NaruHina 01 - Konec utíkání

Už to bude měsíc, měsíc co se to stalo. Po skončení čtvrté velké války ninjů se Konoha pomalu stavěla na nohy. Bylo to díky němu - Narutovi. Zase nás zachránil. Porazil Madaru a toho dalšího Uchihu - Obita. Společně s Kakashim, který se dokázal vymanit z Obitova genjutsu - jeho plánu Tsuki no Me. Bylo ironií, že svůj sharingan získal od stejné osoby jako která způsobila tohle všechno. Naruto mi vyprávěl co všechno zažil. Vyprávěl mi o svých rodičích a jak jen on a Sakura byly z našeho světa. Vyprávěl mi jak tam potkal zase toho Obita, jak bojoval se svým já z toho světa. Jeho souboje s Akatsuki, kteří byli opět všichni naživu. Když mi popisoval jeho první setkání s rodiči musela jsem se smát.

Nejvíce z jeho vyprávění mi však zůstalo v hlavě co mi řekl o mě.
V tom genjutsu jsme podle něj i podle Sakury měli úplně odlišné povahy. Kiba neměl Akamara, ale stal se z něj velký milovník koček, Shino zase byl alergický na brouky a vždycky s sebou měl postřik na hmyz. Z Neji-niisan se stal perverzák a z Shikamara totální hlupák. Chouji byl tak hubený až to nebylo zdravé a ze Saie se stal potulný umělec bez špetky talentu. Tsunade-sama a Shizune-san jako by se vyměnily. Sasuke neopustil vesnici kvůli Itachimu, ale stal se z něj playboy. Flirtoval s každou dívkou, dokonce i se mnou a k mému překvapení i já s ním.

Ale nejvíce mě dojala následovná Narutova slova
"Hinato, když jsem byl lapený v genjutsu byla jsi drsná, svůdná, a často děsivá. Jsem rád, že jsem zpátky v realitě s tou tichou, milou Hinatou, kterou mám velmi rád."
Při jeho slovech jsem celá zrudla, ale k svému i jeho překvapení jsem neomdlela, jen jsem řekla
"Děkuju, jsem ráda, že jsi zpět a že jsi v pořádku, báli jsme se.... já se bála."
On se usmál a objal mě. Celá jsem ztuhla a on se mi rozesmál do vlasů a řekl
"Jako bys mě neznala, dokud se nestanu Hokagem tak nemám v plánu umírat."
Přikývla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem úspěšně skryla. Od té doby co se vrátil po souboji s Uchihy jsem se mu ze začátku vyhýbala. Všimnul si toho, ale nechal to být. Po týdnu ho to asi omrzelo a napochodoval rovnou do sídla mého klanu. Já naštěstí nebyla doma, ale Neji ano. Nevím co přesně si řekli, ani jsem nevěděla že tu Naruto byl. Neji mě požádal, abych s ním zítra trénovala, že si chce něco vyzkoušet. Ráda jsem souhlasila, bylo to už dlouho co jsme spolu naposled trénovali.

Došla jsem na smluvené místo ve smluvený čas, ale místo Nejiho tam stál Naruto s úsměvem na tváři. Zrudla jsem a chtěla utéct, ale to Naruto čekal. Za mnou stál stínový klon se stejně krásným úsměvem
"Hinato, chci s tebou mluvit a ty přede mnou pořád utíkáš, neunavuje tě to už?"
Mlčky jsem na něj zírala. Rozhodla jsem se. Ať mi chce říct cokoliv, poslechnu si ho. Otočila jsem se ke klonu zády a šla k Narutovi. Ten se usmál a jenom řekl
"Já jsem taky jen klon. Pravý Naruto je na misi ze které se vrátí za dva dny. My pro tebe máme jen vzkaz: "Už se mi prosím nevyhýbej, bolí to" a zmizel.
Stála jsem tam jako opařená. Co to mělo znamenat? Já toho Nejiho snad zabiju! I když.... spíše mu poděkuju.

Po Narutově návratu z mise jsem ho potkala. když šel podat hlášení Hokagemu. Usmál se na mě, já zrudla a on se usmál ještě víc. Pozval mě k Ichiraku tak jsem váhavě souhlasila. Bála jsem se co mi řekne. Přece jen jsem mu tehdy řekla, že ho miluju. Bála jsem se, že mě odmítne, či dokonce zavrhne, ale vůbec jsme se o tom nebavili. Stavili se tam Ino se Sakurou. V poslední době spolu trávili hodně času. Pozorovala jsem Narutovu reakci. Vždycky když Sakura dřív někam přišla, Naruto vždy zareagoval. Dneska nic. Skoro se na ni ani nepodíval. Sakura uhýbala očima. Co se mezi nimi stalo? Nechápala jsem to. Tehdy jsem ještě nevěděla, co se stalo v zemi Železa. Kiba se mi to neobtěžoval říct. Kdybych to tehdy věděla asi bych nebyla tak nerózní. Povídali jsme si a když jsme dojedli vyrazily jsme s Narutem na vycházku po vesnici. Sakuara šla Ino pomoct do květinářství, tak jsme byli sami.
Povídali jsme si o všem možném- od toho co se stalo ještě na ostrově, jak bojoval s Kyuubim, jak se učil ovládat jeho čakru, jak zjistil že je válka a následně co všechno ve válce zažil. Já mu na oplátku řekla jak to vypadalo ve vesnici a co bylo těsně před tím než to vypuklo. Takhle to pokračovalo několik dní. V ten den kdy mi řekl, že je rád že je zpět, i když už nikdy neuvidí rodiče, jsem byla nesmírně šťastná.