Série

Sakura ještě brečí, ale když neslyší Sasukeho hlas, tak se zvedne a opět otevře oči... "Sasu? Sasu?" Zavolá znovu.

"Stalo se něco? Můžu ti nějak pomoct? Jsi najednou nějaký nervózní, uklidni se..." A pak mu to jen obváže.. Vezme jeho triko. "Opatrně do něj dej ruce pomůžu ti to obléct.." A drží než si to dá na sebe. "Hlavně dej na sebe pozor."

"Máš pravdu, bojím se o tebe, ani nevím proč, ale bojím. Vadí ti to, že bych ti to ošetřila, aby si neměl infekci?" A opatrně se postaví před něj aby viděla ty jeho oči, které jí fascinovali.

Naruto ji jen sjede pohledem, který je z části trochu nevěřícný. Nakonec nad tím ale jenom pokrčí rameny. "Tak když říkáš, že to tak je, vymlouvat ti to nebudu, ale měla by ses vidět..." poznamená a následně začne sklízet věcí od krve a střepy, aby to mohl vyhodit do koše a nestalo se tak, že by náhodou na jeden z nich šlápnul. "Ale díky, že ses tady stavila, i když to je poněkud nestandardní čas," zamumlá. "Ani mě moc nepřekvapuje, že nepočkal a rovnou odešel... ono to k němu dost sedí," pokrčí rameny.

Není tajemstvím, že lidé se již od nepaměti dělí na ty dobré a zlé. Dokonce i dnes všichni žijí bok po boku aniž by o sobě navzájem věděli, tedy alespoň někteří z nich. Mnozí z těch zlých žijí v temnotě, ukrytí před zraky ostatních. Je vůbec možné je všechny takto dělit, když všechno záleží jen na pouhém úhlu pohledu? Kdo je ovšem ten dobrý a kdo ten zlý? Když se do všeho ještě přimíchá láska, která zkomplikuje pro někoho již běžnou rutinu? Dokáže si mladý pár vybojovat vlastní svobodu a možnost začít společný život?

Tsunade znovu nahlídla do lékařských spisů. Vedla záznam o operaci, kterou Tanma musel podstoupit. Jelikož měl v těle zaražených několik jehel, bylo obtížné nalézt jakékoliv poškození. Pátá Hokage zvedla oči od desek a podívala se na osobu ležící na lůžku. Museli Tanmovi podholit hlavu, aby se dostali k pár střepinám a další jehle, které měl zaseknuté v hlavě. Není divu, že ztratil vědomí tak rychle. Položila desky na stolek u postele a sama si přisedla na židli. Nedovedla si živě představit, proti komu všemu museli v Deštné stát.

Nasledujúce týždne boli pre Satoko konečne produktívne. Aj napriek tomu, že najprv mala námietky, Sasuke ju donútil stretnúť sa s Hokage, aby prediskutovali jej dočasné občianstvo v Konohe a zaradili ju do misií. Na rozdiel od Kibu jej na rovinu povedal, že ak chce mať strechu nad hlavou a nezomrieť do týždňa od hladu, musí zarábať vlastné peniaze. A to jedine brigádou v niektorom podniku, voči čomu Satoko prekvapivo nahlas namietala, alebo plnením ninja misií.

„Eh?“ vypadlo zo Satoko zaskočene a naprázdno preglgla. Stála vo dverách izby a vyvaľovala oči na tmavovlasého mladíka, ktorý práve vyšiel z kúpeľne len s uterákom obmotaným okolo pása. Z vlasov mu ešte padali kvapky vody . Satoko do líc postupne stúpala červeň a len, čo sa ich pohľady stretli, zatvorila dvere a oprela sa o ne chrbtom. Zakryla si oči dlaňami. To myslel vážne?! Nemohol sa v tej kúpeľni rovno prezliecť?

Když se situace v Konoze opět uklidnila, mohl se Tým Aquila vydat na další úkol. V sešitě, který jim Tsunade před nějakou dobou dala, to byl poslední úkol. Úkol zněl celkem jednoduše, pomoct Shinobi z Amegakure s uprchlými zločinci. Jenže to bylo jediné zadání. Tanma to vzal o něco vážněji, vzal na sebe taktickou uniformu, kterou měl na sobě před čtyřmi lety. Jenom si nechal svůj popruh s nárameníkem a přehozem. Při vstupu do vesnice se snažili najít někoho z místních. Místní Genin jménem Ryusui se nabídl, že je zavede za svým vůdcem.

K bránám Konohy se přibližoval muž. Měl dlouhé, černé vlasy splývající mu po ramenech, ve tváři klidný výraz. Se svým modrošedým kimonem s bílými znaky dost razil. Šel v doprovodu dvou ANBU.
„Koho to tu dneska máme?“ zeptal se Kotetsu znaveně. Málokdy se stalo něco záživného.

Sasuke ostal stáť pred svojím domom. „Čo chceš?“ prskol a zazrel na hnedovlasého mladíka sediaceho na schodoch, ktorý mu blokoval dvere do bytu. Inštinktívne spevnil stisk okolo stehien dievčiny, ktorú teraz niesol na chrbte. Opierala sa bradou o jeho plece a vyzerala, že spí, no podľa neho to len predstierala. Napovedali to jej protestné reakcie zakaždým, keď ňou Sasuke pri chôdzi silnejšie zatriasol. Možno sa len cítila trápne, že nemôže ísť po vlastných.

Sasuke sledoval vzdalující se blonďatou hřívu, mohl jenom přemýšlet. Tanma byl hodně silný, dost silný na to, aby jednoduše složil někoho, jako je Juugo. Mohl ho snadno zabít, ale neudělal to. Nechal ho žít s vědomím porážky. Sasuke ležel v paralýze zatím hodinu, zbývalo jedenáct. Juugo a Karin byli mimo, Suigetsu byl někde připíchnutý ke skále a on, Uchiha Sasuke, se válel v hlíně. Zpráskaný jak pes, unavený jako kotě, mohl pouze přemýšlet. A usmyslel si, že až na Tanmu znovu narazí, vynutí si odvetu.

Okolo Satoko sa rozletelo množstvo drobných chrobákov tvoriacich nepremožiteľnú stenu. Po chrbte jej prebehol mráz a v jej očiach sa mihol strach.

„Vzdaj sa a neublížia ti,“ ozval sa pokojný hlas.

Satoko trhla hlavou a pomedzi chrobáky zaostrila na postavu v zelenej bunde s rukami vo vreckách. „Shino?“ Váhavo sa posunula dopredu. Strnula v pohybe, keď sa stena okolo nej zúžila.

„Povedal som, vzdaj sa,“ zopakoval o niečo hlasnejšie, no rovnako bezvýrazne.

„Mala si ma počkať von.“ Zatvoril za sebou dvere a prísne na ňu pozrel, no následne si povzdychol. Akoby ho niekedy počúvla. „Nevadí, poď,“ povedal a vydal sa preč.

Satoko sa nepohla. „Verila som ti,“ zašomrala, prepaľujúc pohľadom jeho chrbát. Najradšej by doňho v momente zabodla katanu. Lenže to by nebol najlepší nápad. Ďalším, kto bude zabitý, by bola zrejme ona.

Kiba zastal a prekvapene na ňu pozrel. Snáď nepočula...

„Si odporný zradca!“ vybehla naňho s výčitkou v hlase.

Sasuke stále sedel pri ohni. Viečka mu samovoľne klesali, keď vtom sa v diaľke ozvali kroky vedúce k nemu. Spozornel, siahol po rukoväti kusanagi a čakal. Tmavá silueta postavy sa postupne približovala. Napäto ju pozoroval, pripravený hocikedy zaútočiť, no vzápätí vydýchol potláčaný vzduch z pľúc, keď sa z lesa vynoril Kiba.

„Tsk, skoro som ťa zabil,“ utrúsil a uvoľnil zovretie na svojom meči.
Kiba na to nereagoval a položil Satoko na zem.

Cesta na vrchol hory, která oddělovala pobřeží a vnitrozemí, byla poněkud strmá, ale klidná. Nebylo potřeba nějakých speciálních pomůcek, šlo to i pěšky. Ale výšlap to byl pořádný.
„Tak o co teda jde, Chene? Včera jsme jaksi neměli možnost si o tomhle promluvit,“ ozval se Tanma, když srovnal s Chenem krok. Kiro s Elikou byli notný kus vzadu.
„Objevili se asi před měsícem. Vždycky proletí jako vítr, zanechají jenom zkázu. Očividně byli na sebe hrdí,“ začal Chen, když zdolávali stoupání.