Romantika

„Co na mě tak koukáš?“ řekl Obito, když se Hitomi opět zamyslela.
„J-Já na tebe nekoukám, jen se dívám, jak si nám vyrostl.“ Pronesla Hitomi, za těch sedm let se oba změnili, stali se mladšími podobami svých otců. Obito byl jako Itachi, Hitomi jako Naruto.
Sendai se věnovala své roli matky s důkladnou pečlivostí. Už vycítila, že její odchod je na spadnutí. Takže se snažila, aby nikdo nepoznal, co se chystá udělat.

Itachi a Sasuke, i když si nic neřekli, vytušili, že Kisamemu se nedá věřit, proto si vymysleli strategii, aby si mohli ověřit, zdali je Kisame věrný. Domluvili se v noci, za použití Sharinganu, Tsukuyomi.
„Proč tohle děláme?“ ptal se starší.
„Protože mám důvodné podezření, že Kisame je možný zrádce.“ Řekl mladší.
„Nejsi sám, jak to zjistit? Sice by na něho Sharingan působil, ovšem ne na dlouho.“ Sdělil poznatky, co se naučil.
„Co takhle Bunshin no Jutsu?“ nadhodil Sasuke.

„Kushino? Kushino!“ vyjekla Matsuki a objala ženu se zrzavými vlasy, která se objevila ve dveřích spolu s mužem s blonďatými vlasy.
„Ty už jsi vzhůru?“ pronesl Tsuchiki s úsměvem, „ Kdy ses vzbudila?“
„Asi před půl hodinou,“ oplatila mu jeho úsměv Kushina.
„A jak jste se dostali ven?“ začínal vyslýchat.
„Oknem,“ prostě mu odpověděla.
„Oknem?“ nechápal.
„Víš jak je v ním pokoji to okno…“
„Vím.“
„…tak to tam není.“

„Už jste ho vzbudili?“ optal se netrpělivě Hyuuga, když se vrátil z pokoje. Kolem blonďáka mezitím postávala dvojka chlapců, ale nezdálo se, že by uspěli s jejich záměrem.
Oba na Nejiho hodili pekelným pohledem, že by se i grilovaný kuře zaleklo, takže nebyl důvod odpovídat.

"Nemůžu uvěřit, že jsem se nechala k tomu vyprovokovat." mluvila vysoká dívka s vlasy, jako ten nejkrásnějí strom Japonska, k jejímu malému bílému bišonkovi. procházela se parkem plným sakur a nádherné zeleně. Došli k malému bazénku s fontánou. Posadila se na lavičku. Mírně zaklonila hlavu, zavřela oči a užívala si tu úžasnou vůni. Malý bišonek vyskočil za ní a vetřel se jí pod ruku. Pohladila ho.

Láska ze Suny

5. kapitola

Konečně nová mise

Sláva, mám misi. Radovala se Kazumi, když odcházela od hokageho, který ji dal novou misi. Mise spočívá v tom, že musí do Suny donést svitky s obsahem, který je jen pro kazekageho oči.
Jsem ráda, že se teď nějakou dobu nebudu muset stýkat s Yutakou. Přemýšlela cestou domů. Musí vyrazit ještě dnes, tak se honem šla připravit domů. Sbalila si jídlo, pití a ještě pár drobností. Když měla vše sbalené, vyšla ven ze dveří a zamkla za sebou.

Hatake Immary 20 ...

Prosím...

Immary ustúpila o kro dozadu, chrbtom naraziac o stenu. Itachy k nej prikročil ešte bližšie. Sklonil sa, ich pery sa až skoro dotýkali. Cítila jeho horúci sladký dych na tvári a krku. Jej krv v tele sa šialenou rýchlosťou rozrpúdila, nedokázala to zastaviť. Mal nad ňou priveľmi veľkú moc. Bez ohľadu na to čím bol, čo spravil milovala ho...

Apartment - Pressures

V koutě skladu stála ta poslední krabice. Shino ji propaloval pohledem. Schválně si ji nechal na konec. Zvedl ji, nebyla tak těžká, jak očekával.
Jedna jeho malá část by se ráda podívala dovnitř, ale ta silnější to s konečnou platností zamítla. Vydal se ven ze skladu. Loktem otevřel dveře a zvenku na něj dýchl horký suchý vánek. Byl v něm prach z ulic a všechna ta špína tohohle města.
Pokrčil nos a trochu komicky se zašklebil. Vyšel ven.

„Řekl mi, ať si vzpomenu, co se stalo mamince, vždyť přece nechci, aby se to opakovalo. A já si skutečně vzpomněla…“
Chvíli jsem zaváhala. Přemýšlela jsem, jestli má smysl dál rozebírat zrovna tohle. Rozhodla jsem se, že se v tom nebudu zbytečně pitvat.
„V tu chvíli jsem přišla o otce a Orochimaru o svou vytouženou zbraň. Samozřejmě, že mě nenechal jen tak odejít,“ zaváhala jsem, „ale řekněme, že nebyl schopen mě v mém stavu zadržet.“
„Chápu,“ pronesl zcela věcně Kakashi.

Inuzuka Tsume mi dala spoustu času, abych se dostatečně vzpamatovala a odpočinula si. Pokoj vypadal obyčejně, ale poměrně útulně a přátelsky.
Yasuo měla dovoleno spát se mnou a nejednou jsme se dělily o postel.

Hinata nechtěla brečet před hlavou Písečné vesnice a proto se jediným rychlým a zároveň plynulým pohybem zvedla a než se Gaara vzpamatoval, zmizela mezi stromy.
Hin chtěla běžet co nejrychleji zpátky, ale Gaara za ní zavolal: „Zbláznila ses?“
Dívku to zaskočila a tak na chvíli zastavila a co nejpevnějším hlasem zavolala: „Proč myslíš?“
„Já…“ Následovala menší odmlka vyplněná téměř hrobovým tichem než: „Nemůžeš mě tu jen tak nechat!“

Zelenovlasá nekompromisně vyrazila dveře vedoucí do modrovlásčiny ložnice z pantů. Konan se před ní krčila za hromadou polštářů.
„Muselas mě před ostatníma tak ztrapnit?“ vyjela na ni žlutooká a rozhlížela se po místnosti velice výmluvným pohledem.
„Ne… nebudeš mě mlátit?“ špitla modrovlasá.
„Ještě si to rozmyslím,“ prskla Bloom zlostně. „Hele, nebyl to můj nápad, vymyslel to Sasori.“
„A proč by to asi dělal?“ nechápala kunoichi.

Keď mi skončila hliadka, išla som za Gaarom, oznámiť mu, že večer nemá chodiť.
,,Prečo?" spýtal sa ma. Chytila som sa za hlavu tak, aby mi nevidel do očí a povedala som.
,,Necítim sa dobre. Asi som chorá, alebo niečo. Nechcem ťa nakaziť." šepla som a otočila som sa mu chrbtom.

,,Už je ti zase špatně?" volal jsem přes dveře.
,,To je dobrý, bude to z toho rámenu, neměla jsem si tam dávat ty dva druhy omáčky" odpověděla a věnovala se dál záchodový míse.
Za patnáct minut konečně přišla. Vypadala uplně zdravě, ale já věděl, že to je jen maska. Už pár dní vzracela, a moc toho nenaspala...
,,Jak je ti?"
,,Už dobře, ale mám hlad." zasmála se.
[i],,Měla by jsi zajít k doktorovi"

Během zkoušek dny plynuly jako voda a Kankurou žil stále v přesvědčení, že svou sestru musí hlídat před tím podřadným živlem, který se skrývá tady v Konoze a tak jí vždy po zkoušce nespouštěl ani na okamžik z očí, div si nechtěl přestěhovat k ní do pokoje.
„Tohle je moc,“ přišla Temari k Shikamarovi, když Kankurou zálibně hleděl na Tsunade, která právě vysvětlovala Gaiovi a tomu dalšímu v zeleném, že takto si uspořádání těch rekvizit na jevišti opravdu nepředstavovala a, že to budou muset předělat.

Nad Konohou bolo zamračené a nevyzeralo na to, že by sa počasie plánovalo umúdriť.
„Dobré ráno, Hokage-sama,“ pozdravila Yuki. Oslovovala ho tak vždy, aj keď jej mnohokrát vravel, že bude lepšie, keď ho bude volať menom.
Yuki bola mladá shinobi. Vyštudovala pred rokom a vďaka génom svojich rodičov a svojmu talentu sa stala chuuninom ihneď na prvej chuuninskej skúške, rovnako ako jej otec. Po ňom zdedila aj čierne vlasy a nepopierateľne skvelý um. Rovnako ako mama mala na oblečení v obľube kombináciu ružovej a čiernej.

Apartment - Pressures

Byla to oficiální akce a oni všichni tam museli být. Za okny vládla tma, ale uvnitř bylo světla až příliš. Jemné tóny valčíku se táhly po místnosti tam a zase zpátky. Tenten přišly otravné.
Hlavně protože tady celou dobu jen sedí a snaží se přinutit hlavu, aby ji nebolela.
Nechtěla tam sedět, ale nikdo ji nevyzval. Ani Neji, který celou dobu seděl vedle ní a propaloval případné uchazeče o tanec výhružným pohledem.

[i]„Kibo, dej pac!“
„Sakra, dejte mi pokoj, to bylo jen ze srandy!“
„Ale notak! Dej pac!“
„Naruto, tobě by ruku nepodal nikdo!“
Sakura jenom protočila panenky. Ten blbec Naruto. Ještě všechny vzbudí a pak to bude na ni.
Káťa se jenom culila do noci. Teda když zrovna nezívala...
„Jé, hele, u Ino doma jsem viděla nějaký fotky... Nemohli bysme se spolu nějak vyfotit? Na památku?“ vzpomněla si najednou.
„No vidíš, to je dobrý nápad!“ pochválila ji Sakura. „Kdy zítra vyrážíte?“
„No... prý brzy ráno, tak nevím...“

Kráčela jsem potemnělými ulicemi, hledaje náměstí, přeci jenom, stále jsem se zde nevyznala. Sněhové vločky se mi zachytávaly ve vlasech a konečky prstu mi mrzly. Těkala jsem očima po malinkatých úzkých uličkách. Nakonec jsem se vydala jednou z nich, byla to ta správná. Dostala jsem se na náměstí. Vystoupala jsem pár schodů, přistoupila k velkým dvoukřídlým ebenovým dveřím a zatlačila do nich. Vešla jsem dovnitř a zamířila rovnou do pracovny.
"Oh, Midori, co tady děláš?"
"Shiro, Akaru, Aoiraku...jsou pryč."
"Jak pryč?"