manga_preview
Boruto TBV 07

Série

Sora seděl u mapy, kterou vytvořil. Společně na ni s Rin hleděl. Červená tečka zatím stála před ruhou jeskyní, co jim Sora zadal.
„Dlouho se nepohli. Myslíš, že jsou v pořádku?“ zeptala se Rin, nespouštěla tečku z očí.
„Kdyby nebyli, tečka by zmizela,“ odpověděl Sora a promnul si bolavé oči. Nikdo si bohužel nevšiml, že tečka lehce pohasla. Náhle zarachotila vysílačka.
„Soro, máme problémy. A hodně velký,“ byl to Tanma.
„Co se stalo?“

5
Průměr: 5 (1 hlas)
Sedm Osamělých - 5.png

„Ahoj, Hirou,“ řekl vřele Raiu. Hirou si trochu zaraženě prohlédl všechny ostatní příchozí s podobně nepřítomným výrazem, jaký mívá Jakkaru. Potom ustoupil o jeden krok stranou a uvolnil tak cestu dovnitř.
„Pojďte rychle dál.“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

„Já ji zastřelím!“ zanadával Tanma a snažil se na něco přijít.
„Tak co teda? Jdeme pro ni, nebo pokračujeme v misi?“ zeptal se Sasuke, otráveně jako vždy.
„Pochopitelně, že jdeme za ní. Bez ní nemáme svitek a bez svitku nemůžeme pokračovat,“ nakázal Tanma a začal si vybavovat, kde ji naposledy viděl.
„Že jsem se vůbec ozýval,“ zaúpěl Sasuke a sledoval vzdalující se blonďaté duo, protože si Tanma vzpomněl.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

„Promiňte, že ruším,“ zamumlal Ganryu a s třísknutím dveří opustil pokoj.
„A sakra!“ syknul Tanma po chvilce, co Ganryu odešel. Po očku se podíval po Rin, ta měla ve tváři naprosté zděšení.
„Rin?“
„O Kami! Co budu dělat?“ Rin sotva šeptala. Byla nezdravě bledá v obličeji.
„Ať se stane, co se má stát,“ Tanma chtěl odlehčit situaci a zvedl se k odchodu.
„Ty se ho nebojíš?“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

„Dovolali jste se na urgentní příjem nemocnice v Konoze, co si přejete?“
„Tady Uzumaki Naruto. Prosím pošlete ihned lékařku Sakuru do kanceláře Hokageho, mám tu vážně nemocného.“
„Sakura bohužel nemůže přijít, od rána sem přivážejí spoustu lidí, co mají různé zažívací a nervové potíže a některé případy jsou opravdu vážné. Vypadá to na nějakou otravu či co.“
„Ano, ale může jí přece někdo zastoupit. Potřebuji tady nejlepšího zdravotníka, byl otráven i stínový hokage Uchiha Sasuke, víte snad, co to znamená!“

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Sedmá hodina se blížila. Daisuke celý tým vyzbrojil podle jejich přání. Pořádná zásoba vrhacích zbraní byla potřeba. Tanmovi dal celý set, takže měl katanu na zádech, wakizashi na opasku a tanto na pravé botě.
„Slumy projdeme bez povšimnutí, pokud budete dělat, co říkám,“ nakázal Tanma, když si nasadil černou čepku, aby zakryl svoje světlé vlasy.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Třiapadesátý díl – Hrdinou na plný úvazek 1

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

FF - Ovládán temnotou.jpg

„Ale proč by se vydával za někoho jiného?“ Ryo trefil otázku s onigiri v puse. Ještě teď pro něj bylo vše hektické, informační proud ne a ne se zastavit.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Sedm Osamělých - 5.png

Plavba do Země Vody lodi zabrala dva dny kvůli rozbouřenému Střednímu moři. Kapitán si netroufl plout moc rychle, takže se loď pohybovala skoro až krokem i přesto, že počasí nebylo až tak vážný, jak by jeden čekal.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

Tanma stál ve svém novém pokoji polonahý před zrcadlem. V sedmnácti, skoro osmnácti, se mohl pyšnit celkem vyrýsovaným tělem, které pokrývaly menší jizvy. Nejčerstvější byla jizva na rtech. Sundal ze sebe zbytek svého starého oblečení a šel si vyzkoušet svoje nové. Obyčejné černé kalhoty s kapsami po stranách stehen, černý pásek, vysoké uzavřené boty, černé přiléhavé tričko s dlouhým rukávem, které Tanmovi statečně připomínalo termo-triko, které fasoval dřív a černá taktická vesta.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Žabí poustevník seděl v pokleku u prkenné ohrady, oddělující mužskou a ženskou část lázní a dírou po suku nahlížel na protější stranu. Bylo teprve krátce po poledni, slunce stálo vysoko na bezmračné obloze. Jiraiya ovšem neměl nic lepšího na práci a proto mohl v onsenu strávit třeba celý den. Kromě toho nutně potřeboval inspiraci. Jako na potvoru ale až doposud zely lázně prázdnotou. Nedalo se nic dělat. Místní vesničanky byly zřejmě všechny přes den v práci.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

„Kam jdeme?“ ptal se již počtvrté Minato. „Kušino, zastav!“

Neodpověděla, jen zrychlila. Minato měl co dělat, aby držel krok. Těžký batoh na zádech nepomáhal. Kušina mu zčistajasna uprostřed dne vzkázala, aby se s ní setkal u pomníku padlých na okraji lesa za vesnicí. Když dorazil, stála tam se dvěma batohy plnými zásob. Minato předpokládal, že šlo o nečekané povolání na misi, ale Kušina mu odmítala cokoli vysvětlit. Místo toho ihned zamířila do lesa, do prudkého kopce, mimo hlavní cestu z Listové.

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasů)

Kategorie:
Sedm Osamělých - 5.png

V Zemi Moře vyšlo slunce a ozářilo sice chudou, ale klidnou zemi rozprostírající se na několika ostrovech. Ostrovy se začaly probouzet do nového dne, pouze rybáři byli vzhůru už časně a vyrazili na ryby. Spolu s nimi se brzy vzbudili i Osamělí. Chtěli mít jistotu, že stihnou loď, která by je odvezla do Země Vody.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

Kráčela temnou, hlubokou nocí neznámo kam. Obloha byla dehtově černá, měsíc i hvězdy nevidno. Kolem sebe měla pouze temné siluety vysokých budov, které jí prozrazovaly, že je v nějakém větším městě či možná velkoměstě.Přesné místo však určit nedokázala. Vzduch byl nehybný, dusný, téměř jako v tom největším letním parnu, přestože bylo chladno.
Svět se utápěl v perfektně absolutním tichu.
Otřásla se.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

„Přál jste si se mnou hovořit, Hokage-sama?“

„Ach, Kušina. Pojďte dál.“

Usadila se do křesla naproti Čtvrtému, který se rozvaloval na pěkné, široké, ale určitě tvrdé proutěné židli, těsně mimo čtverec světla, který vrhalo polední slunce dovnitř oknem. Někdo ze známých Kušině říkal, že Oročimaru postupně přeměnil Hokageho kancelář dle svého vkusu. Proutěná židle místo křesla, svícny namísto lustru, mnohem více polic s knihami a mnohem více místa na papíry s poznámkami. Ty se kupily v haldách kam až oko dohlédlo.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

„S Učihy budeme muset dříve nebo později něco udělat,“ zakončil Danzó svou řeč. Za okny Hokageho kanceláře fičel podzimní vítr. Větrem unášené listy se ve vzdušném tanci proplétaly jako černé body proti šedivé obloze. Mračna visela nízko, jejich okraje skoro jako by se dotýkaly kamenných čel nad srázem.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

Prolog
Domy se bortily. Lidé křičeli. Obrovská silueta devítiocasé bestie zaplňovala celý horizont, korunovaná měsícem té strašné úplňkové noci.

„Kde je Hokage-sama?“ volal kdosi.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

Tanma se vracel domů s rozbřeskem. Mise mu zabrala zhruba týden. Byl unavený a přechod z chladu do tepla tomu taky nepomohl. Konečně viděl svoji vesnici z nedalekého kopce.
„Tak schválně, o co jsem za tu dobu přišel,“ proběhlo blonďákovi hlavou a začal scházet svah. U brány jen mávl na pozdrav a mířil si to k Hokageho residenci. Čekal, že se zas bude muset dohadovat se správní radou, což mu ještě víc podtrhlo náladu.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Slnko. To bolo jediné, čomu Tamiko dokázala venovať pozornosť. Hneď ako sa ich postavy stratili pomedzi husté stromy lesa, ho vyhľadala pohľadom a v duchu prosila, aby ostalo na oblohe čo najdlhšie a osvetľovalo ich kroky, kým nenájdu Namika. Jej prosby však neuľahčovali mračná, ktoré sa snažili skryť ich jediný zdroj svetla. Robili si nárok na celú oblohu a odmietali prepustiť skrz svoj tmavý závoj jedinký svetlý lúč. Avšak čím boli hlbšie v lese a dedina bola v nedohľadne, pomaly sa vytrácali aj tmavé oblaky.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Dvaapadesátý díl – Teď a tady

Navzdory včerejšímu nicnedělání jsem se vzbudila, až když bylo slunce vysoko na obloze. Netáhlo na poledne jako předchozí den, nebylo ještě ani osm hodin, ale vzhledem k plánu, jenž jsem si lstivě hodlala prosadit, jsem se divila, že jsem vydržela spát tak dlouho. Všetečné paprsky se do pokoje neodbytně snažily proniknout mezerou mezi nedbale zataženými závěsy, kradmo se po nábytku plížily k polštáři, již takřka olizovaly pelest postele.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)