Bitevní
Štyria vyšetrovatelia vleteli do Sakurinho bytu rýchlosťou blesku a sťažka vydychovali. Chouji bol až červený a chytal sa za krk počas toho, ako sa prehýbal dopredu. Sasuke neváhal ani sekundu a už kráčal do obývačky, kde hádal, že sa tí dvaja budú nachádzať.
Naruto tam bol. Ležal v bezvedomí na gauči a pri ňom kľačala Sakura s rukou obklopenou zelenou chakrou položenou na jeho čele. Sakura sa naňho bezmocne pozrela a zvyšok si domyslel sám. Tuu Takane sem došiel skôr ako očakávali, zdolal Naruta a potom si podal Hinatu.
Iná budúcnosť
V dome panovalo šero a ticho. Atmosféra, aká má byť. Chlapec vošiel do predsiene a ani sa neobťažoval vyzuť si topánky. Potom vošiel do skromne zariadenej obývačky ich ponurého poloprázdneho domu. Na pohovke vyblednutej hnedej farby zbadal ležať útlu postavu. Pomaly a ticho sa k nej priblížil. Už bol skoro tam, keď mu náhle pod nohami zapraskala podlaha.
„Môžu tie tvoje dôležité správy počkať?“ spýtal sa Shikamara, ktorý pokrútil hlavou. Potom sa obrátil ku Sakure, „Môžu správy o klane Kuroji počkať?“ tá tiež pokrútila hlavou.
No výborne.
„Klan Kuroji?“ okamžite sa spýtal Shikamaru, ktorý sa predklonil, aby na Sasukeho lepšie videl, čo bol pri tak preplnenom stole fakt výkon.
Ako páliť mosty
Ak by sa dalo zabíjať pohľadom, striebrovlasý chlapec, čo sa práve skrýval v jednej z dedinských uličiek, by bol najšťastnejším človekom na svete. Nenávistne sledoval okoloidúcich návštevníkov a rozmýšľal nad nepeknými vecami. Hoci jemu samému pripadali celkom príjemné... Rozhodol sa vyjsť z tieňa a pobral sa ulicou plnou ľudí, ruky vo vačkoch.
Miesto bez hrdosti. Chodí si sem, kto chce, robia si tu, čo chcú... odkopol malý kamienok, čo mu stál v ceste. Ale ja sem viac nepatrím.
Pohŕdam touto dierou!
Na studenej zemi sa slabo ozývali kroky dvoch postáv. Kráčali v tieňoch okolitých budov, ukrytí pred zrakmi ľudí prechádzajúcich po neďalekej ceste. Prišli sem „dovolenkovať“, prišli si sem „oddýchnuť“... Turisti.
Zasratí turisti.
Napriek ostrému slnku bol deň pomerne chladný a málinko pochmúrny. Celkom dobre sa hodil na ničnerobenie a vyprázdňovanie si hlavy máčaním sa v horúcich prameňoch. Vlastne, ľudia sem nechodili takmer kvôli ničomu inému.
Kapitola 1 – Trable na cestě
Chladný večerní vítr rozfoukal po Kazekageho kanceláři téměř celý sloupec papírů, které Gaara odpoledne dostal a musel všechny přečíst a podepsat.
„Zatraceně, zapomněl jsem na ně dát těžítko.“ Postěžoval si Gaara a zavřel okno, kterým vítr pronikal do místnosti. Dal se do sbírání rozfoukaných papírů, když se ozvalo zaklepání na dveře kanceláře.
Kdo to tak pozdě jen může být? Zamyslel se.
„Vstupte.“ Pozval Kazekage návštěvníky dovnitř.
„...to."
Melodický hlas se linul v pozadí úsměvů lidí kolem něj. Nerušil, ale cítil, že tam nepatří.
„...nato."
Bylo brzo ráno a venku vládlo chladno, foukal nepříjemný studený vítr a z nebe se na zem snášeli dlouhé provazce slabého, ale vytrvalého deště, který promočil kohokoliv, kdo se nacházel venku příliš dlouho. Kylovi to bylo jedno, na rozdíl od většiny lidí ho vítr, déšť a bouřky vždy zvláštně přitahovali. Když venku foukal vítr, rozpřáhl ruce a užíval si, jak si vítr pohrává s jeho vlasy a jak mu škube s oblečením, když nebe ozařovaly blesky, Kyle je sledoval z venku a ne z poza okna.
Dvojica mužov dnes mala množstvo práce. Museli posekať všetky mŕtvoly, aby mohli byť predhodené ako potrava prasatám. Bol to osvedčený spôsob ako sa zbaviť tiel obetí a robili do dosť často. Po vyčerpávajúcom kúskovaní tiel štyroch urastených chlapov, z ktorých jeden bol hotový obor, bolo spracovanie útleho dievčenského tela skoro oddychom. Hlavu, ktorá ostala ako posledná, jeden z nich schmatol za vlasy, zakrútil ňou a hodil ju svojmu kolegovi, „Teraz je rad na tebe, aby si roztrieskal lebku.“
„Nechoď,“ zakřičela dívka, zatím co v rukou pevně svírala jeho vestu.
„Víš moc dobře že musím,“ letmě se na ní otočil.
„Nemusíš,“ zakroutila hlavou. „Proč bys musel?“ vykřikla a pokusila se zadržet nával slz.
„Je to povinnost,“ odsekl.
„Nejsme jim ničím povini,“ znovu zakřičela a ještě pevněji sevřela jeho vestu.
Pomalu jsem postrkávala ostří hlouběji. Všudypřítomné ticho ohlušovalo. Skloněnou hlavu jsem pozvedla a vlasy, které mi z očí spadly, umožnily sledovat to, co jsem mu působila. Tvář, oblečení, hlas, který jsem už nikdy neměla zaslechnout, bylo mi to tak podvědomé a vzdálené zároveň. Ne, on mi ty nežádané kadeře odhrnul. Nevěřil snad, že jsem to opravdu já. Byl to jen velmi krátký pohled. Věděla jsem, že ho znám, přesto mi bylo souzeno ho v ten okamžik poznávat znovu a znovu jako napoprvé. Nebo to snad bylo naopak?
Láska hory přenáší IV. – Nečekaný spojenec?
Rasen vyrazil svižným tempem směrem k Vesnici skryté v Horkých pramenech, kde se nacházelo ústředí organizace Tengoku. Naruto si tuto polohu vybral záměrně už jen kvůli dvěma věcem: Za prvé – vesnice byla víceméně stejně vzdálená od pěti velkých skrytých vesnic a za druhé její poloha ve Vířivých horách mu dávala výhodu v pátrání po svém dědečkovi a ostatních lidech, kteří se tenkrát ztratili.
Kapitola 28.Velký krach, Tým Sarn vs. Zakurova banda
Chvíľu trvalo, kým Ino striasla svojho nového „kamaráta“. Akurát premýšľala, kam sa zašiť, kým nadíde ďalšia fáza misie, keď sa pred ňou na chodbe zjavila trojica chlapov, z ktorých jej jeden kývol na pozdrav. „Snáď to len nie sú nejakí „známi“? To by som sa im mala skúsiť vyhnúť.“ prebehlo Ininou hlavou, no obávala sa zbytočne, boli totiž príliš zabraní do svojho rozhovoru.
„... s tým dievčaťom, čo sme dovliekli?“
„Rečiem vám, mali sme ju prefiknúť, kým bola možnosť.“
Tami začala odpočítávat. „tři, dva, jedna, pozor… start!“ Oba kluci se rozběhli směrem k tomu druhému. Masaru provedl pokus o přímý direkt do Kylova obličeje, ale Kyle se při běhu svezl do skluzu a podrazil Masaru nohy, a pak se zvedl, mezitím se Masaru kotoulem dostal z dosahu, oba kluci kolem sebe začali opatrně kroužit, pak Kyle vykročil pravou nohou a při výskoku do vzduchu se napřáhl levou nohou a pak vzápětí vykopl pravou, Masaru kterého falešný výkop zmátl, dostal přímý zásah do hlavy.
Vzdialenosť medzi ním a prenasledovateľmi sa skracovala. Toto nie sú obyčajní gauneri, pred akým unikol včera večer. Títo ho vystopovali a teraz v hustom lese s nim dokážu udržať tempo. Pohybujú sa suverénne a žiadne terénne prekážky ich nedokážu spomaliť. Pomaly ho začínajú obkľučovať, boju sa asi nevyhne. Musí ich zatiaľ odlákať čo najďalej od domčeka na brehu rieky a nájsť také miesto, kde bude aspoň v akej takej výhode. Popri hlave mu preletela bóla a následne uhol ďalšej, ktorá priletela zľava.
Naruto vs. Jiraiya
Poté, co Masaru, Kyle a Tami spolu s jejich novým senseiem vyšli ze třídy se Naruto otočil na svůj tým. „Dneska mám dobrou náladu a tak si vyzkouším, jak jste na tom s fyzičkou… takže máte 10 minut na to, aby jste se dostali do Ichiraku Ramen pokud to stihnete, tak platím za vás jinak si zaplatíte sami.“ A pak s úsměvem zmizel v záblesku žlutého světla a nechal ohromeně zírající geniny o samotě.
Jako první se vzpamatoval Kyle a zvolal na místo, kde předtím stál sensei „vždyť je to přes půl vesnice!“
Byl den téměř jako každý jiný. Akorát se slunce schovávalo za mraky před tím, než upadne za obzor úplně a nechalo ovzduší se ochladit s postupnou hodinou. Nejedny vlasy v tento čas zavlály v nabývajícím se větru.
