Poezie
[font=Book antiqua][i][center]Lidskost je vlastností pomíjivou,
Leč ukáže se mnohdy lživou.
Chtěla bych ti napsat báseň zamilovanou
Snad ji cizí oči přehlédnou
Tyto verše píši jenom tobě
Budeme jednoho dne patřit sobě?
Viděla jsem tě poprvé u Chunninské zkoušky
Kterou jsem si jako obvykle užívala plnými doušky
Pak jsem uviděla tvoji kštici
A už jsi zůstal v mém srdci
Bral jsi mě však jenom jako kamarádku
Věřil jsi vůbec někdy v lásku?
Proč dáváš knihám přednost
Když s láskou můžeš zažít větší radost?
V tvých očích bych se utápěla
Tvé šedobílé vlasy bych ti prohrabávala
V soukromí ti sundala masku
[font=Century gothic]
A ještě budeš mi škodit.
Proč vůbec chodíš sem,
Za nos mě budeš vodit.
To ti to nedochází stále?
Tím mé srdce zcela drtíš,
Kvůli kecům mám na mále.
Nebásni mi tu o ní.
Radši mi zlom vaz,
Nemluv, jak ti voní.
O bocích nemluvě.
Někdy se mě třeba zastaň,
Nedocházej k výmluvě.
Miluji, když se mě dotýkáš,
miluji, když se na mě usmíváš,
miluji tvůj sametový hlas,
miluji s tebou ten krásný čas,
miluji, když jsi se mnou,
miluji tvou tvář jemnou,
miluji tvou pusniku sladkou,
miluji tvou kůži jemnou,
miluji tvé černé oči,
miluji, když se s náma celý svět točí,
miluji tvá něžná vyznání,
miluji k tvým hříchům doznání,
miluji jen vedle tebe sedět,
miluji jen tak do tých očí hledět,
miluji to, že existuješ,
a veřím, že i ty mě miluješ....
Tuhle básničku bych chtěla věnovat Minatce protože sem jí napsala pro ní
Jen slávu po sobě zanechají.
Minato Namikaze jméno mé.
Nemyslím si, že to zní zle.
Hrdina býti jsem toužil
Svůj vlastní život za to položil.
Úžasného syna mám
Kdybych žil, všechno co mám mu dám.
A protože zdědil rysy mé
Doufám, že skvělý Hokage bude.
a je to divný 
abyste věděli
sbírku hlav už doma mám.
Jashin mě za to chválí,
jiní však nadávají.
Můj týmový partner je Kakuzu,
nesnáší, když novou hlavu donesu.
Peníze, to ho zajímá,
na moje mrtvolky ať nesahá.
Jashin chce zas další oběť,
šmarjá, ať chvíli počká, teď jsem měl oběd.
Jde se vraždit, muhehé,
ať stihnu ještě Přátele.
__________________________
Nenávist
Ty jsi ten, koho nesnáším
Ty jsi ten, s kým se nevznáším
Jsi ten, kdo zradil mé srdce
Jsi ten, kdo měl mě ve své ruce
Když z tvého sevření jsem se dostala
Na svá kolena pomalu padala
Uvědomila si všechny své činy
Většinou byly to zločiny
Ty cloumal jsi se mnou
Já se nebránila
Svou duši zlou
Jsem však zachránila
Dnes jsi cílem mé nenávisti
Tvůj hlas i vzhled je mi proti srsti
Tvůj pohled propaluje nebe
Již nechci myslet na tebe!
Hledím do těch tvých tmavých očí
a náhle si připadám, jako bych už ztracen byl.
Vím, nejspíš to teď všechno končí,
jsem zoufalý, tak hrozně rád bych ještě žil.
Hledím do těch tvých tmavých tůní
a padám do tmy stále víc a víc.
Hluboce vdechuji tvou tu tvou psí vůni,
kromě ní mi nezbylo už vůbec nic.
[color=black]Hledím do těch tvých tmavých kukadel,
A ptám se, proč můj konec přišel tak brzy.
Věř mi, že s tebou tady na světě zůstat bych chtěl,
[font=Book antiqua][i]
Konečně jsme propadli lásce
Pak píseční ty naše ninjy zbili,
Nebezpečí bylo v sázce.
Odpuštění:
krví milovaných zbrocenou.
S marnou nadějí nastavuje tvář soudům hvězdného roje.
Jako kajícník, jenž prosí o milost, i on –v odpuštění doufaje-
lituje svých hrůzných činů.
Ale oni, poslové noci, obracejí se úpěnlivým prosbám zády,
lhostejní vraždám či zrady.
Pod rouškou temných oblak nenávisti a smutku,
skrývají svou stříbřitou zář, smějí se jeho skutku.
Volají: Od teď jsi sám.
Láska
Když přišel jsi k nám
Já milovala tě
Však tys byl stále sám
S nikým nebavili jsi se
Bylo mi tě líto
Však nezájem jsi jevil
Já nezazlívala ti to
Vším jsi mě okouzlil
Byla to ta pravá láska?
Nebo jen ty dětské city?
Láska, která všude praská
Její břehy jsou vylity...
Tys nikoho neměl rád
Ale někdy jsi byl milý
Doufám, že se vrátíš, snad...
Čekám na tvou lásku!
Volám ti uprostred noci, volám do okna...
Lístky opadávajú z gerbery v tvojom okne,
Tá kúzelná noc, presýtená hviezdami,
Potreboval by som počuť, že je všetko v poriadku...
No dnes necítim tú známu vôňu...
Prázdnota večerného okna,
Chlad miestnosti, ktorý ma mrazí...
Zdvíham hlavu k výške oblakov,
Volám ťa späť do svetla...
Som uväznený v lži,
V tvojich lžiach,
Kde si sľubovala, že všetko bude v poriadku...
Je to tak smiešne, volal som ťa pred minútou,
Robím to znova a znova...
Nemyslím už, že to je sen...
Jehlu, nit připravenou mám.
Jedna klička, druhá klička
Sakra, je tu smyčka!
Hidanovi krk zašiju
Pořádně si to užiju.
Švadlenka mě přezdívají.
Podle toho vím, jak rádi mě mají.
________________________
Hadí šepot dnes vychádza z tvojich zradných pier,
nevieš prečo blúdiš, prečo nepoznáš vlastný smer.
V srdci ukrývaš smútok, trpkú smrť v teplom náručí,
ale ja sa nebojím, tvoje odmietanie ma viac nemučí.
Ty si odišiel a mne iba prchavé spomienky zostali,
city umreli, no už viem, že moje slzy za to nestáli.
A náhle mlčanie ma bodá viac než najostrejšie dýky,
pretože tvoju odvahu prerástla sila vlastnej pýchy.
Je ti vraj súdené zostať opustený a tiež bez lásky,
jediný dôvod prečo neodpovedáš na moje tiché otázky.
Osobu pro ni nejcenější.
Po nocích vždy plakala
Nedokáže být silnější.
Nechals ji tu samotnou.
Myslet na ni ses neodvážil
Nechals ji tu s prázdnotou.
Ona už o tebe nestojí.
Nechce zase všechno ztratit
Tak nech ji na pokoji.
________________________
Jelikož mi to hlásilo že to mam moc krátký tak hold napíšu poznámky sem
[font=Century Gothic]
Po každé rudla.
Tiše jsem tě sledovala,
Pak na kolena padla.
Nechť každý mne pozná,
Každého zločince zbít,
Zabijákem být zvaná.
Vždyť jsem tady
Teď tiše pozoruj,
Jaké mám vnady.
Samota
Sám v koutě sedím
A pozoruji svět
Na bílou stěnu hledím
Již nevrátím se zpět
Tam nikoho už nemám
Přátelství opustilo mě
Ve tmě tiše sténám
A svíjím se bolestně
Bez přátel život můj
Již nemá žádnou cenu
Ale na naše společné dny
Vždy mile rád vzpomenu
Když běhali jsme po louce
A motýly hledali
Upadl jsem na ruce
A spolu jsme mě zvedali
Tvá ruka se mě dotkla
Cítil jsem z ní vřelé city
Byly však upřímné zpola
Proč jsi musel odejít?
Lítost
Stále bloudíš tmou
A city své hledáš
Hluboko do nitra se derou
Však ty je postrádáš
Nikdy jsi si necenil
Pomoci tvých přátel
Dnes jdi na to doplatil
Na špatnou cestu sázel
Nyní tu umíráš a lituješ života
Nikdo pro tě nepláče
Jen ta útrapná samota
Vždy za tebou se vleče
Jsi jediný, kdo zradil
A opustil svou zem
Vše milované ztratil
My litovat tě nebudem!
Z dáli ozývá se vytí
A úplněk na město svítí
Dnes krvavá noc podlehne
Tvému vlivu a zabije
Zabije toho člověka
Jenž celý život ničí
Svým pohledem už z daleka
Do Tvé temné duše křičí
Křičí slova, věty, zpěv
A Tebe hlava bolí
V Tobě roste vztek a hněv
Však srdce nepovolí
Nepovolí a brání dál
Té krvelačné noci
A do studených vlhkých skal
Se tiše kradou vlci
Vlci různých druhů, barev, srsti
K měsíci hlavu zvedají
Ihned mají Tvé srdce v hrsti
A zabíjet se vydají
Nudím se, hrůza pomyslet
Ať ležím, či končím v kleče,
Jsem líný přemýšlet.
