Typ
„Zabiju tě!“ řekne tiše a vážně pevně mi stiskne ruce. Kouká na mě tak hrozně nenávistně a vražedně, že mi z očí tečou slzy. Co teď?
Konec prstů mi začne modrat, jak mi tu ruku svírá. Se slzami na tvářích ho začnu prosit, ať mě nechá jít, ale on mi pořád jen zírá do očí s pohledem, jako bych mu něco udělala.
„Proč to děláš? Tohle není Aki!“ vykřiknu a s vypětím všech sil mu ruku vytrhnu.
Myslíte, že vám nic nehrozí. Že krásný tropický ostrov je příjemným místem k odpočinku? Ale pozor! Všechno není tak ideální jak to vypadá.
[color=black]V kruhové místnosti se stolem a obrovským oknem, se jedna Hokage právě věnovala své oblíbené činnosti. Několik ptáků jí za oknem pobaveně pozorovalo. Skryta, za hromadami listin, před zraky všech, kteří by nečekaně vstoupili do místnosti, tajně pochrupávala.
„Tsunade-sama!” vtrhla do pracovny Shizune jako velká voda, „tak jste to konečně dostala!”
Moc se všem čtenářům omlouvám za tak velké zpoždění, ale hlavním důvodem byla jedna má velmi opodstatnělá myšlenka či otázka: "Mám dál psát a pokračovat v psaní této FF?????"
Sídlo Akatsuki mě okouzlilo. Byla to velká budova s dvěma patry. V jednom byla kuchyň s jídelnou, toaleta a obyvací pokoj s televizí, který sloužil na různé věci-když si chtěl někdo jen posedět, nebo se podívat na televizi, nebo když jsme měli dostat nějaký úkol. V tom vrchním byly zase pokoje. Většina lidí bydlela spolu tak jak byly v týmech, jen Pein měl vlastní pokoj a Konan.
První co se dělo bylo, že jsme si všichni posedali ve Velkém pokoji, jak mu tam říkali, a zařadili mě do týmu.
Ten to díl by tu byl dřív ale nejela mi konoha!! =)
Hinata ráno vztala jako první. Protáhla se a opatrně se vymotala z Narutova obětí. Došla do koupelny aby po ráno hned všechny neděsila a nakonec odešla udělat snídani. Vůně čerstvého ramenu, vytáhla z postele jak Naruto tak i Kushinu. Přiloudali se do kuchyně a protáhli se. Když ale na stole spatřili pro každého misku ramenu okamžitě ožili a hned seděli u stolu. Hinata se usmála a také si k nim přisedla.
"A co děti?"zeptal se po chvíli Naruto. Hinata se na něj nevěřícně podívala.
Teraz v noci sa niekde trepať za Gaarom“ pomyslel si Shikamaru . „Ale podľa Naruta je to naliehavá situácia.“ Povedal len tak pre seba „To je ale otrava.“ Povedal Shikamaru a zašiel do domu kde bol ubytovaný Gaara ,ale on tam nebol .
Pary: Dobrý podvečer milý posluchači. U dnešního přenosu z boxerské haly v konoze vás zdraví Pary a ...
Kubby: … Kubby. Stojíme tu rovno v prostriedku boxerského ringu...aby sme mohli ohlásiť dlho čakávaní boxerský duel medzi Sakurou Haruno a Sasukem Uchihou.
Pary: Asi se ptáte proč má Sakura bojovat právě proti Sasukemu. Na tuto otázku vám odpovíme ještě před začátkem dnešního utkání. A také se ještě před začátkem podíváme na to, jak se na dnešek soutěžící připravovali.
„Jak to vypadá s těmi testy krve??“ Zjevil se ve dveřích laboratoře Uzumaki. Haruno zvedla oči od mikroskopu a mírně se na něho zamračila.
„Právě je dělám…“
„Aha.“ Podrbal se blonďák ve vlasech.
„Jak dopadla prohlídka u Hinaty?“ Zeptala se žena, zahleděná do mikroskopu.
„Ještě nijak, neměla čas, má přijít později.“ Odvětil jí muž.
„Ahoj babčo.“ Vletěl Naruto do kanceláře hokage bez zaklepání a s ohromnou energií, že se Tsunade rozletěly všechny papíry a ona to jen plačky pozorovala. Naruto si nemohl nepovšimnout jejího smutného výrazu.
„Vždyť je to Naruto…“ Pomyslela si při pohledu na spokojeného blonďáka, který si pohledem přejížděl její kancelář.
„Máš tu nějakej bordel, nepřišel jsem nevhod?“ Zeptal se, když si všiml papírů, rozprostřených nerovnoměrně po místnosti. Tsunade div že nevyletěla vzteky z kůže.
[i]Mezítím na cvičišti
Sakura s Narutem stojí opřeni u kůlů a dívají se někam do dálky. Oba dva drží v ruce katany od krve. Kolem nich nezavane vítr, nezpívají ptáci ani nepoletuje hmyz. Všichni se bojí krutosti, odrážející se v jejich očí. Po chvíli se Sakura pohne a prolomí ticho svým hlasem:
„Už zase nám dali dalšího ubožáka do týmu.“ Naruto se dál dívá do dálky, jako by snad nikdo nic neřekl. Po chvíli ale promluvil stejně nelítostným hlasem, jako před chvílí jeho týmová partnerka:
Tučko!!! ... ty tu nemáš čo robiť!!! ... iba nás zdržuješ!!! ... vypadni!!! ... odíď odtiaľto!!!
Stále to isté ...stále ma každý má iba za kopu sádla, ktorá všetkých zdržuje a všade prekáža. Všetci si všímajú iba toho, ako vyzerám a ničoho iného si na mne nevšímajú.
Nevedia to ...nevedia to, že ja takto proste musím vyzerať kvôli nášmu klanu ... nikto z nich to nevie pochopiť.
Alea a hlouček Akatsuki
„Uchiha zdrhnul. Co kdybysme šli taky?“
„Nežertuj, Hidane! Radši zkus z tý holky vynutit nějaký přiznání,“ napomenul ho Kakuzu.
„Hm…“ Bělovlasý se zamyslel a pak se zahleděl na způsobně sedící Aleu. „Budeš mluvit po dobrém? Jinak tu máme trošku… tvrdší a bolestivější metody.“
„Jasně. Jen se ptejte.“
„Kdo jsi a co tu chceš?“
„Jak to, že nás znáš?“ vyhrkl Kakuzu.
„Teďka se ptám já!“ zavrčel na něj Hidan.
„Co tě trápí, Deidaro?“ Ashley si v kuchyni nalévala džus a přitom odstavila konvici s čajem.
„Říkalas, že si máme shánět práci. Probral jsem to s ostatníma… a nikdo si neví rady.“
„Já vím, je to těžký. Ale něco se vymyslí. Ráno se poradíme,“ těšila zrzka blonďáčka, bylo jí ho děsně líto. Očekávala podobné reakce. „Dáš si čaj?“ Nalila mu do šálku.
„Rád,“ usmál se a odběhl se zeptat ostatních, jestli se k němu ještě někdo nepřidá.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - Naruto Shippuunden 32
Tsunade seděla v pracovně a radila se s Shizune. „Zprávy od Kakashiho jsou dost znepokojivé. Musíme vyslechnout všechny, kteří se s Akatsuki už setkali.“
„Máte pravdu, Tsunade-sama.“
„Pošli pro Maraki! Vyslechnu ji první!“
Netrvalo dlouho a zjistila, že se po ní doslova slehla zem. Zabušila na dveře jejího domu, brunetka ji následovala. „Kde je vaše dcera?!“
Život je hra, nikdy nevíte kterou kartu si vytáhnete, na jakou cestu vás zavede, kdo a kdy z téhle hry vypadne. Nejhorší, že na něj není návod ani pravidla. Prostě vás může někdo votkráhnout a on hraje dál, nebo se prostě dostanete někam kam nechcete a jste taky kapůt. Život je taky boj a sebevrah je zbabělec. Návod jak přežít neexistuje, a však stále ho někdo hledá. Já vám dnes ukážu temnější stránku celého příběhu o Narutovi.
Ichi se odmlčela. Nerada o tom mluvila, pořád měla před očima mrtvého nakukageho.
Gaara jako vždy, nehnul ani brvou (jakožto on nikdy nehnul ani brvou) a místo toho, aby ji litoval se jí zeptal na další otázku: „Proč ses předtím ptala na Konohu?“
„ To je můj záchytný bod,“ odpověděla v hádance a se smutným podtónem Ichi. „ Tedy, mám tam známou, jmenuje se Suzumebači.“ Dodala.
„ Znám Suzume,“ odpověděl nezúčastněně Gaara.
„ To je ona nemá ráda, když jí někdo říká celým jménem.“
V místnosti nastalo ticho nikdo skoro ani nedýchal, až se najednou Sasuke zvednul.
„Kam jdeš?‘‘ Otázala ho Karin zvědavě a vydala se k němu.
„To tě nemusí zajimat, teď běžte před jeskyni a skontrolujte okolí!‘‘ Vykřikl na ně zmizel. Karin se zamračila a poslechla.
„Co sem zas udělala, to byla normální otázka?‘‘ Divila se a pohledla tázavě na ostatní. Jugo neřekl nic a Suigetsu jen pokrčil rameny.
„No děkuji za odpověď.'' vyprskla Karin na ostatní a uraženě odešla. Suigetsu se celou dobu tvářil překvapeně.
Zdravím Vás, milé čtenáře, Neji Hyuuga jméno mé,
předem této básně každému sdělím, co ho čeká a nemine,
avšak nemáme na to celý den, předpovím pouze událost další minuty.
Pozor! Platí to pro všechny…dočtete několik těchto řádků a napíšete komenty.
Teď ale zpátky k mé osobě.
Jak jistě víte, můj klan je z celé Konohy nejsilnějším rodem,
kekkei genkai byl nám bez pochyby přidělen samotným Bohem.
Jsem téměř nepřemožitelný díky oční technice jménem byakugan,
... chjoo no s Deidíkom xD
Ja: Takto by som chcela lietať stále. Pozerám sa okolo seba, na hory, jazerá... čo míňame a šťastne sa usmievam. Je mi akosi jedno, že som v spoločnosti zabijaka. Hodím na neho pohľad a uvažujem, ako môže byť on vrah. Veď vyzerá tak mi...
Deidara: „Ku*va! Sa na to vyse*em!“
Ja: ...lo. No tak nie. „Čo sa stalo?“
„To je obdivuhodné,“ souhlasil Naruto, „ale chci se tě na něco zeptat, týká se to toho proč jsem tady teď s tebou.“ řekl a sledoval změnu chlapcova výrazu – zvážněla!
„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli víš, co se stalo?"
„Nejsem si jistý..." začal pomalu Zek, „pamatuju si jen záblesky"
„Tak ti to tedy řeknu já! Všiml sis toho, co se ti objevilo na břiše?" Chlapec přikývl, ale neřekl nic.
„To je Fuuin no Jutsu, pečetící technika. Použil jsem ji k zapečetění tvého druhého já. A od tebe teď chci, abys mi řekl co o něm víš."
