manga_preview
Boruto TBV 07

Série

Čtyřiapadesátý díl – Hrdinou na plný úvazek 2

Vylodili jsme se na důsledkem inverze poněkud kluzkém molu, dosud si uchovávajícím svěží vůni dřeva, vedoucím štrůdl ohromených cestujících na dlážděnou cestu, bohatě lemovanou vybranými roztodivnými rostlinami, jímž se dařilo právě v takovémto vlhkém prostředí. Ačkoli na ovzduší na hoře Myoboku či v Zemi páry to zdaleka nemělo.

0

Válka byla v plném proudu. Zachvátilo to celý Shinobi kontinent, v akci bylo přes několik desítek tisíc shinobi. Nejčastěji se válčilo na západní hranici Země Blesku, poblíž Země Mrazu. Příčinou bylo zastavení plánu Akatsuki, kteří chtěli uskutečnit svůj plán a uvrhnout celý svět ve velké Genjutsu, kde každý dosáhl svého snu. Byť se to zdálo jako dobrý cíl, metody k uskutečnění až tak dobré nebyly. A svoboda pod nátlakem není svobodou. Ze všech možných Shinobi, nikdo nevěděl, co je ještě čeká, jaké jsou možnosti nepřítele.

0

Uběhlo pár dní od útoku na Listovou, která se z oné události pořád vzpamatovávala. Jelikož místo vesnice stál obrovský kráter, museli všichni přiložit ruku k dílu a museli začít od píky. Naštěstí, Narutova dobrodružství a velký vliv způsobil, že se sešlo několik dalších lidí z různých koutů světa, aby pomohli. Samotný Naruto nebyl opět přítomen, vydal se k Zemi Blesku, aby našel Osmiocasého Jinchuurikio, opět kvůli tréninku.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Stihl uběhnout téměř rok, kdy si prostě zvykal. Na své tělo, na novou rutinu, na organizaci, ke které teď patřil se vším všudy, na své špehy, které využíval jen dost na to, aby je nikdo nepodezíral. Na mise chodil někdy sám, někdy s Kakuzem, někdy s Deidarou. Dny, které byl uvnitř, strávil ve své dílně. Bez jídla, beze spánku, bez společnosti a čerstvého vzduchu. U některých loutek zcela pominul estetiku ve prospěch jejich vražednosti a zákeřnosti, a jen nad sebou přitom trochu znechuceně krčil nos. 

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Kdysi překrásná a velkolepá Konoha teď ležela v troskách. Samotné centrum vesnice hyzdil velký kráter. Sakura se vyhrabala z trosek a vykašlala trochu toho prachu, co se jí dostal do dýchacích cest. Šokovaně se rozhlédla kolem, pořád nemohla uvěřit tomu, co se stalo.
„Tohle nemůže být…“ nedořekla větu, slzy se jí draly z očí. Věděla, že pokud jim může někdo pomoct, tak to byla jediná osoba.
„Naruto! Prosím, vrať se. Pospěš si!“ Sakura věděla, že pouze její, místy natvrdlý spolužák, dokáže pomoct v jejich krizi.

5
Průměr: 5 (1 hlas)
Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg

Kapitola XX. – Narozeniny

„Vážení,“ začala jednoho letního dne Ammanti, „jak jistě víte, táta a máma budou mít za pár týdnů narozeniny.“
„No a? Ty mají přece každý rok.“ Ari pokrčil rameny, načež si od veškerého osazenstva vysloužil dost nevraživý pohled. Kdyby Wiera nebo Ammanti neseděly naproti němu, už by mu vsolily pár pohlavků.
„Ano, Ari, sice mají narozeniny každý rok, ostatně jako všichni, ale kulaté padesáté narozeniny jsou jen jednou za život.“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Sedm Osamělých - 5.png

Tayuya stála jako socha s pohledem fixovaným na mladou holku sedící na bobku u zdi domu a třásla se vzrůstajícími emocemi. Když se na děvče dívala, úplně přes ni viděla sebe samu, když jí bylo sedm předtím, než ji našel Orochimaru, zuboženou, špinavou a vyčerpanou. Ta dívka byla vyšší, takže zřejmě i starší, mohlo jí být zhruba devět, ale seděla tam úplně stejně jako tehdy ona. V Tayuye to vyvolalo pocity a vzpomínky, na které už dávno zapomněla. Teď se ale začaly drát na povrch.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:
received_793361915434546.jpeg

Sakura je stále mimo několik hodin, než se začne pomalu probouzet, ale vše vidí rozmazaně.

4
Průměr: 4 (1 hlas)

Seděla jsem v krásné restauraci u stolu pro dva. Všude kolem mě svítily svíčky, které se jakoby vznášely ve vzduchu a tančily do rytmu v pozadí hrající příjemné melodie klavíru.
“Ona žije!” ozval se vzrušený hlas někde v dálce. “A co chlapec?!...”
“Promiň, že jdu pozdě,” ozval se za mnou milý a hřejivý hlas. Měla jsem nekonečnou radost, že ho slyším.
“To nevadí,” otočila jsem se k Narutovi a zkameněla hrůzou. Stál tam s dírou v hrudníku a z úst mu tekla krev, ale vůbec si jí nevšímal. Jako kdyby o ní nevěděl.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)
received_793361915434546.jpeg

"Dobře. Tak ti pak zavolám, ale nelekni se, když by to bylo kolem půlnoci." A s tím vystoupí a vleze do nemocnice a jde rovnou na sesternu. "Tak co se děje, že mi volal primář, když mám mít dovolenou."

4
Průměr: 4 (1 hlas)

received_793361915434546.jpeg

"Můžeš se kouknout. Já se přizpůsobím. Ted jde o to, aby si záda moc nenamáhal. Pak večer nám tu vezmu i večeři, aby si je nenamáhal." A pak zvedne hlavu a chvíli zase na něj kouká, než se nadzvedne a jemně ho znovu políbí. Pak se stáhne dolů a opře se opět o něj.

0

received_793361915434546.jpeg

"Ne, nic, jen nevadilo by ti, když bych se tě pak na pokoji na něco zeptala?" Šeptne, když i dopije to, co má a pak se zvedne a přejde k němu a vezme za ruku a začne ho táhnout ven bez jakéhokoliv slova.

0

received_793361915434546.jpeg

"Ale copak?" Podívá se na ni, když si všimne, jak se jí najednou tváře zalily červenou barvou, která jí padne k vlasům.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

received_793361915434546.jpeg

"Ale." Sjede ji pohledem. "Šípková Růženka?" Zeptá se, vejde dovnitř, načež za sebou zavře dveře. Úplně neměl náladu na nějaké vtipy, ale je pravda, že když ji takhle vidí, tak jakoby se mu na chvilku ta nálada spravila. "Nechtěl jsem tě probudit, klidně si jdi ještě lehnout, stejně tam prší takže se obávám, že z té dnešní procházky po městě nejspíš nic nebude." Řekne potom, i když z jeho hlasu jde jen stěží odhadnout, že by jej to snad mohlo nějak mrzet. Popravdě je docela i rád, že můžou zůstat uvnitř.

4.5
Průměr: 4.5 (2 hlasů)

received_793361915434546.jpeg

Cítí na sobě její pohled, ale i tak je k ní otočený zády. Místo odpovědi si nyní napustí do skleničky trochu obyčejné vody, kterou potom vypije a odloží ji stranou. Chvilku takhle ještě zůstane opřený o kuchyňskou linku s pohledem upřeným někam do neznáma, než přejde ke koši, do kterého následně vyhodí použitý obvaz, který již k ničemu potřebovat nebude a až potom se otočí čelem k Sakuře, které se podívá rovnou do obličeje. Nečekal by, že mu zrovna tohle nabídne, ne po tom, co tak rychle odešla, ale nakonec jen pokrčí rameny.

4.5
Průměr: 4.5 (2 hlasů)

received_793361915434546.jpeg

"Jestli chceš mojí přítomnost, tak půjdu klidně."

0
received_793361915434546.jpeg

Druhý den ráno, když se Sasuke ještě probudí před východem slunce, tak zůstane ještě několik minut v posteli. Jaksi se dnes necítí ve své kůži ovšem z neznámého důvodu. Navíc ani bolest ran mu zrovna dvakrát nepomáhá. Vlastně po chvíli není schopný už ani ležet na boku, ale jen na břiše. Právě proto se po chvíli zvedne a pomalým krokem se zvedne a odejde do koupelny. Během několika minut se připraví na cestu, aby mohl vyrazit rovnou pro Sakuru.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

This can't be.jpg

Konoha se opět ponořila do klidu a pokoje. Nehrozila žádná hrozba a Tým Aquila se úspěšně léčil ze svých zranění. Kiro ještě pořád potřeboval podporu berlí, snažil se ale víc a víc chodit sám. Každý den navyšoval vzdálenost a byl ze sebe rád. Čekal, že se bude léčit dlouho. Mohl být rád, že má Sakuru jako svoji kamarádku, která na něj mohla dohlédnout a sdělit mu nějaké informace. Zdravotnická praxe se vážně hodila. Uběhly asi čtyři dny, co se Naruto vydal učit na místo známé jako Hora Myoboku, aby odhalil tajemství Senjutsu.

0
received_793361915434546.jpeg

"Nevím, jelikož už tak jsem vyrůstala bez mámy... A říct to, mohl se člověk hned cítit jinak... Ale co se stalo tobě, jsi najednou smutný.“ Zvedne se a přejde k němu. Opatrně si k němu sedne a obejme kolem krku. "Co se ti stalo, řekni. Neviděla jsem ještě u tebe takový smutný pohled, jen ten ledový a chladný."

4.5
Průměr: 4.5 (2 hlasů)
received_793361915434546.jpeg

Sakura ještě brečí, ale když neslyší Sasukeho hlas, tak se zvedne a opět otevře oči... "Sasu? Sasu?" Zavolá znovu.

5
Průměr: 5 (1 hlas)