Kriminálník 2. Díl

Naruto ji jen sjede pohledem, který je z části trochu nevěřícný. Nakonec nad tím ale jenom pokrčí rameny. "Tak když říkáš, že to tak je, vymlouvat ti to nebudu, ale měla by ses vidět..." poznamená a následně začne sklízet věcí od krve a střepy, aby to mohl vyhodit do koše a nestalo se tak, že by náhodou na jeden z nich šlápnul. "Ale díky, že ses tady stavila, i když to je poněkud nestandardní čas," zamumlá. "Ani mě moc nepřekvapuje, že nepočkal a rovnou odešel... ono to k němu dost sedí," pokrčí rameny. Ví, že Sakura to nejspíš nepochopí, protože Sasukeho ani nezná tak jako on. "Nabídl bych ti, jestli nechceš zůstat, ale... řekl bych, že bys mi stejně dala košem," pousměje se nad tím. Odnese střepy do koše a vrátí se následně do obýváku, kde se posadí na pohovku a do sklenky si odleje trochu tekutiny, kterou původně přinesl kvůli Sasukemu a následně celý obsah skleničky kopne do sebe. "Ono to sice vypadalo docela hrozně, ale... dokud zvládl odejít po svých, tak to nemohlo být nic tak strašného," poznamená potom. Nakonec sám si je vědom toho, že ať už je se Sasukem cokoliv, tak dokud zvládne jít po svých, tak není důvod se u něj obávat. Mnohem horší by bylo, kdyby tomu bylo právě naopak.
"Ty to, ty dutá hlavo, nechápeš. Může jít po svých, ale musí se šetřit, jinak můžou ty stehy prasknout, ale to je fuk. Co je zač, že byl tak zřízenej... A přiznej pravdu, žádné lži, víš, že to u tebe poznám."
Podívá se na ni se zdviženým obočím. "Co by byl asi tak zač, hm? Říkal jsem ti už do telefonu, že to byla jen obyčejná nehoda a nic víc," ujistí ji. "Menší... řekněme potyčka v baru, rozbilo se sklo a takhle to dopadlo, pochybuju, že bys někdy něco takového zažila, ale mě to ani nijak nepřekvapuje, víš," odpoví jí. "Navíc pokud tě ten Sasuke tak zaujal, tak mu sama zavolej... nebo nevim. Zeptej se ho ty sama, nebudu vám dělat prostředníka," řekne naprosto vážně.
Ne že by předtím snad poslouchal jejich rozhovor, ale některé věci se přeslechnout nedaly a je pravda, že jej to z části trochu urazilo, ale s tím on už nic nenadělá.
"Navíc vzhledem k tomu, že mi od jeho odchodu nezazvonil telefon, tak hádám, že to dopadlo dobře a nic se mu nestalo..." odmlčí se. Ví, že by to mohlo znamenat pravý opak, ale nechce tomu věřit, a tak se raději uklidňuje myšlenkou na to, že to všechno bude v pohodě. "Chápu, že jakožto doktorka určitou starost máš, ale tady to není až tak nutné, víš," dodá potom a opět si trochu naleje, načež do sebe obsah skleničky záhy zase vyklopí. "Takže asi tolik k němu," řekne, načež se pomalu zvedne a i s tou flaškou odejde do kuchyně, kde ji schová, aby se mu jen tak nepovalovala v obýváku. Nakonec se tam ještě vrátí a začne balit ty ručníky, co tam ještě zbyly.
"Přestaň lhát, Naruto. Co je on zač, že se pere v baru? Toto normální člověk neudělá, chápeš to. Já mu volat nebudu, nejsem stíhačka, ještě by si myslel, že sem z něj na větvi, což nejsem... Viděla jsem hodně takových nafoukanců, jako je on."

Naruto ji chvilky jen mlčky pozoruje a přemýšlí nad tím, jak jí to vlastně vysvětlit, protože by byl nerad, kdyby si to špatně přebrala. Nakonec se zhluboka nadechne.
"Je to trochu složitější, sám nevím, co přesně to bylo, protože v tu chvilku jsem nebyl zrovna vedle něho, víš," pokrčí nad tím rameny a zastaví se kousek od ní. "Řekl bych, že to sama moc dobře znáš," řekne nakonec. Nechce to popisovat úplně doslovně, aby to náhodou ještě neskončilo tak, že to všechno schytá on i za ni. "No prostě mi jde o to, že stejně jako ty se bráníš pěstmi, když... když se ti něco nelíbí, tak se někteří lidé takhle brání, když přijde na ostatní lidi v jeho okolí... Někomu je jedno, jak se k němu ostatní lidé chovají, ale jakmile přijde na řadu rodina toho určitého člověka, tak... tak prostě se to občas zvrtne a nehody se stávají, jak už jsem řekl. Neřeš to, nepřemýšlej nad tím, nikomu to neříkej, ale prostě nic víc za tím ani nemusíš hledat, ne vždycky za tím musí být něco víc," poznamená potom vážně a na chvilku se přitom odmlčí. Nechce říkat nic přesnějšího, protože přeci jen tohle je čistě Sasukeho věc.
"No... nevolej mu, když nechceš, ale sám jsem viděl ten tvůj pohled," podotkne následně.
"Jaký zas pohled, proboha, byla jsem zaskočená, že s takovým zraněním sedí, nic víc... Jak myslíš, stejně je to divný... No nic, jdu spát domu a příště mě nebuď v takovou hodinu, když jdu do práce..." S tím přejde ke svému kabátu a botám. Jak je oblečená, tak vyjde k autu, vleze dovnitř, nastartuje a odjede domů... Jak přijede, vleze si domů, sundá si kabát s botama sejde nahoru a zalehne.

Naruto jí na to už ani nestihne nic říct, když jen slyší, jak se za ní zavřely dveře. On sám z části čekal, že to všechno bude jenom popírat, a tak nad tím vším on sám jen zlehka pokrčí rameny a rozhodne se, že i on si půjde po tom dnešku už lehnout, protože si nejen potřebuje utřídit v hlavě jisté věci, ale taky by se mu hodila trocha toho spánku, protože nakonec Sakura není jediná, kdo musí ráno vstávat do práce. Zhasne tedy světlo, jak v kuchyni, tak i v obýváku a poté vyjde nahoru po schodech do prvního patra, kde zamíří rovnou k sobě do pokoje.
Nejdřív ze všeho si udělá menší zastávku v koupelně, aby si umyl ruce od krve, která se mu tam dostala díky tomu, jak Sasukemu vytahoval ty skleněné střepy, které se mu zasekly v zádech. Raději se na tohle všechno ovšem snaží zapomenout, protože celý dnešek mu přišel až podezřele zvláštní. Snaží se nad tím ale ani nijak nepřemýšlet a jakmile ze sebe dostane veškeré stopy krve, tak se jenom rychle převleče do svých věcí na spaní a poté zamíří k sobě do pokoje, kde zalehne do své postele a téměř ihned jej přemůže únava, která se mu nakupila během celého toho vyčerpávajícího dne.

Sakura se zhruba po nějaké době probudí, vezme mobil a zavolá do práce, že se necítí dobře a že nepřijde dneska do práce... Sejde potom dolů do předsíně, kde se oblékne a obuje a vyjde ven. Prochází se pomalu tak, jak je zvyklá, když jí něco je, když v tom se před ní někdo zjeví a prohlíží si ji jak nějakou kořist.
Někdy krátce nad ránem, když ještě slunce ani pořádně nevyšlo, se z místního baru na kraji města vypotácí ven několik pozdních návštěvníků, kteří to dnes trochu přehnali, a tak je na nich vidět, že navzdory tomu, že se všichni podpírají, tak se poněkud potácí. Jeden z nich se po chvilce trhne od své party a zastoupí tak cestu růžovlasé dívce, která zrovna procházela kolem. "Ale, ale ale..." vydechne, když trochu lépe zaostří a ve světle pouliční lampy spatří, že se před ním nachází mladá a hlavně velmi krásná dívka. "Copak tady děláš tak sama, krásko?" zeptá se jí a následně k ní udělá jeden trochu váhavý krůček, protože sám sotva stojí na nohou. Zastaví se tak sotva půl metru od ní, ale na místo toho, aby k ní udělal ještě jeden krok, tak se k ní spíše nakloní. "Nebojíš se se tady tak sama procházet?" zeptá se jí a následně k ní natáhne svou ruku. "Nechtěla bys... doprovod?" Ušklíbne se, když svou rukou konečně překoná onu vzdálenost a dotkne se její tváře, která je nyní poněkud bledší než by se zdálo normálním. "No tak, puso... jen pojď... užijeme si trochu srandy..." usměje se na ni a opět ji pohladí po tváři. Tentokrát svou rukou ovšem sjede na její paži, za kterou ji chytí poněkud silněji. Udělá přitom krok dopředu, ale místo pevného kroku zavrávorá, a tak spolu s ní zapadne do uličky hned vedle baru, kde se nachází kontejnery a taktéž zadní východ, který ovšem jde otevřít pouze zevnitř.
Na konci je vidět, že cesta nikam nevede, tudíž jediná cesta ven je nyní zastoupena tím mužem a jeho partičkou, která jej s hlasitým smíchem následuje.
"Nesahej na mě a laskavě ze mě slez, smraďochu opilej." Řekne ještě slušně a snaží se ho od sebe od lepit, ale nějak jí to nejde, jelikož je na ní moc těžký
Muž před ní na ni jen nechápavě upírá pohled. Nyní mu jaksi nedopíná, o co se ta dívčina snaží... tedy spíš si to sám vyloží po svém.
"Copak, kočičko? něco se ti nezdá?" zeptá se jí, načež svou ruku, kterou jí doteď držel za paži spustí až k jejímu pasu, kolem kterého ji jemně obejme, čímž si ji k sobě přitáhne tělo na tělo. "Není ti trochu zima? Zahřeju tě..." nabídne ji poté a nakloní se blíž k ní. "Řekni mi, pročpak jsem tě tady ještě neviděl, hm?" broukne, volnou rukou ji přitom chytne za bradu a ne zrovna šetrně jí ji zvedne, aby se mu podívala do očí. "Co kdyby ses trochu přestala cukat a šla se trochu pobavit? Je přeci tak hezký den..." usměje se a rozhodí volnou rukou, kolem pasu ji ovšem stále ještě nepouští. Na místo toho udělá několik kroků směrem k ní, přičemž Sakura brzy zády narazí do cihlové stěny, která tvoří jednu ze stěn uličky. Kolem dokola je kolem nich až mrtvolné ticho, skoro jakoby v téhle části města ani nikdo jiný nežil, a nebo teď všichni byli zalezlí bůhví kde. Jediný zvuk jsou jejich hlasy a taky kroky, které se v uličce malinko roznáší hlavně díky čvachtavým zvukům, které se ozývají s každým dalším krokem, který někdo z nich udělá. Celá tamější zem je totiž místy pokryta vodou.
"Co bys na to řekla hm? No tak... nebuď upejpavá..." usměje se na ni. Následně se k ní nakloní a volnou rukou ji chytí zezadu za hlavu, aby se mu nevytrhla, načež ji políbí na rty. Druhou ruku přitom z části spustí z jejího pasu, ale přesune ji víc zpředu a trochu nemotorně se jí snaží rozepnout knoflíky u kabátu.

Flusne mu do tváře. "Fuj vypadni ode mě, ty ožralo... Nesahej na mě sakra, smrdíš!!" Zvýší hlas a dál se snaží od něho dostat, že začne kopat i nohama a snaží se ho kopnout.
Ve chvíli, kdy mu Sakura plivne do tváře, tak ji okamžitě pustí a udělá několik vrávoravých kroků dozadu. Za sebou slyší jenom smích svých společníků. "Dneska nemáš zrovna moc šťastný den, co Inari?" prohodí k němu jeden z nich posměšně. Jmenovaný si nad tím jen odfrkne. Možná že mu alkohol poněkud zatemnil úsudek, ale navzdory tomu všemu... tohle si k němu ještě žádná nedovolila a právě kvůli tomu si říká, že začínat s tím by se rozhodně nemělo.
"Takže kočička má drápky, hm?" podívá se na ni a mírně přimhouří oči. Předtím sice vypadal poměrně neškodně, ale najednou jakoby se výraz v jeho tváři a celkový postoj již nezdál jen jako postoj nějakého opilce, ale něco úplně jiného. I atmosféra jakoby se zdála o poznání napjatější než ještě před chviličkou. V očích mu přitom zablýskne, když udělá ještě několik kroků blíž směrem k ní a zastaví se jenom kousíček od ní, tak že na ni teď kouká trochu shora, protože je přeci jen o několik centimetrů vyšší než ona. Natáhne ruku a vlepí Sakuře facku tak silnou, že ji tím pošle k zemi, ale v tu chvíli se nad tím nijak nepozastavuje. Ani vlastně nevnímá, že smích od jeho party utichl a kolem se rozhostilo až podezřele velké ticho. Na rozdíl od toho k Sakuře opět natáhne ruku, ale ne, aby jí pomohl vstát, právě naopak. Dokonce nevnímá ani kroky, které se k němu blíží. To, že tam stojí někdo třetí si uvědomí, až když mu někdo pevně sevře ruku, kterou jí chtěl opět uhodit.
Otočí hlavu, ale to už jej někdo chytne za zátylek a prudce s ním praští o cihlovou stěnou. Jde slyšet ošklivé křupnutí a muž najednou padne na kolena, na která mu kape jeho vlastní krev, která mu stéká z nosu a z části i z čela. "Co si myslíš, že děláš ty kreténe!" Sykne a zvedne pohled k muži, který nyní stojí za ním před ležící Sakurou. V té tmě mu nedokáže vidět do obličeje a vidí tak jen pouhý obrys jeho postavy.
Velmi pomalu se zvedne, načež se na něj vrhne. S takovým obsahem alkoholu v krvi se mu ovšem nemůže rovnat ani při nejmenším, proto není překvapením, že se jeho výpad mine účinkem a muž před ním mu ještě uštědří jednu ránu, kterou ho pošle k zemi, na které zůstane ležet. Poté už mu nevěnuje ani jeden jediný pohled, místo toho se otočí čelem k růžovlasé dívce, ke které udělá několik kroků. Zastaví se až pod světlem lampy, která osvětlí i jeho tvář a natáhne k ní ruku, aby jí pomohl vstát.

Když se vzpamatuje a podívá se kdo jí pomohl, tak nemohla uvěřit vlastním očím. "Sa-Sasuke? Jak ses sem dostal? A jak si věděl, co se tu děje?" Zeptá se ho, když dá svojí ruku do té jeho a s jeho pomocí se zvedne na nohy. "Děkuju.." Dodá a kouká na něj, jak ve svém stavu tohle zvládl.
Jedním plynulým pohybem ji ze země vytáhne zpátky na nohy. Svou ruku ovšem ještě stále nestahuje. Místo toho ji jemně přesune pod Sakuřinu tvář, načež ji jemně natočí, aby světlo lampy lépe osvětlilo levou polovinu jejího obličeje, na který si všimne červeného otisku. Při tom pohledu jen svraští obočí. Nakonec ten muž přeci jen dostal, co si za takové chování zasloužil. Svou ruku nakonec nechá volně klesnout podél těla a až poté se nadechne, aby odpověděl na příval otázek, kterými jej zahrnula.
"Šel jsem si sem ještě vyřídit jednu maličkost," odpoví jí následně, jakoby snad všichni lidé běžně ještě před východem sluncem chodili zrovna po takovýchhle zapadlých a hlavně nebezpečných částech města, které se v ranních hodinách jen hemží různými opilci, výtržníky a jinými nebezpečnými individui.
"Byl jsem na odchodu, když jsem slyšel hlasy, není to tak dlouho, co jsme se viděli, mám dobrou paměť," pokračuje ve vysvětlování. Pohledem na moment uhne k muži ležícímu na zemi. Jen stiskne čelist a tvář se mu na moment zahalí stínem, jak ještě hluboko uvnitř sebe bojuje s chutí jej dorazit. Nakonec si jen poupraví bundu a stočí pohled zpět k Sakuře, stojící před ním. "Spíš by mě zajímalo, co ty tady děláš? tohle není místo pro... někoho jako ty, nemá to tu zrovna tu nejlepší pověst, která je ovšem dost známá," poznamená, čímž automaticky vylučuje fakt, že by o tom Sakura snad nevěděla.
"Já jsem se šla jen projít jelikož se necítím dobře no, a pak jsem se tak trochu ztratila. Ale děkuju za pomoc. Vážím si toho." A sáhne si na tvář a trochu sykne. "Zřejmě mi to brzy nateče.. Ještě že jsem zavolala do práce že dneska nepřijdu..."

Sjede ji pohledem jakoby snad čekal, že bude ještě nějak pokračovat. Ačkoliv nechce, tak mu pohled neustále stahuje Sakuřina červená tvář, která jde pod světlem lampy vidět na první pohled.
"Kvůli dnešku?" Zeptá se, narážejíc na to jestli je on důvod proč se dnes v práci omluvila. Nakonec on od Naruta odjížděl kolem druhé hodiny ráno a od té doby mnoho času neuplynulo. "Měla by sis to trochu zchladit, třeba ti to pomůže," navrhne jí poté načež udělá několik kroků směrem k východu z uličky. "Pojď se mnou," prohodí ještě směrem k ní načež pomalým krokem vyjde z té slepé uličky a přejde až ke vchodu do baru, kde jí ještě věnuje jeden rychlý pohled čímž jí beze slov naznačí, aby na něj počkala. On sám následně vstoupí dovnitř, kde zamíří rovnou k baru, kde se opře o jeho desku a počká než se k němu otočí barman.
Ten nejdřív vypadá, že jej rovnou vyrazí, ale jakmile si všimne, kdo to je, tak se zarazí než něco vypustí z úst.
"Přines mi trochu ledu do utěrky," prohodí, načež barman na chvilku zmizí a poté se vrátí s několika kostkami ledu v sáčku a ještě to zabalí následně do utěrky, kterou mu podá. Sasuke si ji od něj beze slova převezme a s tím vyjde ven z baru, kde se zastaví u Sakury, které ti jemně přiloží na tvář. "Zkus si to tam chvilku přidržet," řekne následně a uhne pohledem, aby se rozhlédl kolem. "Doprovodím tě...?"
"Tak děkuju, to si nemusel.." Řekne a stojí u něj.
"Hmmm," vydechne a nakonec se pohledem vrátí zpátky k ní, protože se stále nedočkal odpovědi, i když by hádal, že potom, co se jí ještě před chvilkou stalo by řekl, že nebude chtít jít takhle ještě po tmě sama. Nakonec... pořád ještě ji čeká cesta přes část Konohy s ne moc dobrou pověstí, ať už bydlí kdekoliv.
"Nejspíš ti to úplně nepomůže... ale alespoň to nebude tak moc vidět," dodá potom zamyšleně. On sám má i jiné různé triky na tyhle věci, ale řekl by, že Sakuře bude bohatě stačit i tohleto. "Řekl bych, že by nevypadalo dobře, kdyby ses tam druhý den ráno ukázala s modřinou na tváři..." poznamená, fakt, že to Sakuře nesluší ani nepodotýká. "A nebo pokud chceš raději pokračovat dál sama..." dodá poté, aby jí dal vědět, že jemu je poměrně jedno, jak se rozhodne, že konečná volba je nakonec stejně jen a pouze na ní. Nemá vůbec v povaze se nějak vnucovat, a nebo něco podobného a taky s tím v žádném případě nechce začínat, a nebo něco podobného. "Je to na tobě," vydechne a ještě se podívá na hodinky, co má na ruce, aby se podíval, kolik je hodin. Dokonce i slunce už pomalu vychází, i když je kolem ještě stále tma a kolem nich stále svítí pouliční lampy, které jim osvětlují cestu ulicí.
"Jestli chceš, tak pojď, mě to nevadí... Mám ráda společnost, ale ne takovou co před chvíli... A aspoň ti udělám pak něco, čím se zahřeješ a popřípadě se můžeš i najíst pokud budeš mít hlad..." Řekne na konec a vykročí pomalým krokem.

Nezůstane pozadu a rovnou vykročí za ní. Ruce si během chůze dá ležérně do kapes a následně s ní během chvilky srovná krok. "Právě proto jsem ti to i nabídl," poznamená poté, i když se docela diví, jak klidná se Sakura zdá být. Nakonec... jak může vědět, že on není jako ostatní a někde se na ni nevrhne až budou dost daleko, aby ji nikdo neslyšel křičet? "Není potřeba, doprovodím tě a půjdu," dodá potom na její nabídku. Ne že by toho snad měl dneska tolik na práci, což je hlavně způsobeno jeho zraněním. S pocitem únavy a s bolestí s tím spojenou se sice snaží nějak podvědomě bojovat, ale není hloupý. Uvědomuje si, že když se bude jeden den šetřit, tak mu to vůbec nic neudělá... a dnes díky tomu i po druhé narazil na Sakuru. Skoro jakoby to už ani nebyla jen prach obyčejná náhoda, ale něco víc.
"Řekl bych, že po tom dnešku by ses měla trochu vyspat, máš kruhy pod očima," podotkne poté. V kontrastu s její bledou pokožkou si toho ani nemohl nevšimnout. Neví sice, jestli je to jen kvůli únavě, a nebo je v tom ještě něco dalšího, ale tak nebo tak si říká, že odpočinek pomáhá mnoha lidem s různými problémy. "Upřímně řečeno... docela mě překvapuje, že si takhle důvěřivá," přizná nakonec nahlas. Nečekal by to. Rozhodně ne po tom, co se ještě před chvilkou stalo a taky potom, co viděl dnes večer.
"Nemám důvod ti nevěřit, když si mi pomohl. Navíc jsi kamarád Naruta a kdyby si mi něco chtěl udělat, tak bys to už dávno udělal a nepomáhal mi. Navíc by si nebyl takový klidný u Naruta už tím, jak jsem se ze začátku s tebou bavila. Mě to nevadí, můžeš jít na návštěvu, mě tam překážet nebudeš...
Rychle si ji přeměří pohledem. Docela by jej zajímalo, kde nakonec skutečně bere všechnu tuhle jistotu.
"Zajímavý odhad," usoudí poté. Ano, vztah, který spolu s Narutem mají, je docela očividné odpozorovat i z jejich chování, a nebo způsobem, jak mezi mluví. Na druhou stranu ví, že není mnoho lidí, kteří by se po takovém zážitku pouštěli ještě do něčeho podobného. "Hm... nemyslím si, že sem měl nějaký důvod k tomu být nějak znepokojený," poznamená poté. Nevěřil jí. To sice ne, ale to přeci neznamená, že to musel dávat nějak zvlášť najevo. Nakonec se už moc dobře naučil jakékoliv emoce skrývat, a tak je vždy poměrně těžké odhadnout, co se mu asi tak honí hlavou a poznat to je docela umění.

Ujde spolu s ní několik dalších metrů, než se dostanou k vzdálenější části parku, ve které se většinou zdržují jistá individua. Tenhle park je ovšem zkratkou, jak se dostat do té "lepší" části Konohy, protože cesta vede skrz celým parkem i na tu stranu, kde si hrají děti.
"Na návštěvu..." zopakuje po chvíli po ní s mírným úšklebkem na rtech. Myšlenky mu na chvilku ujely poněkud jiný směrem, než jak to Sakura asi myslela, ale nahlas nic raději neříká. "Nemáš snad v plánu se trochu prospat?" zeptá se jí poté, načež na chvilku stočí pohled do boku směrem k ní, aby pořád nekoukal jen před sebe.
"Ne nemám zatím v plánu jít spát... Říkám ti, že nemůžu spát že mi není dobře, proto jsem se šla i projít. Navíc v noci je to tu dost pěkné.... A jo, na návštěvu. Máš snad strach, že tě otrávím nebo co, ale bát se nemusíš není to v mé kompetenci."
Hmmm musím přiznat, že tohle mě upřímně ani nenapadlo," řekne. Přijde mu docela zvláštní, že na něj Sakura vyrukovala zrovna s tímhle. Je ovšem pravda, že zase tolik toho proti té návštěvě nemá. Nakonec by to mohlo dopadnout nad očekávání dobře. "Nebo je za tím snad ještě něco jiného? Hm?" Podívá se na nic a na moment se zastaví a sjede ji pohledem. "Pokud nechceš být sama, tak stačí říct," dodá schválně o něco tišeji.
Ještě chvilku na ni upírá pohled svých pronikavých černých očí, které připomínají onyx. Poté se ovšem opět rozejde a vkročí do parku, kde je snad ještě větší tma než ve městě. Právě zde totiž díky místním obyvatelům nesvítí podstatná část lampa stromy zabraňují části světla se tam dostat. Už z kraje jdou slyšet hlasy několika přiopilých jedinců, které zde ovšem nejsou žádnou výjimkou. Pokračuje tedy cestou po chodníku klidným tempem, aby mu Sakura stačila a zbytečně na ni nespěchal. Nakonec mu přijde, že když ani jeden z nich nemusí jít do práce, tak nemají důvod nějak moc spěchat a hnát se domů. Jeho dokonce ani nepopohání hlasy a povyk, který tam ti opilci způsobují.
Sakura jde vedle něj. "No, nechci tam být teď sama. Vadí ti to že tě zvu k sobě.." A chytí se, ho když uslyší hlasy.
Sasuke povytáhne obočí, když ucítí, jak se mu Sakuřiny drobné ruce obtočily kolem jeho paže. "Jako vystrašené kotě," vydechne. Do jeho tónu přitom pronikne lehké pobavení. Nijak se od ní ovšem neodtahuje, protože chápe, čím to je. Navíc se zrovna v té chvíli se na chodníku před nimi objeví skupinka mužů, kteří nevypadají zrovna střízlivě.
Na chvilku tedy odtrhne svůj pohled od Sakury směrem k nim a když už se jej tak pevně drží, tak toho využije a jemně ji začne tlačit víc doprava ke kraji chodníku. Nechce s nimi totiž přijít do přímého kontaktu, protože vyvolávat další rvačku již dneska nechce, i když je pravda, že by mu nedělalo velké problémy si s nimi nějakým způsobem poradit, nakonec tihle sotva stojí na nohou a fakt, že se navzájem snaží podpírat jim rozhodně nepomáhá. Alespoň ne co se týče rovnováhy. "Nevšímej si jich," dodá poté zrovna, když se ocitnou přímo vedle nich a zatímco oni pokračují dál svou cestou, tak partička mužů se zastaví a kromě smíchu jdou slyšet i nějaké poznámky a zavýsknutí na Sakuru.
"Tak co, rozmyslíš si to pro příště lépe, kam se jít projít?" Nadhodí, když spolu se Sakurou zahne za roh do lépe osvětlené části parku, kde svítí bez výjimky všechny pouliční lampy.
"Jak jsem řekla, když jsem se procházela, tak jsem se omylem ztratila. Ani by mě nenapadlo, že tu někde něco takového je..." Přizná a pak se ho pustí a jde opět v klidu vedle něj. "Jak ale říkám, můžeš u mě klidně zůstat a v pohodě ti to doma můžu ještě dezinfikovat, jelikož co se šije, se musí i pár dní ošetřovat."
"Hmmm" vydá ze sebe nejdříve, bez nějakého dalšího dovětku, a nebo slov, kterými by ji nějak doplnil. Původně se k tomu ani nijak nechystá, ale po několika dalších krocích se rozhodne, že přeci jen nemá důvod jí tajit to, co je stejně veřejně známé a bohužel mnohými lidmi i ignorované.
"Zvláštní. Většina lidí ví o tom, co se tady děje, ale taky právě proto to drtivá většina přehlíží," poznamená s pohledem upřeným před sebe. "Dokonce i policie tak nějak přivírá oči nad tím, co se v téhle části děje a i když to tak nevypadá, tak si měla dneska docela štěstí. Opilci... to je to nejmenší zlo, na které tady v téhle čtvrti můžeš narazit," poznamená poté, z části i aby ji trochu postrašil a rozmluvil jí si sem udělat další návštěvu. Nakonec i takováhle malinká chybička ji mohla stát život. "Asi si umíš představit, co tím myslím," zakončí to následně, aby to nemusel nějak moc rozvádět a poté se na chvilku odmlčí. Jako první mu totiž na jazyk přijdou ne zrovna přívětivá slova, zarážející jakékoliv zapojení Sakury do jeho následné léčby. Nakonec se ovšem přeci jen udrží. "Bojíš se snad, abych neumřel na infekci?" Zeptá se a pohledem přitom sjede zpátky směrem k ní, přičemž pečlivě studuje výraz v její tváři jakoby z ní snad chtěl vyčíst odpověď ještě dříve, než Sakura stačí otevřít svá ústa odpovědět mu na to slovy.