Jednorázovka
Tobi je a vždy byl hodný chlapec. Deidara, potom, co zabili Sasoriho, ho vyfasoval k jeho veliké smůle za parťáka. Už od počátku bylo poznat, že Tobi s Deidarou je vcelku spokojený, ale Deidara...
Tak zkouším zase něco vtipnýho, tak doufám že se bude líbit.
(Mno, doufám že neuzrazím zastánce klanu Uchiha… )
Nastal čas oběda. Celý dům Uchihů se otřásal v základech.
Sasuke zuřivě mlátil do klávesnice a hluboce zíral do monitoru. V nedávné době našel skvělou hru: Bulánci. „Dopr...čic, já tě zabiju ty blbe!!!! Pic, pic pic tě!!!! Řval na celý dům.
Zato Itachi v pokojíku.... Zrovna cvičil hru na housle.
Tak falešné tóny pamatoval snad jen Uchiha Madara, když se svým, již zesnulým přítelem zakládali orchestr.
Vchodové dveře se pootevřou. Osoba nakoukne dovnitř a hned po tom co se ujistí, že je „vzduch čistý“, proběhne dovnitř jako stín. V ruce drží obrovskou tašku a nervózně se rozhlíží po místnosti. Opatrně se odebere po schodech nahoru až ke dveřím. Ty nenápadně otevře a stejně nenápadně vběhne do vnitř. Dveře se opět zabouchnou a osoba si radostně oddechne.
„ Dobré ráno senpai!“
Stál uprostřed lesa. Studený déšť padal z temné oblohy a smýval jeho slzy. Slzy, které se tvořily v jeho očích. Nedokázal je zastavit. Stejně jako nedokázal zastavit jeho. Nejlepšího přítele. Toho, s nímž měl vytvořeno pouto. Toho, jehož měl ve svém srdci. Toho, pro kterého by položil svůj život.
Představ si, že máš sen. A za tím snem se hodláš doslova a do písmene probojovat. Víš, že máš na to ho vyplnit, protože máš k tomu předpoklady a v postatě nic není proti tomu, aby se tak stalo. I lidé věří, že se ti splní a plně tě v tom podporují. Celá vesnice je za tebou. To máš tak, když jsi dcerou jednoho Hokageho. A to, že nejsi kluk, nehraje roli. Umíš ovládat mocné vodní a ohnivé techniky po vzoru otce a matky. Ano, můj sen byl stát se Hokagem a být lepší, než můj otec.
„Nehýbej se…“ Ten hlas… šeptal jí tohle do ucha… Mladý Uchiha jí kunai držel u zad a v očích mu rudě plál Sharingan. Měl tam takřka šílený výraz… Byl jí odporný.
„Nech mě být… prosím.“
„Ale copak? Že bys žebrala o svobodu?“ Sasuke se posměšně zasmál. Ne, tohle jí nedaruje… zničila mu život.
„Prosím…“
„Tak dobře…“ Mírně se od ní odsunul. Dívka si oddychla. Ne však nadlouho…
„Hinato… Já… Já musím… prosím…“
„Ne! Nesmíš… Určitě tam zemřeš…“ Mladé dívce po tváři stékaly slzy a jako kousky křišťálů dopadaly na zem.
„Proč bych měl…? To jsem tak neschopný?“ trpký nádech jeho hlasu se nedal přehlédnout. Hinata se rozvzlykala. Byl tolik hloupý… Mladík ji opatrně obejmul a vtiskl něžný polibek do vlasů.
„Neplač, prosím… Já si to nevybral… Je to moje povinnost.“
V daždi stáli proti sebe dvaja bratia, rovnaká krv. V ich srdciach bola vrytá nenávisť voči tomu druhému. Stali tam zo zámerom prebodnúť srdce tomu druhému a pozerať ako naposledy dodýcha. Kankuro a Gaara stali oproti sebe, nie ako bratia ale ako súperi. Stali tam a v rukách tisli katany. Temari iba prizerala nato ako dvaja bratia zahadzujú to všetko. Ničili seba ale hlavne ju. Po tvári jej stekali slzy a triasla sa. Vo chvíli, keď sa otočila sa oproti sebe rozbehli. Vtedy sa začal boj na život a na smrť. Po chvíli bolo počuť už len škripot a rinčanie katán.
Heh... tak jsem tu s dalším přepisem, heh... Vybrala jsem si ho proto, že fretku už doma máme 
Jinak ten konec je na mě moc romantickej ^^'
z originálu: My Beloved Ferret
autorka: Sakura1287
přeložila: catriona Iceygaze
Znaruťačitla: Jáá! :D
Nebylo to moc legrační a byl připravený každého ujistit o tomto faktu. Nepředpokládal, že se vydá touto cestou. Všechno bylo prostě špatně.
Kankurou a Sasori- Veľká divadelná dráma (v bábkovom prevedení)
Ino Yamanaka- 777 023 5600 výpadovka smer Bratislava
Rock Lee a Gai- Kaderníčstvo a holičstvo ,,Za rohom´´ (účesy podľa kastrolov rôznej veľkosti)
Kisame- Najúspešnejší rybár na Vyćhodnom Slovensku
Neji- Najlepšia veštica strednej Európy (vešti osud aj z kariet)
Tsunade- Bývala p-hviezda (nwm čo ju preslávilo : D )
Jiraya- P-magnát vlastni časopis Play boy a TV program Spice platinum a Private Spice
Akatsuki sa vydali na pláž. Zo zásobami chlastu a hnojiva si cestou spievali pesničku “Sme my ale švárny chlapci“ ktorú vymyslela naša nadaná Konan. Jediný Deidei nespieval pretože si nebol ešte stále istý svojim pohlavím. Kisame cestou pozeral na Deideiovom telefóne film “Zachráňte Williho“. Keď ten film však skončil, Kisame začal plakať a Deidara bol nútení mu to znova prehrať.
„Lybiškaaaa!!“ kričal z nadšením Kisame.
[font=Bookman Old Style]učení přináší opravdu zvláštní myšlení...místo abych se učila na test vymyslim tohle...no posuďte samo
"Hmmm, cože?“ zeptá se mdle Shikamaru.
„N-jak-bud-t-tchn-paty,“zopakuje o to méně srozumitelně Naruto a dál se cpe rámenem.
„Ježiš, nejdřív to spolkni, pak něco kecej,“ řekne zeleně. „Kdo se má koukat na ten humus v tvé tlamě.“
Naruto konečně hlasitě polkne a celou restaurací se ozve hlasitý šplouch, jako když do studně hodí balvan.
„Vhups,“začne se tlemit Naruto. „
„Můžu si…“
„Ne!“ Zařval Deidara.
„Dyť ještě nevíš co chci.“ Pohodil Tobi rukou.
„To je mi jedno! My máme seznam. To my“ Ukázal na sebe. „si odskáčeme jestli nebude splněný všechno do puntíku.“
„Ale dyť já…“
„My jsme vybráni! My jsme vyvolení! My máme obstarat na tenhle týden nákup!“
„Já jsem chtěl jenom…“
„Dostali jsme od Peina peníze přesně na ty věci na seznamu. Nemáme ani o korunu na víc!“
„Malinká sušenka je…“
Ticho. Nepříjemné ticho se dralo do uší. Vtíralo se do kůže a nehodlalo zmizet. Žár, ten nelítostný žár spaloval oči. Muž je přivřel, i když chtěl pozorovat co se děje. Pálení bylo nesnesitelné. Kolem však žádný oheň nebyl. Jenom prázdnota. Neznámý se dusil a nos kryl cípem svého černého pláště.
„Bum … Bum …“ ozvalo se najednou. Pomalu, zřetelně. Odněkud tloukly bubny. Co to má znamenat?!
Sasuke ležel na posteli ve svém pokoji, zíral na strop a přemýšlel.
„Chtěl bych dneska jít trénovat se shurikeny, ale brácha určitě nebude mít zase čas, aby mě učil. Zeptám se ho a on mě zase praští do čela a odbude mě. Alespoň to zkusím.“ Seskočil z postele a vydal se do pokoje svého bratra. Jeho bratr zrovna seděl u postele a připravoval si věci na večerní misi.
„Brácho?“ Zeptal se nesměle Sasuke.
„Co se děje Sasuke?“ Ani nezvedl hlavu, aby se na svého bratra podíval a dál si připravoval věci.
NARUTO: Rámen?...fůůj už když to slovo slyším dělá se mi špatně.
KAKASHI: Zítra jsem tu přesně v 7.
SHINO: Někdo zašlápl brouka? Nevadí sou odporní a navíc přemnožení.
KIBA: Nesnáším psy. Jsou moc chlupatí a smrdí asi si pořídím rybičky.
KANKUROU: Nikdy se nelíčím, je to pro holky.
KURENAI: Sasuke! Ty a Itachi nejste poslední Uchihové..vidíš ty moje sharinganské oči?
NEJI: Ne nemám byakugan to jsou kontaktní čočky.
HINATA: Ano byakugan neexistuje. Všichni Hyuugové nosí kontaktní čočky. Jsem
tak sebevědomá.
ehm no měla jsem takovou zvláštní náladu a tady na té jednorázovce se to projevilo! Nebude nic moc ale možná aspon trochu zaujme! NaruXHina
Hinata se zamyšleně procházela v lese. Byla temná noc a na tmavě modré až černé obloze svítili hvězdy a měsíc v úplňku. Šla po známé cestě až ke své oblíbené louce s malým jezírkem.
"Vypadá to překrásně!"zašeptala zasněně Hinata a prohlížela si jezero jak se od jeho hladiny odrážejí měsíční paprsky. Opatrně vztoupila na jezero a došla až do samotného středu.
Tohle také není nějakextra dlouhé! Ale doufám, že se to bude líbit! Je to jednorázovka na pár SasuXSaku
Jednoho krásného dne, kdy Itachiho už dávno trefil pan Šlak a námi tolik milovaný překrásný vždy s cool účesem a drsňáckým pohledem, hrdina Uchiha Sasuke odešel od svého praprapra strýce Madary.
Byl totiž velmi, ale velmi zastaralý a pořádal samé čajové dýchánky z bylinek co natrhal před skálou kde bydleli a Sasuke už byl tak přepitej, že chytl žaludeční vředy, protože Madi nebyl zrovna profi bylinkář.
Akatsuki si po dlouhém pracovním dnu plného masakrování nevinných obětí našli chvilku na rozptýlení v podobě basketbalového zápasu.
„Já vím, že Tobiho hlava vypadá jako basketbalák, ale i přes to se s ní už nesnaž driblovat.“ Upozorňoval Pein Hidana.
„Jo, zkus mi nahrát jsem rozený střelec.“ Ukázal Tobi svojí pravačku.
„S jedním okem?“ Napil se Itachi z flašky.
„Tobi si stoupne do jablka a bude čekat na přihrávku, případně doskočí.“ Ignoroval Tobi Itachiho poznámku.
„Říká se hruška.“ Opravil ho Hidan.
