Romantika

Po delší době další díleček. Tentokrát dělanej v houpací síti na chalupě tak doufám že se bude líbit.

„Bratr Naruta-kun?“ ptala se Hinata a těkala očima mezi jedním a druhým, jako by se je snažila přistihnout při lži.
„Ano. Jsou od sebe přesně o osm let,“ přitakala.

Vzbudil mě budík o půl osmé a já vyrazila do kuchyně, abych udělala snídani. Nepřekvapilo mě, že Hana tam nebyla. Tsume jí musela říct, že zůstávám a tak ještě spí.
Sama pro sebe jsem se usmála a prostřela stůl zatímco se v konvici vařil čaj. Stále s úsměvem jsem namazala včerejší chleba a sama si snědla snídani. Na stole jsem nechala čaj a chléb a vyrazila jsem s Yasuo ze dveří.

Gaarovy kroky vedly do téměř neosvětleného parku, kde do něj v další zatáčce narazila nějaká dívka, kterou v šeru nepoznal.
Poznal ji až po hlase, který se ozval v zápětí: „Moc se omlouvám, byla to moje vina.“
„Hinata?“ Zeptal se přece jen trochu nejistě.
„Co ty tu děláš?“ Odpověděla mu otázkou.
„Já se šel projít a ty?“
„Chtěla jsem si provětrat hlavu, abych si ji vyčistila.“
„Aha a můžu jít s tebou pro případ, že se zase ztratím?“
Dívka se jen zasmála a přikývla.

Přecházel po místnosti, která se mu zdála zoufale malá. Po pár krocích se musel vždy otočit a to ho rozčilovalo ještě víc. Ovšem nejvíc mu cuchal nervy klid, s jakým dokázal jeho bratr sedět a pracovat.
„To je to jako vyřízené?“ Vyjel na něho po chvíli, kdy se rázně zastavil před jeho velkým pracovním stolem.
„Ano,“ odpověděl tiše aniž by vzhlédl.
„To nemyslíš vážně!“
„Myslím,“ ujistil ho a jal se pročíst další papír z vysoké hromady, která se nakupila, zatímco byli pryč.

Žák mistrem

„Nikdy jsem si to nepřál, tak co to pořád dokolečka meleš?!“ Naruto, který byl namísto lišky uvězněn v jejím vězení vztekle křičel, jak nejsilněji mohl. Nevěděl, co se stalo. Chtěl ochránit vesnici, ne ji zničit a mermomocí se snažil z klece dostat ven. Naneštěstí mu v tom docela úspěšně bránil liščí klon, který Naruta nepustil dál než na několik málo kroků od mříží jeho vězení a s každým Narutovým nepovedeným útokem opakovala: „Zničím Konohu, přesně jak sis přál.“

7. kapitola
Probudila jsem se nikde ve sklepě, kde byla tma a zima. Nevím, z jakého důvodu mě bolela hlava, ale cítila jsem se, jako kdyby mi měla vybuchnout.
„Tak, už si se probrala má drahá neteři.“ Uslyšela jsem ode dveří a chtě nechtě jsem se tam musela podívat. A nestál tam nikdo jiný než můj drahý milovaný strýc.
„Co po mě chceš?“ Zeptala jsem se chraptivým hlasem na jeho adresu.
„No řekněme, že chci po tobě dvě věci.“ Začal a já už teď věděla, že se mi ani jedna nebude líbit.

Navždy spolu 2/4

2.kapitola

Zásadní rozhodnutí

Druhý den se Mieko vzbudila, oblékla se a rovnou ze svého pokoje zamířila do kuchyně, aby mohla udělat snídani pro sebe i pro svého bratra. Když měla hotovo, tak se najedla. Rozhodla se, že půjde ven, nechala na stole vzkaz.
Bratříčku, šla jsem ven. Mieko. A šla. Procházela ulicí, všude bylo plno lidí.
Co se tady děje? Pomyslela si. A potom si všimla kazekageho.

Iruja a Linux spolu trénujú už skoro dva roky a tréning sa chýli ku koncu. Iruja už zvládla skoro všetky techniky až na jednu techniku,
,,Linux, ale to sa nedá vytvárať jutsu bez čakry to je akoby si mi povedal, že sa mám rozdeliť na polovicu.´´
,,Nič nie je nemožné Iruja, len treba chcieť a je to celkom jednoduché len stačí ak zablokuješ prívod chakry a uvidíš, že tvoje techniky budú silnejšie a účinnejšie ako s chakrou.´´

Ahoj, jmenuju se Ania a je mi sedmnáct let. Školu už mám dávno za sebou a moje nejlepší kamarádka je Sakura Haruno. Jsme jako sestry, akorát já jsem starší. O tři roky. Díky ní jsem poznala osobu, kterou nehorázně miluju, ale nejsem jí to schopná říct, tak zatím chodím se Sakurou na její tréninky. Asi se ptáte kdo to je? Tak já vám to všechno povím a také jak jsme se Sakurou seznámily a jak jsme se začaly spolu kamarádit. Ale koho miluju, to vám povím až na konec.
Jak jsme se začaly se Sakurou kamarádit a jak jsme se poznaly?

Stál u okna a zíral na zamračenou oblohu, ze které se proudem řinul prudký déšť. I když miloval pohled na mraky, jemně povytáhl obočí při představě, že za chvíli bude muset opustit útulné teplo svého domova a vydat se vstříc tomuto nečasu. K jeho velkému překvapení mu to ale vlastně ani nevadilo. Netrápil se vidinou podivného chladu, který tak nečekaně zasáhl vesnici v jinak parném létě. Ani ho neodrazoval silný vítr, který předčasně shazoval listí ze stromů.

„Zemřeš!“ zakřičel nepřítel na Sasukeho a vyslal na něj jutsu. Sasuke se vyhnul jako by nic, ale byla to zásluha Sharinganu, který měl už od dětství, vrozená schopnost každého člena klanu Uchiha.
„Sakuro, pozor!“ zakřičel Sasuke, jenže nestihla tak rychle zareagovat a jutsu ji zasáhlo přímo do břicha. Potom se objevil i Kakashi.

„Naoki-neechan! Co děláš tady? Vždyť máš mít ještě volno!“ zastihl svou mladší sestru Neji, když vcházela do budovy Hokage.
„Ráda tě vidím, Neji-nii. Jak se máš?“ usmála se na něj mile Naoki.
„Odpověz!“ vyzval ji s přísným výrazem na tváři Neji.
„Už jsem v pořádku, a tak jsem se vrátila dřív. Všechno je v pohodě,“ uklidňovala ho Naoki.
„Co ti ale bylo?“ nechápal Neji.
„Dlouhodobé vyčerpání… měla jsem toho moc. Ale už to bude dobrý,“ odvětila Naoki.

Chvíli jsem nevěřícně zíral na tělo před sebou. Nevypadal nijak živě na rozdíl od včerejška. Třeba to jen hraje, měl jsem nutkání mu jednu vrazit, ale to udělám až tu budu sám. Má to totiž úžasný očisťující účinek.
„Je mi líto, že jsme si to neřekli hned,‘‘ řekla tiše Sakura. Vypadalo to, jako by toho litovala ze všech nejvíc. Třeba v tom mám prsty ona.

Kisame neměl možnost, se po dobu asi dalších pár hodin, jak spojit s Madarou, ale jednou mu to vyšlo! Když prohlásil, že si jde zaplavat, do nedalekého jezírka.
Bratři samozřejmě tušili, že se chce spojit s Madarou. Tak ho nechali, jenže blízko něho ukryli klon. Jenže spojení se nedařilo a on byl z toho notně otráven. Pak mu to všechno došlo!
Ti zmetci! Jak to udělali? Přece nemohli Madaru porazit! To je nepřípustné. Myslel si Kisame.
I v tomhle případě věděl, co má dělat. Kontaktovat Zetsa, že plán je…

Tak, a máme tu další půlnoční dílo . Doufám že se bude líbit stejně jako to první.

Hinata se probrala asi hodinu po svém omdlení. Maličko pootevřela oči a zahlédla muže upřeně hledícího do ohně. Muže co se tolik podobal Narutovi.
„To už jsi vzhůru?“ zeptal se, aniž by odtrhl pohled od mihotavých plamínků. Zaskočilo jí to.
„J-jak to…“ vykoktala udiveně, ale on jí nenechal domluvit.
„Změnil se ti tep a rytmus dechu,“ vysvětloval.
„K-kdo vlastně jste?“ zeptala se a znovu trošičku zčervenala.

Dva muži se řítili přímo k nám. Nechápala jsem, jak nás tady mohl někdo tak snadno najít a navíc se přiblížit tak nečekaně, že teď už není naděje na únik. Nebyla ani šance, že by si nás nevšimli, museli by to být opravdu neschopní ninjové, aby nás nevycítili. Bezradně jsem se dívala kolem sebe, jako bych chtěla najít znamení, co dál. Byla jsem už tak blízko svobodě a najednou je vše ztraceno. Kakashi téměř neznatelně pokynul ke stromům.

„Nebyla špatná.“
Nechápavě jsem zamrkala a čekala, že bude pokračovat, ale on se otočil k odchodu. Tsunade to očividně taky nestačilo a tak ho zastavila slovy: „To je všechno?“
„Viděla jste ji bojovat, ne? Tady záleží jen na vašem názoru.“ Prohlásil otráveně a otočil se.
„Ale mě zajímá ten tvůj.“
„Nechte ji dodělat příslušný počet misí a pak jí dejte hodnost chunnina.“
„Myslíš, že se hodí na řadového chunnina, Shikamaru?“
Mladík jen pokrčil rameny a zamířil pryč.

Zářivé paprsky nového dne dopadaly na tvář zatím ještě spící dívky, k jejím uším doléhal zpěv ptáků a ruch probouzejícího se města. Dívčiny tmavé oči se pomalu otevřely a její pohled padl na hnědovlasého muže klidně spícího vedle ní. Její tvář při pohledu na něj ozdobil milý úsměv a ona se opatrně vyvlekla z jeho objetí.

[hide=UPDATE NOTICE 2022]Ahojte. Dlho som rozmýšľala, či tu túto FF nechať a či pridať aj ostatné diely, ale napokon som sa rozhodla, že to tu chcem mať kompletné a možno v budúcnosti priláka aj nejakých predošlých alebo nových čitateľov.

Navždy spolu 1/4

1.kapitola

Setkání

Mieko pochází z chudé rodiny, rodiče jí už zemřeli a tak zůstala pouze se svým starším bratrem Yoshiakim.
Nikdy neměla mnoho přátel, protože byla moc stydlivá a nechodila mezi lidi, raději svůj volný čas trávila sama. Vždycky, když ji něco trápilo, tak se vytratila z domu a šla na nedalekou louku, kde bylo malé jezírko, toto místo ji uklidňovalo.

Mieko zrovna dodělávala oběd, když přišel její bratr.
„Sestřičko, moc hezky to voní.“