Romantika

„Takže?“ Zeptal se mě Kiba. „Kdo začne?“
„Já, nevím co říkat.“ Odvětila jsem nervózně.
„Víš.“ Řekl a prudce se zvedl ze židle, na které do teď klidně seděl, a přešel k mé posteli. „Já jen chci, abys mi dala šanci!“
„A co když to nevyjde?“ Zeptala jsem se okamžitě, aniž by mi to nějak významněji projelo hlavou.
„A co když ano?“ Zeptal se na oplátku a přisunul se ještě o kousek blíž ke mně.
Chvíli jsem zůstala mlčet a prohlížela jsem si podlahu, než ze mě vyšla hloupá odpověď: „Ptala jsem se první.“

„Jé, Tsunade, co tu děláš?“ Zeptal se Jiraiya a už preventivně se tvářil provinile.
„Jen si jdu zkontrolovat, že je všechno v pořádku.“ Odpověděla stroze a otočila se na Kushinu.
„Ano?“ Zeptala se dívka malinko nervózně.
„Tak je vše v nejlepším pořádku?“ Zeptala se Tsunade.
„Samozřejmě.“ Předběhl Hikari Kushinu s odpovědí, než si stihla postěžovat na brzké vstávání.
Tsunade to očividně stačilo, protože jen přikývla a dala se na odchod.
Když šla kolem Minata, zašeptal: „To bylo rychlé.“

„Čo je to s tebou? Ešte včera si chcel aby sme ťa odtiaľto pustili aj napriek tomu, že nevládzeš ani sedieť,“ doberala si ho Sakura.
„Dnes je ten deň.“
„Áno,“ potvrdila. Márne si myslela, že na to snáď už zabudol, veď to bolo ani nie pred dvoma dňami, „Dnes majú pohreb. Zúčastníš sa?“
„Nemám právo.“ Svoj pohľad upieral von, díval sa niekam do diaľky, možno do minulosti. Svoju vetu myslel vážne. Oblohu zakrývali mraky a vyzeralo, že sa každú chvíľu rozprší.

,,...povedať jej pravdu.“ počula som vzdialené hlasy, ktoré sa potichu bavili a hádali.
,,Nebudem jej klamať.“ hlas ostrejší, autoritatívnejši no zároveň tichý ukončil hádku, ktorú som ani nestihla zaregistrovať. Gaara a Temari sa hádali?

Šla za týmem Hebi. Neměla zájem jít před nimi. Po deseti minutách před sebou spatřili zeď s branou. Nad branou byl znak Uchiha klanu. Prošli pod ní a dál pokračovali uličkami prázdných domů.
„Už tam budem?“ zeptal se bělovlasý a podíval se na velitele skupiny. Ten jen kývl k velkému domu před nimi. „Tý jo.“ zapískal.
„Sasuke to je tvůj dům?“ začervenala se červenovláska a přitiskla se k němu. Se Sasukem to ani nehlo.

Kapitulace:

Jako žlutý blesk z čistého nebe, v obláčku kouře, objevil se Naruto se svým ultimátním jutsu, sotva pouhé dva centimetry za Izumi.
„Teď už nemá šanci se vyhnout!“ zamračil se Naruto.

„Ahoj, Hinata!“
„Dobrý deň, Tsunade-sama!“
„Ako sa ti darí s prípravami?“
„No super, už viem chodiť na opätkoch a od včera sa učím z kartičiek, čo mi dal Shikamaru a od zajtra by ma mal aj skúšať.“
„Tak to je úžasné.“ Ďalej sa rozprávali a potom už Hin musela ísť spať, aby sa mohla zajtra sústrediť.

Na druhý deň o pol 12, aby nezobudila Shikamara, zaklopala na jeho dvere.
„Ahoj, kde si tak dlho? Už na teba čakám,“ povedal a vtiahol ju dovnútra.

Nano zamířila cestou z vesnice. Její dům byl nedaleko… kousek od Oblačné.
Prošla mezi stromy až na louku na které bylo stavení. Spíš něco mezi chajdou a domem. Napravo od něj, kde začínal les, byl hrob. Došla až k němu a poklekla před něj.
„Ahoj …Zanakino-dono,“ začala Nano a pohlédla na hrob. Poté na něj přiložila kytici, co po cestě nasbírala a starou vyhodila.

„Je to povinné?“ Zeptala se trochu bojácně Kushina.
„Ano.“ Odpověděl sensei bez zaváhání.
Rudovláska, jejíž vlasy byly upravené do jednoho jediného drdolu a přikryté béžovým šátkem, odevzdaně přikývla a přišla trochu blíž.
Minato si malinko povzdychl a seskočil z kůlu.

Mezi Kushinou a mladíkem, o kterém si Hikari myslel, že porazí jeho nejlepší kamarádku během jedné minuty, se vytvořila asi tří metrová mezera.
Jiraiya jednou mávl rukou a odskočil dál, aby se nepletl do boje.

Ráno jsem se probudila a tak, jak jsem byla před měsícem zvyklá, jsem vyrazila udělat snídani pro celý dům.
Když byla snídaně na stole, sedla jsem si na židli a čekala, až někdo přijde.
Prví přišla Hana, hned jak mě uviděla, začala se vyptávat jak mi je a proč neodpočívám a tak podobně. Bylo to docela otravné, ale zodpovědně jsem odpověděla na každou otázku.
Po Haně přišel Kiba a já se při pohledu na něj neubránila širokému úsměvu.

„Itachi je môj,“ oznámil s rozhodnosťou v očiach a vyrazil. Nebolo ľahké prejsť k svojmu cieľu popri dvoch členoch Akatsuki, no to, že on mal byť jeho korisťou zdá sa pre Kisameho a Sasoriho znamenalo nezasahovať tak brutálne ako by si mohli dovoliť. Rešpektovali ho, aj medzi nimi bol výnimočný, to sa nedalo poprieť.

Byl jasný studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou. Demi s bradou přitisknutou k hrudi, aby unikla protivnému větru, rychle proklouzla dveřmi do vysoké věže uprostřed vesnice. Ne však rychle, aby zabránila zvířenému písku a prachu vniknout dovnitř. Prohrábla si svoje dlouhé černo-hnědé vlasy. Po schodech vystoupila nahoru do kanceláře hokage. Ladným pohybem ruky zaklepala na dveře. Hokage ji pozvala dál a dívka vstoupila. Postavila se před její stůl a čekala, proč si ji vlastně zavolala. Hokage vesnice na ni upřela své hnědé oči.

Opatrne zaklopala z vnútra bolo počuť slabé „už idem“ a potom veľký dupot po schodoch.
„Ahoj Hinata!“ privítala ju.
„Ahoj Sakura, ja chcela som sa spýtať, či by si mi nepomohla s chôdzou vo vysokých topánkach.“
„A na čo to potrebuješ?“
„Postúpila som ďalej v súťaži o najkrajšiu kunoichi.“
„Tak to ti gratulujem, ja som neprešla.“
„Tak sa ti to podarí o rok.“
„Jasné a s tou chôdzou ti rada pomôžem,“ povedala, potiahla Hinatu dovnútra a zavrela dvere.

Nebylo mu příjemné probuzení v Reinině domě. Ta rodinná atmosféra mu nedělala dobře. Miko se neustále usmívala a vesele něco žvatlala. Reina se tvářila jako vždy sebejistě. Když pak seděl u stolu naproti její dceři, říkal si, že mít děti vlastně ani není tak špatné.
Záleží ale na tom, s kým je máte.

Začalo se jí dělat špatně, ale ani se nijak nehrnula mluvit o své minulosti. Jenže nutkání bylo velké. Od rána nic nejedla a nemocniční strava stejně stála za nic. Muka byla o to větší, že lahodná porce ramenu stála přímo před ní. Ano, to rozhodování bylo velmi skličující.
Nakonec se rozhodla pro kompromis. Bude lhát. Jak jednoduché. Nedokázala pochopit proč ji to nenapadlo dřív.
„Tak teda dobře,“ začala. „Nejdřív mi ale musíš připomenout, jak že se to jmenuješ,“ řekla provokativním tónem.

V mé rodné vesnici bydlel jeden pán. Na zdi měl takový ten trhací kalendář, neznala jsem nikoho jiného, kdo by ho měl taky. Vždycky se mi ten kalendář moc líbil. Každý večer, než šel spát, odtrhl jeden list a řekl: „Další den za námi.“
Nikdy jsem té frázi nevěnovala pozornost. Myslím, že dnes už to chápu. Ten muž byl velmi starý a nemocný. Jeho fráze znamenala něco ve smyslu: ‚Zvládl jsem další den v pořádku.‘

„Takže, když už jsme se tak hezky představili, je načase bych si vás vyzkoušel v bojových dovednostech. Oba boje budou proti Minatovi, jsem si jistý, že to zvládne.“ A při těch slovech se na svého studenta spokojeně podíval.
I když se chystal pokračovat, paní Terush ho drze přerušila: „Chcete tím naznačit, že vaši ninjové jsou lepší, než ti naši?!“ Při těch slovech se Hikari téměř neznatelně pousmál, zřejmě spokojený s obsahem její věty.
„Ne, to ani v nejmenším, jen…“ Snažil se trochu chabě vykecat Jiraiya.

Musím... Musím to zvládnuť... kvôli Narutovi. Rozhodla sa v okamihu keď ho zazrela bez akéhokoľvek zranenia. Kisame si pokojne sedel na skale neďaleko miesta kde ho pred chvíľou mal zasiahnuť jej vodný drak. Kvôli Narutovi. Rozbehla sa priamo na svoj cieľ.

Co se asi Izumi honilo hlavou, když prováděla svůj hrůzný čin? Co se jí honí hlavou teď? Co všechno za tajemnou sílu ještě skrývá? Keiji, Kankurou, Gaara, Shikamaru, Kiba, Lee, Shino a Sasuke tam stáli, připraveni bojovat, aniž by byť jen vzdáleně tušili odpověď na některou z těchto otázek.
„Možná je prostě jen šílená,“ napadlo některé.
Nakonec: možná to tak bylo. Ta žena patřila k Ryouyou, ale vyvraždit takhle ohavným způsobem všechny svěřence našich ninjů, jen proto, že to prostě mohla udělat, bylo přinejmenším šílené.

V Listovej bol opäť krásny deň. Naruto Uzumaki, Hokage, urobil ako sľúbil a vybavil Sakure voľno.
"Ja som Hokage dattebayo! A tak ti prikazujem Shikamaru, postaraj sa o nášho syna kým budeme preč!" pokrikoval po mužovi s copom a briatkou pred budovou Hokage. Ten však z toho veľmi nadšený nebol.
"Čo som škôlka? Akoby som nemal dosť starostí s Ichirom!" oponoval Shikamaru.
"Ale no tak. Z Ichira bude čochvíľa genin no ... a vieš kto je tu Hokage." dodal Naruto pyšne.
"Naruto, kebyže ťa nepoznám odmalička, myslel by som si, že sa mi vyhrážaš."