Poetická čitateľská misia

1. Mít načteno... To je všechno strašně individuální. Lee má pravdu, že obrovskou roli hraje jazykový cit. Ta role je ale podle mě hlavně v rychlosti a kvalitě učení. Netroufla bych si tvrdit, že bez načtený poezie zvládne člověk psát. Z čeho bych jinak zjistila, jak se to vůbec dělá?
Poezie je z velký části o práci s formou, a i když tohle určitě spousta lidí neschválí, o pravidlech. Realizujou se sice z velký části imanentně a tak nějak přirozeně v rámci toho "jazykovýho citu" (pokud se zrovna nejedná třeba o formální pravidla pro tvorbu sonetu), ale pořád tam jsou. A jejich fungování bez načtený poezie nezjistím. A čím víc toho přečtu, tím víc možností se mi otevírá. Mimo jiné také proto, že jazyk funguje z velké části na základě analogií.
Ale ve výsledku – ne, nemyslím si, že musíš mít načteno. Ale pokud máš, hodí tě to neskutečně dopředu.
2. Ke kritice... Já jsem dost proti odsuzování čehokoli, protože člověk skoro nikdy nemá dostatek informací k tomu, aby byl ten jeho verdikt fér. Nevíš, jak dlouho nad tím autor seděl. Nevíš, kolik mu je. Nevíš, jestli ta básnička není tak divná naschvál, protože tou formou něco reflektuje. Nevíš vlastně skoro nic. Jasně ani jedna z těch básniček není objektivně nic extra. Ale doprčic, svět snad funguje v kontextech, ne?
Mimochodem, jedné té slečně vytýkáš absenci rytmu... Ne každá báseň musí pracovat s prozodií. Od poloviny 20. století jich to většina ani nedělá. Říká se tomu volný verš. Myslím, že o to šlo částečně i tady. Ta částečnost je samozřejmě druhá věc.
Mě ani tak nevadí tvrdost tý kritiky, někoho to třeba hodí dopředu daleko víc než pochvala, co já vím... Vadí mi ta věta "proč lidi píšou". Chtít po někom, aby nepsal (z všemožných důvodů), je dost zcestný. A konkrétně tady přece nejsme v situaci, kdy by to někomu způsobilo újmu. Pokud jsem si všimla, ta první básnička měla dokonce i docela pozitivní ohlas. Jasně, tohle jsi tím nejspíš nemyslel, ale vyznívá to dost... nehezky.
3. Neříkej prosím "ani ten Máj". Nevím, čím si u tebe vysloužil místo na spodních příčkách tý pomyslný hierarchie, (má vůbec nějaká hierarchie oprávnění?) ale věř mi, že je opěvovanej právem. Chce to ale trochu hlubší čtení. Jelikož tvá vlastní interpretace ti to pravděpodobně neukázala, zkus si třeba někdy přečíst libovolnou máchovskou studii, trochu ti pootevře dvířka.
P.S.: Umím si představit několik inteligentních důvodů, proč posprejovat Karlův most (uměleckých i společenských) a několik neinteligentních důvodů, proč napsat básničku. O nekonvenční poezii ani nebudu začínat. Ale rozdíl v tom nepochybně je. Ale ten už je hodně mimo téma. ;)

Víceméně se vším souhlasím, hezky odborně shrnuto, ale moc by mě zajímaly ty inteligentní důvody, proč posprejovat Karlův most, mohla bys kdyžtak pls do soukromky ?

Nevím, jestli načtená poezie je to klíčové kritérium. Jsou lidi, kteří mají poezii načtenou, ale stejně by nenapsali ani řádek. Jiní zase nečetli prakticky nic, ale cit mají. Souhlasím, že tvorba je zčásti řemeslo a k tomu se hodí znát díla velkých autorů, ale zároveň je ve hře taky talent, jazykový cit (který se nebrousí zdaleka jen čtením poezie), fantazie a tak.
A krom toho hodnocení poezie je věc značně subjektivní. Čímž neříkám, že ty dvě první básně jsou dobré, ale že mně třeba - a teď doufám, že nikomu neublížím - nic moc neříkají ani ty další dvě - a to Kakari i Akumakirei jako autorky hluboce uznávám. Takže mě takhle tvrdé hodnocení překvapilo, i když nepopírám, že mezi prvními a druhými dvěma básničkami je velký rozdíl.

A AD noleda - musím říct, že v tomhle spíš nesouhlasím. V próze asi i jo, ale většina lidí (včetně mě) prostě na poezii talent a píli nemá, takže můžou psát pro sebe, ale nemyslím, že by se s tím museli prezentovat.

Tak to pak jo, jestli jsi myslela na tvorbu obecně bez ohledu na sebeprezentaci, tak souhlasím. A s tím nízkým sebevědomím máš pravdu, ale pak právě myslím, že tihle lidi nemají chodit s kůží na trh. (Vadí mi ubrečení lidé, kteří si stěžují na kritiky a nedohlížejí, že publikací díla se tomuhle riziku člověk prostě vystavuje.) A už mlčím.

No já razím teorii, že špatný pokus o poezii je pořád lepší než žádný pokus. Značí to aspoň snahu a cit, které v tomto světě poslední dobou tak žalostně chybí. Mám ráda otevřenou kritiku, ale..., čteš si někdy po sobě své komentáře? Taky bychom se mohli hodně pohoršovat nad tvou gramatikou . Jen takové přátelské rýpnutíčko, promiň, nemohla jsem si pomoct .