Kriminálník 12. Díl

"Ne, nic, jen nevadilo by ti, když bych se tě pak na pokoji na něco zeptala?" Šeptne, když i dopije to, co má a pak se zvedne a přejde k němu a vezme za ruku a začne ho táhnout ven bez jakéhokoliv slova.
Nechápavě se na ni podívá, když jej začne tahat někam pryč. "Na co zeptat?" Podívá se na ni. Moc nerozumí tomu, co to do ní tak najednou vjelo, že takhle někam spěchá. Nemá z toho ovšem vůbec dobrý pocit už jen kvůli jejímu výrazu. "Záleží na tom, co tě zajímá." Dodá potom ne zrovna nadšeně. Spolu s ní tedy vyjede výtahem nahoru do posledního patra, kde se i nachází apartmány. Jde tedy až k tomu jejich na konec chodby, vytáhne si klíč a s ním ty dveře odemkne, pustí dovnitř Sakuru a sám za sebou ty dveře zavře a nechá v nich ten klíček.
"Co tak najednou?" Zeptá se jí potom a na chvilku se zastaví v chodbě a podívá se na ni. Ani neví jestli to vůbec chce vědět, ale říká si, že možná lepší to vědět než ne. Nakonec se od ní ovšem odtáhne a odejde k sobě do pokoje, kde si na topení vyloží mokré věci, aby mu alespoň uschly a potom se vrátí do obýváku, kde se posadí na zem a bokem se opře o gauč, aby si zbytečně netlačil na ty jizvy a něco si s tím ještě neudělal. "Tak povídej? Co máš na srdci?" Zeptá se jí poté svým typickým nic neříkajíc tónem a čeká než mu Sakura odpoví. Sám jen doufá, že to je jen nějaká obyčejná otázka a ne nic vážného, nebo tak něco.
Taky si to dá do pokoje na topení a vrátí se k němu. Sedne si a koukne. "Ta tvoje kamarádka nebo jak to říct, mi něco řekla. Povíš mi, co se ti před lety stalo? Mě lhát nemusíš? Ráda tě budu mít pořád, ať si co já vím, kriminalista, či jak táta nebo jiného tak mi to řekni. Nebo mi nevěříš?"
Zvedne pohledem směrem k ní. Jeho výraz přitom sice na jeden pohled zůstane stejný, ale na druhý a mnohem bližší pohled je vidět, že výraz v jeho obličeji jakoby ztvrdl a stal se chladnějším než předtím.
"Tak o tohle ti jde?" Řekne pomalu a uhne pohledem před sebe přičemž nad tím zavrtí hlavou. "Řekl bych, že moje minulost je čistě a jen moje záležitost." Řekne potom s pokrčením ramen. "Nevidím důvod, proč by tě to mělo zajímat." Dodá potom. Chápe sice, že může být zvědavá, ale i tak ho to moc nepřesvědčilo, aby jí něco říkal. Obzvlášť když to je podáno zrovna tímto stylem. "Takže to Arisu tě na tohle navedla?" Dodá potom a zvedne se ze země opět na nohy. Rozhodně má v plánu si o tomhle spolu s ní promluvit, protože přeci jen tohle by od ní rozhodně nečekal, a tak si říká, že nejlepší by bylo, kdyby řešil přímo s ní. "Řekl bych, že pro tebe bude úplně nejlepší, když se nebudeš míchat do věcí, do kterých ti jednak nic není a taky které úplně nejsou no řekněme, že to není něco o co by ses měla zajímat pro vlastní dobro." Odmlčí se. "Nejde tady ani tak o důvěru." Dodá potom a s tím se rozejde do kuchyně, kde si do skleničky napustí trochu obyčejné vody a následně se napije.
"Pche… Jsi přesně, to co řekla, víš co, trhni si, je mi to už u p***le. Jdu domů, nebudu tu, když mi nic neřekneš. Ještě když jsem se zeptala v pohodě a ne stylem, co řekla ona. Dělej si, co chceš, ale jestli ti záda budou bolet, za mnou nechoď. Kašlu už i na nějaký večer nebo abych někam chodila." S tím se zvedne a jde k sobě do pokoje, kde i z dveřmi třískne.

Ani se za ní neotočí a jen v klidu dopije skleničku s vodou, kterou odloží na linku a o tu se poté opře oběma rukama. Chvilku takhle mlčky kouká na linku. Zvykl si, že se k němu lidé otáčí zády a jednoduše odchází bez sebemenšího rozumného důvodu. Navzdory tomu kolikrát se mu to již stalo se opět natáhne po skleničce, kterou zlehka protočí v prstech a pozoruje ji, skoro jakoby snad byla něčím speciální, a nebo něco podobného. Všimne si v ní svého odrazu a taktéž očí, které jsou z části i jeho prokletím, které se u něj probudí pokaždé, když se podívá do zrcadla.
"Tss.." Zamračí se a o něco silněji skleničku stiskne. Během chvilky se natáhne a naštvaně s ní mrští o stěnu. Alespoň trochu se mu uleví, když vidí všechny ty střepy, které se rozprskly u stěny, o kterou se rozbila. Sám se nad tím ovšem nijak nepozastavuje a místo toho, aby to sesbíral se jen mlčky otočí a rozejde se do menší předsíně, kde si opět obuje své boty a popadne svou bundu, kterou si obleče a následně vyjde z toho apartmánu a zavře za sebou dveře. Rozejde se potom rovnou k výtahu, kterým se nechá svést dolů do přízemí a následně vyjde z hotelu.
Sakura jak uslyší, že se zavřeli dveře, tak s pokoje vyleze a přejde do kuchyně. Když uvidí ty střepy, jen si povzdechne a začne je pomaličku sbírat, aby se neřízla, i když se stejně asi dvakrát řízla. Zavrtí na nad tím hlavou a jak to sebrala hodila to do koše a pak si vzala lékárničku, která byla kousek od ní a vzala si jí do obývaku, kde si to ošetřila. Vrátila to zpátky a pak se natáhla do obývaku a pustila si televizi a sledovala jí a u toho i usnula. Spala asi dost dlouho, jelikož jí večer začalo něco budit.

Sasuke stráví několik hodin jen tak procházkou po městě, které ještě stále smáčí kapičky deště. Již sice ne tolik moc jako odpoledne, ale i tak se zrovna nejsušší nevrací. Soudě podle výrazu v jeho tváři jde ovšem jen stěží rozhodnout jestli by mu to nějak moc vadilo. Spíš vypadal, že je velmi hluboce ponořený do vlastních myšlenek a ani moc nevnímá, co se děje kolem něho. Původně chtěl rovnou zavolat Arisu a vyřídit si s ní, co to do Sakury natloukla, ale nakonec se rozhodl, že bude nejlepší, když to raději prozatím nechá být a nebude se tím vůbec zabývat. Stejně měl čekat, že to takhle dopadne a že to nakonec dopadne tak, že Sakura se ho jednou na něco takového zeptá. Někdy si ovšem říká, že by byl docela rád, kdyby o tomhle všem mohl mluvit úplně normálně a nemusel si s tím nějak lámat hlavu. Bohužel svoji nynější minulost nijak změnit nemůže. Takhle zahloubaný v myšlenkách se nakonec objeví zpátky před hotelem. Neví ani jak dlouho byl pryč, ale bez přemýšlení tedy vejde dovnitř, tentokrát si ovšem u recepční vyzvedne druhý klíč a i s ním vyjede nahoru do posledního patra a následně se zastaví až u apartmánu. Pravdou je, že zrovna dvakrát se mu tam nechce, ale nakonec si přeci jen odemkne a vejde dovnitř. Zuje se v předsíni a sundá si i tu mokrou bundu. Pomalu se potom rozejde dál.
Sakura slyší klíče, ale ani se od tama nehne a předstírá, že spí. U toho přemýšlí či má nebo nemá jít.
Tiše tedy vejde dál do apartmánu a zastaví se až v obýváku. Nedá mu to a nakoukne tam. Vidí, že Sakura leží na gauči se zavřenýma očima a očividně spí se stále puštěnou televizí. Rozhodne se tedy, že to vypne, aby ji to zbytečně nebudilo. Přejde tedy blíže ke gauči a natáhne se pro ovladač pomocí kterého vypne televizi a potom jej bez otálí odloží na stolek vedle gauče. Pohled mu následně padne na Sakuru. Nemůže jí upřít, že když spí, tak skutečně vypadá tak klidně a mile, že se tomu snad dá až stěží uvěřit. Právě proto se i rozhodne, že ji raději ani nebude budit, protože další hádku by rozhodně klidně oželil. Nepřijde mu totiž nutné se o tom dále hádat, protože potom, co se stalo asi svůj názor jen tak nezmění. Přejde tedy alespoň ke křeslu, ze kterého si vezme deku, kterou roztáhne a následně se s ní vrátí ke spící Sakuře a alespoň ji přikryje, aby jí nebyla zima, když už ji nemůže přenést do pokoje. Pohled mu následně padne na dveře do kuchyně, vybaví se mu ta sklenička, která se po nárazu do stěny proměnila na několik desítek střepů, a tak tam pomalu vykročí, ale když zjistí, že po jeho předešlém výlevu tam již není ani stopy, tak se zase otočí na patě a tentokrát se rozejde k sobě do pokoje, aby již taky ulehl do postele a trochu se prospal.
Sakura ho nenápadně sledovala, ale nedalo jí to a tak se potichu zvedla a šla za nim a chytla ho za ruku a stáhla k sobě. Když ucítí chlad, jen si povzdechne. "Nachladíš se, okamžitě to dej dolu."
Nechápavě ji v té tmě pozoruje. Moc dobře ji sice nevidí, vlastně se mu daří jen matně rozeznat světlou deku od tmavé pohovky, ale to je asi tak všechno. "Co tak najednou?" Neodpustí si kousavou poznámku, při které se od ní odtáhne. Byl by se i převlékl sám od sebe, kdyby si jej nestáhla na gauč. "Měla by sis jít raději lehnout k sobě do pokoje. Gauč není postel." Řekne potom. Už sice předtím vyzkoušel, že je ten gauč poměrně pohodlný, ale i tak si říká, že tam jí bude lépe. Sám se k ní potom otočí záda a bez dalších zbytečných slov přejde do svého pokoje, kde se převleče do suchého oblečení, které má hlavně příjemnou pokojovou teplotu. Mokré oblečení vyloží na topení, ze kterého mezitím sundá i ten ručník s plavkami, které už stihly mezitím přes těch několik hodin uschnout. Chvilku potom čeká a zamyšleně kouká směrem ke dveřím. Na chvilku se rozhoduje jestli nebude nejlepší když si lehne do postele a jednoduše to prospí, ale nakonec mu to nedá a vrátí se zpátky do obýváku, kde si sedne na zem a opře se zády o gauč. Jednu nohu pokrčí a o to koleno si opře ruku, kterou si následně podepře hlavu a přivře oči. Necítí se unaveně. Tedy alespoň ne po fyzické stránce. Ovšem po té psychické se necítí tak úplně nejlépe.
Sakura si sedne k němu a přitáhne si ho k sobě. "Je ti něco, Sasu?" A jemně ho hladí ve vlasech.
Nechává ji, ovšem on sám se nepohne ani o píď. Skoro jakoby mu bylo úplně jedno, co dělá, a nebo co se chystá udělat. Jakoby byl myšlenkami úplně někde jinde. Z toho ho ovšem vytrhne až její hlas, když se ho tiše ptá, co se děje. "Mělo by?" Odpoví jí na to otázkou jakoby snad neměl ani náladu jí na tuto otázku dávat odpověď, a nebo vůbec mluvit. "Nech to být a jdi si klidně lehnout." Doporučí jí potom. Nechce, aby byla kvůli němu zbytečně vzhůru, protože mu to přijde zbytečné. Nemá teď tak úplně náladu o něčem mluvit. Nebo spíš o jednom určitém tématu. Přesto se od něj nedokáže myšlenkami odpoutat a pořád na to musí myslet skoro jakoby ho to ne a ne pustit. Ještě před pár hodinami si myslel, že je tohle už za ním, že to dokázal překonat, ale bohužel se dosti ošklivě spletl. Nejspíš bylo hloupé a bláhové si myslet, že by na tohle mohl někdy zapomenout a nebo že by byl schopný o tom mluvit jakoby se vůbec nic nestalo. "Budeš ráno zbytečně unavená. Nevyplatí se ti to, obzvlášť jestli chceš dojíždět." Dodá potom v návaznosti na to, co mu řekla ještě předtím než za sebou naštvaně práskla dveřmi. Jistým způsobem se tím i snaží zjistit, jestli třeba svůj názor nějak nezměnila, aniž by se na to musel zeptat přímo.

"Sasu? Jestli nechceš, tak o tom nemluv, ale nebuď zbytečně smutný. Není mi to příjemné tě takhle vidět." A dál ho hladí. Pak si ho stáhne do náruče a opře o svou hruď aby se mohl uklidnit. "Nemluv o tom nebo opravdu odjedu a řekla bych že to nechceš. Vidím ti to na těch tvých očích." A pohladí ho a dál objímá.
"Hmmm…" Řekne s nezájmem. V tuhle chvíli mu nezáleží ani na ničem, co by se mohlo stát, a nebo stane. "Je to tvoje volba co uděláš." Řekne potom vážně. "Nebudu tě tady držet proti tvé vůli." Dodá poté, aby si snad nemyslela, že by mohlo dojít k tomu, že ji tam zamkne a nechá ji tam dokud se nerozhodne ji pustit. "Spíš jen nerozumím tomu, proč se necháš někým do něčeho takového navrtat." Zavrtí nad tím hlavou. Samozřejmě nepochybuje o tom, že by na to jistě časem přišla i ona sama, ale to by podle něj přišlo až časem a ne hned teď. "Jdi radši spát. Nemá smysl to nějak řešit." Řekne potom a zvedne se ze země, na které doposud seděl a přejde do kuchyně. Napustí si do skleničky trochu vody a napije se, až potom tu skleničku odloží někam na stranu. Sám ani neví, proč sem vůbec chodil, k čemu mu to bylo, a nebo co ho sem tolik táhlo kromě jedné jediné věci, která je mu nad slunce jasná vzhledem k tomu, že je to i důvod proč ji sem vlastně pozval. Vlastně i to je teď jediný důvod, proč se vrátí zpátky do obýváku, ale místo toho, aby si sedl na gauč, tak se opět posadí na koberec a bokem se opře o sedačku přičemž zamyšleně pozoruje postavu před sebou, která se mu ovšem při tomhle světle jeví jen a pouze jako nějaká tmavá skvrna neurčitého tvaru.
"Hmmm? Říkám že je mi to jedno, jen jsem nechtěla, ať si smutný, nic víc." S tím se otočí a jde pomalu ke dveřím které vedou ven z apartmánu.
Nechápavě se za ní ohlédne. "Přestaň dělat hlouposti, je něco krátce po půlnoci. Možná je ještě víc pozdě. Pochybuji, že by ses teď nějak dostala zpátky do Konohy, pokud chceš, tak tě zítra ráno odvezu, je to maličkost pokud chceš pryč. Nebo při nejhorším by se to dalo zařídit i jakkoliv jinak." Řekne potom a chvilku ještě zůstává mlčky sedět na zemi na koberci než se pomalu a opatrně zvedne. Začíná už opět cítit rány na svých zádech což jen naznačuje, že by si měl na chvilku lehnout a nehýbat se, alespoň než ho to malinko přejde. I tak nyní místo toho, aby skutečně zamířil k sobě do ložnice, tak zamíří na chodbu ke dveřím a ještě než se Sakura stihne natáhnout ke klice, tak se jednou rukou opře o dveře vedle její hlavy a druhou si o ně opře taktéž, ale trochu níž, asi v úrovni Sakuřina ramene. "Vím, že si nejspíš čekala, že ti odpovím na otázku. Ostatně nedivím se, že si zvědavá." Přizná na rovinu. "Ale nemyslím si, že by si o tom chtěla něco vědět alespoň ne teď není to tak úplně pohádka. Obzvlášť ne na dobrou noc." Řekne naprosto vážně, aby trochu pochopila jeho důvody proč jí to neřekl. Sám ví, že by ji neměl nechat odejít, už jen ze slušnosti ne, a tak jí schválně zatarasil tu cestu, aby neodešla pryč.

"Říkám, že je mi to fuk. Ale co že mě odsud nechceš pustit. Máš snad strach nebo co? To ti nestačí rozbitá sklenice, jestli ne, klidně to tu rozflákej, je mi jedno, jestli si víc dořežu ruce." A podleze jeho ruce a radši jde pomalu ke kuchyni.
Povzdechne si a pomalu se opět napřímí. "Pokud vím, tak tady nebyl nikdo, kdo by tě nutil to sbírat. Měla si to nechat tak, sesbíral bych to." Řekne směrem ke kuchyni, ve které se nyní nachází i Sakura. On sám má ovšem už pocit, že tohohle všeho je už dost a raději než aby vyvolal další hádku, tak se bez dalších zbytečných slov odebere k sobě do pokoje, zavře za sebou dveře a konečně zase ulehne do postele. Zavře oči a i když to nečekal, tak jej spánek přemohl poměrně rychle a dokonce i tvrdě, že se během noci ani nebudil tolikrát, jak by čekal. Bez problémů se mu přitom podaří prospat čas, během kterého se ráno podává snídaně a dál spí až někdy do pozdního odpoledne. Až potom se jaksi podvědomě přetočí na záda a bolest vystřelující z ran jej donutí se prudce posadit se skřípáním zubů. V duchu si přitom zanadává, ale potom se zhluboka nadechne, aby se uklidnil a obličejem napřed padne zpátky do vyhřáté postele, ze které se rozhodně nechystá jen tak zvedat. Přeci jen zrovna dnes nemusí jít do práce, a tak nemá nejmenší důvod k tomu, proč by se měl někam hnát, a nebo dokonce stávat třeba na oběd. Jednou sice bude muset vstát, ale zatím dokud je tam kolem i ticho, tak si říká, že není nejmenší důvod, aby takhle brzy stával. Navíc se pořád ještě cítí poměrně unaveně, a tak opět zavře oči, ve snaze zkusit ještě na chvilku usnout.

Sakura zatím si čte a pak zajde dolů do restaurace vezme jídlo na talíř a na tác pro sebe a na druhý talíř nachystá Sasukemu. Pak to vezme nahoru do pokoje. Otevře si dveře a přejde do kuchyně kde to předělá a pak jde k Sasukemu. Zaklepe a pak vleze. Zavře a přejde k němu a sedne. "Sasu? Bolí tě ty rány?" Zeptá se.
Slyší její hlas, ale ani přesto se nijak neobtěžuje se zvedat z postele a to ani do sedu. "Hmm.." Vydá ze sebe a pomalu se zvedne alespoň na lokti. "Ne, je mi fajn. Jen jsem si řekl, že stejně nemám hlad, a tak mi nepřišlo nutné chodit dolů na snídani, místo toho jsem se raději trochu prospal. Potom včerejšku." Vysvětlí s pokrčením ramen. "Proč? Potřebuješ něco?" Zeptá se jí potom, když si uvědomí, že jen tak by nejspíš nepřišla. Napadne ho, že by za ním možná mohla přijít kvůli tomu, že chce, aby ji skutečně odvezl zpátky domů do Konohy a právě teď si i říká, že by možná nebylo tak úplně na škodu se vrátit, i když tady původně měli zůstat ještě o několik dnů déle. "Nebo ses snad už rozmyslela a přišla si mi říct, abych tě odvezl?" Řekne poté nahlas na co zrovna myslel a přeci jen se pomalu zvedne do sedu a posadí se opatrně na postel. Jednou rukou se přitom opírá o matraci, ale ne o zeď, aby si zbytečně netlačil na ty záda a hlavně na ty rány, které by se mu mohly ještě zbytečně podráždit. "Nebo sis to nakonec rozmyslela a rozhodla se, že chceš zůstat ještě tady?" Podívá se na ni potom, sám ještě neví, jak by se rozhodl.

"O tohle tu nejde. Ale to teď nech být ukaž mi je. Jde o to abys do toho nechytil ještě infekci. Natáhni se na břicho." Vidí jak protestuje a tak se k němu nakloní. No tak nebo chceš skončit v nemocnici?" A nedá jí to když se na něj kouká a tak se jí ruka pohne k jeho tváři, po které ho pohladí. Když se dal na něj kouká tak i když byla na něj naštvaná tak jí to nedá a jemně ho políbí. "Nebo se snad bojíš?" Dodá.
Sjede ji pohledem. Tušil, že jí její nálada zrovna dlouho nevydrží a že jakožto doktorce jí to stejně nedá a bude se na něho chtít jít ještě podívat. Tedy přesněji na ty jeho rány. "Hm nemyslím si." Odpoví jí na to. Přeci jen si včera dával dost dobrý pozor, aby se s tím nenamočil, a tak si říká, že snad nic podobného ani chytit nemohl. V opačném případě by to totiž mohl být dost velký problém. "Když tu o to nejde, tak bych řekl, že sis to nejspíš rozmyslela, co?" Podívá se na ni a když vidí, jak se k němu naklání, tak ji schválně jednou volnou rukou chytne za loket a stáhne si ji k sobě načež si ji opět přitáhne do polibku, který je ovšem o poznání delší než ten, který mu předtím věnovala právě Sakura. "Ale jak myslíš." Dodá potom s pokrčením ramen a pustí ji, aby se na to tedy mohla podívat a přetočí se na břicho a lehne si. Ruce si přitom složí pod bradu a mlčky kouká před sebe na stěnu pokoje. "Sama víš, že do nemocnice bych nešel tak nebo tak." Poznamená potom naprosto vážně. Nemyslí si, že by snad existoval způsob, jak by jej tam mohla dostat. Tedy dobrovolně. Neumí si přestavovat, jak moc špatně by na tom musel být, aby ho tam někdo dostal.
"Já vím, že bys tam nešel." Odpoví a opatrně na to kouká. "No máš to trochu od krve, ale jinak je to mnohém lepší myslím, že se to pak může tak za dva dny ty stehy sestřihnout aby se to doléčilo." Vstane a přejde z jeho pokoje do kuchyně pro lékárničku, kterou si vezme k němu a trochu mu to dezinfikuje. "Opatrně se posaď, trochu ti to obvážu. Jinak přinesla jsem ti oběd tak se můžeš najíst. Nevím našla jsem tam jen tyhle zapečené rajčata, nic jiného tam už nebylo, ale jestli nechceš můžu to v klidu zanést zpátky.
"Zvláštní…" Pronese a zvedne se tedy do sedu, aby mu to mohla nějak obvázat a ještě ošetřit. Skoro už ani nevnímá, jak ta dezinfekce nepříjemně pálí a celkově, jak i její doteky v oblasti zranění nejsou úplně nejpříjemnější. Hlavou mu v tu chvíli běhají úplně jiné věci, z jeho přemýšlení jej ovšem vytrhne jedna jediná informace. Slovo, které přitáhne jeho pozornost natolik, že k ní natočí hlavu se zvědavým výrazem ve tváři. "Říkala si rajčata?" Zopakuje. Bylo to vlastně to jediné, co z toho, co říkala zaznamenal. Neví sice v jaké spojitosti a jestli to třeba nebylo myšleno jen a pouze jako nějaké konstatování. Pomalu se tedy otočí čelem k ní a aby překonal tu vzdálenost mezi nimi, tak se nakloní jejím směrem a předníma rukama se přitom opře o matraci, která se zlehka prohne v těch místech, kde má opřené ruce. "Tak?" podívá se na ni, do její tváře a zelenkavých očí. Musí uznat, že kvůli rajčatům by se třeba dokonce i zvedl z postele což není tak úplně něco, co by udělal jen tak. Ještě předtím se totiž rozhodl, že dnešek stráví celý hezky v teplé postýlce.
"Ano říkala tak co dáš si?" A zvedne se jak mu to obváže a lékárničku položí někam ke dveřím a vrátí se k němu. "Nemusíš vstávat klidně můžeš ležet víš proč?" Ale na odpověď nečeká a podá mu ten tác, který si minule položila mimo.

S úšklebkem nad tím zavrtí hlavou. Ano. Kdyby patřil mezi ty sdílnější typy, tak by snad i dovolil, aby mu vyklouzla poznámka, že takhle nějak by se měla chovat dokonalá budoucí manželka. Sám nevěděl jestli si to Sakura uvědomovala, ale tohle u něj bylo jedno velké plus. Vlastně i víc než to. Nikdy se sice na veřejnosti moc nezmiňoval o tom, jak moc miluje rajčata, ale už párkrát mu bylo řečeno, že v jistých chvílích je to dost znatelné. "Díky." Vydechne nakonec na znamení, že tohle určitě neodmítne a nějak si lehne na bok, aby moc nenamáhal ty záda. Natáhne se potom a vezme si několik soust. Musí uznat, že to zde mají výborné. Možná ne nejlepší, co kdy jedl, ale přesto to bylo nad očekávání dobré za což je rád, protože kdokoliv je schopný pokazit rajčata, tak to nikdy moc dobře neodnesl. "Chceš?" Zvedne poté pohled k Sakuře. Není pro něj zrovna typické se o rajčata dělit, ale na druhou stranu pomalu mu přijde, že co je s ní, tak nějak stejně porušuje své vlastní zásady. Nabere tedy jedno sousto a s tím zvedne ruku a opatrně ji přiblíží k Sakuřiným ústům, aby to mohla taktéž ochutnat, když už si s tím dala tu práci a přinesla mu to až sem nahoru na pokoj, aby se mohl najíst tady.
"Ale jen jedno, mám tu i svojí porci." Poví a zkusí to. "Není to špatné." Řekne nakonec. "Jestli budeš chtít ještě tak řekni je toho tady dost." Dodá a sleduje ho.
"Myslím, že tohle mi bude bohatě stačit." Dodá potom. Má totiž pocit, že mu tam toho Sakura schválně naložila jako nějakému dřevorubci, co pracuje rukama a přirozeně tak potom potřebuje mnohem větší porce. Ne, že by se snad nepřemohl, když jde o rajčata, a nesnědl to. O to tady nejde ani v nejmenším, ale právě i tak si říká, že tohle mu bude bohatě stačit. Nechá tedy Sakuru, aby si to sousto vzala a sám potom pomalu pokračuje v jídle a hlavně mlčky, protože si vychutnává každé jednotlivé sousto, které si vloží do úst. Ani si už nepamatuje, kdy naposledy si tohle jídlo vlastně dal. Je pravda, že zrovna často si jej nedával z jistých osobních důvodů, ale když na něj tady tak narazil, tak si říká, že je rád, že tam zbylo zrovna tohle, protože i kdyby ne, tak by si to vybral bez váhání. "Jak vidíš ten dnešek?" Nadhodí po chvíli, když už pomalu dojídá svůj oběd. Docela by jej zajímalo jestli Sakura bude chtít později tedy něco podniknout, a nebo jestli se přeci jen rozhodne pro tu druhou ne moc příjemnou variantu, ale taky dosti možnou, i když teď se mu to zrovna nezdá. "Tedy rozhodla ses pro něco, a nebo chceš raději zůstat tady?" Podívá se na ni. Jemu samotnému by ani ta druhá možnost nepřekážela ale schválně to nechává na ní.
"No to nezáleží jen na mě, víš? Co bys chtěl i hlavně ty i když by jsme si mohli pustit ten film když večer jsme to nestihli co myslíš?" A jak vidí že dojedl tak mu to vezme a odnese to do kuchyně i s tou lékárničkou a pak se vrátí za ním a lehne si vedle něj. "Nebo máš ty nějaký nápad?" A přitulí se pak k němu, že si dá ruku kolem jeho pasu a hlavu si opře o jeho ruku co má natahlou, ale posune se tak že se nakonec opře o jeho hruď a na chvíli přivře oči.

Stočí pohled směrem k ní, ale nakonec ji nechá a opatrně si tedy lehne na záda. Díky měkkým peřinám to tentokrát není zase tak strašné, a tak je tak schopný nějakou tu dobu setrvat, aby ze sebe nemusel Sakuru odsunoval. "To bychom mohli." Odpoví jí po chvíli zamyšlení na její otázku. "Záleží ovšem na tom jestli chceš hned teď, a nebo chceš někam jít a něco si pustit až večer?" Zeptá se jí potom. "Nebo ono ten film zase tak dlouhý není, tak si můžeme něco pustit a potom uvidíme, co dál?" Navrhne potom podle něho snad nejlepší variatu, aby se nemuseli zbytečně dohadovat, co udělají jako první. Přijde mu to tak mnohem jednodušší. "A nebo jestli chceš radši spát." Dodá potom a jednou volnou rukou ji jemně pohladí po vlasech. Je pravda, že právě teď by se daly dělat i zcela jiné věci, ale říká si, že na všechno mají ještě času dost a tak nebo tak jim stejně nic neuteče. "Mám se tedy zkusit podívat, co dávají v televizi?" Zeptá se jí potom. Ne že by si tenhle pokoj vybral účelově kvůli tomu, ale je nápadné, že v jeho pokoji se nachází ještě jedna televize, u které sice není DVD přehrávač, ale za to kdyby našli něco ucházejícího v televizi na co by se dalo koukat, tak je dosti možné, že by ani žádný přehrávač nepotřebovali.