Romantika

Minato se vrátil s podepsanou smlouvou do stanu, kde si nechal jeden se svých upravených kunaiů, a s úsměvem se podíval na Kushinu, která vylézala zpod postele, kde byla pro případ, že by někdo bez ohlášení vstoupil do stanu.
„Jak to šlo?“ Zeptala se zvědavě ještě dřív, než se úplně postavila.
Minato jí podal podepsanou smlouvu a roztáhl svůj typický úsměv od ucha k uchu.
Kushina se taky usmála a zeptala se: „Kdy mě vrátíš?“

Následující noc Kankuro spal v obývacím pokoji a Yuki v ložnici. Ráno se probudil celý rozlámaný. S pomyšlením na tu řadu povinností co dnes bude muset vykonat s bolavými zády, se rozhodl, že bude muset pořídit něco pohodlnějšího.
Když se mladík konečně rozhodl vstát, oblékl se a připravil snídani na stůl.
„Vstávej!“ Zabouchal na dveře od pokoje, kde dívka zrovna spala. Dveře se otevřely a v nich stála Yuki, již převlečená, bez náznaků ospalosti.

Sny… Dokážou být krásné, děsivé, tajemné i dobrodružné. Málokdo dokáže vidět jejich krásu. Možnost uniknout před vlastními problémy. Možnost uniknout do jiných světů. Do světů, ve kterých je možné úplně vše. Do světů, ve kterých zvířata mluví, stromy šeptají a milované osoby znovu ožívají.

Vír a květ třešně II 04

"Říkal jsem vám, aby jste počkali!" vykřikl Naruto jakmile doběhl skupinku.
"Nemáš nám co poroučet," zamumlal Kisame.
"Myslíš?" odpověděl stroze Naruto. Podíval se na kunai, který dostal od Paina. Na první pohled byla vidět složitost znaků. Cítil tam zvláštní chakru, ale nevěděl čí.
"Takhle to bude trvat věčnost!" řekl jen Naruto a prudce se odrazil až zmizel všem z dohledu.
"Parchant jeden, nevím proč jsme mu prostě nevzali démona a hotovo," řekl útočně Kakuzu.

Toho dne znovu s Kabutem probírala Mei. A ačkoliv jí to trvalo skoro tři hodiny usilovného myšlení nakonec si Sagi vzpomněla, o koho jde. Tedy alespoň přibližne.

Zaklepala na dveře, kde podle mistra Orochimara přebývala její "sestra[i]". [b]Když se zpoza nich ozvalo tiché, ustrašené "dále", vešla.
V rohu místnosti se krčila křehká dívčí postava, dlouhé vlasy mastné a rozcuchané. Vyzáblýma rukama si kryla obličej.
"Ahoj," usmála se příchozí, "já jsem Sagi. Ráda tě poznávám."

Kushina mu sice popsala terén a celou vesnici, ale i tak pro něj bylo poměrně těžké dostat se tam nezpozorován. Na to, jak špatně si vesnice vedla ve válce, byla totiž až překvapivě dobře chráněná.
Minato prošel kolem další hlídky, aniž by si ho všimla, a vydal se k domu Uzumaki, kde by měl najít vůdce vesnice spokojeně spát.

„Teď už by jssme sse měli připravovat na útok, Jiraiyo!“ Řekl Orochimaru a naštvaně při tom syčel, snad, aby naštval ostatní sanniny.
„Musím souhlasit.“ Řekla Tsunade o poznání klidněji, než její kolega.

[font=Times New Roman]„Jak to myslíš přeložit?“ zeptala se Tsunade znovu.
„Chci pryč z týmu, jsem unavená, fyzicky i psychicky, už to prostě nemůžu vydržet!“ řekla téměř hystericky a posadila se na židli, kterou jí Shizune na poslední chvíli přistrčila bůh ví odkud.
„A na jak dlouho?“ zeptala se Tsunade znovu, i když už to Tenten jednou řekla.
„Napořád, trvale, navždycky.“ vyjmenovávala dívka synonyma ve snaze, že to Tsunade konečně pochopí.

„Ten velvyslanec by tu už brzy měl být, ne?“ zeptala se Temari a posadila se na Gaarův stůl plný papírů bez ohledu, že tam už teď nebylo moc místa.
„Ano, podle mého odhadu tu mohl být už včera.“ odpověděl aniž by nějak komentoval nebo jinak reagoval na místo, které si jeho sestra vybrala jako židli.
„S Kamennou jsme nikdy neměli moc dobré vztahy.“ konstatovala zamyšleně a prohlížela si při tom strop.
„Mluvila jsi s Kankurem?“ zeptal se klidným hlasem pro něj tak typickým.

„Kto si? Ešte som ťa tu nevidel.“ povedal jeden z nich.
„Do toho ťa nič.“ odpovedala som mu a chcela pokračovať v ceste.

Dcera poznává nepoznané, matka je konečně zpátky
a vede s sebou i někoho navíc

__
„Válka... Myslíš, že já nevím, co to je? Naopak, z vás všech tady o tom mám nejjasnější představu. Narodila jsem se do války, vyrostla v ní a když jsem porodila Kishiho a pak tebe, tak pořád ještě zuřila. Taky jsem bývala shinobi, ale pak jsem toho kvůli vám dvoum nechala a stejně jsem se o vás dokázala postarat, aniž bych musela běhat někde na misích.“ Na chvilku se odmlčela. „Je spousta dalších možností a Tsume si vybrala tu špatnou. Ale když už to nejde změnit u ní, chci to aspoň u téhle malé. Aby si její děti nemusely projít tím, čím teď prochází ona.“

Ráno už je budil ptačí zpěv a šumění korun stromů, jak se otíral vítr o listy.
Na rozdíl od ostatních Nano ještě stále klidně oddechovala, ale pomalu se probouzela z tvrdého spánku do slabého.
„Vstávej, šípková Růženko,“ objevil se nad ní Namin úsměv.
Nano jí úsměv oplatila a dlouze se protáhla.
/Po dlouhé době jsem se kupodivu dobře prospala…/ uvažovala nad svými myšlenkami, když se akorát znova vydali na cestu. Odtrhla mysl a pohlédla na Hira.

Mladý ninja zaklepal na dveře kanceláře jejich kazekageho. Jakmile se ozvalo „Dále.“ On, i kunoichi, kterou přivedl, vstoupili. Gaara se zadíval nejprve na svého bratra, poté na dívku a zpátky.

„Adrio? Adrio!“ řval Matari a dav nepřátel po mé levé straně se začal otevírat.
Náhle se objevil přímo přede mnou a spolu s ním i dva vlkodlaci.
„Co chceš?“ zavrčela jsem směrem k němu né zcela jistá jestli mi rozumí a nechala jednoho z ninjů oběma vlkodlakům.
Přiskočil ke mně, věnoval mi letmý pohled, ale pak se znovu vrhl do zabíjení nejbližších nepřátel. Oba dva jsme na tom byli už dost bídně.
Už otevíral ústa, když se ozval ostrý řev plný bolesti a poslední žijící drak, kterého přivolal Matari, padl k zemi mrtvý.

Od kedy odišiel, len som sedela na posteli a nevnímala som nič. Ani medičku či Temari, ktoré sa ma stále čosi pýtali.
Ani neviem, ako som vlastne zaspala. Ráno som sa zobudila úplne vyčerpaná. Nevedela som si spomenúť, prečo ma bolia oči a prečo som plakala. Až keď som si spomenula na Gaarove slová, znovu mi stiekli slzy po líci.
“Anamo-san, máte návštevu." Dnu strčila hlavu jedna zo sestričiek. Ani som jej neodkývala. Dnu vošiel môj otec.

Hinata se procházela se ulici. Nebyl důvod, aby byla nešťastná. Slunce svítilo, byla sobota, prostě paráda. Navíc jedna otázka, která byla pro ni tak důležitá, že by pro ni vraždila. Kdyby neznala odpověď. Před dvěma měsíci řekla Narutovi, co k němu cítí. Stalo se něco nečekaného, on její city opětoval. Od té doby spolu chodily. Byli na večeři, na promítání a jedna jejich schůzka byla zpečetěna vášnivým polibkem. Kdykoliv na to vzpomněla, tak se začervenala jako vyzrálé rajče. Podívala se dopředu a vidí něco, co jí prolétlo jako šíp.

Hinata běžela po chodbě se svým týmem. Kiba a Shino běželi po jejím boku. Právě byli v úkrytu Orochimara. Byla to extrémně nebezpečná mise plná nebezpečí. Měli za úkol to prozkoumat, najít Sasukeho a umístit mu někam štěnici, aby ulehčili Narutovi práci. Hledal ho už dva roky a stále nic. Byl nesmírně smutný. Chtěla pro něj něco udělat. Aby si jí konečně všiml. Alespoň jednou…

„Měli bychom se rozdělit. Jsme na vysílačích. Kdyby něco, tak sem jsou ANBU.“ vyrušil ji Shino z myšlenek.

Před třemi měsíci.

[font=Times New Roman]Byla už tma, když dívka vyšla na balkón. Její hnědé oči si prohlížely okolí.
Byla na panství feudálního pána, kde se svým týmem splnila misi jím zadanou a teď měla konečně možnost si trochu odpočinout v jeho sídle.
Asi dvě patra pod ní se rozprostírala zahrada, byla upravená a plná květin a jezírek.
Dívka si ji znovu prohlédla a rukou si prohrábla dlouhé vlasy. Byly ještě vlhké.

Bylo odpoledne a mladá žena seděla na rovné střeše jednoho z kamenných domů. Nebyl to ani zdaleka jeden z největších, protože byl ve stínu jiné budovy, budovy Tsuchikageho, ale zdálo se, že právě proto si ho hnědovláska vybrala.
Dívka si líně prohlížela dění okolo. Po ulicích chodili lidé a zaobírali se svými obvyklými nudnými starostmi.

„A co mám dělat já?“ Zeptala se a z očí jí stekly slzy.
„Zůstat tady, než to skončí.“ Odpověděl klidným trochu smutným hlasem.
„Ale Hikari je…“ Řekla, ale větu nedokončila, protože jí selhal hlas.
„Jakou tam má hodnost?“ Zeptal se Minato zamyšleně.
„Má na starosti tuhle armádu.“ Řekla tiše se sklopenou hlavou.
„Jestli je to velitel, mohl bych přemluvit sanniny, aby ho zajali.“ Navrhl Minato ne zcela si jistý tím, že to půjde.
„Vážně?“Zeptala se s nadějí v hlase a zvedla k němu uslzenou tvář plnou naděje.

Kapitola šiesta: Sledovaný

Kakashi im dal hneď po tréningu voľno. Po tom ako všetci odišli, si Kakashi zobral Sasukeho nabok.
„Mali by sme sa porozprávať Sasuke.“
Sasuke sa trochu zamračil a nie príliš nadšene prikývol.
Kakashi ho zaviedol až hlboko do lesa.
„Ako som mal možnosť vidieť na dnešnom tréningu, nemáš problém s ostatnými z týmu spolupracovať. No ako určite pochopíš, nemôžeme ti úplne dôverovať. Preto by bolo lepšie, kebyže si sa zatiaľ príliš nepotuloval pomimo listovej.“ povedal Kakashi hľadiac do lesa.