Romantika

Temari právě lezla po žebříku a pokoušela pověsti jakousi mě neznámou ozdobu. Kaoru mezitím nezáživně přinášel židle a stoly. Sem tam mrkl po Temari, která si ho ani jednou nevšimla. Temari balancovala na vrcholu žebříku a ruku měla kousek od hřebíku, na který se marně už asi pět minut snažila pověsit onu ozdobu. Ozdoba konečně padla na hřebík a Temari si oddychla. Jenže to byla asi chyba číslo jedna. Oddychnutí způsobilo chvíli nepozornosti a no jak už to bývá, tak ztratila rovnováhu a jaksi taksi padala ze žebříku.

Prosím všechny, aby si tohle přečetli
Děkuju vám všem moc za všechny komentáře a skvělé hodnocení. Tahle série patří k mým zatím nejoblíbenějším a to jen díky vám, pilným čtenářům. Minulý díl patřil k nejlepším povídkám (průměr 5 a četlo ji víc jak 40 lidí), které byly vydány minulý čtvrtek (podle počtu hodnocení), takže dík vám všem a doufám, že si i tenhle díl užijete, protože se nám to pomalu chýlí ke konci .

Pro připomenutí

3. kapitola; Zadržené slzy
Probudila se s lehkým výkřikem a rozevřela blankytně modré oči, černé vlasy se jí na chvíli zdály jako několik hadů, jež mají každou chvíli zaútočit. Žena, ležela v posteli. Rozdýchávala se. Zdál se ji opravdu zvláštní sen, byl tak … Živí, ano, jiné slovo zde ani nejde použít. Pamatovala si ho však do posledního detailu, celé dění. Zemřela tam ve jménu Hokage, to bylo asi na celém snu nejskutečnější. Posadila se.

Dva Uchihové si navzájem nenávistně hleděli do očí a ani jeden z nich si přitom nevšiml opodál stojícího blonďáčka. Ten svýma doširoka otevřenýma modrýma očima zmateně těkal z jednoho na druhého a snažil se rozdýchat právě prožitý šok.
Jakmile se ale vzpamatoval, zmatek vystřídalo odhodlání a on se okamžitě vrhl mezi ně. Obratně vyrazil Itachimu ostrý kunai a pohotově ho odstčil od Sasukeho.
Oba muži se překvapeně dívali na prudce oddechujícího zlatovlasého chlapce před sebou, jak křečovitě zatíná ruce v pěst.
„Naruto?“

Toto je příběh dvou lidí, jimž bylo odepřeno právo milovat. Příběh psance a dívky z přísné aristokratické rodiny. Příběh dvojice, jejichž osudy spojila nečekaná událost.

Přítomnost – Konoha

Všichni, kteří byli v minulosti se vrátili, ale jedině Miharu, Minato, Kaze a Shimaki tam zůstali, protože museli vykonat ještě tu jednu věc, na kterou Neyou upozornil.
Ovšem, co bylo zvláštní, že se vrátili tam kam patřili a Naruto našel svoji ženu jak spí v jeho kanceláři, tak ji jemně probudil a Hinata vykřikla: „Nikam nechoď!“
„Ale já už jsem tady,“ řekl nechápavě Naruto.
„Naruto?“ divila se Hinata.
„Ano, už jsem se vrátil a kde je moje matka?“ chtěl vědět Naruto.

Nad Skalnou zapadalo slnko a ja som vysedával na verande domu svojho klanu. Stále som rozmýšľal nad smrťou otca – vodcu klanu. Kedysi nás volali králíčí klan, ale dnes sme len dvaja. Ja a moja sestra. Áno. Naki-chan veľmi ťažko znášala smrť otca. Kto ju teraz bude vychovávať?

Když se Naruto probral, zjistil, že leží v něčí posteli. Otevřel oči. První, co spatřil, byla karavana, kterou viděl přes okno. Zřejmě byla připravena k odjezdu, přesto se zdálo, že tam už pěknou chvíli stojí. Na dřevěných bednách seděly vrány a snažili se proklovat si cestu k jídlu v nich.
„Tak už ses probral?“ ozval se neznámý ženský hlas.
Naruto se leknutím prudce posadil, obraceje se při tom za zdrojem onoho hlasu. Vedle postele seděla mladá pohledná žena s dlouhými, červenými vlasy, sahajícími jí kousek nad lokty.

Čiernovlasé dievča sedelo na zemi na nadávalo.
„Zase! Už zase ma porazil!“ hnevalo sa.
„Chceš odvetu?“ ozval sa za ňou posmešný hlas.
„Choď do p***le, Itachi!“ rozčuľovalo sa dievča. Potom sa postavilo, pozrelo Itachimu do oči a zaútočilo na neho.
Itachi jej útok ľahko vykryl.
Ale dievča začínalo byť čoraz zúrivejšie a jeho útoky silnejšie a lepšie mierené.
„No tak, Ayame... Upokoj sa,“ povedal jej Itachi.
„Pýtal si sa ma, či chcem odvetu... Chcem!“ zakričala na neho a znova zaútočila.

Dvě postavy vešly do místnosti a bez vyzvání si sedly na bleděmodrá plyšová křesla.
„Takže, já jsem Hidan a tohle Kakuzu a přišli jsme kvůli takový ko****ně... vlastně se chcem jenom někomu vykecat, k***a,“ řekl bělovlasý kluk a zabodl svou kosu do země.
„Mluvte,“ vyzval je muž s kulatými brýlemi za stolem a připravil si bloček. Druhý, zahalenější muž pokračoval:

Sakura sa zaprela a prevalila sa naňho. Takže teraz ležala ona na ňom.
„To je všetko?“ spýtal sa so smiechom.
„Hej - si ťažký,“ odvetila a následne sa zvalila vedľa Sasukeho. „Myslím, že už bolo dosť oddychu. Mali by sme ísť ďalej,“ povedala mu.
Sasuke iba prikývol, ale nezdvíhal sa. A Sakura tiež nie. Pozreli sa na toho druhého a začali sa smiať. Sakura sa potom posadila a štuchla do Sasukeho. „No poď, nafúkanec.“
„Nafúkanec? To má byť vtip?“
„Nie. To je holá skutočnosť.“
„Takže holá, však?“ povedal a tiež sa posadil.

„Ehm?...“ Divil se Naruto. A koukal se na obraz před sebou. Byl na něm malý chlapec s blonďatými vlasy v oranžové teplákové soupravě. Vypadal unaveně a zničeně, ale i přesto měl vítězoslavný úsměv na tváři.
„To jsem přeci já.“ Pronesl Naruto a tázavě se obrátil na zahalenou osobu, sedící vedle něho.
„Ano. Jsi to ty.“ Odpověděl jeho společník.
„A proč tam jsem?“ ptal se Naruto dál.

„Tati! No tak… prosím… vstaň!“ zaúpěla jsem a klekla k němu. Ležel na zemi, na břichu v kaluži vlastní krve.
Kolem mě zuřil boj, ale já si uvědomovala jen to, že člověk, kterého mám nejraději na celém světě… pro kterého bych umřela… který je mou jedinou rodinou… umírá.

Tak jsem zase venku, tentokrát v lese. Koukám okolo sebe, čekám, co budu mít za úkol. Černý přede mnou stojí a znuděně si čistí drápy. Potom mi pokynul a já mu podala malý papírový pytlíček.
„Co s tím budeš dělat?“ zeptala jsem se. Vzal ho a celý jeho obsah vysypal na holou zem.

Později večer v chatce Gouretsových:
Shinomori a Asuta poprvé jako opravdový pár, jako manželé.
„Miluji tě Shino. Tohle jsem si vždycky přál, oženit se z lásky. Nikdy jsem nedoufal, že nějaká dívka tak brzo zkrotí mou povahu.“ Zašeptal Asuta a políbil ji do vlasů. Rukama zatím bloudil po jejím nahém těle. Musel si to užít, nic je nerušilo, nic je ani rušit nemohlo.
„Asuto, slib mi něco, že mě nikdy neopustíš?“

Naruto, Hinata, Sakura, Shino a Kiba už byli skoro u své rodné vesnice, když tu na jedné mýtině uviděli postavu. Důvěrně známou postavu.
O kmen stromu tam seděla opřená dívka s hyení maskou na obličeji a jen si házela s kunaiem.
„Tenshi?! Tenshi-san!“ křikl na ni Naruto a s veselým úsměvem na tváři se k ní rozběhl. Rád ji zase viděl.
Zvedla k němu hlavu a kunai si nechala v ruce.
Naruto jí nabídl ruku a ona přijala, a tak ji zvedl na nohy.

„Moc se ti omlouvám za to, co jsem řekla…“ šeptla Sakura kamarádce do ucha, když se objímaly.
„Já se taky moc omlouvám… nemysleli jsme to tak,“ dodal Naruto a spokojeně je obě objal.
„V pořádku… byli jsme všichni naštvaní,“ usmála se Maya a zavřela oči. Ten okamžik souznění se svými přáteli chtěla zachovat. Ale oni se pak od ní odtrhli.
„Stejně to ale od nás bylo hnusné,“ namítl Naruto.

„Tak to tě musím zklamat. Pracuju v týmu s Krushem a dvojčaty,“ zavrhl její návrh Kakashi. I když mu lichotila její snaha.
„Počkej, já něco vymyslím… už vím! Budu ti vařit!“ prohlásila nadšeně Ant.
„A umíš to?“ měřil si ji pochybovačným pohledem Kakashi.
„Ty!“ sykla Ant a hraně ho praštila do ramene. Pak se společně zasmáli. Ale to už byli u jeho domu.
„Vítej doma,“ řekl Kakashi a otevřel jí dveře.
„Máš to tu hezky zařízené,“ pochválila mu Ant dům, když jí ho celý ukázal a sedli si v obývacím pokoji na pohovku.

Najednou Baki ztuhl a nemohl pohnout ani jediným svalem.
„Sakra... Co to je??“ zeptal se vyděšeně.
„Skoro nic, jenom tady urážíš moji holku a snažíš se ji poštvat proti mně. Sice nevím kolik ti ten kluk zaplatil, ale doufám, že do toho započítal i pojištění. Taky se mě už pokoušel zabít, ale nějak mu to nevyšlo. Asi zapomněl, že jsem tak ninja a to nejen nějaký.“ řekl Shikamaru.
„Shikamaru!! Ty.. Jaktože jsi tady tak rychle??“ zeptala se Temari a vrhla se mu kolem krku.