Romantika
„Katon: Gouryuuka no jutsu!“ zakričal Itachi stojac na hradbe konohy a vypustil obrovského ohnivého draka zo svojej chakry. Drak preletel cez ulice a zničil desiatky domov. Nakoniec sa zatočil doprava a namieril si to rovno na ústredie štítu ktorý chránil konohu. Drak zasiahol budovu a veľký výbuch ju rozmlátil na kusy.
Kisame tiež nechce zaostať a rozbehol sa po ulici na druhú stranu smerom k hlavám Hokage. Zastal asi na pol ceste a poskladal pečate.
Hiro došel do háje, kde se to hemžilo listím, poletujícím ve větru.
Vítr ho příjemně ovíval.
Hiro se pousmál a zavřel oči.
Nechal si větrem cuchat vlasy a lechtat se poletujícím listím…
„Vítr je příjemný, co?“ obejmul ho někdo ze zadu. Dívka ho jemně polochtala kousek pod zraněním, aby mu neublížila.
Hiro se pousmál a položil jí ruku na ty její, které měla propletené na jeho hrudi.
Zase ten pocit! Blesklo mu hlavou.
„Tak co tvé ,,poslání“ ?“
Když se jí dotkl…probleskl dívčím tělem příjemný pocit.…
„Naruto, ty brečíš?“ zeptal se Minato.
„To je nemožné, moje oči jsou poškozené na víc jak osmdesát procest.“ Pověděl Naruto. Jeho ruka zamířila k obličeji. Jeho prsty opatrně přejeli obličej a narazili na mokrý proužek.
„Co to znamená?“ zeptala se Mami dojatě z naleznutí Naruta.
„Nemám tušení!“ odpověděl Naruto a zmateně se podrbal na hlavě.
Sakura s Tsunade se na něj podívaly a chtěli mu odstranit obvaz ale nešel.
„Nejde to sundat, takže se ti na to nemůžeme podívat.“ Pravila Tsunade.
Kapitola prvá: Stretnutie
Sasuke sa potuloval po lese a snažil sa z hlavy vyhnať všetky staré spomienky, ktoré sa mu neustále vracali. Na chvíľu zastal aby si usporiadal myšlienky a zbavil sa toho prenasledujúceho obrazu. Prečo? pomyslel si zničene. Prečo ma to musí stále prenasledovať?! Sakura... Hlasno si vzdychol a oprel sa o kmeň stromu.
„Nechte ho být!“
„Zemři.“
„Néééé!“
„Naruto!“ vykřikla jsem.
„Sen. Byl to jen sen. Jenom sen.“ opakovala jsem si pořád dokola.
„Já už nemůžu! Dáme si pauzu.“ Rozhodl Zek a posadil se na pařez.
„Už zas? Vždyť jsme odpočívali ani ne před půl hodinou!“ plácla se do hlavy Tenten.
„Tak hele, tímhle tempem bychom se tam dostali nejdřív tak za rok. Proč sis teda nestopl nějakej taxík, aby tam ten tvůj línej zadek dovezl?“ rozkřikl se na něj už totálně rozzuřený Kiba.
„Chceš mi snad vyhrožovat?“ postavil se proti němu Zek. V tu chvíli ale už ruply nervy i ostatním.
Kamínek ťukl na okenní tabuli, čímž ji probral z neklidného spánku. Byla příšerně přeleželá, a tak jak včera usnula nad učením v křesle, tedy kompletně oblečená včetně ANBU masky.
Vstala, protáhla se a potom vykoukla z malého střešního okna, na které mezitím dopadl další kámen, tentokrát větší. Znovu se protáhla a zívla. Měla by chodit dříve spát. A pokud možno do postele.
Srab
Shikamaru s Kankurem dorazili do nemocnice brzy ráno. Jen pár doktorů pobíhalo po chodbách s kruhy pod očima od probdělé noci. Jednoho z nich odchytli, že mají protijed pro Temari a Nejiho. Ten nejdříve nevěřícně koukal, ale když si pořádně prohlídl Kankura a zjistil, kdo to je, ihned je zavedl do pokoje.
„Co teď?“ Shikamaru se podíval na Kankura.
„Nevím.“
„Nevíš?“
„Ne, netuším, jak jim to podat a na experimenty není čas… A množství.“
„Nic jiného nám nezbývá, nalij jim to do úst.“
Dcera, matky přítel a nulová šance úniku
---
[font=Times New Roman][size=16]„Eeeh... Ehm, Yamanako-san, tohle vážně není nutný.“ Ksakru, už zase... Už zase jsem mu na to skočila. Že já se vždycky nechám nachytat! Že já nikdy nedám na ten svůj šestý smysl, když tak dobře funguje! Celý ty týdny zdrhání a schovávání se před ním byly nakonec k ničemu. A teď jsem měla tak... nulovou šanci dostat se ke dveřím a zmizet dřív, než by se stačil vzpamatovat. Ksakru...
Co všechno dokáže jediný cit změnit? Ne, to je špatná otázka. Spíš bych se měl ptát, koho dokáže změnit…
Procházel jsem se ve zříceninách starého domu. Vše, co zbylo po kdysi slavném klanu Hyuuga.
Konoha byla po čtvrté velké válce nindžů opravena, ale o tuto čtvrť se nikdo nestaral. Nejen proto, že opravy by stály nekonečné výdaje, ale i prostory samotné působily depresivně.
Temari šla ulicí a každý krokem cítila, že se musí stále více a více soustředit na přímočarou chůzi a musí vydávat větší úsilí, na zaostřování detailů. A ani na minutku se nezamyslela, kam vůbec jde. Po chvíli už Tem omrzelo pouhé chození a tak vyskočila na střechu a začala utíkat pryč.
Sundala si z vlasů gumičky a odhodila je pryč. Užívala si, že ji vítr rozhazoval vlasy na všechny strany až úplně zapomněla dávat pozor na cestu (no možná tom dopomohl i ten alkohol v alkohol).
Před kostelem bylo plno lidí. A proč by taky ne. Veliký hrdina, přemožitel samotného Madary Uchiha Sasuke měl dneska svatbu. A koho si bral byste asi neuhodli. Mojí nejlepší kamarádku, která mi pomáhala a byla se mnou když můj nejlepší kamarád chyběl. A on mi ji teď vzal. Jen tak si přišel a ona mu po dvou týdnech skočila do náruče. Takové myšlenky se mi honily hlavou, když jsem se opíral o zeď kostela a kouřil svojí poslední povolenou cigaretu. Svědek. Mám být svědek svazku, který se mi ani trochu nelíbí. No nevadí. Měl bych jim to přát.
Dívka se líně převalovala v posteli, když přišel Hikari.
Vešel do jejího pokoje, aby ho zkontroloval, a když si jí všiml, zeptal se: „Jak dlouho už jsi doma?“
„Už nějakou tu chvíli.“ Odpověděla a otočila se na druhý bok, tak aby na něj neviděla.
Když se za ním zavřely dveře, Kushina se spokojeně a i trochu škodolibě usmála a otočila zase zpátky.
Další den ráno se ozvalo klepání, a když Hikari otevřel dveře, trochu otráveně zavolal: „Kushino, máš tu ty kluky!“
Zpoza stromu jsem se dívala, jak Neji s Kibou táhnou Shikamara do vody a velmi pečlivě hlídají jeho ruce, aby nemohl složit pečetě.
Když ho konečně hodili do vody, ozval se za mnou známý hlas: „Tak se jim to konečně podařilo co?“
„Jo.“ Odpověděla jsem a otočila se na Sakuru.
„A co ty, jak se cítíš?“
„Dobře, nic mě nebolí a ta jizva není skoro vidět.“ Odpověděla jsem s úsměvem a raději jsem se nezmínila, že mě to už opravdu nebaví, pořád tvrdnout doma a nemoct trénovat.
Kým som zdesene myslela na svoj sharingan, Kabuto mi zatiaľ prezeral oči.. Vtom sa Sasuke zhrozil, nevedela som prečo, kým sa neozval hlas:
,,Kabuto, stalo sa niečo?" hneď mi prebehli po chrbte zimomriavky, Orochimaru!!!
,,Nič, Orochimaru-sama." Kabuto sa naklonil k Sasukemu, nevedela som čo mu povedal, ale vzápätí nato ma Sasuke zobral do náručia a ponáhľal sa so mnou preč:
,,Sajuri, zatvor oči!"došlo mi, prečo to povedal, tak som poslúchla. Chvíľu ma niesol, nevediac kam, potom povedal:
Nenávidím Uchihu Sasukeho.
Vzal mi to najdrahšie na svete.
Niektorí z nás majú v živote väčšie šťastie a niektorí, no... Menšie. Do čerta s tým, niektorí nemajú nijaké! Zmieril som sa s tým, že ja patrím k tej väčšej skupine smoliarov a na malé pôžitky, ktoré mi život občas hádzal ako pán hádže psovi kosť, som sa vrhal rovnako ako ten pes a rovnako ako on som ich ohlodal až z nich ostali len tenučké koštialiky.
Ona bola jedným z tých väčších pôžitkov, vlastne... Bola najväčším, aký mi život kedy hodil.
„A čo tá tvoja vyhrážka pred 10 minútami?“
Nemohol si to odpustiť. On proste musí zapárať.
„Beriem ju späť.“ odpovedala som rýchlo.
„Dobre.“
Rýchlo som so ľahla k nemu a tvár som zaborila do jeho trička. Konečne teplo.
„Ďakujem.“ povedala som po tichu a zaspala som.
Celý zvyšok noci som spala pokojne. Ráno som sa zobudila a Sasuke ešte spal. Ešte stále som bola pri ňom. Trochu som sa odtiahla a pozerala do jeho tváre. Na líci mu svietila modrina, ktorú včera schytal od Miki. Natiahla som ruku a pohladkala ho po líci.
Čtveřice mladých ninjů roztřeseně předstoupila před dveře. Pohled každého z nich lpěl na onom domě, nikdo nebyl schopen se pohnout.
Uchiha se nervózně rozhlížel kolem sebe, nejistě polknul. Po tvářích mu stékal pot, chtěl něco říct, ale nebyl schopen ze sebe vydat hlásku.
„Ehm… pamatuje si někdo, proč jsme tady?“ pronesl náhle Sai. Alespoň uvolnil mučící ticho a zároveň myšlenky ostatních.
„NARUTÓ !!“
„Co?! Co se děje? Útočej na Konohu?!“
„Ne ty idiote! Máš narozeniny.“ zasmála se Sakura a vytáhla Naruta z postele. „Je desátého! Tak se prober a ať si za chvíli na akademii. Mám pro tebe dárek.“
Naruto se teprve probíral z mrákot. Kouknul se na hodiny a tam bylo teprve půl páté ráno.
