Romantika
Suna
Byla tmavá noc a venku jako by se počasí zbláznilo, vítr vál jako by chtěl ze země strhat všechno kamení a blesky křižovali oblohu. Občas se dokonce kvůli nim zdálo jako by byl den, takové to bylo světlo a hřmot hromů připomínal ryk bojiště.
„Ano, velmi ráda,“ souhlasila Ino, která byla pořád jako v transu, že byla na takovém místě. A zrovna s ním…
Nacházeli se v Údolí konce, kde měli naprosté soukromí, protože sem nikdo nechodil.
Aryen si myslel, že to ten název je naprosto nepodstatný pokud nejste s osobou, která vás miluje nebo má ráda, tak nezáleží, kde jste, ale hlavně že jste spolu a máte se rádi.
Tohle vyznával Aryen jako svoji ideologii.
Prto ně to byl začátek...
Shinai se jen pomalu probírala a jako první zaznamenala nesnesitelnou bolest břicha, která jakoby ji chtěla roztrhat na kusy.
„Kde to jsem?“ zaskuhrala Shinai.
„Neboj v bezpečí,“ uklidňoval ji známý ženský hlas.
„Ale kde?“ Naléhala.
„Ve skutečném domově,“ zazněla odpověď.
„Tak, kde je Sasuke?“ zajímala se Shinai.
„Co by tady dělal? Když on s tebou nemá nic společného tedy až na to, že je tvůj švagr.“ Ženský hlas byl jemný a nalezla tam i stín strachu.
„Ne, on je můj manžel a já ho mám ráda,“ prozradila Shinai.
Yuki cítila zadostiučinění, že když nebude mít Minata, tak ho nebude mít nikdo! Ani ta mrcha Kushina, která byla vždycky u kluků oblíbenější než ona sama, ale protože byla z tak významné rodiny, tak si musela držet odstup od kluků a když to zašlo někam dál, tak toho dotyčného okamžitě její strážce vyprovodil, tak, že už se u ní neobjevil.
„Splnila jsi misi?“ zajímal se její pán.
ČERVENÁ NEBO RŮŽOVÁ
Naruto se pomalu procházel městem. Tak trochu mu připomínalo Konohu, také bylo velmi rušné a obchodníci pokřikovali na kolemjdoucí ať si něco koupí nebo se s někým dohadovali o ceně. Jediné čím se tyto ulice tolik lišili od ulic jeho rodné vesnice bylo, že všude bylo mnoho malých i velkých obchůdků a stánků kde prodávali čaje a koření.
Takže jsem se rozhodl že tam půjdu. Půjdu se podívat co tak zvláštního a tajného musely skrývat, myslím Ino, Karin a Maiyu. Šel jsem tedy odpoledne do lesa. Měl jsem takový zvláštní pocit, jako bych tušil, že se něco stane.
Navazuje na Naruta Mangu 311
1. Den kdy vše začalo
Naruto, Sai a Sakura šli do nemocnice navštívit Kakashi-senseie, který zde ležel za přílišné užívání Sharinganu. Sakura se ujala slova a vysvětlila mu podrobnosti o misi.
Kakashi vzhlédl na Naruta, který byl pořádně skleslý a mumlal si pro sebe, že je moc slabý. Kakashiho napadlo, jak by s Narutem mohli trénovat.
„Naruto?“ oslovil ho.
„Hm?“ podíval se na něj Naruto.
,,Izanami, nepřeháníš to trochu? Tahle mise je nebezpečná a....“
,,Hačike... já vím co dělám! Prostě půjdu napřed a opovaž se mi do toho zasahovat!“
,,Jen o tebe mám strach...“ vzdychl a přesunul se zpět na svou pozici. Takegaki zrychlila a brzy všem zmizela z očí. Podle informací, které jim hokage poskytl byli lidé z Konohy napadeni někde poblíž potoka, který se líně vinul po její levici. Při svém štěstí na útočníka narazí určitě brzy.
Díl-7
Nečekané
„Už se probouzí," vykřikl ženský hlas. Okamžitě přiběhli lékaři, Tsunade, Shizune i Kakashi, aby pozdravili shrbenou postavu na nemocničním lůžku.
„Ahoj, Hinato." řekla Shizune, "Jak se cítíš?"
Koukala jsem se na malinké domečky pod sebou a přemýšlela.
Už tehdy se mi něco nezdálo, ale vzpomínka na Gakimakiho mě uklidňovala. Za hrudník mě držela ruka a černý pařát, jeho prsty mě tlačily mezi žebra. Ale já chtěla být člověk, tak jsem ani nedutala.
Krajina se postupně měnila z města na lesy z lesů na louky, z luk na savany, ze savan na pouště, z pouští na moře, z moře na kamenitá údolí, z údolí na sopečnou půdu, dokud jsme konečně nevlétli do sopečného chřtánu.
Minato jakmile slyšel, že by Kaze měla být jeho manželkou ho tak rozžárlilo, že nahlas zařval: „Ona nebude tvoje!“
Kaze si s hrůzou uvědomila, co Minato provedl, ale už se to nedalo vrátit zpátky.
Keichi se na ní podíval jako by byla z jiného světa a tichým hlasem se zeptal.
„Co jsi to řekla?“
„Nic jsem neřekla a pokud ano, tak to se vám velice omlouvám. Občas mívám takovéto záchvaty…“ dál se nedostala, protože ji Shimaki umlčel.
Klidně a tiše leželi na jeho posteli. Polonahý mladík měl jednu ruku za hlavou a druhou objímal drobnou šedovlásku, oči za kulatými brýlemi zavřené. Na rtech mu hrál spokojený úsměv, prsty se občas schválně zamotával do jejích dlouhých lesklých vlasů, jež slabě odrážely světlo z louče hořící nad nočním stolkem. Nevědomky ho lechtala, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Bylo mu to naopak velice příjemné.
„Ach, ďalšia otravná ženská,“ prevrátil očami a s rukami vo vreckách sa k nej priblížil.
Niežeby mal náladu s niekým sa rozprávať, o to menej s niekým opačného pohlavia. Chcel sa len presvedčiť, či dievča naozaj spí, alebo odpadlo od dehydratácie a neskutočného tepla.
Sadol si vedľa nej, pomaly, aby ju nevyplašil... bola by totiž otrava niečo jej vysvetľovať...
„Nemusíš mít strach,‘‘ ujistil ho Gaara a zavedl je všechny společně do centra vesnice, která bylo v plné proudu. Dalo se tam sotva projít, ale když lidé zaznamenali členku se znakem Konohy, začali uhýbat do stran. Naruto se začal cítit trochu divně, jako by něco provedl, ale pravda byla jiná. Lidé se začali radovat.
„Všechni tihle lidé sem dorazili před několika týdny, přišli s nimi i někteří genini,‘‘ oznámil stále zmatenému blonďákovi Gaara a vedl je radujícím davem dál. Sotva se davem prošli, když je zastavilo radostné volání.
Keď prvé lúče slnka presvietili nebo, dali sme sa na cestu do Listovej. Hoci to nebol môj domov,
zdieľal som entuziazmus mojich spolubojovníkov a tešil som sa spolu s nimi. Prišli sme asi okolo poludnia, nakoľko bolo slnko pomerne vysoko. Prekročili sme bránu Listovej a moje prvé kroky viedli do kancelárie Hokage, aby som podal hlásenie. Slová Hokage ma ale prekvapili.
„Čo ste tam robili tak dlho?“
„Dlho? Veď sme boli preč len dva dni.“
„Žartujete? Nedostala som o vás správu najmenej vyše týždňa.“, týmito slovami ma Hokage takmer ochromila.
Láska s překážkou 02
Druhá kapitolka je tady.
„Zvrhlej poustevníku?“ nemohl uvěřit svým očím blonďatý kluk. Ale ano, musel to být on. Jeho sensei. Dlouhé bílé vlasy, o hodně delší, než když se viděli naposled. Typický lehce perverzní výraz ve tváři, který k němu prostě patřil. Jeho staré poustevnické oblečení se téměř nezměnilo. Vysoké, nemožné boty a batoh s několika svitky na zádech ho utvrdily v přesvědčení, že tohle nemůže být nikdo jiný.
