Podivné věci - 5. Jen věci

Na Narutově čele se objevila malá ranka, která však vzápětí zmizela. Zato prohlubeň ve dveřích Narutovy ledničky nezmizela nikam, a vydávala očité svědectví o tom, že násilí nic nevyřeší! Jenomže Naruto byl liška, nanejvýše chápající, že do té podivné bílé věci musí vrazit silněji! Proto udělal několik kroků vzad, sklonil hlavu a opět se rozběhl. Lednice se otřásla...

***

Sakura se opřela o stěnu a snažila se vydýchat. Přestože Kibové opravdu zabrali, tlačení vozíku nebylo nejlehčí. Ačkoliv se Kakashi celou cestu z květinářství vezl, padl na záda a pravděpodobně se snažil předvést pózu: Jsem hotovej! Ale spíš to vypadalo jako: Jsem krásný malý pejsek, podrbej mě na břichu...
„Co je?"
Sakura od něj odvrátila pohled. „Na tohle jsem si ještě nezvykla..."
Kakashi se vrátil na všechny čtyři. „Kytky a vlasce. Mise ve vlastní vesnici!" Horečnatě u toho vrtěl ocáskem, což si zřejmě neuvědomoval. „A Shikamaru se mi vůbec nelíbí."
Sakura zamrkala. „Tohle nejste vy."
„Cože!?" Pejsek se k ní zhrozeně otočil.
Rozhodila rukama. „Kakashi, kterého znám, je jiný! Má líný hlas, mluví pomalu a... vy si stěžujete!"
„No a co!?" vyštěkl Kakashi a odstrčil malou želvičku s oranžovým krunýřem, která do něj vrazila. „Tohle je zoufalá situace a mám na to právo!"
Přimhouřila na něj oči. „Chováte se jako Gai-sensei!"
„To není pravda!" Kakashi se zarazil. „OMJ, já se chovám jako Gai! Do háje!" Postavil se vedle Sakury a začal mlátit hlavou do stěny. Několik cihel ho při tom zaujatě pozorovalo. „Co když je teď v mý hlavě!?"
„Želvy?"
„Ne, Gai!"
„Ehm, myslím tyhle želvy!" Sakura ho popadla a obrátila směrem k procesí malých želviček s oranžovými krunýři. „Zdá se, že míří na jedno místo."
Kakashi si povzdechl. „On mě pronásleduje!"

***

Shino vykaz. zn. přem. mol. - příp. mutace hmyzu pravděpod.
Shikamaru zvedl svoji hlavu od velké hlavy napůl rozebraného Choujinátora. „Ahoj Sakuro, Kibo, Akamaru... a co tu dělají ty želvy?"
Sakura mu předala vlasce a šla odvázat Kiby od vozíku. „Mám dojem, že Gai-sensei našel sám sebe."
Kakashi vyskočil za Shikamaruem na Choujinátora. Pod ním se shromáždila hromada želviček. „Jděte ode mě!"
Shikamaru si upravil brýle. „Hmm, zajímavé! Z Jiraiyi je hromada žab a z Gaie zase barevné želvy."
„Když jsi tak chytrej, máš nějaký nápad, jak mě jich zbavit!?" vykřikl - nebo spíš vyštěkl - zoufalý Kakashi.
„Ono je to malinko komplikovanější," vysvětlila Sakura. „Jak se zdá, část Gaiovy osobnosti v Kakashim tak trochu..."
„Uvízla?" napověděl Shikamaru.
„Zakotvila!" zavrčel Kakashi.
„Žel, momentálně se snažím napojit úl na Choujiho..." řekl Shikamaru omluvně a začal odšroubovávat Choujinátorovy hrudní pláty.
Sakura přimhouřila oči. „Počkej, vždyť tohle je Chouji! Možná trochu agresivní, ale pořád Chouji! Co když ho zabiješ!?"
„To je velice nepravděpodobné..." Shikamaru vrazil ruku kamsi do Choujiho útrob. Vytáhl několik šroubků a matiček. „Při nejhorším to můžu rozbít, ale nic, co by se nedalo opravit."
„Ale vždyť je..." namítla.
„Sakuro, pokud je v něm něco organického, tak to je obsah restaurace v jeho mechanickém zažívacím traktu!" Vrátil součástky zpět na místo. „Z Choujiho je prostě robot!"
„Co znamená robot?" chtěl vědět Kakashi.
„No, to je..."
Shikamarovu začínající přednášku přerušila Sakura: „Kakashi, jdeme!" Popadla vodítka obou Kibů a vydala se pryč.
„Co ti je?" zeptal se, když ji dohnal. Její tempo mu docela vyhovovalo, neboť se od želviček začali konečně vzdalovat. Sakura po něm vrhla kosý pohled. „Hele, já vím, jak se cítíš, když je celá vesnice vzhůru nohama a Sasuke je... ehm. Ale pochop, že teď jsou to prostě věci!"
Sakura se zastavila. „Jo!? Tak si představ, že by jsi se neproměnil na roztomilého pejska, ale třeba na celý regál s Icha Icha! Líbilo by se ti to?"
Kakashi se nad tím zamyslel. „Nó..."
„A všichni by k tobě chodili a oslintávali by stránky!" dokončila s jeho časopisem v ruce.
Kakashi pokrčil rameny. „Teda, nebylo by to příjemný... ale snažil bych se splnit svůj účel!"
„A jaký je v tom případě Choujiho účel!? Je to gennin!"
„To je pravda, jenomže se podle toho moc nechová."
„Ty taky nevypadáš jako ninja!"
„Ale já nedemoluju vesnici!"
Mlčící Sakura odvrátila pohled.
Kakashi si povzdechl. „Ech, zkus se na to podívat z té lepší stránky! Najdeme důvod tohohle zmatku a všechno bude normální..."
„A co když nebude?" zeptala se Sakura. „Co když pár Jirayových žab něco zabije a my ho tu pak najdeme normálního, ale po kouskách!?"
Podíval na procesí žab, které vytrvale poskakovalo ke Konožským lázním. „Tak co s sebou trochu hodit, než se to stane? A vy za mnou nelezte!" zařval na želvy.

***

Po cestě, vedoucí do Konohy, kráčely dvě postavy. Větší z nich, ukrytá pod maskou, se hádala s menší, která nesla velkou trojbřitou kosu.
„Ale já to -rva opravdu viděl!" poskakoval Hidan.
„Jasně," zabručel Kakuzu. „Viděl jsi velkou želvu, oblečenou jako AMBU! No tak, přiznej se! Vzal jsi nějaký drogy Sasorimu?"
„Ne, -aně! A mimochodem, byla to velká žába!"
Kakuzu zůstal stát. Vážně se na Hidana zadíval: „Tys pil!"
Nesmrtelný sevřel svoji kosu. „-rva, Kakuzu! Když ti říkám, že jsem to viděl, tak jsem to viděl!"
„Jo? A co včera!?" vyjekl Kakuzu. „Viděl jsi snad včera pobíhat kolem naší základny koně AMBU, nebo snad AMBU chobotnice!?"
Hidana tato otázka lehce zmátla. „Ehm, ne..."
„Aha! Ale velká AMBU ropucha najednou existuje, hmm?" Kakuzu si poklepal na hlavu a nechal Hidana za zády. „To bude tím, že už šest hodin nikoho nezavraždil..." dodal pro sebe.
Jashinista se zamyšleně opřel o svoji zbraň. „Kakuzu má možná -anej recht! Už mi z toho -rva šibe!"
S povzdechem zvedl hlavu. Na větvi nad ním seděla velká bílá kočka, oblečená jako AMBU, a se zaujetím si jej prohlížela.
„Kakuzu, počkej!!"
A dokonce měla i tetování!