NFFORPG - Kirigakure no Sato
V dnešní situaci se ale práce oininů nemůže omezovat pouze na lov dezertérů. Narušovat stabilitu jiných vesnic, sabotovat nepřátelské operace, infiltrovat základny a sídla... To vše a mnoho dalšího mají oininové na práci.
Rychle, nenápadně, a bez slitování. Přesně tak musí tito muži a ženy svou práci vykonávat. Pro dobro vesnice a Země vody!
V jejich čele stojí Ai, silná šermířka a sestra mizukage. Někteří spekulují, zda je skutečně tak schopná, či zda si své místo zasloužila svým příbuzenstvím. Tak či onak, kázeň si udržet umí a své sestře je naprosto oddaná. A nebo to při nejmenším velice dobře hraje.
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Jaden
Hodnost: ANBU
Věk: 29
Výška: 179 cm
Váha: 71 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 93
B-rank: 168
A-rank: 68
S-rank: 9
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: ichi
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 154 cm
Váha: 41 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 120
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: ANBU
Věk: 39
Výška: 183 cm
Váha: 69 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
- Frakce oininů: Mezi členy oininů je Fumihiro znám jako nelítostný muž, i na poměry oininů.
Hráč: Vikitori
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 343
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 41
C-rank: 48
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Bl4ckGh0st
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 159 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 330
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 44
C-rank: 52
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: ichi
Hodnost: ANBU
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body: 750
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: stan.com
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 165 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 415
Profil postavy
Takův meč:
Takův prasečí společník:
Splněné mise:
1 C-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 43
C-rank: 54
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Na pozici velitele ohrozil úspěch mise a bezpečí týmu nevyčkáním příchodu posil. Mise ale naštěstí nakonec oslavila úspěch, díky čemuž došlo k zastavení ilegální, těžební operace pod vedením neznámého ninji.
Veřejnosti neznámé věci:
Bude doplněno.
.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Hráč: Stranx
Hodnost: Jounin
Věk: 29
Výška: 168 cm
Váha: 60 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 91
B-rank: 162
A-rank: 57
S-rank: 7
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Jounin
Věk: 44
Výška: 183 cm
Váha: 65 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 118
C-rank: 144
B-rank: 278
A-rank: 41
S-rank: 37
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Miki-san
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 155 cm
Váha: 45 kg
Krevní skupina: 0+
Zkušenostní body: 140
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shiraishi
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 139 cm
Váha: 33 kg
Krevní skupina: B negativní
Zkušenostní body: 158
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Rin6633
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 145 cm
Váha: 37 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 130
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Chaly
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 155 cm
Váha: 49 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 135
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: theFilda4
Hodnost: Jounin
Věk: 25
Výška: 163 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 63
C-rank: 78
B-rank: 108
A-rank: 28
S-rank: 3
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Leon. S. Uchiha
Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 159 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: A
Zkušenostní body: 310
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Noemyska
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 160,3 cm
Váha: 36,4 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 277
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Kitabatake
Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 169 cm
Váha: 51 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 322
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Sadista
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 130 cm
Váha: 35 kg
Krevní skupina: AB negativní
Zkušenostní body: 249
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: stan.com
Hodnost:
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body:
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Ichi
Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 150 cm
Váha: 40 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Hráč: Jaden
Hodnost: Genin
Věk: 15
Výška: 160 cm
Váha: 55 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 32
C-rank: 29
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli ) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
3.5.2018
- Založena kolonka „Významné osobnosti místnosti“
- Počty misí aktualizovány (nakonec asi tolik konzultací potřeba nebude, vymyslel sem to jinak )
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
- Frakce Youhei byla pro nezájem odstraněna a ponechána pouze jako NPC záležitost kvůli ději, stejně jako bývalá frakce Tengoku no Senkyo.
- Technika Kirigakure no Sato není již k dispozici od začátku hry novým postavám z této místnosti. Postavy stávající, které vznikly před touto změnou, dostanou možnost si namísto ní vybrat jinou techniku úrovně D-rank
- Oininové rovněž přišli o techniku do začátku Sokubaku no Jutsu.
- Klasické týmy byly přejmenovány na Standardní jednotky.
- Kekkei genkai klanu Endo bylo pozměněno. Nyní se jedná o formu kekkei genkai youtonu/živlu tání. Více se dozvíte na herním webu na stránce klanu
- Rovněž došlo k úpravám popisků všech klanových technik klanů Kirigakure no Sato, ke kterým přibylo i několik nových
- Byl zaveden krapet jinačí systém misí. Čas od času vašim postavám doplníme do seznamu několik misí jen tak, aniž byste je měli odehrané, s tím, že půjde o jakési „fillerové mise“ a to, co odehrajete, bude „kánon“ vašeho týmu xD
Pro tuto změnu jsme se rozhodli proto, že se nám zdálo nesmyslné, aby měla postava na úrovni např. pokročilého chuunina na kontě kolem pěti misí, neboť se jich prakticky víc ani reálně odehrát nedá, než dosáhne postava výše zmíněné úrovně. Takže pro dobro logiky jich tu a tam dostanete několik k dobru, abysme se počty přiblížili reálnějším číslům ála narutopedie a databooky o postavách z anime/mangy
Zatím máte všichni odpovídající kolonky prázdné, ale to se změní hned, jak na toto téma hodíte řeč se svým senseiem, který se nám posléze ozve a my vám profil vaší postavy aktualizujeme
5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Lázně
Mladík se ponořil do horké vody, připojil se ke svým kolegyním a opřel se lokty o ohraje lázně. Horká voda ho pomalu donutila uvolnit ztuhlé svaly a on se ponořil až po bradu. Nosem přitom vydechl vzduch z plyc, aby tak zadržel slastný výdech, který by se mu jinak vydral z hrdla. Takhle to vypadalo téměř jako zavrnění.
"a už je to tady... ," prohodil nevrle svou poznámku, jenž následoval sarkastickým protočením očí. Další, kdo si myslel, že se, prostě jen tak, stane jeho mentorem. Tako nenáviděl, když mu někdo vnucova své metody a vedl ho za ručičku.
"Tak abychom si rozuměli, Ryo-Taichou," pohlédl na ženu a v jeho tónu zřetelně zazníval vzdor. Možná proto ji nazval kapitánkou, místo aby se uchýlil k všeobecně rozšířenému "Sensei". Nikdy se vůči autoritám nechoval vzdorovitě a poslouchal na slovo. Jenomže nyní už nebyl tím věhlasným doktorem a nebyl popravdě ani pravým stavebním dělníkem. Na stavbu chodil jen proto, aby si vybyl všechnu tu nenávist, kterou v sobě cítil a se kterou si neuměl poradit. Hodiny a hodiny mlátil velkou palicí do zdí, které se měli strahnout, aniž by jedinkrát použil chakry.
"nehodlám se vzpírat povolávacímu rozkazu, ani nechci nijak kritizovat tvé metody," přistoupil k věci naprosto otevřeně, "musela si ale číst mojí složku a víš, čeho jsem schopnej. Tak proč to divadlo s... ," naznačil prsty uvozovky, "... pořádným drilem?" dokončil a pohlédl Ryo zpříma do očí.
Ena Okeda
Tým Yoshitsune
Lázně
Dívka se zhluboka nadechla a s výdechem ze sebe vypustila veškeré napětí, které v sobě držela. S klidnou hlavou a sebevědomím pohledem se nyní otočila směrem k Ryo.
"Nejsem zvyklá vidět cizí těla. Nebo aby cizí lidé viděli to mé." Její oči na pár vteřin přeskočily stranou, skoro jako by odhalovaly jistou zranitelnost, ale hned se zase vrátily zpět.
"Když člověk vyrůstá sám, lázně nejsou zrovna jedno z míst, které by pravidelně navštěvoval." A bylo to tak. Katsumi byla první osoba, která jí do lázní kdy vzala a i to pro Enu nebyl zrovna zážitek, na který by ráda vzpomínala. Musela ale uznat, že Katsumi moc dobře věděla, jak ji dostat z její ulity, a za to jí byla vždycky vděčná. Nebýt jí, kdo ví, jak by to s ní dnes vypadalo. V tom jako by se však náhle sama přistihla ve chvilce slabosti a instantně zavrtěla hlavou, aby se myšlenkami vrátila zpět.
"Pojďme, Tako určitě už čeká." Ukončila radši dívka jakoukoliv další debatu a posadila se na jednu ze stoliček opodál. Ryo jí poté vyčesala vlasy a po nabídce i umyla záda. Když bylo vše hotovo, vyšli společně z šaten a po nalezení vhodného místa se položily do vody. Tako přišel o chvíli později. Jeho tělo bylo na jeho současný stav překvapivě dobře vypracované. Plavovlásky se opět krapet zmocnil stud, ale tentokrát už byla lépe připravená. Zhluboka se nadechla stejně jako předtím a pro jistotu se svým tělem sjela o kousek níž pod hladinu vody. Otázka Ryo se jí při tom zničehonic vrátila do hlavy. Upřímně si vlastně vůbec nebyla jistá, kdo se jí vlastně líbí. Jako by si najednou uvědomila, že nad tou otázkou vlastně nikdy nepřemýšlela. Její výraz byl nečitelný.
Yuri Gateba
Tím D
Genjutsu svet
,,Takže... toto je ten tvoj Nebeský Plán?” Satsuki pomaly vstrebávala to, čo som jej práve povedal, zatiaľ čo sedela na stoličke a hľadela do zeme. Ieyasu sedel pri stole a rukou si opieral hlavu a ja sám som stál otočený k stene. Po chvíli zdvihla hlavu ku mne.
,,A preto musíme pred všetkými hrať tú šarádu s “Yuri-sama” aj my?” spýtala sa tázavo, pri čom som sa trochu vystrel.
,,Nooo, ano, to je nevyhnutná časť plánu,” prikývol som bez toho aby som sa otočil. Satsuki z ničoho nič vstala.
,,Čo ak to niekto nechce? To predsa nemôžeš spraviť,” vravela trasúcim hlasom.
,,Satsuki...” vložil sa do toho Ieyasu a rukou naznačil aby sa upokojila.
,,Nie!” odsekla stroho a hodila po ňom chladný pohľad, ,,Ty máš predsa rodinu a- ako im to môžeš spraviť?”
,,Ak by som nevedel o jeho pláne, nikdy by som rodinu nemal,” odvetil jej pozerajúc sa jej priamo do očí. Tento fakt zarazil aj mňa, táto skutočnosť mi nebola známa, ale je pravda, že jeho dcéra sa narodila až po tom ako som sa mu zveril s Nebeským Plánom.
,,Čo tým myslíš?” povedala žena mierne prekvapeným výrazom, ale skôr vyzerala, že sa Ieyasuho snaží prekuknúť akoby klamal. Ieyasuov pohľad ale vydal za tisíc slov. Nesnažil sa nikoho prekabátiť, jeho unavené oči vyžarovali temnú úprimnosť.
,,Satsuki... začal a zrak sa mu stratil v tieni, ,,... pozrela si sa niekedy okolo seba? Nevidíš, že svet, v ktorom žijeme, je krutý? Samotná podstata života je tiež? Teda, malé tvory žijú iba aby nakŕmili tie väčšie? Že existencia ako ju poznáme bol možno omyl. Žijeme iba preto aby sme raz zomreli. LENŽE!” Ieyasu sa na chvíľu zastavil a zdvihol zrak, ,,ak náš plán výjde, všetko to prestane existovať a my sa prenesieme to vyššieho stavu, rozumieš?... Dôvod prečo som odmietol Yuriho ponuku buniek Hashiramy Senju je ten že... už nikdy sa nechcem nohou dotknuť tohto sveta, nie takto. Až dosiahneme Nebeského Plánu, bude to o to viac nasyťujúce,”
Ja a Satsuki sme ho sledovali. Nikdy mi nepovedal, že toto je ten pravý dôvod prečo sa vzdal šance znova mať nohy.
,,Tak prečo si vlastne priniesol svoje dieťa sem namiesto toho, aby si počkal, kým Nebeský Plán bude úspešný?” spýtala sa ho a Ieyasu, aj keď sa to snažil skryť, sa zarazil. Nemal na to odpoveď.
,,To je iba o dôvod viac prečo musíme uspieť... Satsuki... Ja, Yuri Gateba, zbavím ľudstvo utrpenia,” pozrel som sa jej priamo do očí. Ona chvíľu premýšľala.
,,Vie o tom ešte niekto? Mia?” spýtala sa. Hlavou som naznačil, že nie. Satsuki vyzerala akoby v nej prebiehal vnútorný boj. Jej povaha chcela tento plán odmietnuť, ale nejaká vonkajšia sila jej to zakazovala. Chvíľu sa triasla a bol z nej jeden veľký balíček tikov. Po chvíli ale prestala. Ieyasu to ignoroval akoby sa nič nestalo.
,,Dobre... Verím ti,” zahlásila po chvíli a po týchto slovách sa uvolnila, akoby jej zo srdca spadol ťažký kameň. Ja som prikývol a mierne sa usmial. Satsuki sa znova posadila.
,,Je pravda, že radšej by som to nepovedal vôbec nikomu...” drepol som si k ním dvom, chytil za hlavy a objal, ,,... ale vy dvaja ste pre mňa špeciálni,” držal som ich tak asi 3 sekundy.
,,Fuj, máš spotenú ruku, idiot,” Satsuki vzala moju ruku a odhodila ju preč. Zaskočene som sa pozrel smerom k nej, ale ona hľadela druhým smerom.
,,Hej, koho nazývaš idiotom, ja som Yurikage!” zakričal som nahnevane.
,,Nezačínajte s tým a radšej nás oditaľ dostaň,” Ieyasu smeroval k dverám von z laboratória. Postavili sme sa medzi dvere a stenu a pomocou D4C som nás preniesol naspäť. Ja som sa potom vybral naspäť domov. Vstúpil som do dverí, kde ma privítal môj komorník. Jeho som iba pozdravil, vyzul sa a smeroval priamo dole do pivnice, k stene úplne na konci. Ťažko som vydýchol, spravil ručné pečate a položil dlaň na stenu. Tá sa začala pomaly posúvať a za ňou sa odhalila v stene uložená, kamenná maska. Maska nemala žiaden otvor na oči ani nos. Ústa boli v tvare diabolskeho úsmevu a trčali z nich dva male tesáky. Vzal som ju do rúk a pozeral do jej kamenných očí, ktoré vyžarovali hrozivý dojem. V celom tele som cítil jej silu, ktorá teraz absolutne zablokovala moju chakru. Bola tak mocná, že to spraví každému, kto sa jej dotkne, dokonca aj mne, Yurimu. Ale toto bol kľúč k môjmu plánu. Už musíme len počkať, kým bude všetko pripravené.
,,Yuri-sama,” ozvalo sa za mňou a do pivnice vstupoval Arumin.
,,Arumin! Vravel som ti, že tu nechoď počas môjho času na premýšľanie v pivnici!” okríkol som ho a stenu opäť zapečatil.
,,Oh, samozrejme, zabudol som. Každopádne, počas vašej neprítomnosti dorazil list z Gatebagakurskej Výzkumnej Inštitúcie. Píše sa tu naliehavé,” oznámil.
,,A čo sa v ňom píše?” spýtal som sa ho a uistil sa, že je stena zavretá.
,,Nečítal som ho, je pre vás,” neisto odpovedal.
,,Ale Arumin, veď predsa vieš, že listy, ktoré nepochádzajú od Ieyasua môžeš vždy čítať. Nevadí, daj ho sem” vzal som si od neho list a otvoril ho. Kľudne som začal čítať, ale ako som ním postupoval ďalej, cítil som, ako sa moje srdce zrýchlilo až kým som došiel k jeho koncu. Potom som papier pokrčil a zahodil a v momente vyštartoval von.
,,Je to vážne, Yuri-sama?” spýtal sa Arumin, ale ja som mu neodpovedal, iba som bežal do Gatebagakurského Výzkumného Centra. Vtrhol som dnu a do meteorologického krídla.
,,Yurikage-sama, sme radi, že vás vidíme, iste ste-” začal jeden z doktorov, ale ja som ho prerušil:
,,Takže o týždeň nás trafí meteorit a s 90% šancou vyhubí celé ľudstvo? A na to ste prišli až teraz?”
,,Vieme, že to znie zvláštne, takmer akoby to bola len nejaká hra, alebo výmysel slúžiaci k tomu, aby sa príbeh pomohol ďalej, no bohužiaľ, je to tak,” s poľutovaním odvetil doktor. Ja som sa ale pomaly upokojil. Týždeň, to je dostatočne dlhá doba na to, aby som dokončil svoj plán. Hľadel som iba na stenu za doktorom. Vskutku mal pravdu, celé to znelo iba ako nejeká zápletková záležitosť a ani nie veľmi dobrá, aby ma to posunulo k tomu, aby som plán dokončil. Bolo to zvláštne, ale nemal som veľa času nad tým premýšľať. Zrak som presunul na hodiny na stene bolo už takmer 11 hodín večer. Týždeň odteraz, mám jeden týždeň. Plán sa práve posunul do svojej poslednej fázy.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Jeho technika uspěla, ale opravdu na poslední chvíli.
„Gh!“ vycenil Renjiro chrup, když se žhnoucí meč zastavil jen kousek od jeho krku.
Ten chlap byl neskutečně rychlý a silný! To množství energie, co mu musel odebírat, aby ho udržel!
A ten žár co sálal z jeho meče!
„Khh...!“ zaskřípal bělovlásek zuby, když se mu kůže na krku začala pálit. Musel ho ale udržet! Nesměl povolit!
Zastavil postup své chakry, aby muži mohla Yui sebrat helmu s rukavicí, a soustředil se na ty části nepřítelova těla, kterých se jeho technika dotýkala.
„Dělej, Yui!“ zařval na zelenovlásku.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Ren Nagayama
tým C
severné cvičisko
Sledoval Mitsua a pousmial sa ako sa vyhol znovu jeho útoku. Robil si profil Mitsua a premýšľal nad tým že by s ním mohol vychádzať dobre. Vedel že by bol šťastnejší ak by si našiel priateľov a ani jeho sestry by nechceli aby zanevrel na ľudí okolo seba. Bokenom zas odrazil Mitsuovi tyč a skoro okamžite ustúpil o pár krokov. Bol si vedomý že v skutočnom súboji by si iba ťažko mohol dávať na čas a premýšľať nad tým čo bude robiť. Všimol si prichádzajúceho chalana, no rozhodol sa ho pre tú chvíľu ignorovať. Boken zas chytil iba do pravej ruky a rozbehol sa k Mitsuovi. Útok viedol zdola a na prvý pohľad to vypadlo že chce zasiahnuť jeho pravé rameno. Tesne než došiel k Mitsuovi si boken prehodil do ľavej ruky a zaútočil z druhej strany.
Ryo Yoshitsune
Tým Yoshitsune
Cvičiště
„Ale no tak, Eno, nemusíš se přeci stydět. Jsme obě ženy,“ usmála se zelenovláska. „Nebo jsi na dívky?“ zeptala se zvědavě. Navedla ji ke stoličkám u sprch a počkala, až si na jednu sedne. Potom jí na hlavě vyčesala hezký drdol a popadla sprchu. „Umyju ti záda, co ty na to?“ nabídla.
O chvilku později už obě seděly v horké lázni a z pánských šaten k nim přicházel Tako.
Ryo musela uznat, že byl kus chlapa, což ji ale moc nezajímalo. Muži ji vůbec nepřitahovali.
„Dnes to byla taková malá rozcvička. Od zítřka začne pořádnej dril. Proto byste si teď měli co nejvíce odpočinout a nabrat síly,“ pronesla, když se lokty opřela o okraj lázně a rozkošnicky vzdychla. Milovala teplo a horkou vodu.
Mitsuo Yuki
Tým C
Severní cvičiště
Byl opravdu rád, že alespoň z toho, co zatím viděl nebyl tak slabý, jak si Mitsuo myslel. Stále si ale nemyslel, že by to byla jeho chyba, že Rena špatně odhadl. Možná jeho slova špatně přeslechl nebo třeba Ren z nějakého důvodu lhal, ale nechtěl dávat ani nejmenší šanci
tomu, že by se on sám zmýlil.
Přišlo mu tak trochu směšné, že ho Ren zkoušel, jestli má cenu s ním ztrácet čas, ale neštvalo ho to.
Když jeho útok Ren zablokoval, okamžitě se skrčil, aby se dalšímu Renovu útoku dokázal vyhnout. Nevěděl, jestli to byl znovu útok na zkoušku, ale Mitsuo se tomu znovu dokázal vyhnout. Každopádně i přesto, že to bylo znovu předvídatelné, tak byl útok rychlejší, nejspíš to bylo tím, že tentokrát držel Ren bokken v obou rukou, ale nebyl si tím jistý. Když už byl Mitsuo při zemi, tak toho chtěl využít a pokusil se Renovi podrazit svou holí podrazit Renovi nohy, kdy mu mířil pod pravé koleno.
https://t.me/pump_upp
Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Lázně
Tako své kolegyně opustil a vstoupil do pánských šaten sám. Bylo tam celkem plno, ale to se v této denní době dalo čekat. Našel si tedy skříňku, vysvlékl se z toho smradlavého oblečení, dal ho do košíku a položil na něj velice štědré spropitné. Po tom košík donesl k přepážce a posunul ho za ní. Nebyla to sice oficiální nabídka lázní, že by vám vyprali oblečení, ale Tako to talto neudělal poprvé a věděl, že si tady každej moc rád přividělá.
Mladík se vrátil zpět ke skřínce, popadl župan a přesunul se do umívárny. Tam ze sebe ledovou vodou smyl veškerou krev, špínu a vyplavil z těla i poslední zbytky opilosti. S těmi se bohužel vyplavil i serotonin a na Taka padl opět splín a jeho výraz se přesunul do ignorantského nezájmu.
Pevně si kolem pasu uvázal ručník, oblékl si župan, načež vyšel z pánských umívázen do společné lázně. Velice pomali došel na okraj a očima vyhledal obě dívky. Poté celkem efektně sundal župan a pověsil ho na věšák.
Svaly se hezky rýsovaly, lesknoucí se vlhkostí právě umytého těla a jeho výraz upřímného nezájmu podpořil jeho přirozenou krásu. Pomalu vstoupil do lázně a připojil se ke kolegyním, ignorujíce pohledy ostatnich dam v lázni. Ne nadarmo byl donedávna znám jako veliky sukničkář.
Tým G: Ztracený ostrov
Když se Renjiro pohnul, otočil k němu svalovec pohled a bez viditelného problému sledoval jeho problesknutí. Rytmické dunění se blížilo a roztřáslo celou jeskyni, až se ze stropu uvolnilo několik kamenů, které tvrdě dopadli na zem. Podle toho se dalo usoudit, že už jsou uvnitř a blíží se.
Svalovec se ušklíbl, když se Renjiro probleskl podruhé a prudce máchl čepelí, která vzplála jasným rudým ohněm. Čepel se přitom rozpálila do běla.
Bělovláskovi se ale povedlo přiblížit se včas na to, aby aktivoval techniku a tak se meč zastavil jen kousek od jeho krku. I tak však mladík ucítil, jak se jeho kůže pálí a kdyby na místě setrval jen o chvilku déle, jistě by mu žár propálil krkovici.
Znehybněný muž zatnul zuby a z hrdla se mu vydralo zuřivé zavrčení, jak se snažil uvolnit. Bylo jen otázkou času, kdy se mu povede techniku překonat.
Ena Okeda
Tým Yoshitsune
Cviciště
Ena se naposledy rozhlédla po nyní již prázdném cvičišti. Stále si nebyla jistá, co si o tom všem má myslet, ale jedno přeci jen věděla. Jednotky oininů byly jediné místo, kde mohla získat informace, které potřebovala, a to jí za to rozhodně stálo.
Když konečně stanuli před lázněmi, dívka si rázem uvědomila, že jediná osoba, se kterou kdy byla v lázních, byla Katsumi. Na chvíli se jí zmocnil stud, ale nedala na sobě nic znát. Následovala tedy Ryo dovnitř do ženských šaten. Pomalu ze sebe sundala své oblečení, načež se na otázku Ryo automaticky otočila směrem k ní. Její oči při tom na chvíli sklouzli na její nahé tělo, než se s lehce zarudlými tvářemi rychle podívala stranou.
"Hm." Pokynula tiše a natočila se k zelenovlásce zády. Byl to pro ní zvláštní pocit, jelikož prakticky vyrůstala bez rodičů a nikdo jí něco takového nikdy nenabídl. V jejím obličeji byl nečitelný výraz.
"Arigato." Poděkovala nakonec, načež popadla jeden z připravených ručníků.
Ryo Yoshitsune
Tým Yoshitsune
Cvičiště
„Eno, drahoušku, pokud se Tako zase poblije, vymáchám mu v tom obličej,“ přislíbila a s povzdychnutím hodila mladíkovi pilulku. „Na, to je na žaludek. Kdyby to nepomohlo, mám ještě jeden, ale to nechceš. Je to čípek.“
O několik minut později už trojice stála u vstupu do lázní a Ena s Ryo se na chvilku loučily s Takem před šatnami, aby se zase setkali ve smíšené lázni. Jouninka začala svlékat i zbytek svého oblečení a vyčesala si dlouhé vlasy do drdolu.
„Eno, drahoušku, chceš taky vyčesat vlasy?“ obrátila se pak zcela nahá k dívce.
Seiichi Oshitari
Tým C
Cesta domov, dom Seiichiho rodičov, severné cvičisko
Nechal lekársky personál odviesť Miki a ešte chvíľu zostal stáť. Zamyslel sa iba na malú chvíľu než sa rozhodol čo urobí a že pôjde domov. Bol si vedomí že by mu o Mikinom stave nikto nič nepovedal. Kráčal pomaly smerom k miestu kde býval.
Prešiel dvermi a v obývačke stretol svoju mamu. Pozdravil ju a rovno šiel k sebe do izby. Potreboval vstrebať všetko čo sa v ten deň stalo, takže si iba pretiahol šerpu s katanou cez hlavu a položil ju vedľa seba na posteľ. Chrbát si oprel o stenu a zavrel oči, nikdy si nemyslel že nastane obdobie keď mu bude viac záležať na inom človeku ako na ňom samotnom. Skutočne sa o Miki aj ostatných bál, aj keď to na sebe nedával poznať. Po pár hodinách šiel do kuchyne na večeru, rodičom iba na otázku čo robí doma povedal pravdu o tom čo sa v sklade stalo a aj to že nevie čo sa bude diať ďalej. Šiel späť do svojej izby a prezliekol sa. Chýbajúca čelenka mu pripomínala akú veľkú chybu v ten deň takmer urobil. Ľahol si do postele a o hodinu zaspal. Spal až do rána a hneď ako sa zobudil mal jasno v tom čo bude robiť. Hneď po raňajkách šiel do nemocnice na kontrolu s rukou a dozvedieť sa viac o tom ako dlho tú ruku nebude môcť poriadne používať. Trochu ho sklamalo keď sa dozvedel že do ďalšej kontroly mu na ruke dlaha ostane. Vrátil sa domov a ďalšie tri dni v podstate nič nerobil iba sa tak flákal po okolí domu rodičov. Aj keď chcel vedieť či sú ostatní v poriadku, nejako vedel že by to nebolo správne. Čakal kedy dostane nejakú správu o tom kedy a kde sa má stretnúť s členmi tímu. Väčšinou to bol práve on kto vyberal poštu, keď sa vracal zo svojich potulkoch. Čo bolo v jeho prípade okolo poldruhej poobede.
Tomu bolo aj toho dňa keď mu došiel dopis z kancelárie mizukageho. Prečítal si ho v rýchlosti a došiel si do izby pre katanu. Tú si pripevnil za pomoci šerpy na chrbát a zo svojho stola si zobral čelenku. Nemotorne si ju priviazal na čelo a šiel rodičom oznámiť kam ide. Potom skoro okamžite vyrazil na severné cvičisko. Nijako sa neponáhľal, keďže vedel že ich tím prevzal niekto iný. Hneď keď došiel na severné cvičisko porozhladol sa po ňom. Pohľadom zastal na mužovi stojacom obďaleč od dvoch chalanov ktorí očividne trénovali. Trochu nervózne došiel k tomu mužovi než ho oslovil. "Prepáčte, ak vyrušujem ale ste pán Jirou Kitabatake?" opýtal sa potichu a pozrel na opretú katanu.
oinini, lékařský personál
Tým C
molo, kirigakurská nemocnice
Podsaditý oinin popřál Seiichimu a Miki štastnou cestu a přesunul se k raněnému správci. Ten byl naštěstí díky Isamovým schopnostem na poli první pomoci stabilizovaný. Masité dlaně znovu začaly zářit zeleným světlem techniky Shousen no Jutsu.
V nemocnici se to – ostatně jako vždy – hemžilo lidmi. Pacienti, sestry, lékaři, sanitáři, ti všichni se v dlouhých chodbách míhali a zastavovali. Personál kirigakurské nemocnice patřil k opravdovým profesionálům, nebylo tedy divu, že když jedna ze sester spatřil bezvládně ležící tělo dívky v Seiichiho náručí, okamžitě zavolala na pomoc pár kolegů.
Ti si od genina raněnou kunoichi převzali a zanechali ho na chodbě samotného.
Seiichi Oshitari
Tým C
Mólo
Sledoval čo sa dialo okolo neho a snažil sa to pochopiť. Seiichi nepatril k tým ľuďom čo by sa starali o to plniť niečie príkazy. Musel sa pousmiať a pozrel na Miki. V hlave si hneď ujasnil že má ten muž pravdu. Mal by ju ešte prezrieť lekár. "Ako poviete pane" urobil pár krokov k Miki a počkal pokým od nej odstúpil ten ďalší a zdvihol ju. Vyrazil zas smerom do nemocnice a dával pozor aby nešiel nejako rýchlo. Nechcel Miki ublížiť a zastavil sa na malú chvíľu pred nemocnicou. Zamyslel sa čo bude robiť, ale nakoniec sa rozhodol vstúpiť do nemocnice.
Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Cvičiště
Tako si poraženě povzdechl a chabě rozhodil rukama na důkaz, že vzdal jakýkoliv další odpor. Nemělo smysl jim to dále komplikovat, pokud opravdu stáli o to, aby se k nim přidal. Nakonec, oni budou ti, kteří budou litovat.
"No tak fajn," doplnit to i slovy a zamračil se, když Ryo vznesla výhrady proti alkoholu na tréninku, ale svou námitku spolkl. Byla to jen malicherná poznámka.
"Slibuju," pokrčil rameny na důkaz, že jemu to může být vlastně ukradené a pomalu vstal. Prozatím se rozhodl, že nebude tým zpomalovat. To, že on sám byl na samém dně, ještě neznamenalo, že tam nutně musel stáhnout i své okolí.
Ren Nagayama
tým C
severné cvičisko
Ani ho neprekvapilo že Mitsuo bol schopný vyblokovať jeho útok. Nikdy ho týmto útok skutočne neplánoval zasiahnuť. Chcel iba vedieť ako zareaguje Mitsuo, iba ho sledoval keď sa vzdialil. Musel sa pousmiať keď ho Mitsuo začal poučovať a pozrel sa mu do očí.
"Bol to zámer, aby si predvídal a vyblokoval môj útok" povedal a uchopil boken pevnejšie. Sám ani nevedel prečo mu to hovoril. "Keby si sa nechal zasiahnuť tak očividným útokom, môžeš my veriť že by som nestrácal s tebou čas" očko hodil na svoju opretú katanu. Bol tak vychovaný aby vyhľadával iba silnejších protivníkov ako bol on sám.
Nijak nezaváhal a prehodil si boken do pravej ruky aby jednoduchšie odrazil tyč než chytil boken obomi rukami. Svojím úderom mieril Mitsuovi na ľavé rameno.
Ena Okeda
Tým Yoshitsune
Cvičiště
Teprve když černovlásek konečně přestal zvracet se dívka odhodlala otočit zpátky. Ryo zrovna rozkládala své mokré šaty na trávu, zatímco Tako se pomalým tempem po všech čtyřech začal šourat pod jeden ze stromů opodál. Byl bledý jako mrtvola a podle všeho, co dívka ten den už viděla od toho možná neměl ani moc daleko. Přesto se musela usmát. Jestli někdo uměl probořit ledy, tak to byl právě Tako, byť o tom možná ani sám nevěděl. Do té doby totiž Ryo vystupovala pouze jako vypočítavá osoba, ale nyní to vypadalo, že je to na moment opravdu ona. Zelenovláska poté zakončila cvičení svým zhodnocením, načež navrhla, že můžou zbytek dokončit v lázních. Dívka tiše pokynula na souhlas. Její oči se při tom přesunuli na černovláska sedícího pod stromem.
"Ale pokud znovu spustí, uklízíte to vy."
Ieyasu Kitabatake
Tým D
genjutsu svět
„Dokázal jsi to“, pravil nevýrazným tónem, „Mizukage i pán země Vody jsou po smrti.“ Deri Hamushi pracoval jakožto pravá ruka Mizukage v oblasti administrativy snad odnepaměti – nebo tak si to alespoň Ieyasu pamatoval.
„Vím,“ odvětil tiše medik a věnoval mu znepokojený pohled. Zelenovlasý mladík měl místo levé ruky nepravidelně tvarovaný pahýl, ze kterého tekla krev v galonech. Sekretář se i přes své smrtelné zranění stále usmíval a choval, jako by se nic nedělo.
„Vážně dobrá práce.“ Ieyasu se musel otočit a zamířit pohledem na zem, aby si výbuchem ustřelené mluvící hlavy všiml. Patřila jednomu ze strážných, které v největší budově Kirigakure no Sato pravidelně vídal. Hlava stejně jako Deri předstírala, že se nic neděje. „Akorát se mi teď celkem blbě chodí,“ přiznal strážný a odkutálel se pryč.
Přišla noc a náměstí se vylidnilo. Inkoustová tma zalila celou vesnici, výbuch zlikvidoval vedení. Těžce vzdechl a zadíval se k obloze. Pohled na zářící hvězdy ho vždy uklidňoval. Tentokrát se však neukázala ani jedna, jako by se jim všem hnusilo, co provedl.
Sklopil zrak zpět k zemi a smutně si povzdechl. Kamenné kostky, tvořící povrch náměstí se za ten krátký okamžik zvládly přetvořit v udusanou hlínu. Rozhlédl se kolem. Byl zpátky ve vesnici.
Zdála se být jiná. Všichni nemocní zmizeli, v opravených domech se svítilo a z jejich komínů se linuj táhlý, šedavý dým. Vůně kouře, zpěv ptáků, noční vánek – tolik vjemů. Proč ale ani jeden z nich nevnímal? Zdálo se mu, že ho opustily i jeho smysly, tedy kromě zraku.
Na prašné cestičce se rýsovala silueta, kterou dobře znal.
„Yuri-kun!“
Mitsuo Yuki
Tým C
Severní cvičiště
Nečekal, že se Ren útoku vyhne, ale bylo to příjemné zjištění, že se dokázal takto rychle a efektivně vyhnout, i když zápas nebyl nějakým způsobem odstartován. Jeho obavy už pomalu začali mizet, ale jasně věděl, že rychlost prostě není v souboji vším, takže si úplně jistý být nemohl. Jeho protiútok byl také celkem zajímavý a vypadalo to, že Ren ani moc dlouho nemusel přemýšlet nad tím, co udělá. Něco takového ale Mitsuo očekával, takže jeho útok dokázal poměrně jednoduše zblokovat svou holí.
Po bloku uskočil o kousek dozadu, aby získal čas nad promyšlením jeho dalšího útoku. „To byl celkem pohotový úhyb, to musím uznat. Ale tvůj úder byl moc předvídatelný.” Začal Mitsuo poučovat Rena, jako by byl nějaký jeho učitel. Byl totiž zvyklý, že při jeho samostatných trénincích mu ten silnější říká, co udělal dobře a co špatně. A v tomto souboji se považoval Mitsuo za silnějšího. Když si promyslel, co udělá rozběhl se směrem k Renovi, kde využil svou výhodu ve vzdálenosti zbraně a holí mířil Renovi z pravý strany na jeho stehno.
https://t.me/pump_upp
Fumihiro Yarui
Tým Yuurei
molo
Jeden z maskovaných mužů – od pohledu podsaditý i přes plášť – se přikrčil k raněné dívce. Zpoza lněné perelíny vykoukly buclaté ruce v gumových rukavicích. Jakmile se dotkly krvácející rány, začaly vydávat již na první pohled uklidňující zelenkavou záři.
„Shousen no Jutsu,“ zašeptal oinin, soustředíce se na svou práci. Rozšklebené okraje kůže se k sobě ihned přiblížily a zpomalily tak výtok životně důležité tekutiny z Mikina těla.
„Postarám se o to, Yuurei–taichou,“ pročísl slovy napjatou situaci holohlavý shinobi s okrovými ornamenty na masce. Jako odpovědi se mu dostalo prosté „mhhmm“ a pokývnutí hlavou od vysokého, vyzáblého muže se zelenou maskou připomínající oni. Kostnatým prstem ukázal na Seiichiho: „Jakmile bude tvá kamarádka v pořádku, zamiřte do nemocnice. Měli by ji ještě prohlédnout,“
Prázdný pohled nefritově zelené škrabošky se stočil k zadýchanému Funovi. Fumihiro opatrně zalovil v kapse na vestě a předal chlapci zapečetěný svitek. Bez dalšího vysvětlování se vydal za svým kolegou zhodnotit situaci na molu. Tedy spíše na tom, co z něj zbylo.
Ryo Yoshitsune
Tým Yoshitsune
Cvičiště
Když byly šaty konečně vyprané, rozložila je na trávu a se zarudlými tvářemi se podívala na mladíka. Měla na sobě tílko a kraťasy. „Stojí,“ obrátila se k mladíkovi. „Tako, máš bod. Nachytal jsi mě na švestkách,“ přiznala mu. „Přesto bych uvítala, kdybys příště na trénink přišel střízlivý. Ena taky nebyla tak marná. Měla dost rozumu na to, aby se ti v takovým stavu nepletla pod nohy,“ postavila se a povzdychla si. „Vzhledem k tomu, že jsem velmi nalehko a začíná mi být fakt zima, navrhuju zbytek tréninku dodělat v lázních. Co vy na to?“
Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Cvičiště
Tako se po čtyrech odšoural kousek dál od místa, kde zvracel a tam se opřel zády o strom. Byl ve tváři celý bledý, promočený od vodních klonů, točila se mu hlava a bylo mu špatně, ale alkoholové opojení pomalu ustupovalo do pozadí.
"Já vás varoval," zašklebil se, jako raněný voják co pronáší poslední vtip před smrtí. Tohle bylo naprosto absurdní.
"Stojí vám to za to?" optal se opět tím sebekritickým tónem, kterým, jako by se vysmíval své vlastní existenci. Nebyl dobrý doktor, shinobi a ani člověk. Nechápal, proč o něho stojí zrovna speciální jednotky.
Seiichi Oshitari
Tým C
Mólo
Podopieral správcu a stále rovnako rýchlo postupoval za Funom. Už z diaľky si všimol troch maskovaných osôb a naznačil Isamuovi aby na malú chvíľu zastavili. Chcel si byť istý že neohrozia správcu. Skúmal Funove správanie a zvažoval čo bude najlepšie urobiť. Keď očividne Fun začal niečo tým osobám hovoriť zas sa dal do kroku. Vedel že Fun v nich očividne nevidí nepriateľov a tak bol pokojný. Zastavili sa pri Miki a sám Seiichi šiel bližšie ku Funovi. "V poriadku Fune?" musel sa ho opýtať. Pohľadom ale stále pozoroval osoby pred sebou.
Fun Kotoshi
Tým C
Pach krve a spáleného dřeva
Maskovaní lidé se zastavili tak akorát, aby si je Fun dokázal pomocí své techniky prohlédnout. Skoro jako by o jeho schopnostech věděli.
Pár vteřin nejistě zvažoval možnosti, ale pak se rozhodl, že to nemohou být nepřátelé. Kdyby patřili k tomu samurajovi, jejich cílem by nebyla Miki a kdyby chtěli zabít Funa, bylo by to o dost snazší v situaci, kdy by zrovna nesl na rameni váhu navíc a neměl volné ruce. Šetrně tedy položil svou zraněnou společnici na řídkou trávu a zaposlouchal se v očekávání, že zaslechne kroky Isamua a Seiichiho.
“Nevím kolik je útočníků. Náš sensei s nimi bojoval od chvíle, co zranili správce skladu. Uvnitř,” rukou ukázal směrem k hořící hromadě dřeva zakryté hustým kouřem, “nás zastavil jeden z nich v samurajské zbroji a požadoval vydání zraněného správce. Unikli jsme jen tak tak a další dva mí společníci by tu měli být každou chvíli i se zraněným mužem.” Hned poté, co na maskované oininy vychrlil informace, se Fun znovu hlasitě rozkašlal. Jeho plíce ještě nebyly na tak dlouhým monolog, po nadýchání se kouře, připravené.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
„Yosh!“ zamračil se s bojovným úsměvem Renjiro, když se Yui postavila vedle něho a připravila se k boji.
„Ikuzo! (Jdeme na to!)“ zapružil v kolenou a vyrazil vpřed, zatímco jeho pěsti vzpláli chakrou.
Aby toho muže dostatečně rozptýlil a dal Yui prostor mu sebrat tu helmu s rukavicí, musel bojovat agresivně!
„Shunshin no Jutsu!“ probleskl se kolem muže, aby na něho mohl zaútočit z opačného směru než Yui, načež použil Shunshin no Jutsu znovu, aby se dostal k němu, poskládal sedm pečetí, a napřáhl se.
„Daruma no Jutsu!“ natáhl se po muži oběma dlaněmi, ze kterých se na něho vyhrnula Renjirova chakra ve snaze ho celého obalit a uzavřít v chakrové kopuli, která by mu okamžitě sebrala veškerou pohybobou energii.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Zaúpěla a rozhlédla se okolo sebe. Ten hluk, to dunění… Musely to být ty sochy, které teď určitě naprosto dokonale ovládal. Měla strach! Jak tohle mohli porazit?
Někdo s ní zatřásl. Zaslechla jí známý hlas, ucítila známou vůni. Ten někdo byl Renjiro. Prudce sebou trhla a probrala se. Měl pravdu. Teď nebyl čas na to se bát. Museli ho zastavit. „Un!“ vyhrkla a postavila se vedle něho. „Jdeme, Serori-kun!“ souhlasila a složila pečetě. S tím se její zornice změnily na kočičí a na rukou jí vyrostly skleněné drápy.
Ren Nagayama
tým C
severné cvičisko
Musel sa pousmiať keď na neho Mitsuo zaútočil. K jeho prekvapeniu mu to urobilo radosť že Mitsuo očividne berie tréning vážne. Urobil iba pár krokov aby sa dostal s dosahu Mitsuovho útoku a pevnejšie uchopil boken. Nepatrilo k jeho povahe dávať najavo čo plánuje urobiť. Už ododňa keď začal s kendo ho veľmi často podceňovali a to mu dávalo výhodu. Skoro okamžite mu mysľou prebehlo čo urobí, vedel že jeho útok bude o niečo slabší jednou rukou. V duchu sa musel zasmiať keď si spomenul ako často ho jeho sensei na kende upozorňoval. Boken držal iba v ľavej ruke a zaútočil s pravej strany, mieril Mitsuovi pod pravé rameno.
Ena Okeda
Tým Yoshitsune
Cvičiště
Dívka byla stále na pozoru, aby byla připravená čelit případnému útoku, který mohl kdykoliv přijít. Zpovzdálí se mezitím ozývaly zvuky cákající vody. Bylo ale těžké určit, jestli byl jejich zdrojem Tako a nebo Ryo.
"Tss." Zasyčela naštvaně dívka a sebrala ze země svůj kunai. Bylo pro ni stále příliš riskantní se jen tak naslepo vrhnout vstříc mlze, ale moc dobře věděla, že nemůže čekat, až se Ryo vypořádá s Takem nebo naopak. Musela jednat. V tom se ale ozval hlasitý křik Ryo. Dívka si nejdříve nebyla jistá, jestli to není jen nějaký plán zelenovlásky, ale poté, co se mlha trochu rozplynula, její obavy naprosto zmizely. Tako zběsile zvracel do vody a Ryo, která stála opodál s výrazem, který vydal na tisíc slov, máchala zoufale své oblečení. Plavovláska se pomalým krokem rozešla blíž, čehož ale zase rychle díky závanu větru litovala.
"Bože..." Povzdechla si tiše, zacpala si nos a galantně se otočila, aby nekoukala na zvracejícího černovláska. Kdyby jí někdo řekl, že tohle bude první den v jednotkách oininů, tak by se mu vysmála.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Renjiro na Yui zmateně hleděl, když ho vyděšeně objala a začala vykládat cosi o tom, že Inariho ta helma ovládá.
„Cože!?“ vykřikl bělovlásek a zahleděl se na muže, levitujícího nad zemí.
Kenshinova malá sestřička se k nim přidala a vrhla se jejich kapitánovi s pláčem kolem krku.
Podle Kenshinových slov tomu tak skutečně bylo. Ten muž, na kterého se Inari přeměnil, patrně převzal vládu nad jeho tělem. A jak se zdálo, zatlačil Inariho duši úplně do pozadí.
„Kuso!“ zamračil se Renjiro, jak se snažil vymyslet honem nějaký plán.
Černovlasý obr se mezitím sehnul k zemi a gestem dlaně k sobě kohosi přivolával. A podle hromového, rytmického dunění tím nemohl být nikdo jiný, než ona armáda soch, kterou předtím spatřili.
Museli ho zastavit dřív, než bude pozdě! Než sem ty sochy dojdou, a než Inariho duše zanikne napořád!
„Yui! Prober se!“ popadl Renjiro zelenovlásku za ramena a odtáhl ji od sebe, aby se jí mohl zadívat do očí.
„Teď není čas mít strach! Musíme toho chlapa zastavit, nebo s tou armádou zaútočí na Kiri!“ sevřel dívčina ramena pevněji.
„Takových jako on tu už bylo nespočet a teď je na nás, abychom ho zastavili!“ zamračil se odhodlaně.
„Musíme mu sebrat ty předměty! Třeba to jeho duši dostatečně destabilizuje, aby se dostal k moci znovu Inari. Jestli tam uvnitř stále je...“ ohlédl se Renjiro přes rameno na toho hromotluka.
„Zaměř se na jeho helmu a rukavici! Já půjdu po meči!“ obrátil se zpátky na Yui odhodlaně, načež ji pustil a postavil se.
„Jdem, marimo-chan?“ uculil se odhodlaně a zatnul pěsti.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Yuri Gateba
Tím D
Genjutsu svet
S piesňou na perách a iskrou v duši som sa zobudil vo svojej posteli a ako každé ráno zopakoval svoj ranný rituál, ktorý som zakončil obzeraním si v zrkadle svoju mužnú, 35-ročnú tvár. Na krátko ostrihané vlasy a symetricky upravená dlhá brana mi veľmi svedčali. Vyšiel som z kúpelne a otvoril skriňu. Prezeral som si jej obsah až som sa nakoniec rozhodol. Vytiahol som čierny rolák, svoju hnedú, koženú bundu, čierne nohavice a vojenské čižmy. Raňajkoval som dusenú ryžu a rybu. Až na tanieri neostalo žiadne sústo, prišiel za mňou komorník Arumin.
,,Yuri-sama, pri dverách stojí muž, ktorý s vami potrebuje hovoriť. Je to Ieyasu Kitabatake,” oznámil. Potichu som prikývol, postavil sa a prišiel k dverám. Za nimi sedel vo vozíku môj bývalý kolega. Mometnálne nebol v alternatívnom svete, pretože mal voľno a čas trávil so svojou rodinou. To bol jeden z dôvodov, ale bol tu aj druhý. V rámci tajného projektu, ktorý som mu pridelil, musel v našom svete nájsť ingredienciu, minerál, ktorý sa nachádzal v najsevernejšej časti Centrálnej Gatebagakure, teda bývalej Kiri. Bolo len nedávno, kedy sa nám ho podarilo lokalizovať a Ieyasu trval na tom, že vyrazíme hneď. Preto som pre nás pripravil loď a zabezpečil aby sa táto cesta udiala v tajnosti a nikto o nej nevedel. Ešte predtým som vytvoril drevený klon, aby ostal ako falošný Yurikage v dedine, ak by sa náhodou niečo udialo. S doktorom sme vyrazili až k prístavu, kde na nás súkromná loď čakala. Chystal som sa na ňu vkročiť, ale Ieyasu ma zastavil.
,,Yurikage, zabudli ste na niečo...” povedal mi vážnym tónom, s upreným pohľadom. Okamžite som si svoju chybu uvedomil a siahol som do vnútorného vrecka bundy, zatiaľ čo Ieyasu vytiahol z brašni zvitok.
Roztvoril ho a odpečatil z neho námornickú čiapku presne v ten istý moment ako som ja tú svoju vytiahol z bundy. Naraz sme si ich obaja nasadili a pokračovali na loď, kde nás čakal kapitán.
,,Ďakujem za pristavenie lode, kapitán, ale odtiaľ to už preberiem ja, Yuri. Viete, sám som za svojich čias kormidloval pár lodí. Teda, hovorím 'za svojich čias' akoby moje časy už skončili, haha, ale chápete ako to myslím. Ako jeden morský vlk druhému,” vysvetľoval som staršiemu mužovi, takisto v námornickej čiapke, z pod ktorej mu trčalo pár sivých vlasov.
,,Arrrgh, ani by som si nedovolil vás zpochybniť, arrrgh,” povedal, obaja sme zasalutovali a on odkráčal preč. Vytiahol som plachty a kotvu a už aj sme spustili plavbu. Postavil som sa do čela lodi a jednu ruku predpažil.
,,hmm, fúka mierny až čerstvý vietor severovýchodne, prebehnem pár číslami, ááá na ostrove budeme približne o tri hodiny, dúfam, že si si zbalil jedlo, Ieyasu,” oznámil som mu, ale muž vo vozíku iba nad niečim rozmýšľal.
,,Yurikage... Prečo sa to volá “Centrálna Gatebagakure no Sato... Viem, že je to miesto, kde sídlite, ale nie je to stredom celého sveta... Nedáva to zmysel...” hovoril zatiaľ čo zaujato sledoval vodu.
,,Dáva,” poskytol som mu jednoduchú odpoveď so zamračením.
,,Mohlo sa to volať jednoducho Vodná Gatebagakure... alebo Mlžná...” pokračoval, ,,alebo ste sa mohli presťahovať...”
,,A ísť niekam do nejakej diery? Aj keď je pravda, že tento svet mám rád celý, Centrálna je miesto kde som sa narodil a kde aj... ostanem...” odpovedal som mu a postavil sa vedľa neho.
,,Je to hlúpe... Nevyberáme si miesto, v ktorom sa narodíme...” odvetil po chvíli. Pozrel som naňho začudovane.
,,Ieyasu, dnes si akýsi divný, prečo sme museli vyraziť už dnes? Veď máme predsa času dosť,” po tejto vete sa Ieyasu rapidne rozkašľal.
,,To si práve nie som istý,” povedal keď konečne prestal kašľať.
,,Huh? Deje sa niečo?” spýtal som sa ho s obavami.
,,Pravdepodobne len kašeľ z toho prachu v alternatívnom svete. Ale to ma donútilo premýšľať... Hocikedy sa mi môže niečo stať, ale projekt musí pokračovať... Preto ho musím dokončiť čo najskôr...” vravel stále hľadiac na more.
,,Ieyasu... Aj ty by si mohol byť súčasťou Nebeského Plánu potom, ako projekt dokončíme,” oznámil som mu aj keď som vedel aká reakcia bude nasledovať.
,,Môj názor je vám známy. Osobne ma tá predstava desí a nedokážem si to ani predstaviť. Musíte mať naozaj pevnú vôľu aby ste to spravili,” povedal, nač som len skromne prikyvoval.
,,Všetko aby som ochránil svet, obetujem aj vlastnú ľudskosť, Ieyasu, vravel som a dramaticky hľadel do diaľky. Po čase strávenom rozprávaním a jedením sme úspešne dorazili na ostrov. Na úplnom severe sme v skale našli nerast, ktorý sme hľadali.
,,No tak ho rýchlo schmatneme a -” nestihol som dopovedať, pretože ma prerušil výbuch, ktorý smeroval nám od chrbta. Tlaková vlna ma odrazila a udrela o skalu a hneď vedľa mňa padol Ieyasu, ktorý vypadol z vozíka.
,,Čo to...” žmurkal som očami a vo víriacom prachu sa pomaly objavovali dve siluety. Jednu z nich by som poznal všade. Tak impozantná figura a držanie tela, pozoruhodná výška a svaly a hrozivá chôdza. Nebol to predsa nikto iný ako Yuri Gateba!
Ach... bál som sa, že to raz príjde, postavil som sa zo zeme a oprášil sa. Obe siluety teraz vyšli z prachu a druhú som spoznal ako Satsuki. Vyzerali ale trochu inak. Yuri mal na sebe stále plášť Mizkage a Kiri vestu a Satsuki mala rovnakú vestu a blond vlasy. Yurimu taktiež chýbala brada, ale to bolo pravdepodobne vekom.
,,Nič osobné, Yuri,” spustil hromovým hlasom a bleskurýchlo hodil kunai mojim smerom. Na jeho počudovanie som ho ale bez váčšej námahy zachytil ľavou rukou.
,,Vybral si si zlý svet, blázon,” odvetil som mu a kunai odhodil preč. Na tvári mal výrazné prekvapenie.
,,Budem hádať, obry?” s úsmevom som rozpažil ruky.
,,Brilantná dedukcia, ale od seba by som ani nič iné nečakal,” odvetilo moje druhé ja, s podobným, výsmešným úsmevom.
,,Aj keď ste dvaja, ty a Altsuki nemáte proti mne šancu,” prstom som ukázal na tých dvoch. Na ich tvári sa zjavili otázne pohľady.
,,Altsuki? spýtala sa.
,,Ano, to akože Alternatívna Satsuki. Chápete? Lebo ste z alternatívneho sveta,” vysvetľoval som.
,,Hmmm, ano, som to určite ja. Iba génius by vymyslel niečo takéto. No uniká ti podstatná skutočnosť. To Satsuki v tomto svete je Altsuki, kedže môj svet je ten skutočný, alebo, nooo, primárny,” snažil sa vysvetliť Alturi.
,,Jasné, že nie je,”
,,Prečo nie?”
,,No, no, no... lebo... váš svet je aj tak nejaký béčkový, pozri sa na Altsukine vlasy, tá blond jej vôbec nepristane, haha, šach mat,” zazubil som sa a víťazne si skrížil ruky na hrudi, ale to Alturiho asi nahnevalo a bleskovo začal vytvárať pečate.
,,Tak dosť, teraz zomrieš, Katon: Gōka Messhitsu! zakričal a z úst mu vyšiel majestátny plameň. Kedže sa rýchlosťou takmer vyrovnal mne, nemal som čas sa tomu vyhnúť a zároveň zachrániť Ieyasua, preto som schmatol doktorovu ruku.
,,Vieš čo máš robiť!” s týmito slovami som ho hodil vysoko do vzduchu a ja sám som ruky zložil do pečate barana. Koža a vlasy mi v tom momente ztvrdli ako oceľ. Ako na mňa dopadol oheň, spálil moju bundu a sveter,ale nič iné, nohavice a čižmy z nehorľavého materiálu ostali nepoškodené a takisto aj moje vlastné telo. Keď oheň ustál, pečať som uvolnil a brnenie zmizlo. Pomaly som vykročil smerom k protivníkovi a ruky dal za hlavu. Prešiel som do mierného záklonu a uderil som túto pózu.
,,Páči sa ti moja technika absolútneho brnenia? Odomkol si ju už tiež? Volám ju Towentīsu Senchurī Bōi” povedal som výsmešne. Ak ju odomkol tak vie, že brnenie je aktívne iba vtedy ak stojím úplne nehybne, ale ak nie, tak to mi iba hraje do karát.
,,Fascinujúce, ale ja mám oveľa lepšie jutsu,” Alturi sa triumfálne usmial a ja som vedel čo sa chystá spraviť, ,,ZA WARUDO!” zakričal a ja som ani nestihol nič spraviť, čas sa zastavil. Ešte nikdy som nebol v zastavenom čase bez toho aby som ho zastavil ja sám. Predpokladám, že to ale funguje inak ako pre všetkých ostatných. Ja som totižto bol v tom momente schopný vnímať, že sa čas zastavil, iba som sa nemohol hýbať.
,,Som si istý, že ty túto techniku ovládaš už tiež... No bohužaľ bol som rýchlejší... Úprimne som ani nevedel aká bude tvoja reakcia, nevedel som naisto, či to bude fungovať, ale zdá sa, že ano... Takže si prehral a ja som dokázal, že som najsilnejší zo všetkých svetov. ZOMRI, YURIII!” zakričal Alturi a vytiahol jeden zo svojich obľúbených nožov, s červenou rukoväťou, ktorý napustil bleskovou chakrou. Tesne predtým, že mi ho zabodol do hrude sa mi ale podarilo pohnúť jedným prstom, čo neuniklo jeho pozornosti. Alturi okamžite odskočil preč.
,,Takže sa predsa len vieš hýbať?! Ako to... nemožné...” v tom ale 10-sekundový limit Za Warudo vyprchal a čas sa spustil.
,,Presne tak, padli ste priamo do našej pasce, Ieyasu, teraaaz!” zakričal som na doktora, ktorý sa práve nachádzal vo vzduchu, odkedy som ho tam vyhodil. Ten už pracoval na svojej technike a už aj ju aktivoval.
Fūton: Kamikaze. Ja som ju skombinoval s Katon: Hibashiri, čo spôsobilo, že medzi nami sa vytvorilo obrovské ohnivé, víriace peklo. Ieyasu medzi tým dopadol presne do svojho vozíka.
,,Viete, že skrátka môžete tých obrov preniesť do iného sveta, niekde, kde Yuri nebude klásť až taký odpor... nezaujato im zahlásil doktor.
,,To nebude fungovať, Ieyasu. Toto je súboj Yuriov o to, ktorý je najsilnejší...” odvetil som mu a sledoval ako Altsuki zahasila oheň, ktorý som vytvoril pomocou Suitonu.
,,Ieyasu, ty sa postaraj o Altsuki, ja zabijem jeho!” zakričal som na kolegu a rozbehol sa smerom k svojmu alternatívnemu ja.
,,Tak to ukončíme niekde inde, yare yare daze, zakričali sme obaja naraz, obaja sme dostali rovnaký nápad a Alturi vyhodil do vzduchu svoj Mizukage plášť. Skočil som naňho a päsťou ho udrel do tváre tesne predtým, než som nás zvalil na zem a než nás zakryl plášť.
,, Dātī Dīzu Dan Dāto Chīpu!” opäť sme zvolali naraz presne vtedy keď na nás dopadal plášť, realita okolo nás začala miznúť a my sme sa ocitli mimo času a priestoru. Tentoraz to bolo ale o niečo iné. Na chvíľu som stratil vedomie a ani si neuvedomil, do ktorého sveta cestujeme.
Po pár sekundách som sa zobudil. Hľadel som na modrú oblohu a slnko ma takmer uvarilo. Rukou som zahmatal okolo seba po zemi a zistil som, že som na nejakej púšti. Piesok sa mi preplietol pomedzi prsty. Posadil som sa a pred sebou som uvidel nejakú starú chatrč. Odtiaľ vyšiel nejaký starý muž. Aj keď jeho telo vyzeralo teraz inak, spoznal som ho, hlavne vďaka chýbajúcej nohe, ktorá zvykla chýbať aj mne. Bol to Yuri, ktorý sa ale nikdy nedostal k bunkám Hashiramy Senju a, ako tak pozerám, nikdy sa nestal Mizukagem. Na sebe mal staré, otrhané, biele tričko a staré, čierne nohavice. Bolo vidieť, že zub času si ho teda podal. Zvedavo si ma prezeral.
,,Kto si...?” otázal sa a z chrbtov oboch rúk mu vystrelili tri kovové drápy o dĺžke približne 30 centimetrov, pričom ten prostredný bol najdlhší.
,,Počuj, kamoš, viem, že to bude znieť šialene, ale ty asi nebudeš poznať jutsu Dātī Dīzu Dan Dāto Chīpu, že?” bol vo mne kúsok nádeje.
,,Jutsu? Shinobi už dávno niesú, zmizni odtiaľ,” odvetil Starý Muž Yuri.
,,Oh vážne, a čo sú potom tie drápy?” neveriacky som ukázal na jeho ruky.
,,Nevydarený chirurgický zákrok,” ohradil sa.
,,Tieto rečičky si schovaj pre niekoho iného, viem, že si Yuri Gateba, potrebujem pomoc, ale ty si to jutsu nikdy nevytvoril, tekže to je asi v háji. To, že sme simultánne použili to jutsu s Alturim muselo vyrovnať nezrovnalosti v časopriestore a to mi teraz zakazuje použiť ho znovu...” vykládal som nadarmo, kedže Starý Muž Yuri nepoberal ani jedno moje slovo.
,,Počuj, bráško, to je síce skvelé, ale musíš odtiaľ vypadnäť,” ignorujúc všetko, čo som práve povedal ma opäť vyzval aby som odišiel.
,,Tebe to asi nedochádza, ale-” skôr než som stihol dopovedať som opäť stratil vedomie a nevedome sa vybral na cestu naprieč medzi svetmi. Tentoraz ma to vyhodilo na akomsi moste a ja som v nom spoznal most samuraiov. Na druhom konci práve prebiehal súboj a ako jedného z duelantov som spoznal muža, ktorý zabil môjho otca. Po bližšom preskúmaní som zistil, že ten druhý som bol ja. Obaja mali samuraiské brnenia a meče.
,,Odpor je marný, Yuri, pridaj sa ku mne!” kričal muž.
,,Nikdy! Zabil si môjho otca!” odpovedalo mu moje druhé ja s hlasom plným znechutenia.
,,Nie... To ja som tvoj otec,”
,,NIEEEEE!”
nevidel som ako scéna skončila, pretože som opäť stratil vedomie a cestoval. Tentoraz som sa dostal niekam do lesa, kde sme boli ja, Ieyasu, Satsuki ešte ako deti, Mia a nejaký dikobraz, ktorý práve vrhal nejaké jutsu. Tento svet na mňa pôsobil akosi zvláštne, nie ako alternatívna realita, ale ako vzdialená spomienka. Natiahol som ruku k samému sebe, ale vír ma znova stiahol a ja som cestoval.
Ocitol som sa presne tam, kde to predtým začalo, teda v mojom svete, Altsuki práve držala Ieyasua zdvihnutého za krk. Vedľa mňa sa objavil Alturi. Altsuki môjho kolegu pustila naspäť do vozíka. Ja a moje druhé ja sme začali bojovať na blízko. Po dlhých rokoch som mal konečne vyrovnaný súboj, ktorý som si skutočne užil a na svojom výraze som videl, že al on. Predvídali sme každý krok toho druhého a našli si spôsob ako ho blokovať. Kop striedal kop a úder striedal úder. Nakoniec sme ale obaja od seba odskočili a zrkadlovo sme tvorili pečate, na ktorých konci nám z úst vyleteli ohnivé gule nevýdaných rozmerov. Tie sa stretli a ich žiara bola vidieť snáď až do Strednej Gatebagakure. Ieyasu neváhal ani chvíľu a pomocou Suiton: Shigure kondenzoval molekuly vodnej pary vo vzduchu do striel, ktoré vystrelil do Alturiho gule. Altsuki ale spravil to isté, ale so mnou. Hneď potom som ale z vreciek vytiahol hrsť shurikenov, hodil ich a aktivoval na nich
Katon: Hōsenka Tsumabeni. Alturi ohnivé hviezdive zastavil pomocou steny z Dotonu. Ja som sa ale rozbehol smerom k stene a za pomoci Jigokuzuki Yonhon Nukite som stenu rozbil. Alturi sa môjmu útoku ale vyhol a odkopol ma preč. Z kopu som sa rýchlo zotavil a vytvoril som dva Mokuton klony a všetci traja sme sa pustili do Alturiho. Ten sa ale všetkým útokom vyhol a pomocou ohnivých striel sa klonov zbavil. Opäť sme zahájili pästný súboj. Bolo to ale marné, aj keď som bol starší a skúsenejší, náš súboj bol jednoducho príliš vyrovnaný. Obaja sme už boli vyčerpaní. Prišiel čas zasadiť finálny úder. Jutsu, ktoré som si nechával presne pre túto príležitosť, takže som ho nemal možnosť použiť nikdy predtým. Začal som skládať pečate a presne to začal robiť aj Alturi, ale oveľa rýchlejšie. V ruke sa mu objavila smršť bleskovej chakry a ja som to spoznal ako jutsu šiesteho Hokage, Raikiri. Kedže moja technika bola oveľa zložitejšia, trvalo mi nejakú chvíľu, kým som ju aktivoval. Ani som sa ale nestihol nadýchnuť a Raikiri prebodlo moje srdce. Altsuki a Ieyasu stuhli, jedna s víťazným úsmevom a druhý s šokovaným výrazom.
,,YURIKAGE, NIEEEE!” zakričal muž vo vozíku. Moje tela zostalo visieť na ruke môjho druhého ja a život zo mňa pomaly vyprchával.
,,Ah... takže toto je smrť...” vydal som zo seba z posledných síl.
,,Neboj sa... tvoju obetu si vo svojom svete uctím...” odvetil s rešpektom Alturi. Ešte kým som vldal, zdvihol som ruku na jeho rameno a priklonil sa k nemu.
,,...Presne... ako... som plánoval,” na krvavých ústach sa mi zjavil veľký úsmev a ja som vedel, že technika bola úspešná. Moje aj Alturiho telá začali vyžarovať bielu žiaru.
,,Č...čo to?...” snažil sa rozprávať, ale nedokončil to. Žiara začala byť úplne oslepujúca a keď zmizla, Ieyasu a Altsuki mohli uvidieť tú istú scenériu, iba že s prehodenými rolami. Teraz to bol Alturi napichnutý na mojej ruke.
,,Moja technika...” smial som sa, ,,D4C Rabu Torein má schopnosť prehodiť moje miesto s hocijakým iným Yurim. Začal som na nej pracovať hneď potom ako som sa úspešne zbavil obrov pomocou D4C, pretože som tušil, že nejaký ďalší Yuri by mohol dostať podobný nápad. Ale ja som vás všetkých prechytračil! JA SOM NAJELPŠÍ YURIIII!” oslavoval som svoje doposiaľ najväčšie víťazstvo zatiaľ čo Alturiho mrtvola bezvladne padla na zem.
,,Musím uznať, že som bol nervózny keď som to použil, nemal som tušenie, či to bude fungovať,” podotkol som a oprášil si rameno. Altsuki sa rozbehla k jeho mrtvole a začala plakať.
,,Nádej pre ľudstvo... je preč...” vravela. Bolo mi je trochu ľúto, predstavoval som si, že ak by som ja vtedy zomrel, toto by bola Satsuki môjho sveta. Ani sa nenazdala a ja som ju zakryl plášťom Mizukage, ktorý tu zanechali.
,,Nájdi si miesto v inom svete” šepol som jej a premiestnil ju do náhodného susedného sveta. Ieyasu si medzitým sadal do svojho vozíka.
,,Dobrý trik... Hádam, že niečo podobné je pointou Nebeského Plánu” povedal nazaujato.
,,Nie úplne, to by nefungovalo, ale to ty vieš,” odpovedal som.
,,Vieš... tento súboj... bol asi tým najlepším, aký som kedy mal... A je mi jasné, že nič také už nepríjde... Je mi jasné, čo ma čaká až ten plán uskutočníme... A som s tým zmierený... som pripravený...” ubezpečoval som skôr sám seba než svojho partnera v zločine. Vzali sme teda minerál, pre ktorý sme pričšli a vybrali sme sa naspäť domov.
Ieyasu Kitabatake
Tým D
Ieyasův šílený sen v genjutsu
„Drobné si nechte,“ prohlásil milým hlasem a za cinkotu kovových mincí předal daný obnos staříkovi u malého stánku. Ten mu za to se srdečnými díky předal kornoutek s domácí citronovou zmrzlinou. Na rozdíl od umělých fabrikátů z továren neměla sytě žlutou barvu, připomínala spíše prachobyčejnou ledovou drť. Ieyasu však moc dobře věděl, že se mezi krystalky ledu ukrývá poctivá podomácku vymačkaná šťáva z citroníku rostoucího na mužově zahrádce. Chodil kolem něj jako malý, tehdy stromek ještě nedosahoval takových rozměrů jako teď.
Pohodlně se usadil na dřevěné lavičce na náměstí a dopřál si prvního líznutí. Ani příliš sladká, ani příliš kyselá. Tak akorát – přesně tak ji měl rád. Některé věci se zkrátka nemění. Opřel se zády o časem zkoušenou podpěrku zad a pohledem se vpil do okolního dění.
Bylo pravé poledne a náměstí překypovalo lidmi. Někteří spěchali na odpolední směnu, jiní si dopřávali vydatného obědu na čerstvém vzduchu. Nikdo z nich neměl tušení o tom, co se dnes stane. Všichni byli natolik zabraní do svých stereotypních životů, že snad naprosto pozbyli schopnosti očekávat nepravděpodobné události. On měl stereotyp rád, vrátit se k němu ovšem kvůli jistým osobám nemohl. Sebrali mu ho. Za chvíli za to zaplatí nejvyšší cenu.
Znovu olízl nakyslý kopeček tříště a zadíval se na obrys slunce, skrývajícího se pod nánosem mraků.
„Je poledne,“ zašeptal sám pro sebe. Jeho tichá slova zakryla ohlušující rána.
Polovina náměstí se instinktivně přikrčila a vzhlédla k největší z budov Kirigakure no Sato, jež se právě nacházela v plamenech. Monstrózní výbuch byl vidět na míle daleko.
„Je konec,“ pomyslel si mladý lékař a nezúčastněně se zakousl do ledu, až mu zatrnulo v zubech.