*skles*
Ale je jasný, že se cítíš pod psa.
Možná ne hned, ale jednou...
až se stanu skutečným samurajem klíče a zasloužím si vlastní jméno, které budu moci nést s hrdostí,
pak ti to třeba vysvětlím.
Ale já vyrážím do vesmíru!
Asi potrvá, než se na tuhle planetu zase vrátím. Nevím, jestli se znova setkáme.
Buď bez obav, já to zařídím.
*úklona*
*všúú*
Tentokrát navštívím já tebe.
Takže tuhle planetu taky opustíš?
Vesmír je velikánský! Vsadím se, že to není totéž, jako vyjít z domu.
Jeden špatný krok a může být po nás.
To nevadí.
*fúú*
Je to lepší, než nic nedělat.
Takhle mám alespoň pocit, že skutečně existuju.