila kopom na moju hlavu, ja so sa zohol a poúsil sa ju podknúť kopom z otočky z drepu. Preskočila ponad mňa, pristála za mnou a rozohnala sa lakťom na moju hlavu. Podarilo sa mi ju zablokovať a odsotiť od seba. Vybral som dymovú guličku a hodil som ju o zem.

Tak jo. Tu je nová poviedka odo mňa.
Ja viem, že tento prvý dieľ je dosť krátky, no budúci diel bude dlhší. Tento diel je iba na uvedenie do deja.
Ku koncu sa spomenie meno jedného z dvoch hlavných hrdinov, takže som zvedavá čo si o tom budete myslieť.
Poteším sa komentíkom a hodnoteniam

Ležala som na posteli schúlená v jeho objatí. Celé to bolo dokonalé, tá chvíľa, on.

Keby to tak mohlo trvať navždy. Lenže v tom bol ten problém. Nemohlo. Obaja sme vedeli prečo. Obaja sme vedeli prečo nikto nesmie vedieť o našom vzťahu.

[hide=K Poviedke]Odporúčam si tejto poviedke pustiť túto pesničku: http://www.youtube.com/watch?v=I65ZARucotc&feature=related
Tu je jej text:
The Begining is the End and End is the Begining
Pošli jeden úder srdce
Prázdnotě která skrz tebe pláče
Prožij znova snímky které odešly
Pro tuhle chvíly stojíme sami
Svět je ztracený a odvátý
A my jsme blesk a krev které se rozpadají
Už nikdy nenávidějící

Je jasno tam kde jsi?
Změnili se lidi?
Máš radost z toho že jsi tak zvláštní?
A já v tvé nejtemnější hodině

Naruto zjistil jednu podstatnou věc...ztratil se, vůbec nevěděl kde je. Znova se jak se říká vzmužil a pokračoval dál.

Kakashi rozhodl, že se vrátí a nepůjdou nahlásit, že se Naruto ztratil, ale že šel na sběr informací (nemyslím ty Jiraiyovi informace). Jak rozhodl tak i udělali. Jenomže Tsunade jim to nezbaštila, klidným hlasem se jich zeptala:
"Unesli ho Akatsuki?"