Zrádce

Zrádce!
Ticho...tma...monotónní zvuk pravidelně dopadajících kapek....Seděl připoután na tvrdé dřevěné židli, cáry oblečení mu jen stěží zakrývaly tělo a černé vlasy už dávno ztratily svůj lesk....
Nenávidím tě!
Prosím!
Nenávidím!
Odpusťte mi...
Zradil jsi nás! Takovým jako jsi ty se neodpouští!
Dveře se pomalu s vrznutím otevřely...dovnitř vklouzlo několik temných postav v pláštích a rozestavily se kolem něj do kruhu.
Já...já se...Omlouvám se..
Na to už je pozdě...
Ne....prosím...
Na jeho tvář těžce dopadla ruka sevřená v pěst. Bolest mu vystřelila do celého obličeje a přinutila ho pevně zavřít oči. Z jeho úst vyklouzlo bolestné vyjeknutí a skupinka se zasmála.
Proč...
Ty víš...
Vždyť....ty jsi jako můj bratr...
Omyl...My jsme BYLI bratři...ale to už je pryč...
A ty? Miluješ mě..Pomoz mi přece...
Ne...To je minulost. Byl jsi pro mě vším, ale teď-
Teď?
Nenávidím tě!
Někdo ho rychle odvázal od židle, hrubě ho uchopil pod rameny a postavil ho doprostřed hloučku. Nevydržel a klesl na kolena, vysílený hladověním a krutým mučením...
,,Slabochu!‘‘
,,Chcípni!‘‘
,,Tak kde je ta tvá pomsta? Co? Kde je tvá důstojnost? To tvé opovržení?! No?‘‘
Naruto....
,,Já...nezvládl jsem to...‘‘
,,Pche! to vidím!‘‘
I ona?...Ino...
Postava po jeho levici jedním pohybem shodila kapucu z hlavy a rozhodila po ramenou husté, tmavě modré vlasy....
,,Neměla jsem s tebou nic společného...byl jsi pro mě jen namyšlený kluk...ale potom, co jsi ublížil mým přátelům...‘‘ nedopověděla, napřáhla se a uštědřila mu bolestivý kopanec do slabin.
Ta bolest...
S bolestným skučením se svalil k zemi a držel se za ona choulostivá místa. V tom se mu do zad zabodlo několik velice ostrých jehlic a jejich majitelka se podle zasmála.
,,Víš kolik nocí Sakura proplakala? A to jen kvůli tobě...ty špíno!‘‘ osopila se na něj Tenten a kdyby ji Neji nezastavil, nejspíš by po něm vrhala jehlice dál a dál.
,,Počkej chvíli..‘‘ šeptl Hyuuga a pousmál se. Jeho úsměv ale vůbec nebyl přátelský...
Silná ruka ho popadla za vlasy a přinutila ho zvednout pohled. Díval se do temných očí...Neznal je, nikdy je neviděl...Zmateně svraštil obočí.
,,Kdo jsi?‘‘ vyhekl s námahou a neznámý se ušklíbl.
,,Je vidět, žes nás vždy ignoroval a šel slepě za svým cílem..‘‘ zamumlal.
,,Shino?‘‘
,,Správně...‘‘
Náhle pocítil pálení po celém těle. Bylo intenzivnější a intenzivnější..
,,Áááá!‘‘ zařval a začal s sebou prudce mlátit. Zadíval se na své ruce s vytřeštil oči, plné hrůzy. Drobní broučci se mu prokousávali kůží a vytvářeli na jeho těle krvavé cestičky.
,,Dost....Dost!‘‘ ječel a cítil, jak mu stružky krve stékají po kůži, po tváři...
Náhle pálení ustalo, ale svíravý pocit naprosté beznaděje zůstával. Z očí mu vyklouzly dvě horké slzy a zanechaly na zkrvaveném obličeji dva proužky čisté kůže.
,,Náš Uchiha brečí..‘‘ ozval se ironický hlas a Sasuke zvedl hlavu.
,,Sensei...‘‘ zamumlal tiše a nevěřil, že by sensei tohle trápení konečně neukončil. Jenže...spletl se...
Kakashi odhalil svůj Sharingan a okamžitě aktivoval svůj Mangekyou.
,,Prosím...už mě nechte...vždyť já vím, že jsem se choval jako pitomec...Omluvil jsem se...‘‘
,,Chápeš, že mi ti ale neodpustíme? Celou tu dobu jsi nás považoval za něco, na co se plive, za odpad!‘‘ vykřikla růžovovlasá kunoichi a Sasuke nemohl nepostřehnout bolest v jejím hlase.
Že by?....Že by konečně roztávala?...
Tu se však Sakura rozmáchla a jednou ranou mu rozdrtila pravou ruku na padrť.
V tu chvíli pro něj slovo bolest získalo nový význam...Připadal si, jako kdyby mu ruku někdo položil do ohně, který se prokousával až na kost. Sténal....Řval bolestí...Před sebou měl jen Sakuřin potěšený výraz, když se odtahovala a zálibně zkoumala své dílo...
Kakashi se zatvářil uraženě a vrhl po růžovlásce ublížený pohled.
,,To byla moje ruka! No nic....ještě má jednu.‘‘
,,A ještě má dvě nohy sensei.‘‘ podotkl líně mladík s culíkem a litoval, že při svém jutsu by musel uškrtit i sebe.
Proč mě nezabijou...Proč?
Konečně byl schopen otevřít oči a trochu vnímat. Všiml si, že ho posadili a opřeli o zeď. Nechápal proč, ale o vteřinku později litoval, že to udělali.
Kakashi si sednul proti němu a jeho Mangekyou Sharingan se začal pomalu otáčet.
Snad nechce...!
Jestliže to, co zakusil před chvílí byla bolest, tak nevěděl, jak nazvat to, co cítil teď. Jeho levá ruka právě mizela v jiné dimenzi a byl by si rval vlasy zoufalstvím, kdyby mohl. (nohama to holt nejde no xD). Od úst mu stekl pramínek krve, jelikož si prokousl ret.
Chci umřít...prosím...ať mě zabijí...
,,Tak už mě zabijte!‘‘ zařval a z pahýlu levé ruky mu začal stříkat proud krve. Kakashi rychle uskočil a zhnuseně si otřel obličej.
,,Tak ku*va! Zabijte mě!‘‘ ječel a tentokrát mu tekly slzy proudem. Už se nestyděl...už neměl za co...
,,Bude mi potěšením...‘‘ šeptla postava, která dosud neukázala svou tvář. Přešla k němu a sehnula se.
Bolest....smrt....chci smrt...
Zaslechl zvuk tření kovu o kov a pak zahlédl zablesknutí meče....jeho bývalého meče....
,,Kusanagi?‘‘ vydechl a postava před ním konečně shodila kapuci. Blonďaté vlasy ve tmě zazářily a modré oči ho doslova propalovaly nenávistným pohledem.
,,Víš....chtěl jsem ti odpustit. Chtěl jsem tě zachránit a přivést zpět, ale tys odmítal...A já ztratil naději..a vůli. Nicméně..splním ti tvé poslední přání...‘‘ oznámil mu pohřebním hlasem a napřáhl ruku s katanou.
Udělej to!
Kusanagi zasvištěl vzduchem a projel jeho srdcem skrz naskrz.
Naruto.....děkuju...
,,Sasuke...‘‘
,,Děkuju ti...bratříčku...‘‘
,,Nenávidím tě Uchiho!‘‘ Naruto se rozmáchl a sekl.
Dřív než se jeho hlava oddělila od těla, pozorně si prohlédl tváře všech, přítomných...tváře svých bývalých přátel....a nynějších nepřátel....
Pak už byla jen tma....
Konečně klid...

Nemohla jsem odolat obrázku xD

Ehem..vysvětlivky? Kurzívou jsou psané Sasukeho myšlenky a vzpomínky. To ostatní je přítomnost