NFFORPG - Kirigakure no Sato

Akio Tori
Dojo oininu...

Chvíle pauzy docela pomohla. Celou dobu si desku velmi dobře prohlížel a hodnotil, kde je její nejslabší místo a jak by s dala lehce protazit. Cvičil si tím zároveň své pozorovací smysli, protože pro shinobiho bylo velmi důležité v rychlosti zhodnotit situaci, která nastala a následně ji vyřešit.
Zároveň, ale také sledoval ty dva, co se mezi nimi děje, aby mohl něco o svém senseiovi zjistit a zároveň se také třeba přiučit. Akio se však musel věnovat i svému úkolu, takže když si uvědomil, že už časově zaostává a tak se musel rychle pustit znova do svého tréninku.
Postavil se znovu do bojové pozice, ale jen kousek od desky. Chtěl si pořádně procvičit své ruce, které jsou v jeho Taijutsu stylu velmi důležité. Potřeboval zvýšit svůj úder a také jejich sílu a tento trénink byl právě pro tuto situaci ten nejlepší.
Akio stiskl pevně svoje pěsti a asi z dálky půl metru prudce vystartoval pravou rukou přímo proti 5 centimetrové, ale už kopy oslabené, desky. Zasáhl ji přímo do prostředka, jak na délku, tak i na šířku. Ta jen trochu zapraskala, ale nic víc se nestalo.
Akio pocítil po úderu menší bolest pěsti, když se prudce zastavila o tvrdý předmět před sebou. Nehleděl na to a pokračoval dál jakoby se nic nestalo. Tentokrát však vystartoval levou rukou, kterou opakoval předchozí činnost, co s pravou. Druhá ruka zabolela o něco víc, ale to teď nebylo podstatné. Podstatné bylo, aby dokázal tu desku z takovéto vzdálenosti prorazit a on chtěl pokračovat, dokud tento trénink nedodělá.
Jeho pěsti se postupně zvedali a zase padali. Údery byli čím dál tím víc rychlejší a silnější a vždy šlo slyšet jen nějaká tupá rána a v zápetí zvuk práskání. Snažil se nepřestávat a držet to stálé tempo a nebo ho ještě více zvětšovat. Ruky Akia už docela boleli, ale nechtěl přestat, musel pokračovat dál a tu zatracenou desku prorazit. Jiný způsob jak sám sebe, jak svůj styl a i svoje schopnosti zesílit, nebyla.
Najednou to hlasitě zapraskalo a hned na to se do okolí rozletělo hromadu třísek a kousků dřeva. Bylo to způsobené poslední Akiovou ranou pravou rukou, do které dal veškerou svou sílu a pod náporem úderu a i poškození z těch předchozích, se 5 cm deska rozletěla vejpů a místo, kde zasáhla pěst se doslova roztříštilo. Akio se jen opřel o svá kolena a začal se vydýchávat. Na obou rukách šli vidět jen drobné oděrky, ale za to šlo poznat, že klouby jsou dost namožené a napuchlé. K tomu měl na pravé ruce zabodaný třísky a kusy dřeva od toho, jak zasadil poslední ránu a rozříštil desku.
Šlo vidět jak mu z té ruky odtékají malinké pramínky krve, které však nebyli moc znatelné a spíše to vypadalo jako povrchové zranění. Akio to ani necítil, jak měl od úderů pěsti znecitlivěné, což to mu nijak zvlášt nevadilo.
Všiml si, že Kokoro a Mizuro dokončili svůj trénink, takže se k nim pomaly vydal a zastavil se, až vedle svého, taky vidno znaveného, týmového partnera.
Všechno si pečlivě vyslechl a jen pak souhlasně přikývl. Svou kuličku hned potom chytil a stračil si ji do kapsy."Sayonara Kokoro-sensei..." Řekl ještě a otočil se k odchodu. Nebylo ještě moc pozdě a Akio přemýšlel, jak by měl využít volný čas, co jim poskytla. Také, ale nebylo nějak brzo, takže se rozhodl, že se asi trochu ještě projde a hned potom si půjde odpočinout.
Uvědomil si však ještě, že si nevzal své triko a tak se otočil zpátky, aby si pro něj došel. Pravé ruky si vůbec nevšímal, protože to nebylo tak hrozný a hlavně o tom ani nevěděl. Teď měl v plánu už si jen vzít svoje věci, rozloučit se s Mizurem a s malou procházkou se zase vadat domů...

Mizuki Saiuri
Yohei

„Ne, nic už vědět nepotřebuju.“ řekla. Podívala se na Alici a pokusila se o úsměv. Napadlo jí jací asi budou, ti další dva členové. Doufala, že si s nimi bude víceméně rozumět, že to nebudou nafoukanci nebo sadisté. Tato myšlenka jí donutila k vnitřnímu výbuchu smíchu, u kterého se musela hodně snažit, aby ho nedala najevo.

Ake Hoku
Když dojeli k molu, i Ake si všiml druhé loďky, ale moc nad ní nepřemýšlel, stále očekával nějáký podraz od Kay, jako že ho šťouchne do vody až bude vytupovat nebo tak něco, ake nic se nestalo a tak Ake v klidu došel ke dveřim. Kay, i přestože byla tak trochu méně energetická než obvykle, k nim došla jako prví a zaklepala a otočila se...s úšklebke. Akeho obličej mírně zbělel, protože takhle tvářící se dívky měli buď špatné úmysly, nebo se chystaly rodit a Ake si momentálně nebyl jistý jakou možnost by uvítal více. "A-ano, Kay-chan?" zeptal se připraven na nejhorší.

Kay Arashi
Yohei

Kay už toho měla za ty dva dny dost, tak postřehla příliš pozdě, že se jí z kapsy trochu ulehčilo. Jen se ale ušklíbla, na to, aby se peníze pokoušela dostat zpátky, neměla náladu.
Pak už je proud zavedl přímo mezi skály. Kay ponořila vesla zase do vody a udávala jimi směr. O chvíli později loďka drcla do mola a zastavila se.
Kay se široce usmála. První misi měla za sebou, a byla ráda; hned po cestě do Yohei se vydat na misi nebylo dvakrát příjemné, ale co se dalo dělat. Dívka se vyšvihla na nohy a neenergicky přivázala lanem loďku k molu. Na Akeho se ani neohlédla a vyskočila z loďky na molo.
Sešla opatrněji z mola, protože se moc její vahou trochu zakymácelo. Teprve teď si všimla druhé lodi z druhé strany mola.
Kay trochu povytáhla obočí. Buď dorazil někdo z mise, a nebo přišel další uchazeč.... projelo jí hlavou. Dívka se ale jen ušklíbla a vydala se nahoru po dlážděné cestě k chatce.
Před dveřmi se podívala na Akeho a dala ruce v bok. Dneska toho měla už celkem plný kecky, a pohrávala si s myšlenkou do něčeho - to znamenalo něčího ksichtu - pořádně praštit. Tak alespoň zaklepala na dveře chatky a otočila se s úšklebkem na Akeho.

Shingo Yamamoto
Yohei

Trénink začne hned, jakmile sem dorazí i zbylí dva členové, kteří jsou zrovna na misi. Rád bych vás viděl všechny tři v akci najednou. Jen se na vás podívám a půjdu, zbytek převezme tady Alice.
Řekl a pokynul hlavou směrem ke své parťačce.Potom začal znovu hrabat v šuplíku.
Ano bydlení. Pokud se dobře podíváš na mapu uvidíš tam ubytovnu.
Potom vytáhl obálku.
Tady to dej správci ubytovny. Najde ti volný pokoj, a při nejbližší možné příležitosti si tam přestěhuj svoje osobní věci. Není to nic moc, ale na víc než na přespání ho potřebovat nebudeš neboj se. Potřebuješ vědět ještě něco? Radši se ptej hned dokud je čas.
Odvětil a opřel se o opěradlo.

Kasai Otoko

Kasai ve vzduchu sledoval, jak na Katsua míří jeho útok, byl velmi silný, ale nepřekvapilo ho, když to Katsuo ustál. Potom Katsuo zahájil protiútok a Kasai také hned reagoval udělal pečetě a zhluboka se nadechl "Fuuton Reppushou" řekl a z jeho úst vyfoukl hodně silný proud větru, který buď popraskal bublinky, nebo je odvál z jeho směru, nyní Kasai volně padal, ale to se proti Katsuovi napřímil hlavou dolu a začal nabírat na rychlosti, chtěl tu jeho bublinu zničit. Vzal si hůl a napustil ji hodně silnou větrnou chakrou a holí namířil na Katsua a pokračoval v střemhlavém pádu na Katsuovu bublinu.

Ake Hoku
KAy přikývla a tím Akeho podrazila, a samozřejmě i všechny jeho plány na vyrvání vesel z jejího držení. Nakonec to Ake vzdal, hlavně proto, že už tam skoro byli a Kay pádla odložila. Ake se nakonec trošku uvolnil a pohodlně ji se usadil v loďce. Chvilku Ake přemýšlel a nakonec se rozhodl. S povzdechem spustil ramena, zavřel oči a na chviličku to mohlo vypadat jako by se chystal usnout, avšak místo toho Akeho ruka vystřelila směrem ke Kay a sebrala jí peníze z kapsy. "Já to vyřídím u Shinga a Alice." řekl a schoval ruku za záda aby na ni nemohla.

Kay Arashi

Kay ale jen zvláštně pokynula hlavou, což vypadalo trochu jako souhlas. Nedělala to schválně, ani nad tím nepřemýšlela.. Ale věděla moc dobře, že mluvit za veslování akorát zmenšuje koncentraci a zbytečně by ji to zdržovalo.
Kay prostě nedala Akeovi možnost k tomu, aby si vesla mohl vzít. Ani ne úmyslně, prostě dělala to, co měla. Prostě přístup trhni si, teď vesluju já...
Už byl skoro podvečer, a loďka se rychlejším tempem díky příznivému proudu vezla k horám, které ukrývaly sídlo Yohei. Kay na čele vyrašilo pár kapek potu, ale to dívka nevnímala. Přece jen, na veslování byla víc než zvyklá.
Pak už konečně před sebou konečně uviděli hory. Kay se pouze zazubila a přestala veslovat; proud už tu byl celkem silný a dívka jen dávala pozor, aby nenajeli na skálu nebo příliš blízko břehu.

Kokoro

Jakmile dokončila tréniink i s Mizurem, oba si je přeměřila pohledem a trochu se zapřemýšlela.
"No, takže pro dnešek... Jste si se mnou hráli dost... Dneska vám dávám den volna, zítra tady budete v 6:00 a těšte se. Mám pro vás připravený tréninkový program. Jakmile se něco naučíte, okamžitě toho využijeme...
Pro dnešek vás už nechám být, nebylo to ani nejhorší ani nejlepší, proto každý dostanete po jedné kuličce."
Hodila po každém jednu kuličku a ukázala na východ.
"Takže zítra, pořádně se připravte..."
Rozloučila se a zmizla v doju.

Info

Takže uděláme to takhle, tenhle den už skončil, Denis ty a já doděláme tu kravinu na skypu a pak to tu hodíme jako filler a sry, už se vám budu věnovat Třeba Yoheiáky trochu přiškrtit

Ake Hoku
Yohei
Ake neprotestoval, ovšem velice bedlivě sledoval Kay a hledal jakoukoliv, byť sebehloupější, záminku aby jí mohl vesla sebrat. Cesta plynula rychle, rychleji než předtím, to možná proto, že Ake nepospával a plně vnímal okolí. "Na další misi si asi počkáme že?" zeptal se Ake, ikdyž otázka byla vedlejší. Hlavní byla odpověď. Mluvit a veslovat zároveň člověku sebere dech, natož pokud se pak bude druhá strana hádat. Ake se pousmál a přimhouřil oči... A to dělal jen když dělal něco zákeřného.

Mizuki Saiuri
Yohei

Vzala si od muže mapu a pečlivě jí složila do kapsy. Chvíli hledala odvahu na další otázku. „Kdy můj tréning začne?“ zeptala se a podívala se na tmavovlasou ženu a pak na muže.
Už se chtěla zeptat na další věc, ale pak se rozhodla mlčet nic víc zatím vědět nepotřebuje. Pak si ale ještě vzpomněla, „No víte bydlím až v Kirikakure a chodit sem každý den..“ Větu nechala nedořečenou a doufala, že pochopí co tím myslí.

Kay Arashi

Nepatrně zrychlila, když se jí Ake optal. ,,Ne, to je dobrý.." zamumlala v odpověď a dál veslovala. Sice měla chuť to Akemu přenechat, ale tvrdohlavost jí to nedovolovala. Chtěla alespoň k Yohei doveslovat. Navíc, proud jim přál, takže by měli být do hodinky dvou u Yohei.
Kay se trochu uvelebila víc v loďce a zase se pustila do veslování; okem párkrát pokoukla k Akemu, zda náhodou nebude protestovat.

Daichi Takeru-oinin

Kliky na stropě? Tak to bude něco, jakmile se pustím abych tleskl, tělo začne klesat k zemi a zkončím hlavou dolů, musím rychle tlesknout a zase se dotknout stropu. Začal s tím, z počátku jednou po chvilce, pak začal frekvenci zrychlovat, asi u dvanáctého kliku se jen tak tak zachytil jednou rukou, druhá už visela směrem k zemi. Vytáhl se opět na obě a pokračoval, teprve když měl vše hotové, uvolnil se a seskočil na zem. Potřeboval chvilku ulevit hlavě, viset tak dlouho směrem k zemi nebylo příjemné.

Ake Hoku
Ake ještě udělal pár kroků aby dodal loďce nějákou rychlost a pak také naskočil. Když si všiml že Kay se chopila vesel, cítil se trošku hloupě, protože tohle by měla být nejspíš jeho práce. "Ehm, Kay-chan, nehceš to přenechat mě?" zeptal se po chvilce, kdy už nemohl vydržet tu 'potupu', přesněji urážku jeho ega. Tohle byla pro Akeho otázka kodexu a cti, což kupodivu dodržoval a neměl rád když mu v tom někdo bránil, což právě teď Kay neúmyslně dělala.

Michiko Takeru

"Kliky na zdi? No jo, velmi nápadité." pomyslela si Michiko s úšklebkem, byla velice dobrá v ovládání chakry a tenhle úkol pro ni nebyl problém, měla i dobře vypracované tělo na holku. Celkem ji to i bavilo. V duchu si počítala každý dřep, aby věděla, kolik má za sebou a kolik zbývá.
Když skončila, čekala na další instrukce. Vzápětí jim byl zadán další rozkaz a sensei kdoví proč, se začal chovat velice divně, narozdíl od prvního dojmu začal působit netrpělivě a neurvale. "Jasně, jasně, slyším." zamručela Michiko, nesnášela, když na ni někdo štěkal, jak na psa. Začala dělat kliky, bylo to celkem snadné, i když značně nepohodlné, navíc si neuměla ani představit, jak komicky musí oba vypadat. Když opět skončila se zadaným úkolem, tak si na strop sedla a čekala opět na nějaké ty opičí cviky.

Kay Arashi

Kay se tedy krátce zastavila, s výhledem na moře. Na tváři se jí mihl úsměv, který ale zmizel, když do ní Ake zezadu narazil.
Dívka si jen povzdechla a poušklíbla se. Neměla to ale Akemu za zlé, taky byla během cesty celkem mimo. Na pláži ještě chvíli stála a vychutnávala si tu atmosféru moře.
Když pak odtrhla pohled od klidného moře, Ake už držel loďku a čekal na ni. Kay se pousmála, krátce se přebrodila vodou naskočila do loďky.
Automaticky vzala vesla, posadila se a čekala, až si i Ake sedne. Pak už jen zabrala do vesel a vyplula, směrem k sídlu Yohei.

Shingo Yamamoto
Yohei

Výborně, tohle bude stačit.
Řekl Shingo a formulář vložil do svých desek k předchozím dvěma. Potom přes stůl podal Mizuki černé desky.
Tady tedy najdeš mapu se všemi důležitými místy na ostrově, jako jsou například obchody,kovárny,dojo atd. Není tam vyznačená skrýš naší organizace, to jen kdyby se ta mapa dostala k nepříteli, tak aby nás nenašli.
Pak se podíval na Alice.
Pokud máš tedy element raiton a specializuješ se na ninjutsu, tak budeš chodit trénovat tady s moji parťačkou Alice, která už má na starost jednu naši členku, která ovládá raiton. Od ní se naučíš nejlíp jak perfektně ovládt raiton ale i jiné techniky.
Řekne a usměje při představě, že už má Alice na krku dva mladé členy, na kterých si nejspíš smlsne.Pak se otočil zpátky k Mizuki.
Jestli máš nějaké otázky tak se ptej.

Ake Hoku
Během pochodu nemuluvili a to Akemu vyhovovalo, protože přepnul na autopilota a prostě následoval Kay, což ovšem občas vyústilo v to, že zakopl, neboť nevnímal pranic z toho co se dělo okolo něj, vpodstatě spal za chůze. Probral se až ve chvíly kdy se Kay zastavila a on do ní vrazil. V tu chvíli si všiml, že vytáhla svoji hůl. Rychle se omluvil, ikdyž to bylo spíše takové zamručení s omluvným tónem. Pak se rozhlédl a poznal, že už konečně stojí na pláži, také si všiml že už je po poledni, takže byl mimo několik hodin. Loď, jak si také všiml, stála tam kde ji nechali, za což byl Ake upřímně velice rád, protože to předešlo mnoha problémům. Jako gentleman rychle předběhl Kay a odtáhl loďku do vody, kde ji držel a čekal ža Kay nastoupí. díky bohu se už cítil poněkud odpočatěji a vyhlídka na to, že bude muset být celou dobu vzhůru se mu už tolik neštítila. "Tak pojedem?" zeptal se s mírným úsměvem.

Mizuki Saiuri
Yohei

Mizuki se posadila na místo kam ukázal ten muž. Vzala do ruky tužku, formulář a začala vyplňovat formulář. Je mi 16 a mým elementem je raiton. nepsala a začala přemýšlet o další otázce.Specializuji se na ninjutsu. S tajiutsu sem na tom průměrně, ale ugenjutsu zájem ani nadání bohužel nemám. Nejraději mám boj na střední a malou vzdálenost. napsala co nejčitelněji. Podala papír muži a doufala, že neudělala někde chybu.

Kay Arashi

Kay se jen poušklíbla a vydala se kamsi po cestě. Ne tak energicky, jako když přicházela do Kirigakure, ale nevypadalo to, že by měla únavou usnout. Prostě šla, Akeho moc nevnímala. Chtěla být v Yohei co nejdříve, najíst se a trochu si odpočinout.
Byla tak hodina nebo dvě po poledni. Kay si ale navzdory tomu, že bylo světlo, připadala, jako kdyby bylo ráno. Jak plynul čas, začala na ni padat chuť sednout si a klimbat. Kay ale naopak zrychlila, odepla hůl ze zad a používala ji jako oporu, kdyby náhodou.
Pak se před nimi objevilo moře. Kay se široce usmála, a doufala, že loďka zůstala tam, kde ji zanechali.

Muchi Endo - Oinínovia

Keď chlapec dorobil cviky, neprestal sa tváriť skepticky. Letmo zatlieskal. "Fajn. V poriadku. A máš pravdu pokračujeme. Chcem vás mať z krku čo najskôr." vyhlásil a zoširoka si zívol. "Tákže, teraz si dáme kliky s výskokom. Budeš robiť kliky a prikaždom nadvihnutí tleskneš s rukami. Samozrejme, budeš na strope a pri výskoku budeš v dosť nepríjemnom úhle. To platí aj pre teba." oboril sa na Michiko. Ulievanie nestrpel. Keď si chvú dať pauzu, majú ju v noci. I keď pri Muchim si ničím nemohli byť istý. Jedna vec však istá predsalen bola. Teraz sú u Oinínov. Ak si mysleli, že sa budú ponevierať a na každom kroku chytia nukenina, sú na omyle. Táto organizácia je tvrdá. Tak isto ako seneseii v nej, a Muchi nieje výnimka.

Ake Hoku
"Co jiného nám zbývá že?" přikývl Ake a byl rád, že nedostal ránu od Kay za svůj pozdní příchod, ikdyž si nedomluvili kdy se sejdou. Ikdyž se Ake vyspal trochu, únava byla ještě horší, protože všechno to podtrhlo ještě vědomí, že se moc nevyspal. Nejhorší na tom bylo to, že až pojedou na loďce, tak se určitě nevyspí, protože Kay je nejspíš taky unavená a kdyby usla...kdo ví kde by se probrali. Proto raději jen protřel oči, dal si pořádnou facku a vykročil vstříc další nudné cestě, tentokrát zpět.

Daichi Takeru-oinin

Dřepy na stropě? budou těžší než na zemi, ale myslím že to zvládneme oba bez větších problémů. Rozumím. Přiběhl ke stěně a dostal se během chvilky na strop, začal dělat dřepy, jak předpokládal, skrčit se bylo daleko těžší, ale narovnal se potom sám, i když ten nápor na nohy při narovnání byl celkem velký, ale i tak se udržel. Jeden, dva, tři.....dělal dřepy a počítal je v duchu, věřil že sestra to zvládne lépe, udrží se snadno a i zbytek jí půjde, co asi bude dalším úkolem? Dodělal dřepy a zůstal zatím na stropě, jistě jim sensei zadá další úkol, tak se podle toho zařídí potom.

Alice Yukari
Yōhei

Čiernovláska len očkom pozorovala dievča, ktoré vstúpilo do ich kancelárie. Znudene zazívala, lebo sa už neuveriteľne nudila a radšej by niekam šla alebo začala trápiť ich nových členov na tréningu. Namiesto toho, ale trčala v kancelárii a čakala, kto ďalší sa bude chcieť pridať do ich organizácie.
Zťažka si povzdychla, rukou si podoprela hlavu, aby si ju od nudy neotrieskala o stôl a uprene pozorovala nádejnú členku ich organizácie.

Shingo Yamamoto
Yohei

Víš, čekal jsem že tohle řekneš.
Řekl Shingo a zasmál se. Pak pokynutím ruky naznačil dívce, aby se posadila. Mezitím začal hrabat v šuplíku, než našel formulář, který před tím dal i Kay s Akem. Položil ji na stůl a dal na něj tužku.
Takže tohle mi vyplň. Je to klasický formulář s informacemi o tobě, jako kolik ti je, pohlaví, jaký máš element, na co se specializuješ, jaké sou tvé silné a slabé stránky. Je to pro nás dost důležité, protože podle toho co napíšeš se bude odvíjet tvůj trénink a tvoje mise.
Pak se otočil směrem ke skříni a vzal do rukou černé desky s papíry. Čekal než, ta dívka , Mizuki, vyplní formulář.

Kay Arashi

A opravdu, Kay už Akeho čekala. Jak dlouho, to raději neřešila. Stála kus od brány, mimo zdi vesnice, opřená o vysoký, omlácený balvan. Ruce měla založené na prsou a jednou nohou netrpělivě poklepávala o zem; co se týkalo tohohle, Kay byla hodně háklivá na přenost, a trpělivosti měla poskrovnu. Nyní to bylo něco jiného, nedomluvili se, kdy a kde se přesně sejdou. Takže Kay prostě vyčkávala, s nepřítomným pohledem upřeným před sebe.
Jak zahlédla Akeho, ušklíbla se a povytáhla obočí. Fajn, to by bylo... Teď se co nejrychleji vrátit do Yohei. Jak Kay čekala, zase ji přepadla ta zvědavost... A chuť si zatrénovat.
Vykročila tedy k Akeovi, kousek od něj se zastavila a pokynula směrem, odkud přišli. „Fajn, takže dem?"

Yohei
Mizuki se nadechla a vešla do pokoje. Byl velký a krásně zařízený. U stolu seděl maskovaný muž, který se díval směrem ke dveřím. Mizuki si pomyslela, že tak nějak si ho přesně představovala. Mimo něj tam byla i tmavovlasá žena, která bohužel nejevila velký zájem o ni nebo o cokoli co se v místnosti dělo. Znovu se rozhlédla a snažila se působit klidně. „Jsem Mizuki Saiuri. Jsem tu, abych se dostala do této organizace.“ řekla co nejzdvořileji a čekala co se bude dál dít.

Ake Hoku
Ake se posadil v příjemném lokálu a jednoduchým gestem si objednal to co obvykle. Pak se rozvalil v židli a koukal z okna. Přemýšlel, přemýšlel o tom co bylo a co bude. Trápila ho ta hlava, ta hlava co se momentálně válela kus od vesnice, kus od svého těla, tao které nic nevěděl. Tehdy Ake jednal instinktivně a zabil člověka bez rozmyslu, protože v jeho očích zradil když bodl svého přítele aby dostal Akeho.
Tyhle myšlenky probíhaly Akemu skrz hlavu a asi by to ještě chvíly dělaly, kdyby ho neprobrala rána jak před něj postavili jídlo.
Rychle se najedl, protože měl hlad jako vlk a dál sledoval jak se za okny lokálu převaluje mlha. Balo to tak uklidňujcí, tak mu to svým způsobem připomělo, že nespal a aniž by si touvědomil, zavřel oči a usnul.
Jeho sny byly vesměs podivné, protože se mu stále dokola v hlavě přehrávalo jak hlava vyletěla, otočila se a pak se zastavila ve vzduchu kde na něj začala mluvit. Pokažé řekla něco jiného, ale vesměl ho obviňovala z toho jak skončila až se to jedno změnila a hlava mu jemným hlasem upozornila že by měl vztát.
V tom si Ake uvědomi že s ním někdo třepe a tak se posadil. Když se rozkoukal znovu poznal lokál kde usnul. Rychle se ohlédl na hodiny a vyskočil ze židle. Na stůl pohodil peníze, ale ty se rozkutálely po zemi, toho si však už Ake, který stál ve dveřích nevšiml. Několik rychlých skoků ho vyneslo na střechy, odkud rychle vyrazil směr k bráně, portože i kdyby tam ona nebyla, bylo to poslední místo kde ji viděl a tak by s klidem mohl odhadnout a doptat se kam šla. Bylo pozdě, spal tam asi dvě hodiny a nejraději by ještě déle, ale už takhle bude Kay nejspíš naštvaná, takže Ake sebou hodí na svoji popravu. Na tím se usmál a s úsměvem doapdl na místo kde se rozešli.

Kay Arashi
Yohei

Nešla za Akem. Jen ho mlčky sledovala.
Po chvíli se ušklíbla; snad mu řekla, že se v poledne jednou tady u brány. A když ne... Tak co se dá dělat.
A tak i Kay vešla do Kirigakure, a vydala se napříč ulicemi. Jednou vytáhla mapu od Shinga, přejela ji pohledem a šla dál. Celou dobu hleděla před sebe, tím naprosto nepřítomným pohledem.
Pak se zastavila u jednoho vysokého domu. Muž, který podal tu misi, byl nebyl ani bohatý, ani chudý, soudě podle domu. Jeho barák byl celkem velký, vyhlížel staře a opotřebovaně. Kdoví co všechno vlastně zažil...
Kay se ale jen poušklíbla, došla k oprýskaným dveřím a párkrát na ně rázně zabouchala.
Po několika vteřinách se dveře maličko pootevřeli a Kay spatřila kousek mužské tváře. Ten muž byl už dost starý, kůže na něm pomalu visela a o těch několika šedých vlasech ani nemluvě. Přeměřil si dívku vyděšenýma očima, a užuž se chystal něco říct, když tu si všiml truhly, kterou Kay držela v pravé ruce.
V tom okamžiku skoro rozrazil dveře, ale pořád zůstával opřený o rám dveří. Široce se zubil, a ukazoval tak několik šedých zubů.
„Aano, ano... Našli ste ji..." zachroptěl a zašmátral v černých šatech. Vytáhl malý, zato ale plný měšec. „Odvedli jste svoji práci..." zachroptěl a natáhl ruku s penězi ke Kay.
Ta na něj celou dobu hleděla s povytaženým obočím. Když se však měšec začal přibližovat k ní, čapla ho a podala truhlu stařečkovi, který ji udržel s překvapivou silou. Dál už se děda nezdržoval; stiskl truhlu v náručí, blaženě zaskučel a vymizel do domu, dveře se za ním se zaskřípěním zavřely.
Kay se ušklíbla, když stařec odešel. Nechápala, co to mělo znamenat, ale upřímě, bylo jí to jedno.. Hlavně že misi splnila.
Měšec s penězi schovala do jedné ze svých kapes, široce se zazubila a otočila se na patě. Měla ještě trochu času, tak se rozhodla si dojít pro něco k jídlu. Na své obavy nezapomněla, ale odmítala to řešit. Hlavně, že předání proběhlo v pohodě.