Japonština je moraický jazyk; mory jsou úseky jazyka, které mají vzájemně stejnou délku (dále je budu oddělovat tečkou). Nosová mora (nazální mora, moraická nazála, whatever, je to všechno to stejné) je to, co se v kaně píše jako ン/ん.
Přemýšlím, jak to srozumitelně vysvětlit. Asi bych to shrnul tak, že ona nosová mora může ovlivňovat výslovnost pěti způsoby.
Jako normální české [m] se vyslovuje například v takových slovech jako tenpura [te.m.pu.ra], zenbu [ze.m.bu] nebo unmei [u.m.me.e], jednoduše před hláskami p, b, m.
Jako normální české [n] se vyslovuje například ve slovech jako hontou [ho.n.to.o], hondana [ho.n.da.na] nebo onna [o.n.na], jednoduše před hláskami t, d a n.
Dále je tu [ŋ], které sice jako samostatná hláska v češtině není, ale můžeme ho najít ve slovech jako banka nebo tank, případně v anglickém ringing nebo song. V japonštině se vyskytuje ve slovech jako anko [a.ŋ.ko] nebo nihongo [ni.ho.ŋ.go], jednoduše před hláskami k a g.
Dále už to není tak jednoznačné, protože to už často záleží na výslovnosti mluvčího. Ono [ɴ] (zde je na postraní liště možnost poslechu) se v japonštině může vyskytovat před samohláskami a nejčastěji na konci slova, jako třeba ve slově hon [ho.ɴ]. Poslední možnost je [Ṽ]. Tento znak se používá pro nosovou samohlásku, jinak řečeno samohláska před nosovou morou s ní splývá a stává se nosovou samohláskou, často pokud za nosovou morou stojí samohláska, y, w, h, r, s nebo z. U hlásek r, s, z je to ale individuální; tam výslovnost kolísá mezi [n] a částečnou nazalizací. Abych se vymotal z tohohle kruhu konfuze, můžeme si toho všimnou třeba ve slově konban wa [ko.m.bã.ã.wa], kde můžeme slyšet zastřené a.
Doufám, že jsem ti nezamotal hlavu víc, než jsem chtěl. Asi je to vysvětlené zbytečně dopodrobna, ale je dobré o tom mít nějaký přehled