Romantika

Tenshi za sebou uslyšela nadšené zavýsknutí a následné zašustění keře. Ve zlomku sekundy se rozhodla a provedla výměnu. Ta by jí měla dát nějaký čas.
Objevila se na nedalekém stromě a naposledy se otočila k tělu své sestry… bylo to smutné, že tak musela ta dobrá kunoichi skončit. Ale vybrala si sama.
Nad tělem se skláněl tým 7, ale někdo se nevěnoval mrtvé Akki… Sasuke zkoumal životnost Tenshiina Kawarimi. Bylo jen otázkou času, kdy na to přijde. Tenshi se okamžitě otočila a utíkala směrem k vesnici. Musela si uvědomit, co chce.

Kapitola III - Sedm dní

Ten den se zdvihl vítr od moře. Burácel a hnal se lesy. Řval a proháněl se škvírami. Ječel jako meluzína a přinášel s sebou mračna ztěžklá deštěm.
Ulice Skryté Listové zely prázdnotou. Každý se raději schoval v teple za zdmi domů a těšil se z vzácného klidu. Na celou vesnici dolehla podzimní ospalost.
Na dětském hřišti před akademií si dnes děti nehrály. S houpačkami pohrával jen vánek. Vítr rozfoukal obrázky načmárané barevnými křídami.
A rozcuchal její dlouhé, černé vlasy.
* * *

„KDE SAKRA TAK DLOUHO JSI????“ zakřičel an ni Baki, když přišla na trénink.
„Potřebovala jsem se podívat na nějaké společenské šaty a tak jsem se trochu zdržela.“ řekla Temari a usmála.
„Konečně je zpátky ta stará Temari....“ pomyslel si Baki.
„Jenže šaty si máš vybírat v jinou dobu než v tu ve které máš být na tréninku.“ řekl Baki.
„No jo, ale ony se na mě, tak dívaly a já se na ně prostě musela podívat.“ řekla Temari.
„A s kým jdeš na ten ples?“ zeptal se Baki.

Gaara se snažil odčinit vinu, kterou cítil, přestože vlastně vůbec nic nespáchal. Taya ho na to neupozorňovala, ale hluboko ve svém nitru cítila, že ho to trápí. Pracoval usilovně, možná až příliš. Nasáklou vestu odhodil do trávy, popošel k říčce a začal se oplachovat. Taya několikrát zahlédla jeho svalnatou hruď. Vždycky, když si myslela, že se dívá jejím směrem, uhnula pohledem a předstírala, že ji zaujalo něco na zemi.

V lesíku, nedaleko od konohy, se procházela dívka. Už to byl víc jak rok, co se Naruto nevrátil z mise. Ve vesnici vládl fanatický Danzou a pro ni nebylo nikde místečko klidu. Od toho dne, kdy se dozvěděla, že zemřel, chodila jako tělo bez duše, tan krásný úsměv se vytratil z jejích rtů a její melodický, zvonivý hlas nebyl téměř vůbec slyšet. I přes to všechno se mohla řadit mezi nejkrásnější ženy Listové vesnice. Dlouhé vlasy, které tak milovala, nechala ostříhat, teď jí sahaly sotva do poloviny zad.

Všade bola tma. Nevidela takmer nič, žiadne obrysy...videla len svetlo na konci tunela. No nehýbala sa k nemu. Nechápala prečo.

Som mŕtva?
pýtala sa samej seba.
Necítila svoje telo, svoje ruky, nohy, hruď...dokázala len vnímať a rozmýšľať.
„Hin...“ ozval sa odrazu nejaký hlas. Ten hlas poznala. Bol jeho...toho, ktorého najviac milovala...pre ktorého by aj zomrela...

Kushina se při pohledu do Minatových očích málem neudržela a chtěla na své Crusadry zavolat a říct jim ať ho pustí, ale Yuki-san by s tím nesouhlasila a nemohla prozradit, že Minato je její zachránce, ale zároveň zničí ty jedinečné vojáky jako jsou Crusaders.

„Cože?“ matka nemohla uvěřit jejím slovům.
„Ano, Velectěná, Kushina-sama, byla navštívit toho zločince, který se nám představil jako Žlutý blesk z Konohy,“ práskla na Kushinu Yuki.

Minulost

Kaze a Shimaki se vydali za těmi strážnými a zrovna si vymysleli lež, že jsou bratr a sestra. Měli výhodu, že je tu nikdo neznal.
„A odkud pocházíte?“ zeptal se jeden z nich a shodou okolností to byl Hyuuga Kotarou, který byl dříve věrný Shitarovi a byl jím i nadále, ale svou věrnost jen předstíral z jednoho prostého důvodu – chtěl přežít.

Kazemi a Kankurou; Kimm a Kiba

Jakmile se uklidnili po bouři citů, tak se vydali zpátky do Kazemina bytu, ale čekalo je překvapení, že v domě někdo byl…
Kankurou a Kazemi zpozorněli a připravovali se na boj, ale když Kazemi uslyšela hlas své sestry okamžitě běžela nahoru a nemohla uvěřit svým očím, že je zde a při druhém pohledu viděla, že je také těhotná.
„Kimm! Kde se tady bereš!“ začala Kazemi.
„Kazemi! Jsem doma a… koukám, že ty taky,“ to narážela na její těhotenství, které již bylo pěkně vidět.

Sensei a žák stáli na konci hřiště, dost daleko na to aby je žádný ze studentů, shlukujících se do skupinek neslyšel. Stáli oproti sobě, obrácení bokem k skupinkám obědvajících studentů, aby žádný z nich nemněl podezření, že se baví o něčem víc než jenom špatném chování.
„Naruto, mněli bychom se rozejít, náš vztah nemá budoucnost!“ říkala Sensei, no nedokázala mu koukat do očí a tak se dělala, že kouká na studenty.

Malá černovlasá holčička utíkala zeleným porostem, byla nejspíše někde v lese, ovšem sama by vám určitě neřekl, kde byla. Ztratila se. S jejími vlásky si pohrával větřík, oči jí naplnily slzy. Sotva už mohla utíkat, v boku ji nepříjemně píchalo, přesto odmítla zastavit. Bála se, nevěděla ani kde je. Do očí se opět nahrnuly slzy a jen stěží překonávala pláč. Něco zatarasilo její nohu, náhle letěla vzduchem. Jen o chvíli později již byla na zemi.

Sakura zavolala Shizune opodiaľ od ostatných medikov a niečo s ňou začala rozoberať.
„Si si istá, Sakura?“
„Som, určite. Poznám jeho techniky...“
„Ale ako je možné, že ten blesk v nej zostal? To predsa nie je normálne.“
„Netuším, ale máš pravdu. Isto to nie je normálne.“
„Každopádne to z nej musíme dostať, inač ju to môže zabiť. Je to len otázka času.“
„Hm, pravda. Súdim, že je jazva asi tak pár týždňov stará, rana sa musela zahojiť rýchlo...Je zázrak, že to vo svojom tele dokázala udržať a pri tom jej nič nie je.“

Vánoce u Narů:

"Shikamaru, jsi si jistej že to drží pevně?" ptala se Temari a prohlížela si vánoční stromek.
"Je to otrava, ale tentokrát jsem to dělal pořádně." řekl otrávěně a ještě jednou se ujistil že stromek drží pevně na místě a nespadne, jako minulí rok, kdy spadl a zapálil půl bytu.Ale to bydleli v bytě uprostřed města,teď už bydleli ve velkém prostorném domě, nakonci města u lesů.

Ještě jednou se všem mooc omlouvám ale neměla sem čas mno jo škola byla ach moc těžká, snad mě nezavrhnete a budete tento příběh číst dal dííky s pozdravem Lina.„
Já bych možná měl řešení ale museli by ste mi s tím trochu pomoct“ řekl Shikamaru a všichni se na něho podívali.
„Dobře tak co chceš dělat??“ řekl Pein.
„Dobře uděláme to takhle………………………..

„Evola tebe ta Ginema pozná??...“ ptal se Shikamaru na kterého teď všichni upírali zrak.

Žena s dlouhými světlými vlasy seděla ve svém křesle obklopená hromadou nevyřízených papírů. V ruce držela tužku a právě cosi psala na jednu z listin, když na dveře její kanceláře kdosi zaklepal. Otráveně zvedla hlavu od své dosavadní činnosti a nevrle řekla: „Dále.“
Na její výzvu vešel do místnosti vysoký muž s tmavě hnědými dlouhými vlasy.
„Hokage-sama…“řekl chladně, když došel k jejímu stolu.
„Ona žije?!“pokračoval bez jediné známky citu v hlase.
„Ano…“odpověděla mu klidně.

„Cože!?‘‘ vydechl Sasuke, když jeho pohled padl na člověka, který ho pěkně zmátil. Cítil, jak ruka, jež ho držela, pomalu povoluje stisk, v mžiku se ocitl na zemi. Promnul si krk, který měl celý narudlý. Zvedl hlavu – onen násilník byl pryč. Rozhlédl se po zdevastované kuchyni, ale v noční tmě nic neviděl.
„Sakra,‘‘ pokusil se postavit, ale nohy mu vypovědely službu. Náhle ucítil vzadu na krku ucítíl horkost něčího dechu. Prudce se otočil, ale za ním byla jen zeď.

Je to moje první jednorázovka tohoto typu. Jsme úplný nováček v psaní ff. Psala jsem to u písnišky od Fait Hill- There you'll be z fimlu Pearl Harbor.
Tak hezké počteníčko.

Kráčela uličkou v bílých šatech a modlila se, ať je tahle její poslední svobodná cesta co nejdelší. Opak byl však pravdou, stačilo pár kroků.
Pomalu se postavila vedle vysokého muže a zadívala se před sebe. Její oči už nebyly tak veselé jako před několika dny, teď se v nich usadila bezmocnost a lítost.

Odkaz tvého rodu

Stály proti sobě po dlouhých šesti letech a okolo nich zuřila divoká bitva. Vypadali jako malý ostrov uprostřed divoké bouře, svým způsobem klidný a nedobytný zároveň. Přesto se uvnitř nich odehrával daleko zuřivější a vášnivější boj než válka okolo. Souboj emocí a pocitů tak dávno zapovězených a přitom i po těch let tak stále silný a nekompromisní. Kiře po tváři sjela první slza a nechala na její zašpiněné tváří vlhkou bílou stopu. Vyděšený výraz ale opět vystřídal pohled plný vzteku.

V předchozím díle:Tatsu už byla také v pořádku –Yuske se pustil do řeči o svých technikách a jídle- a Tatsu jen vypla, dívala se do dáli a když si Yuske vyžádal její pozornost, zamračila a naklonila hlavu na stranu.
Jakmile Tatsu značí nezájem, pomyslela si Isa, je všechno v pohodě!