Romantika
Kakuzu seděl v hnědém křesle a luštil křížovku. Potom zvedl hlavu od novin a podíval se na Hidana, který ležel na zemi v louži krve.
„Promiň, asi jsem ti zašpinl koberec,“ řekl Hidan. Kakuzu do něj kopnul.
„Drž hubu, snažím se tě ignorovat“ řekl naštvaně. Hidan se usmál.
„Jsem zvedavej, jak mě budeš ignorovat, když se ti nacpu do postele. Minule, když...“
Den dvacátý druhý:
Teprve dnes jsem si uvědomil, jak moc je Kočka nepostradatelná. Nemám koho prudit a otravovat. Je mi jí skoro, cituji skoro líto.
K. m. s. j. š...
Den dvacátý třetí:
Už mě to přešlo.
Hametsu opět seděla s hnědovláskem na posteli ve svém pokoji. Upřeně mu hleděla do očí, ve tváři vážný výraz. Chlapec se však vesele usmíval, oči rozjařené, a kdyby měl ocas, zaručeně by jím začal vrtět. Vtom mu šedovlasá vtiskla mlaskavý polibek na čelo. V pořadí už čtvrtý. Poté se odtáhla, přičemž se na něj pozorně zadívala. Nic zvláštního se však neudálo, chlapec se dál vesele culil.
„Ale no ták!“ zanaříkala zničehonic. „Aspoň se snaž! Poslouchej pořádně… Ha-me-tsu, řekni to,“ pobízela ho.
Šla už hrozně dlouho a pomalu na ni začala dopadat únava.
„Já..... už nemůžu.... Potřebuji chvilku si odpočinout.... Jenom minutku....“ řekla Temari a opřela se o strom. Sevřela svoje víčka a sesunula se na zem. Vše kolem zmizelo a Temari padala dolů. Otevřela oči a uviděla tmu. Znovu je sevřela, jestli se jí to náhodou nezdá, ale pak už je nedokázala otevřít. Usnula.... NAVĚKY???
Stála jsem v té sprše asi minutu, po čemž mě už začala docela solidně bolet hlava. Rychle jsem ze sebe smyla všechnu zaschlou krev a sledovala proudy červené vody, jak mizely v odpadu. Zrovna, když jsem už pomalu končila, někdo zaklepal.
„Pojď dál,“ křikla jsem přes šumící vodu.
Dveře se otevřely a dovnitř někdo vstoupil. Zaznělo krátké cvaknutí, po čemž nastalo ticho.
„Maya-chan?“
Černovlasá holčička, jež celou noc ležela bez hnutí v trávě, se pomalu probírala ze svého spánku, její modré oči se v tu samou chvíli rozevřely. Ihned je však zase zavřela. Třeštila ji hlava, jako nikdy. Pomalinku se sbírala ze země a její očka zabloudila k zrzavé ženě vedle ní, ta se pouze pousmála. Konečně se to děvčátko probralo.
Řekni proč?
„Blázne!! Děkuju, že jsi mě chytil, ale tohle,“ křikla na něho a svými lékařskými dovednostmi se nažila, o co nejlepší výkon. Hluboká rána se začala zacelovat a přestala téct krev.
Sakura se celou tu dobu na Itachiho ani nepodívala, až teď si všimla jeho výrazu. ZASE!? Už zase ten jeho arogantní výraz.
„Co!? Zase mi řekneš, že sem hloupá, nebo hůř,“ řekla mu ona s tou největší hořkostí, co v sobě mohla najít. Zase se k němu nahnula, zase ho musela obejmout, aby mu ovázala čistý obvaz.
Změny
„Hanabi, Ayame, Hana, spoléhám na vás!"
„Jistě, Hokage-sama," odvětila Hanabi a Axabe s Hanou sborově přitakali: „Hi!"
„Jasně, to my taky. Hele, kde jsou holky?“ zněla Narutova první otázka. Je přirozené, že to Tsunade zarazilo, ale nehodlala upustit ze svého slibu, který dívkám dala.
„Ah, tohle…“ povzdechla si a pohled sklopila k dokumentům na stole.
„Co?“ nechápal Sai a pozorně si ji prohlížel.
„Víte, hoši, děvčata… ony…“
„Tak už to vyklop!“ neléhal Naruto a zvýšil až neslušně hlas. Nikdo ale nebyl schopný ho zarazit, protože to popravdě chtěli vědět taky.
INGOUSTOVÝ PTÁČEK
I když cesta celkem rychle ubíhala Narutovi to připadalo jako kdyby se čas co vyrazili neuvěřitelně vlekl. Cestou bylo ticho jen párkrát si o něčem povídala Fuzuki s Yamatem. Naruta to vážně nebavilo, nejraději by byl už doma v Konoze, ale co se dalo dělat.
Den se pomalu začal chýlit ke konci, když došli na menší louku.
„Tak tady se dnes utáboříme. Naruto dojdi pro dřevo a rozdělej oheň. Sai ty zatím udělej tábořiště,“ řekl Yamato.
„Hai,“ odpověděli a dali se do práce.
Další den vstávali Neji s Hinatou brzo před rozbřeskem. Ihned po ranní hygieně a snídani zamířili podle příkazů Mizukageho rychlým krokem směr Mlžná akademie. Cestu už znali výborně, takže i když jim viditelnost snižovala mlha, netrvalo to dlouho a uviděli před sebou jednu z největších budov Kirigakure no Sato. Vešli dovnitř - oba plni očekávání. A první, koho uviděli, byl sám Mizukage.
„Dobrý den, Mizukage-sama.“ Pozdravili oba zároveň. Mizukage se na ně usmál.
„Jo tak... e... dáme si něco k jídlu ne?“ uculil se. Gaara si vůbec nebyl vědom, že něco jako úsměv má, ale Saya byla Saya a kvůli ní ho rád rozdával. Vytáhl z lednice přesnídávku, vyklopil jí do mističky, zabořil do ní umělou lžičku a postavil ji před Sayuri. Ta hned lžičku vyhodila a do kašičky se pořádně zavrtala ručičkama. Blaženě je strkala do pusinky a pořádně mlaskala. Gaara se pousmál a ona mu úsměv oplatila.
Láska s překážkou 05
Kam utíkala? Kamkoliv pryč. Vzala to nejkratší cestou k sídle jejího klanu, do jejich domu, k sobě do pokoje. Vyskočila na postel, opřela se zády o zeď a schoulila se do klubíčka. Přitáhla si nohy k hrudi, popadla polštář a jakoby ho objala. Zabořila do něj hlavu a začala brečet.
Stál tam. Všude bylo ticho, klid. Kromě poškozené krajiny nebylo poznat, že se zde před chvílí odehrála obrovská bitva. Jen mrtvá a vychladlá těla bojovníků prozrazovala, jaké oběti přinesla tato bitva. Nad bojištěm se vznášely výpary a pachy spálených těl. Byla to poslední bitva starého věku. Všichni teď věřili, že nastane nová doba, bez nepřátel. Akatsuki byli poraženi, ale ptal se někdo, jaké ztráty byly při tomto boji? Kolik přátel, rodičů, manželů, kolik nevinných lidí zemřelo?
„Á Gaaro-sama, potřebujete něco určitého?“ usměvavá mladá prodavačka přicapkala ke Gaarovi. Ten zrovna zaujatě četl obal dětského sunaru. „Jídlo pro velké je kousek dál!“ zazubila se.
Chvíli jsem mlčela, právě tuhle otázku jsem si sama sobě pokládala docela často, ale neznala jsem na ni odpověď.
„Ani nevím,‘‘ řekla. Už mi to trochu začalo lézt krkem, místo toho abychom trénovali, jsme si spolu povídali. Zvedla jsem se a vydala se zpět k sídlu.
„Zítra buď na cvičišti naproti svému pokoji, hned za svítání, musíme toho hodně procvičit,‘‘ naposledy jsem se otočila a pak jsem zmizela v dálce.
Milí čtenáři, je důležité vědět, že následující série navazuje na sérii „Nový cíl – Hinata“ Přečtěte si ji, abyste pochopili souvislosti. V následující sérii se budou odehrávat dva příběhy, abyste se v textu lépe orientovali, budou oba příběhy odděleni velkou mezerou s pomlčkami.
Shiroi Shinobi
