Keď všetci už odyšli z Nara parku domov, tak tam nikto nebol. To je jasné. Každý sa už pobral do svojích teplích mäkkých pelôžok, až na jediného jedinca, Naruta. Prechádzal sa po zasnežených uliciach Konohy a pozoroval tmavo modrú hviezdnu oblohu. Pripomínala mu to milé tiché dievča, ktoré si doteraz nevšímal.

Střapatá blondýnka byla malinko nesvá. Vyhlížela z okna a sledovala svého bratra a jeho doprovod, jak opouští brány Vesnice ukryté v písku. Vzdychla a nasadila si na hlavu zašpičatělý klobouk s modrým okrajem. Shikamaru ji úkosem pozoroval. Jistě, že věděl, že tahle osoba dokáže skvěle bojovat, ale příliš nevěřil tomu, že bude schopná mít na povel celou vesnici. Ženské jsou otravné, pomyslel si v duchu a mávl nad vším rukou.

Slnkom zaliata Konoha bola skoro celkom bez života. Leto bolo v plnom prúde, ale sparné počasie a dusno nútilo každého shinobi utiahnuť sa do chladných príbytkov, dodržiavať pitný režim a dúfať v neexistujúci vánok. Všetko vyzeralo ľudoprázdne.

Milovat a snít. Snít a toužit. Toužit a milovat.

Ležel na posteli a z očí mu tekly slzy.
,,Naruto," Itachi nevěděl co říct. Nečekal, že se mu tu blonďáček rozpláče. Myslel, že pozná, že jde jen o iluzi.
,,Naruto, to byla jen iluze. Jen mé genjutsu."
,,J - Já to v - v - vím." Vzlykal Naruto
,,Tak co je!" Itachi nevěděl co se to s ním stalo. ,,Leda že by...." zamyslel se ,,měl až takový vztah k těm dvěma."
Nic takového Uchiha neznal. Sice dřív ten vztah k jedné osobě měl, ale to bylo dávno... Vážně dávno! Naruto se po chvíli dal dohromady. Zato Itachi se choval jako tělo bez duše.

Až druhý den dopoledne narazila na místo, kde ji vychovávali její únosci s láskou a péčí, jim nepodobnou.
Prošla celý velký dům, ale na nic známého nenarazila. Vše si odvezli do nového úkrytu po tom masakru před jedenácti lety.
Dlouho vymýšlela, jak je přilákat. Nakonec jí došlo, že by se měla snažit být co nejnápadnější. Určitě kontrolovali místo jejich dávného osídlení.

„Nezajdeme na večeři?“ navrhl Naruto Sakuře a Sasukemu, když vyšli ven z budovy Hokage. Pak se otočil i na druhý tým, Gaaru a Jirayu a taky se na ně tázavě podíval.
Jiraya zavrtěl hlavou a odešel, stejně jako Shino, Sakura a Kiba. A tak se na večeři do Ichiraku ramen vydali jen Naruto, Sasuke, Hinata a Gaara.
„Čtyřikrát Miso-ramen, Ayame-niichan!“ usmál se Naruto nadšeně na dceru kuchaře a ta mu úsměv oplatila.
„Za chvilku to bude, Naruto-kun,“ odvětila dívka a pustila se do vaření.

Týden první:

Den první:
Milý deníčku,
založil jsem si tě, aby každý znal mé utrpení, způsobené tím, že Mistr Sasori mě jedním nezodpovědným jutsu zmenšil. Zničeho nic jsem měl rozměry nějak asi mezi poštovní známkou a sušenkou Bebe-dobré ránno. Ještě nevím co udělám ale přemýšlím o útěku, aby se mi ostatní nesmáli a Lídr mě nezničil jako bezúčelného.

Den druhý:
Jsem už celý jeden den schovaný pod komodou, ale stále myslím na ten útěk. Nezdá se, že bych se zvětšoval.

Deidara mě vysadil na zahradě a letěl si vyzvednout čisté povlečení, takže sjme zůstala bez pomoci. Asi hodinu jsem bloudila chodbami té jejich prokleté rezidence, než jsem konečně našla dveře se jménem. Usoudila jsem, že ten, kdo tam byldí mi pomůže najít Peina.
„Ahój, Konan! Zašla jsi na čaj, jak jsem tě zval před čtyřmi měsíci?“ okamžitě na mě vyjekne kluk v masce (vypadá jako dýně).
„Ehh... no asi...“ ani nedořeknu a už mě táhne ke stolku.

Kapitola druhá: vzpomínky utopené v bolesti

Právě dnes jsou tomu dva roky co se to stalo. To co Narutovi obrátilo život na ruby. Právě proto se rozhodl v tento den opustit domov a vydat se na dlouhou pouť mstitele. Dva dlouhé a ukrutně bolestivé roky co mu je vzal. Je, jediné osoby které kdy miloval. Jeho vzpomínky se mu vracely s každou další slzou. Poprvé kdy si sním vyšla, jejich první milování, den kdy mu řekla že ho miluje a hlavně den kdy mu řekla že se stane otcem.

Červená myšlenky Hikari
Modrá mysšlenky ANBU

Byl krásný hvězdný večer. ANBU seděl na kraji útesu. Sledoval rozbouřené moře. Pohled na něj byl hypnotizující. Co je víc záhadné, než když nevidíš tvář? Tvář, kterou chceš poznat, ale nesmíš. Odloží vůbec někdy svoji masku? Je možné vidět ho? Je možné poznat ho na ulici, ve městě? To nevíš. Ale i přesto toužíš. Poznat toho ANBU na útesu.

„Takže, teraz je z teba utečenec?“ spýtal sa Sasuke Sakury.
Sakura, ktorá mala zatvorené oči, ich prudko otvorila. „Očividne,“ povedala mu.
Sasuke na ňu so záujmom pozrel. „Ako dlho vlastne patríš k Akatsuki?“ ďalej sa jej vypytoval.
„Približne dva roky,“ odpovedala stručne.
„A tvojim partnerom bol Itachi, že?“
„Baví ťa to?“ spýtala sa ho podráždene. Jej dobrá nálada bola nadobro preč...
„A čo ako?“
„To vypytovanie!“

Ačkoli byla Bloom pořád ještě otřesená z toho nenadálého odhalení své dvojí identity, nijak jí to nebránilo plánovat pomstu kanibalovi, který si dovolil ji bezdůvodně ponížit. Tedy, došlo jí, že on zcela jistě nějaký důvod musel mít, ale to přece neznamenalo, že ona ho bude respektovat. Ne, to tak nenechá! A pomstí se mu tak, aby si to ještě hodně dlouho pamatoval.

Trénink

,, Neji, já tě tak nesnáším." Křičela na Nejiho rozzuřená Tenten.
,, To můžu říct to samé." Zůstával pořád v klidu. Tenten se už naštvala a hodila po něm několik svých zbraní. Jen tak tak se jim vyhnul.
,, Tak tos už přehnala." Tentokrát byl rudý vzteky. Vyrazil na ní se svojí katanou, kterou získal v Anbu. Tenten se mu lehce vyhýbala a přitom se mu vysmívala.
,, Neji, vždyť nic neumíš. Jsi pěkněj chudák." Smála se mu dál.
,, Hej nechte toho, oba dva!" rozkázal jim jejich sensei a oni se zastavili v půli pohybu.

Ishidate

Kapitola dvanáctá: Nové jutsu

Během následující vteřiny prudce zrudla, ale nebránila se. Pomalu zavřela oči.
Kabutovi se do tváří nahrnula krev. Doslova cítil, jak mu divoce pulzovala celým tělem. Polila ho horkost… vášeň. Jeho srdce nekontrolovatelně tlouklo, dech se mu ztěžoval. Slabě polkl. Střídavě se díval na dívčiny zavřené oči a na její rudé, čekající rty. Zhluboka se nadechl, zřejmě bude potřebovat kyslík do zásoby. Sám pak zavřel oči a naklonil se ještě blíž.

Po hodině sledování se rozpálená poušť postupně změnila v temný, hluboký les. Yoshie odvolala kupoli a dál se svým týmem pokračovala po gigantických stromech, jež musely být staré snad i několik stovek let. V lese bylo málo světla, zato ptáci tu energicky zpívali a zkrátka to tu oplývalo životem.
Hnědovláska se odrazila od další větve a přimhouřenýma očima se rozhlížela kolem. „Tudy jsme běželi ráno, nebo ne?“
„Ne, tahle část je západně od Suny. Tady jsem ještě nebyla,“ odpověděla červenovlasá.

PODSTATA VODY

Papírek, který jí ležel na dlani byl vlhký, no spíše byl úplně mokrý a Sakuře z její dlaně odkapávaly malé kapky vody na stůl.

„Takže máš vodní podstatu,“ usmála se na ni, „já si to myslela,“ dodala ještě potichu pro sebe Fuzuki.

Sakura si chvíli prohlížela mokrý papír a pak se zeptala: „Tyhle papírky se vyrábí z…“
„Z chakrových stromů,“ skočil jí prudce do řeči Naruto a myslel, že tím na Sakuru udělá dojem, že taky něco ví.
„Ano,“ řekla Fuzuki.