Romantika
Překvapení v Konoze
Do Konohy dorazil znovunalezený tým 7 asi v šest ráno. Službu u brány měl znovu Iruka, Kozuke, strážce brány, stále stonal.
„ Zdravím, mistře Iruko!“ pozdravil tým trojhlasně. Iruka rozespale a překvapeně mžoural na své tři bývalé studenty, po chvilce se ale vzpamatoval.
„ Jo, dobrý ráno,“ odpověděl na pozdrav a zívl.
„ Tak co Shizune?“ vyzvídala Sakura. Iruka se na ní ospale usmál.
Běžel dlouhou chodbou. Ticho přerušovaly pravidelné kroky a jeho dupot. Doběhl až na konec. Ozval se výkřik.
„Shi-shikamaru, jak jí je?“ dýchal usilovně Gaara. Shikamaru na chvilku přerušil svou chůzu, podíval se na Gaaru a dlouze vzdychl.
„Už je tam tři hodiny a pořád nic!“ sedl si na židli, hned ale zase vstal a opět začal chodit. Gaara k němu přišel a povzbudivě na něj kývl. Rozhostilo se ticho. Oba shinobi zabodli oči do dveří. Nebylo slišet ani vzdechnutí. Dveře se pomaloučku otevřeli a oběvil se obličej usměvavé sestřičky.
Seděla tam. Hodinu, dvě. Nevnímala čas, který utíkal jako splašený kůň. Takhle prožila několik dní. Neobjevil se, už ne. Čekala na něj. Každou noc nechávala otevřené okno, i když věděla, že kdyby chtěl, otevře si ho klidně sám.
Tak je tu osmí díl 
užijte si to :KY:
Naruto se od Sakury přemístil do své zahrady. Stále mu ještě hořela tvář od Sakuřina polibku.
Došel až do altánku a snažil se v hlavě urovnat všechny myšlenky. Seděl na dřevené lavičce a pozoroval nebe když se mu v paměti vynořil ten zvláštní souboj Sakury a Hinaty.
Obě tvrdily, že to byl jen přátelský souboj, ale jejich pohledy, chování a zdevastovaná krajina mluvila o něčem jiném. Docela mu i přišlo, kdyby je neznal, že jsou nepřátelé.
„Kabuto? Nevieš kde je Orochimaru-sama?“
„Vonku, Manami. Trénuje so Sasukem.“
Už zasa?
[i]„Aha. Vďaka, Kabuto.“ Rozbehla sa smerom k východu. Ubehlo dva a pol roka od doby, čo mladý Uchiha prišiel. Manami vyrástla, zosilnela a opeknela. Svoje zvieracie chute sa naučila plne ovládať. Sama... Jej vzťah so Sasukem sa vôbec nezmenil, len sa stále zhoršoval. Neustále si vyžadoval Orochimarovu pozornosť a snažil sa odohnať ho od nej. Neprehovoril s ňou skoro ani slovo. Nemala ho rada a zdalo sa, že ani on ju.
Kazemi a Kankurou; Kiba a Kimm
Jakmile Kazemi a Shira vypakovali mužské osazenstvo, tak Kimm mohla v poklidu rodit aniž by se červenala za ušima.
Porod probíhal bez vážnějších komplikací a asi v polovině Kimm zanaříkala: „Já už nemůžu!“
„Kimm, sestři, vydrž to, ano? Jsi přece dědička, ne?“ Kazemi se snažila svou sestru povzbuzovat.
„Ano, tvoje sestra má pravdu a navíc jsi zdravá, silná žena, ne? Tak koukej předvést těm tupcům chlapům, že my ženy něco vydržíme, ne?“ i Shira se zapojila.
Sasuke ji nesl celou cestu. Naruto se mu stále nabízel, že ji vezme, ale on pomoc odmítal… oba jeho přátelé viděli, že by za ni skutečně položil život… vždyť kvůli ní by oddálil i svou pomstu! Doufali, že se Tenshi uzdraví… už jen kvůli Sasukemu.
Po dvou, zdánlivě nekonečných, dnech dorazili domů. Do Konohy.
Ale jejich první cesta nevedla za Tsunade tak, jako vždycky, ale rovnou do nemocnice. Až v nemocnici Sasuke pustil svou milou z dohledu, právě tehdy, když ji Sakura vezla na sál.
Další dny chodila Sakura jako tělo bez duše, i když měla Sasukeho. Všichni ji záviděli, ale ona si to jaksi neuvědomovala. Spíš se jí to vůbec nelíbilo, ale Sasuke byl šťastný a ona mu to nechtěla kazit. Nikdy ho tak neviděla a nemohla mu to udělat.
Sasuke si ale nemohl nevšimnout její posmutnělé nálady. Pořád sedávala na soše Yondaimeho a sledovala bránu v dáli. Neodpověděla.
Za den to zkusil znovu.
„Řekni mi, co se děje?‘‘ zeptal se ji Sasuke, když už ho po několikáté výzvě neposlechla, stále hleděla na tmavý kout v pokoji.
Konoha druhého dne
"Mmm... Kde může být, většinou je tu vždy první... Chjo," řekne Naruto který se opírá o zeď domu a sleduje ulici která vede k domu Sakury.
Vedle Naruta stojí se zavřenýma očima Sai a Kakashi si čte, ostatně jako vždy.
Sakura tu měla už docela dávno být ale pořád se neukazuje.
"Dojdu pro ní, tohle se mi nelíbí" řekne Naruto a vykročí do ulice.
Mezitím u Sakury
Sakura ležela ještě v posteli ale nespala, to ten den vůbec.
Upozornění! Najíždíme na linii mangy. Kdo nechce, ať dál nečte, odvážlivci si připraví povinně papírové kapesníky!
„Prachy, prachy! Furt jenom: Kde vzít prachy? Jednou mě z něj šlehne!“
„Co se děje, Hidane?“ Nečekala, že se ti dva opět pohádali kvůli hlouposti. „Konan říkala, že prý vy dva máte nějakou stopu, po které se pouštíte. Je to pravda?“
„Víš co? Zajdi si za ním, on ti to vysvětlí! Náš expert!“ odfrkl si Hidan a šel si léčit zlost na Tobim.
Obě kamarádky se konečně vydaly do pokoje. Po masážích by se měl člověk cítit příjemně, ony však byly zcela zničené.
„Teda, bylo to skvělý,“vzdychla Hin.
„Jo a ten masér, to byl kus,“zasnila se Sakura. Hinata jen povytáhla obočí.
„Sasuke ti nestačí?“nakousla opatrně.
Sakura na ni pohlédla s tváří, která nic nevypovídala.
„Sasuke je skvělý, ale poslední dobou mi chybí nějaké vzrušení, nějaké dobrodružství. Od té doby, co jsme práskli s misemi, se začínám u šesti dětí nudit,“poznamenala Saky a natáhla se na postel.
.
„Ai, tohle jsou Tar a Maya, členové organizace Hakumei, která nabízí naší vesnici spojenectví,“řekl Gaara a pokynul rukou k těm dvou. Ai si s nimi podala ruce a na Gaarovo vyzvání se posadila vedle nich.
Studený větřík si pohrával se zrníčky písku na okraji zelenající se oázy. Malé nevyspělé stromy se pod náporem živlu kymácely ze strany na stranu a pouštěly své děti, žlutavé listy, k v tomhle kraji ojedinělému vodnímu pramenu. Celá tahle hra připadala rudovlásce odpočívající u jednoho skalního výběžku až komická. Všechno do sebe perfektně zapadalo. Jako by přírodu tvořila jen velká kola, jejichž zoubky se do sebe bezchybně zaklápějí a vytvářejí tak dokonalý celek.
Celé dopoledne se tým 11 zaobíral nudnou teorii předávání myšlenek pomocí tenkých chamrových vln a několika pečetí.
„Jedná se o techniku třídy A proto si musíme teorii vysvětlit dokonale, mohlo by se totiž stát že se vám vymaže polovina paměti nebo, že ji předáte někomu jinému !“ vysvětlovala s vážnou tváří Yumi, sensei týmu 11. Všichni tři žáci ji bedlivě poslouchali. Ani jeden z nich o svoje vzpomínky nechtěl přijít.
Kisame pomohl Itachimu zbavit se dvou velkých louží a pak ho nechal jít. Rozzlobený Uchiha se rozhodl jít do Bloomina pokoje a všechno si s ní vyříkat. Na půli cesty se však srazil se Zetsuem. Pomyslel si, že bude lepší, když si s ní kanibal pohovoří první.
Bloom se válela po posteli a zatínala ruce do měkkých podušek. Na to, kolik jí podle odhadu jednotlivých členů Akatsuki mohlo být let, byla až neuvěřitelně hravá.
„Provedly jsme to dobře, co?“ ujišťovala se černá.
Když se v dálce objevila silueta mužské postavy, v duchu zajásali. Muž vypadal chudě, ale vstřícně. Nabídl jim svou bárku i to, že je převeze na poloostrov a dovede až za hranice. Moc dobře si všiml, jak pošilhávají po jeho skromném plavidle. Čtveřice mu poděkovala a všichni společně začali přemýšlet nad dalším plánem cesty.
Voda byla klidná, loďka neměla důvod ke kymácení. Muž v potrhaném klobouku bedlivě naslouchal hovoru cizinců. Musel se přesvědčit, že nenaložil nesprávné lidi.
Boj a láska
„ Zvládne to sám,“ šeptl, přitáhl si Sakuru k sobě a políbil jí.
Sakuru jeho počínání ohromilo. Trvalo asi dvě vteřiny, než se vzpamatovala, pak ho ale prudce odstrčila a zírala na něj, udiveně a rozzlobeně. Sasuke k ní přistoupil a chytil jí za ruku.
„ Sakuro…“ začal, Sakura mu ale ruku vyškubla a o krok ustoupila.
Když jsem kráčela do brány Písečné, sevřel se mi žaludek: Můj nový domov. Co tu najdu? Koho tu potkám?
Nakráčela jsem do kanceláře Kage a ohlásila se u blondýny, co vyhlížela nepříjemně přísným dojmem.
„Kazekage-sama, zde slečna…“
„Uchiha Mitsuko,“ breptla jsem, protože jsem chtěla vědět jak Kazekage vypadá, jen jsem o něm slyšela.
„…žádá o přijetí jako kunoichi do vesnice, je Jounin.“
Shira a Sasuke
Jakmile Sasuke viděl jak z pokoje vychází unavená, ale šťastná Shira, tak ho do srdce bodl stín pochybností, jestli si zaslouží tak milou a hodnou dívku jako je Shira a jestli by bylo nejlepší ji teď opustit a nechat ji být, ale věděl, že teď je to nemožné, že bez ní už nedokáže žít a když ji nemá při ruce, tak je jako smyslů zbavený, ale věděl, že by na ni měl zapomenout… Jenže to nešlo, zvlášť, když je tady i to dítě, které čeká.
Věděl co udělá, ale nepočítal s…
