Minato a Kushina

"Ahoj drahoušku, už jsem doma." splnil Minato povinné hlášení velitelce domu.
Kushina zafuněla a zaúpěla: "Vypni tu otravnou žlutou věc."
Žlutý blesk pohlédl provinile na svůj odraz v zrcadle, poté na Kushinu, a zpět do zrcadla. Posmutnělý sevřel v dlani kunai a blížil se s ním ke své svítivé hřívě. Roztřesenou rukou se zanořil do vlasů, pevně je uchopil a kunaiem zařízl.
"Aaauuu!" vřískal Minato bolestí a běhal po baráku s krůpějemi krve na čele.
Kushina s hrůzou v očích zaječela: "Né tvoje vlasy, ty troubo, ale to odporné slunce jsem měla na mysli. Paříme se tu s Narutem jako kuře na grilu."
"S kým?" otázal se zděšeně Minato třímajíc si kapesníčkem krvácející ránu.
"S Narutem, tvým synkem."
"P-p-proč zrovna Naruto?"
"Protože jeho otec se neláduje ničím jiným než rámenem."
"To se jako náš syn bude jmenovat jako těstovina? Na to jsi přišla kdy?"
"Dnes dopoledne," odsekla mu povýšeně.
Hladový Minato, s flastrem na čele, se přesunul raději do kuchyně, kde započal šmejdit po něčem na zub. Pohled do prázdné ledničky, kde se v rohu dvířek krčil zbyteček mléka, jehož datum spotřeby pamatoval snad založení Konohy, jeho podrážděný žaludek dohánělo k šílenství. Po prohledání dalších skříněk nalezl poslední pytlík rozdrceného instantního ramenu.
"Pche, si stěžuje, že se cpu jenom rámenem, ale že by milostpaní něco nakoupila, to ne. Já se tu celej den dřu a pak mám chroupat tohle," zanadával si a ihned se nenápadně letmo poočku ujišťoval, jestli ho jeho milovaná nezaslechla.
Všude byl klid a mír. Do ticha se ozývalo pouze Minatovo chroupání nudlí, které se vzhledem k velikosti svého hladu neráčil ani zalít vodou a chroupal je suché, čas od času je zapil mlékem, v tento okamžik již spíše kyškou.
Po nějaké době začalo zkyslé mléko plnit svojí úlohu. Střeva ubohého Yondaimeho makala jak účetní při uzávěrce.
Minato v sobě pod tíhou okolností objevil vlohy pro novou techniku. Přemístění se pomocí bleskové chakry z místa na místo.
Při třetí teleportaci byla technika už téměř dokonalá a Minato vyčerpán, proto se rozhodl, že zůstane sedět tam kde, je ať se děje co se děje. Vybalil si tedy noviny Konožský zpravodaj a uvelebil se. Bohužel vteřinku na to začala na dveře oné místnosti bušit nepříčetná Kushina.
"Vypadni odtamtud, chce se mi čůrat!"
Minato bílý jako stěna vylezl ze záchodu a nasupeně prohlásil: "Tady se nedá pracovat. Jdu do hospody."
Kushina beze slov vpadla do místnosti a zabouchla za sebou dveře, až se otřásly zdi v základech.
"Jé, nazdar Minato, co že tě ta tvoje pustila?" neodpustil si jízlivý komentář Jiraya ještě dříve než stihl Žlutý blesk dosednout na barovou židličku, kde si právě Jiraya užíval rozkoše obklopen dvěma vnadnými děvčaty.
"Jejda, co to máš na čele? To tě Kushina majzla válečkem?" posmíval se mu bělovlasý proutník, přičemž si přitahoval Minatovu hlavu až k očím a zkoumavě dloubal do náplasti.
"Nepraštila." odbyl ho Minato.
Když viděl Jirayův zvědavý obličej, raději rychle dodal: "A kohopak to tady máš ty za krásky?"
Jirayovi se nadmula hruď pýchou a započal se chlubit svým úlovkem.
"Hehe hé, já jsem vás ještě nepředstavil? To jsem to ale nezdvořák.
Tahle stepilá gazelka se jmenuje Yuki."
Omotal útlé blondýnce svojí nenechavou ruku kolem pasu a majetnicky si jí k sobě přitáhl, až se dívka zapotácela a málem spadla z židle.
Jiraya tomu nevěnoval sebemenší pozornost a dychtivě představoval druhou slečnu s vlasy černými jako noc.
"A tohle je malá lvice Mikoto. Stejně dravá a nezkrotná," usmál se a spiklenecky zamrkal.
"Slečno, prosím jedno dvojité saké," konečně si objednal silně přeinformovaný Minato.
"Hned dvojitý? Copak tomu řekne Kushina, takový nezřízený život nám tu vedeš a to budeš brzy tatínkem. Jó jo, takovéhle výčitky mi věčně mladí a nezadaní nikdy neuslyšíme," pošťuchoval ho Jiraya s blaženým výrazem ve tváři.
Minato na to nereagoval a kopl do sebe saké na ex, oklepal se a objednal si další a tak to šlo celý večer, s občasnou pauzou na WC.
Mezi tím silně ovíněné slečny spočinuli své sladké sny na Jirayových prsou.
Po asi třech hodinách se Minato pokoušel sesednout z barové stoličky.
"Co děláš?" chechtal se mu bělovlasý gigolo a zapomněl při tom, že má na hrudi spící slečny, těmi otřesy jim nadskakovaly hlavičky jako tenisové míčky až se jedna s druhou střetla. Dívčí duo zaúpělo bolestí. Poté se zapřely se o barový pult, svezly své alkoholem ztěžklé nohy na zem a odpotácely se pryč do noční tmy.
"Měl bych už jít domů, je moc hodin. Škyt. Kushina se bude zlobit," prohlásil zamilovaně Minato kývající se na barové židličce jako metronom, ovšem dle Minata by se mohlo hrát akorát tak na vozembouch. Jirayova zklamaná tvář ho nezajímala.
Jelikož bylo na první pohled zjevné, že nedojde ani k prvnímu stolu, natož na druhou stranu Konohy, ujal se ho také silně podnapilý Jiraya. Chvílemi nebylo poznat, kdo koho vede, jak se potáceli od jedné strany silnice k druhé a zvesela si zpívali z plných plic: „Já jsem malým shinobim, kunaii se vyzdobim. Až to všechno urobim, ňákou milou ulovim. Aa, rica rica ricaca!“
"Miláčku, tvůj milovaný manžílek se ti vrátil z kulturního průzkumu!" hulákal podnapilý Minato na celý dům.
Rozespalá Kushina se dopotácela ke dveřím, kde svého drahouška probodla vražedným pohledem a zpustila: "Tohle snad nemyslíš vážně! Uf. Ty nevíš, v kolik hodin se chodí domů?! Uf. Takhle chceš být příkladem našemu synkovi?"
Další kázání jí překazilo vyčerpání, zcela promočená od potu s indianskou rudostí ve tváři vzteky čapla Minata za límec, jako uličníka a vtáhla ho dovnitř. Též zčervenalý blonďák cupitavě balancoval na svých alkoholem změklých nožkách, přičemž měl co dělat, aby nespadl na rozzuřenou Kushinu, která se vším fortelem bouchla dveřmi udivenému Jirayovi před nosem.
"Co tu lezeš jak mátoha?" spustila Kushina kulomet hned z rána.
"Je mi blbě, motá se mi hlava," pronesl Minato a kydl sebou na židli.
"To máš z toho chlastu," houkla na něj manželka.
"Neuvařila bys mi česnečku, drahoušku?" škemral Žlutý blesk s pohledem roztomilého štěňátka.
"Udělej si jí sám, proč já se tu budu tahat s břichem u plotny, když sis to zavinil sám!" odbyla ho rázně.
Minato se tedy neochotně zvedl a dopotácel se pro pár paliček česneku, ztěžka při tom dýchal a co chvíli si odfukoval. Bezděky vhodil ledabyle oloupané stroužky česneku do hrnce s vodou, na některých byly ještě kusy slupek, osolil, opepřil a dál vařit. Asi po minutce se začal nudit, tak si krátil dlouhou chvíli sledováním bublinek vroucí vody. Po dalších dvou minutkách ho napadlo, že by mohl provést sčítání těch bublin, jenomže to se mu bohužel nedařilo, jenom co nějakou započítal, ona mu s výsměchem praskla a ubohý Minato mohl počítat od znova. Když zjistil, že toto nikam nevede, uspořádal bublinovou párty. Pěna si zvesela zpívala a tančila, Minata si vůbec nevšímala, toho to však velice zamrzelo, že musí stát jen tak stranou, proto se jal činu. Ďoub!
"Jááůů, sakra, to je to ale horký!" zaječel a posléze si bolavý ukazováček strčil do pusy a započal ho cucat.
"Hnušná polifka!" vyčinil hrnci a nenávistně naň pohlédl.
Když usoudil, že by dílo mohlo být hotové, přelil si obsah hrnce do misky, chvilku do něj foukal, pak zanořil hůlky. Vytáhl kousek čehosi neidentifikovatelného rozblemstlého, na čemž visel kousek slupky. Bezděky si to strčil do pusy, nejdříve vyvalil svá modrá očka a poté se onou slupkou započal dusit. Hromový kašel nadzvedl i zvědavou Kushinu, která se přikutálela do kuchyně a začala konat. Udeřila dusícího se Minata hranou dlaně mezi lopatky a kousek zlověstné slupky byl venku. Yondaime si znovu užíval volného dechu. Když Kushina zjistila, co si její manžel uvařil, zželelo se jí a dala se do díla pro tentokrát raději sama.
Za nedlouho už seděl spokojený Minato u misky horké česnečky s krutonky a zvesela si nabíral, přičemž pokukoval pln očekávání na Kushinino bříško.