Romantika

Dům Asahi

Rodiče Sen a Iwakiho přivítali Hinatu velmi srdečně a Sen se jich zeptala jestli tu na svatbě nemůže jít jako družička.
Rodiče nic proti tomu neměli.
„Arigatou a jsem ráda, že jsem poznala, tak skvělé rodiče,“ řekla Hinata po pravdě. Vzpomněla si na své vlastní a zamrzelo ji, že se k ní otec, tak choval a matka zůstávala mimo její výchovu… Hinata zaplašila tyto chmurné vzpomínky a vrátila se do přítomnosti, kde se na ni její vyvolený culil jak sluníčko.

Itachi pořád myslel na to jak vlastně vyřešil ty hádanky. Čím víc na to myslel tím méně mu to dávalo smysl, o to větší byl šok, když zjistil, že tu knihu má stále v ruce a je otevřená na jedné z dalších hádanek, které nedávaly smysl:

„Tak tohle není normální!“ řekl si pro sebe Itachi.
„Co jsi říkal?“ ptal se Sasuke.

Genma byl překvapen, že ho Chiaki políbila, ale než mohl polibek opětovat, tak se Chiaki odtáhla a odebrala si svého syna a dala ho do kolébky. Zavolala na služku, které opět dala pokyny a vyvedla Genmu zpět ven a zneviditelnila domek a řekla mu: „A pokud to někomu řekneš, tak se nebudu krotit a rovnou tě zabiju, což by byla škoda a slib mi, že pokud ho potkáš, tak se budeš snažit se mu vyhnout, protože s ním není radno se zahrávat. Vím o čem mluvím.“

Kimm a Kiba; Kazemi a Kankurou

„… a pokud jsi se nevyslovil udělej to teď, jinak ji ztratíš navždy,“ slyšel říkat Kimm.
„Děkuji a moc jsi mi pomohla,“ řekl Sasuke a už se neohlížel…

„Co ti chtěl?“ zajímal se Kiba, kterému se vůbec nelíbilo, že se Sasuke ochomítá kolem Kimm.
„Nic a víš co je zvláštní? Nevycítila jsem z něho žádnou negativní energii a dokonce jsem vycítila, že ho vnitřně něco trápí jakoby ta zlá negativní síla ani nebyl Sasuke, ale někdo úplně jiný…“ prozradila Kimm.

Shira a Sasuke

„Tak je to pravda,“ rozplakala se Shira a tím pláčem vzbudila i Sasukeho. Objali se.
Nidara se potuloval po domě a přemýšlel jestli nemá zajít za sestrou a nakonec usoudil, že ano, ale čekalo ho nemilé překvapení a to v podobě Uchihy Sasukeho, který objímal Shiru…
„Pracky od ní pryč! A jak jsi se dostal z pout?“ vyzval ho Nidara.
Ale oni jakoby nevnímali a dál se objímali.
„Slyšel jsi?“ řval už Nidara.
„Ano slyšel a nemusíš, tak řvát,“ řekl Sasuke poměrně klidným hlasem.

Od té noci, co se Sakura vyspala s Itachim uběhly už 3 dny. Itachi ani ona neměli odvahu toto téma opět otevřít, a tak o něm mlčeli. Další noci probíhaly klidně, i když toho ani jeden moc nenaspal, ale zato rána byla poněkud krušná.

Náš příběh se odehrává před tragickou událostí v Uchiha klanu. Vypravuje o Itachim a důvodech k hrozivým událostem, o kterých tehdy ještě nikdo nevěděl...

Bylo pochmurné, deštivé počasí a nad Konohou panovala hluboká noc. mír a klid, který pohlcoval celou vesnici se stal pro většinu obyvatel uklidňující, ale jeden muž přesto nespal. Jeho hluboké, černé oči prořezávaly tmu tmu a snažily se najít východisko z utrpení, které pohlcovalo jeho duši.

4. Legenda

Naruto s Rin už běželi celé dopoledne a měli za sebou něco přes pětinu cesty, kterou dnes měli za úkol ujít, když v tom se ozvala Rin.

„Naruto, umíš nějaké lékařské jutsu?“
„Ne, nikdy sem se to neučil,“ odpověděl jí.
„Aha a chceš nějaké naučit?“ zeptala se ho znova.
„Můžeme, ale nevím jestli ho zvládnu,“ usmál se Naruto nejistě.

Šedovlasý pomalu kráčel tichou kamennou chodbou. Jeho kroky byly váhavé, neobvykle neohrabané. Po spáncích mu tekly studené pramínky potu a ve značně roztřesené levé ruce držel jakýsi svazek papírů. Očima nepřítomně civěl do země, nervózně se kousal do spodního rtu. Očividně ho něco velmi trápilo.

Po chvíli jsme dorazili do jeho pokoje. Jako ve všech ostatních, i tady se svítilo loučemi. Stály tu dvě postele, dva noční stolky, dvě hodně velké skříně a stolek s židlemi.
Zatímco jsem se ve dveřích rozhlížela, Deidara otevřel jednu velkou skříň a něco z ní vzal. Poté přistoupil ke stolku a otočil se ke mně. Trhla jsem k němu očima.
„Sedneš si nebo tam zůstaneš stát?“ zeptal se s lehkým úšklebkem na tváři.

Neji napřed vyvalil oči, ale posléze od sebe svoji sestru odtrhl.
,,Co to děláš?“ vyjekl na ni držíc ji za zápěstí.
Modrovláska prvně párkrát zamrkala, než jí došlo, že její jediná možnost dokázat mladíkovi své city, se rázem vypařila. Chtěla se mu nějakým způsobem vyvléct, utéct zpátky do pokoje a tam se vybrečet do polštáře, ale jeho stisk byl příliš silný. Ať cukala jak chtěla, nedokázala se osvobodit.
Mladý Hyuuga s nechápavým pohledem hleděl na zápasící dívku před sebou a snažil si v hlavě všechno urovnat.

Loutkáře donutili, aby otevřel svou kulovitou loutku, kde zůstal uvězněn další z mužů. Chlápek, který si hrál na převozníka, už se vzpamatoval a tiskl si hlavu, protože se do ní při pádu udeřil. Shino v duchu soptil vztekem. Kdyby nebylo Naruta… ale i Hinatina reakce byla poněkud ukvapená, i když ne neočekávaná. A ten tupec si určitě ještě nestačil uvědomit, do jakého maléru je všechny dostal!

Slib

„Ho-ka-ge! Ho-ka-ge!" Skandovali obyvatelé vesnice. Bylo pondělí a v tento den mělo proběhnout jmenování nového kage v Listové vesnici.
„Vážně tam musím jít?" Zeptal se Kakashi své milované, ale ta se na něj jen zpytavě podívala a důrazně pokývla hlavou.
„Toho jsem se bál," zkroušeně pokračoval Kakashi.

.

Konoha - Ichiraku ramen

"Zdravím," řekne Naruto který strčí hlavu do Ichiraku a rozhlédne se.
Hinata pomalu dojde za ním.
"Dob... N... Naruto??" zarazí se stařík Teuchi.
Naruto se jen zazubí a posadí se, pak si sedne i Hinata a Teuchi se taky usměje.
"Už je to pár let," řekne a objeví se i Ayame a chvíli se jen tak kouká a pak se taky usměje.

Celou cestu do Ichiraku bylo napětí tak hustý, že by se dalo krájet. Kluci raději mlčeli, nevěděli, co si můžou před členy ANBU dovolit vypustit z pusy, i když to byla úplná blbost.
Holky zas skrz masky propalovaly pohledem Hinatu, která měla tohle všechno na svědomí. Sakura k ní naklusala a zašeptala jí do ucha:
„Co teď uděláme? Chceš jíst ramen skrz masku?“ pokárala ji, jakej blbej nápad to byl, pozvat tam kluky.
„Mno jo, přiznám se, tohle jsem trochu nedomyslela. Něco už vymyslím.“ Bránila se a snažila se ji odehnat.

Na vodní hladině se objevil můj odraz. Hleděla jsem na něj jako bych se na sebe dívala poprvé. Pozorovala jsem, jak moc jsem se za tu změnila, my všichni jsme se změnili.
Myslíš, že se změnil i on? Možná je hezčí, ale změnil se i uvnitř? Nabízel mi hlásek v sobě otázky, na které jsem nemohla odpověděl, na které jsem sama neznala odpověď.
Prsty jsem přejela přes vodní hladinu. Můj odraz se rozplynul mávnutím ruky, po celé hladině se teď linuly obloučky od místa, kde jsem se hladiny dotkla.

Zelenovlasá zamyšleně pozorovala spícího mladíka. Kousla se do rtu, protože měla docela malé výčitky kvůli svému chování. Její přehnaná loajalita k Uchihovi zaujala dokonce i po většinu času mlčícího Sasoriho. Černovlasý zaúpěl a pomalinku otevřel oči. Když uviděl nad sebou zelené pramínky, ucukl a praštil hlavou do stěny.
„Co blázníš? Já přece nekoušu!“ vyděsila se okamžitě Bloom.

Musíš žít!
Sasuke a Naruto se na cvičišti objevili téměř současně. Pomalu, v širokých kruzích se obcházeli a měřili se pohledem. Naruto byl ten, který začal boj:
„ Stínové klonové jutsu!“ vykřikl a kolem se objevilo asi dvacet klonů. Všichni současně se na něj vrhli. Sasuke je ale rozprášil Ohnivým stylem: Jutsu ohnivé koule. Naruto vztekle zavrčel.

A tak se vrátili domů, Sasuke trochu sklíčeně, ale nebylo to jen tou zprávou, hlavně to bylo tím, že ho znovu přepadli žaludeční potíže. Doma hned utíkal do koupelny, kde strávil dalších dvacet minut, když vyšel, byl ještě bledší než předtím.
„Neměl bys to podceňovat,‘‘ řekla mu Sakura a zabalila Sasuke do peřin. Chvíli protestoval, ale pak se přece jen nechal přemluvit. Když ale přišla Sakura s práškem a sklenicí vody, schoval se pod peřinu a začal znovu protestovat. Sakura založila ruce v bok a zdělala z něj peřinu.

MISE DOKONČENA

„Tak co píšou?“ optala se zvědavě Kasumi, když uviděla Sakuru jak míří na zahradu.
„Na místě by měli být asi až za dva až tři dny. Zatím je nepotkaly žádné problémy a Naruto vás pozdravuje,“ vylíčila část vzkazu.