Dnes som zistila jednu vec. Niekedy nie je dobré, že sa sny naplnia, pretože keď sa naplnia už to nie sú sny. Potom už nemáš o čom snívať. Musíš si jedine vytvoriť nový sen. Lenže ja už si nový sen vytvoriť nemôžem a ani nechcem! Shikamarua zabili! Už nie, nemôžem na to myslieť! Ale veď to sa nedá. Ja som ho mala rada. Veľmi rada. Milovala. Nie, to nemôže byť pravda, to nie. On, jednoducho, nemohol zomrieť. Ja ho musím pomstiť!

Pomluvy...pravda nebo lež?

„Itachi, ty?! Zařvala Sakura, ale hned ucítila bolest v hlavě a omdlela.
„Sasuke-kun, miluju Tě, nesmíš odejít,“ volala Sakura na Sasukeho, ten však neposlouchal a pokračoval, „Sasuke-kun, neodcházej.“
„Sasuke?!“ řekla ještě tiše ze snu Sakura a otevřela oči. Cítila bolest v hlavě, ale nemohla se pohnout. Až nyní si uvědomovala, že ji někdo nese přes rameno.
„Hmm, takže už jsi se probrala a mluvíš ze spaní jo?!“ řekl posměvačně Kisame, který šel vedle Itachiho nesoucího Sakuru .

Jeho oči mě doslova pohltily, vtáhly do sebe. Vzápětí jsem se ocitla ve strašlivé tmě, nikde nic, ani jsem na ničem nestála - byla jsem zkrátka v nicotě. Začala se mě zmocňovat panika. Najednou se však všechno zatočilo, načež jsem si s hrůzou uvědomila, že mě ze všech stran obklopovaly plameny. Obrovské rudooranžové jazyky se po mně plazily jako živí hadi. Cítila jsem, jak mi užírali ruce, nohy, hlavu, prostě celé tělo. Oči mi vybuchly, má ohořelá kůže se rozpadala jako omítka, nechráněná svalovina začala černat a smrdět uhlem.

Nevěděl proč, ale tahle dívka se mu líbila, ale nějak se bál ji oslovit, i když ona vysílala zcela jasné signály, které ho měli upozornit, že ji není lhostejný.

Ale on si to vyložil jako náznaky přátelství a jistého spojenectví.
Tak ta dívka musela vymyslet geniální plán, na svedení Shina a díky náhodě a Sakuře – v neposlední řadě hokage, i když není vyloučeno, že to není zásluhou Sakury – se Shino a ona dívka vydali na společnou misi – sami.

Minatovi bylo řečeno, že ho bude vyslýchat jeden z nejlepších Crusaderů, kteří kdy byli. Tak došel k závěru, že to bude chlap jako hora s několika jizvami po obličeji a podobně, ale čekalo ho překvapení, když do jeho cely vstoupila drobná postava, která sice vypadala křehce, ale to ještě nic neznamenalo…

Země Dvou polí – Oba týmy: Akatsuki a Konoha

„Jak trefné, tak vy jste je ještě nenašli?“ rýpnul si Hidan.
„A jak na vás koukám, tak vy taky ne,“ poznamenal Kakashi.
„Třeba jo,“ nedal se Hidan.
„Opět se potkáváme Kopírovací ninjo,“ pronesl Deidara.
„Já myslel, že jsme tě zabili, ale jak vidím, tak ne. To byl tvůj klon, co?“ zeptal se Kakashi.
„Co tě to zajímá? Pokud nás necháte jít a nezaútočíte na nás, tak my si vás všímat nebudeme, souhlasíte?“ nadhodil Hidan.

Seděl u kamenného náhrobku jako každé ráno už několik měsíců. Po tváři stékaly slzy a ze rtů vyklouzlo jediné slůvko: "Odpusť!"
Vzhlédl k zamračené obloze, nikdy nezapomene proč se to stalo, proč musela zemřít zrovna kvůli němu. Do konce života to bude mít v paměti.

Někdy před rokem
"Chyťte ho! Chyťte ho, vraha!" ozývalo se ze všech koutů. Za ním se řinul zástup rozzlobených vesničanů s pochodněmi a všelijakými zbraněmi, od klacků přes vidle až po katany, v rukách.

Náš příběh začíná jednoho deštivého rána v Konoze. Slunce zahalené ve smutečním závoji bouřkových mračen se pomalu vynořovalo nad obzor. Celá vesnice ještě spala, kromě něho. On jediný byl už vzhůru, vlastně on celou noc nezamhouřil oči. Vše to začalo už v půlnoci. Ve chvíli, kdy ručička na hodinách oznámila nový den, byly už jeho přípravy hotovy a on se mohl rozloučil se svým bytem a odejít ven.

Kiba ani Yoko nemohli tušiť že Tsunade pošle na misiu práve och dvoch, ale aj tak boli radi.
„ Bola som u teba doma, chcela som ti povedať, že nemôžem prísť, ale tvoja sestra mi povedala, že nie si doma a že to musíš zrušiť.“
„Áno, dobehla za mnou Sakura a povedala že mám hneď ísť za Tsunade.“
„No vidíš mysleli sme si, že sa nestretneme a my ideme spolu na misiu!“
„Aha , aj za mnou bola tiež Sakura.“
„A ako nájdeme ten drahokam?“
„Tak to neviem ale niečo nás určite napadne. A ako sme ešte ďaleko od toho lesa.“

„JÁ.... JÁ... jjjj.“ koktala Temari a začali se jí slzy kutálet z očí. Bála se ho a měla chuť utéct a vybrečet se z toho.
„To není člověk!!!! TO JE ZVÍŘE!!! JÁ CHCI PRYČ... POMOC!!! prosím....“ křičela v hlavě Temari, ale nahlas nedokázala říct nic. Nedokázala uhnout jeho pohledu a ani se tomu nějak bránit, musela se mu dívat do očí, kterých se tolik bála, které nenáviděla a kterým nedokázala vzdorovat.

Stojím sama uprostřed zuřivé bouře. A vlastně bych si dovolila upozornit na to slovo sama. Nevím kde jsi ty. Proč jsi mě tu nechal a takhle odporně zmizel. Tehdy před rokem, jsem začala mít pocit, že se o mě konečně někdo zajímá. A navíc jsi to byl ty! Pan Populární.

Tak po menši pauze pokráčko, ale zase je delší Btw Visix, po mně chtěl, abych napsal jak to dopadlo s Zetsem. Vyhověl jsem mu.:-)

Naruto se snažil postupovat dopředu. Na zádech měl Sasukeho tělo. Z čela mu tekl pot. Byl na konci svých sil. Padl na kolena a snažil se popadnout dech.
„Zničení pečetě, mě stojí příliš chakry. I když jsem porazil Madaru, nejspíš zemřu...“ říkal z posledních sil.

Ishidate

Kapitola jedenáctá: Opravdová zkouška

Po náhlém výbuchu se odevšad vynořily siluety ninjů. Ishidate rozpoznal čelenky, které patřily shinobi z Otogakure a Sunagakure no Sato. Mladík okamžitě vytáhl katanu a zaujal obrannou pozici, načež lehkým uhnutím do strany a následným seknutím zlikvidoval prvního útočníka.
Většina obránců Konohy zaujala bojové postavení a sledovala seskupujícího se nepřítele. Bylo jich mnoho, tak tři na jednoho.

Všem nepomůžeš - Speciál

„Kde to jsem, co to je?" Přemítá Sasuke a sleduji všudypřítomnou tmu.
Tam někde v tom nekonečném prostoru stojí a tiše přemýšlí. Tu z ničeho nic spatřil v dáli světlo, tak se vydal za ním.
„Otče!?" zaraženě vykřikl.
„Ahoj, chlapče." odpoví mu tvář, jenž si pamatoval ze svých dětských let. Ta samá tvář, která té hrozné noci před několika lety byla zkrvavená a dočista mrtvá.

Jaden si sedl ztrápeně na zem.
„Proč…“ řekl smutně.
„Ty za to nemůžeš, Jadene. Je to tvoje povinnost!“ sedla si vedle něj Nami.
„Nechci aby mě nenáviděla!! Nechci aby si myslela že jí nevěříme!!! Je to naše přítelkyně!!!“ podíval se na ní smutně Jaden.
„Časem jí to zase přejde, musí pochopit, že to děláme pro její bezpečí a pro bezpečí každého tady!!“ řekla Nami a vzala ho za dlaň.
„Máš pravdu…jako vždy.“ Pousmál se na ní Jaden.
„Ale zajímalo by mě, proč ho kryla.“ Řekl Jaden zamyšleně.

Celá jsem se roztřásla, jeho přítomnost mi vadila, ale musela si zvykat.
"Koho?´´ otázala jsem ho, abych jen trochu uvolnila atmosféru.
"To je překvapení, myslím, že si vy dva bude rozumět,´´ dodal jedovatě.
"Zítra přijdu zase, buď připravena,´´ usmál se a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem, ale pevně mě držel za bradu a přitáhl si mě blíž k sobě. Znovu jsem musela dívat do těch jeho očí.
Tentokrát jsem nemohla uhnout, tentokrát jsem musela vydržet až do konce.

„Hey Tobi ty si moje záchrana bez toho toaletního papíru bych byl ztracený, ty jo taková hromada!!“ Řekl Naruto který vylezl tak za deset minut ze křoví a tvářil se nesmírně šťastně.
„Naruto!!! Baka!! TY SI TAK NECHUTNÝ PRASÉ!!!! HNED MĚ PŘESTALA CHUŤ K JÍDLU!!“ křičela vytočeně Ino, která si právě otevírala instantní rámen.
„Omlouvám se Ino“ řekl pokorně Naruto když vidět Deidarův výraz.
„Naruto!! Fuj s kým já to chodím?!“ rozkřikla se Hinata, když slyšela Naruta.

Chiaki zavedla Genmu mimo vesnici do zdánlivě slepé uličky, ale jakmile udělala dvojici pečetí, draka a ptáka, tak se okolní prostředí změnilo na nevelkou chatku, ve které bydlel její syn se svou chůvou.
„Tak a teď víš proč jsem chtěla, abys mi slíbil, že tohle zůstane jen mezi námi,“ poznamenala Chiaki.
„Ano, teď chápu…“ než se mohl dál vyjádřit, tak z té chatky vyšla chůva a byla šokovaná, že Chiaki nepřišla sama, ale s úplně cizím chlapem…
„Vítejte, ale teď bych vám nedoporučovala jít dovnitř,“ upozornila chůva.

Naruto se probral. Pomalu otevřel oči a začal se rozhlížet po pokoji. Za okny svítilo slunce. Vedle postele stál stolek a na něm váza s květinami. Než se stačil zamyslet nad tím, kdo je asi přinesl, rozlétly se dveře pokoje. Než se vzpamatoval už dostal do huby od přiběhnuvšího Kiby.
„Ty debile! Jak sis mohl dovolit udělat takovou blbost?! Málem jsi nás zabil!“
„C-co? Vo čem to...“ bránil se Naruto když v tom dostal další ránu.
„A Hinatu málem taky!“