Poezie

[center]Bude to těžké, to já vím,

Bok po boku, spolu navždy,
to byl jejich krásný sen.
Jejich příběh nezažije každý,
snad pouze oni jen.

Rozdělil je osud,
či rozhodnutí jednoho?
Nesešli se dosud,
říká: ,,Zabiju tě Konoho!''

Přátelství však přežívá,
v té nejtemnější díře.
Jeho rozhodnutí ho užírá,
poddává se víře.

Oni se nikdy nevzdají,
získají ho opět zpět.
City pro něj zadají,
s ním se vrátí jako květ.

Rychle, rychle utíkejte rádoby,
zachraňte ho naposled.
Ovládá ho mocný shinobi,
mlčte, nepomůže slovosled.

Výkřik, bolest, krev, rána,
Rychlá mžitka, černá vrána
Oslňující světlo, nebeská brána,
To vše mám před očima v tuto chvíli.

Schody, výška, setkání, rodina,
Staré časy, život jak spodina,
Chlácholivé řeči, pravdivá nevina,
Tak kvůli tomu jsem ušel tu celou míli?

Vzlykání, loučení, slova, povyk,
Otevřená náruč, sladkých rtů dotyk,
Smutné hlasy, řinčení motyk,
A ona? Jako jediná po mé smrti šílí.

Hlína, rakev, slova, růže,
Slané slzy, pobledlá kůže,
Nadávání nevinným, zbytečná sůže,

Láska na křídlech vážky
občas přidává vrásky.
Láska má mnoho podob a tváří
silněji hřeje, když slunce září.

Láska na křídlech touhy
sladší než píseň louky.
Láska si nevybírá ani nečiní rozdíly
a člověk je navždy lapen v její síti.

Láska na křídlech světa,
ale cena lásky se koupit nedá.
Láska dokáže přežít i v malém koutku srdce
a přesto roste, sílí v krásného jedince.

Láska na křídlech života
nepřemůže jí ani nicota.
Láska je nejkrásnější věcí na světě

[i][color=black][center]Kapkou po kapce tlumím své trápení
té rudé barvě šeptám bolestná slova,

Pri dôležitých úlohách vždy len prekážala,
keď išlo o všetko, opakovane zlyhávala.
Ako sa to práve jej mohlo stať?
Kedy stihla tak veľmi zaostať?

Tá, čo správnu odpoveď poznala vždy,
by už teraz nedokázala nič bez rady.
Tá, ktorá patrila stále k tým najlepším,
už viac nedokáže pomôcť najdrahším.

Chce sny im v noci strážiť a len ich ochraňovať,
pre dvoch najbližších aj život hodlá obetovať.
Nesmie dovoliť aby sa v nej sklamali.
nie, keď sa na ňu tak veľmi spoliehali...

Chrbty svojich druhov už nechce sledovať,

Včera v noci zdál se mi sen,
v něm má milovaná dívka
a já k smrti odsouzen.
Dívala se na mě z blízka,
dívala se mi do očí,
do těch krví zalitých očí.
Já oplácel ji její pohled,
zřejmě asi naposled.

Při životě držely mě jen její krásné oči.
Pomalu uhasínal plamen mého života,
ale má milovaná u mne stále klečí
a mou duši pomalu pohlcovala temnota.
Ochránil jsem to, co jsem nejvíce miloval
i za cenu vlastního života.

Poslední pohled právě jí jsem věnoval.
Není nic, čeho bych litoval.

Pohled... ten pohled je ledově chladný
Ten boj s ním vážně nebude snadný
Když pozvedne kosu svou a spatříš ostří lesk
Ještěs nedobojoval, už pociťuješ stesk...

Stesk po domově, přátelích a lásce
Nenech osud svůj jen tak v sázce...
Ta bolest otřásá tvým tichým tělem
Pro nikoho nejsi už přítelem...

Oči zavírají se ti pod tíhou života
Kolem tebe pobíhá ta temná samota
Slyšíš jejich poslední výkřiky
Proč pro tebe tropí tak zbytečné povyky?

Měli tě rádi, byls jejich senseiem
Teď už je nevidíš, byls zabit vrahem

[color=black]Anko...

Nejsi tu, a mně je smutno, když jsem sám...
Anko... zvuk Tvého jména je to nejhezčí co znám...
Kam jsi zmizela? Dokola marně se ptám...
Odešlas... je konec dětským hrám...
Nepláču, jen srdce zbrázdil hluboký šrám...
Emoce... netušil jsem, že nějaké mám...
Co na to říct... byl to jen klam...

.
.
.

Stačí jediný Tvůj pohled a já všeho se vzdám...
Mávni rukou a já půjdu, je mi jedno kam...

Když zeptám se tě, kolikrát políbils ji
Tiše přemýšlíš, já v duchu se ti směji
Copak na to se dá odpovědět?
Víš snad, kolik denně vyslovíš vět?

Kolikrát prohrábneš si vlasy?
Kolikrát pohnou se tvé řasy?
Kolikrát usměješ se na svět?
Kolik lidí spatří tvůj pohled?

Kolik párů bot užs vystřídal?
Kolikrát do parku chodíval?
Kolik očí vidí tento svět?
Řekneš mi tu odpověď teď hned?

Možné to není, polibky nesčítej
Raději dál šťastně bez počtu líbej!

Slýchávám, že mi závidí,
že stálý život mám.
Ty oči už však nevidí,
jak můžu býti sám.

Jiný osud, jiný úděl,
já tam nahoru nemohl.
Práce Boha? Nebo Ďábel?
Až Jashin můj mi pomohl.

On vykoupil mě z utrpení,
poselství smrti mi předal.
Teď pro něj činím zabíjení,
sílu mi dává dojít dál.

Tu slastnou chvilku bolesti,
jež jiní přežít nemůžou,
Jashin mi dal z milosti,
na útěk před tou psychickou.

…totiž…

Když přátelé vám umírají,
jen vy musíte přežívat,
pořád, stále, zcela sami -

Volám sa Orochimaru-sama
a som dokonalosť sama.
Ovládnuť všetky jutsu sveta chcem
ale predtým si ešte niečo zjem.

Na Barbecue s Kabutom zájdem
za veľký stol si sadnem.
Hneď k nám príde čašník s lístkom
a už si objednávam tryskom.

Čašník už len rýchlo kmitá
čo si dáme sa nás pýta.
Odpovedám rýchlo
až ma v boku pichlo.

Dáme si sóju a rezeň k tomu
ryže žltej celú tonu.
Na pitie pohár piva
už nám čašník s lístkom kýva.

A v tom som ten hrozný zjav zočil
až som sa s toho skoro zložil.
Len som si na večeru zašiel

[font=Times new roman]Ze začátku, jsem k tobě obdivně vzhlížela,
já zaslepená byla jsem tvou něhou lhavou.
Proč já husa slepá se s tebou tak sblížila,
a nenechala si to pořádně projít hlavou.

Jediné slovo z tvých úst,
mne dokázala ranit jako meč.
Proč jsem ti vždy odkývala,
potvrdila tvou průzračnou lež.

Naštěstí přešla mě ta láska,
za to bohu jsem děkovala.
Byli jsme jedna kopa, cháska,
s tebou jsem se radovala.

Bohužel to pěkné
muselo jednou skončit.
A tak z lásky jedné,
začla se nenávist zračit.

Vlčia duša zároveň s tvojým srdcom hlasno bije v hrudi,
zriekla si sa dedičného hriechu, skazeného sveta ľudí.
V splne žiarivého mesiaca a v spoločnosti bieleho vlka,
bolestivý je život človeka, iba tmavý les voľnosť núka.

Divoká, neskrotná vĺčia krv ti prúdi v horúcich žilách,
urobíš aj nemožné, všetko, čo by bolo v tvojich silách.
Len, aby si necítila krutú ťarchu akou je ľudská zloba.
Žiješ, dýchaš! Lovíš a zabíjaš! Preto sa ťa toľko boja.

Načúvaš tichému volaniu svojich druhov, nočného národa,

No je to na pár Neji a TenTen. Ako TenTen zomiera...

Cítila že z nej uniká život
ako ju opúšťa sila
kunaiu lesklý a ostrý hrot...
skončila tá šťastná idyla.

Nikdy som sa smrti nebála
veľakrát som si v mysli ten okamih prehrala.
Ale v tých predstavách si vždy bol ty
tak ti chcem venovať,aspoň svoje posledné myšlienky.

Niekedy si bol chladný ako ľad
ani slovo si mi nepovedal
vtedy som nevedela či ma máš skutočne rád
alebo si sa len pretvaroval.

Potom si na mňa pozrel tými očami
ktoré bez slov hovorili "chýbaš mi."

Zpověď

,,Jednou jste,sensei řekl,
že s pílí,štěstím budu skvělý.
A já pořád tvrdě makal
do té bitvy proti démonovi.

Má ruka a noha teď ovázané jsou,
myslím,že ty bolesti snad nepřejdou!
Poraďte,sensei,co mám dělat?
Být navždy mrzák,
nebo zariskovat?
Štěstí mě opustilo
a risk je velký:
Být znovu shinobi,
nebo v hrobě tuhý.
Tak mi prosím poraďte!
Gai-sensei!
Těch obav mě zbavit musíte!,''

Odpověď senseie jasná byla:

,,Lee, ty musíš zvolit risk!
Když se to povede,budeš znovu jako střela

Ehm... tahle básnička je tak trochu udělaná jako rozptýlení pro Zkoušky lásky... takže kdo nečetl, asi moc nebude chápat xD Je to o Kakashim xD

Umírám, prožívám své poslední chvilky,
život se mi rozděluje na krvavé dílky.

Vzpomínám na své perverzní choutky,
a nyní mi při tom cukají koutky.

Od úst mi tečou proudy krve,
vzpomínám, jaké to bylo poprvé.

Balil jsem a lámal srdce ženám,
však ani nyní výčitky nemám.

Prožil jsem si hodně vzácných chvil,
však přeji si, abych žil o trochu dýl.

[color=darkred]

Pokud někdo nějak strašně miluje Choujiho, tak ať to prosím radši nečte. A jestli nemáte rádi básničky, který se vůbec nerýmujou, tak taky ne ^^

[color=black]Mé tělíčko kulaté,
ze všech stránek špekaté.
Pohybu mám dost a dost,
v Ichiraku jsem známý host.
S Narutem si padesát misek dáme,
spoustu zábavy při tom máme;
i Ayame se smíchy láme,
těm kecům, které říkáme.

"Ty tlusť---," lidé povídají,
já ale nikdy nevím, co na jazyku mají.
Vždycky si totiž ruku před totiž pusu dají
a tváří se jako měsíček na hnoji.